Anatomie a fyziologie krevního oběhu

Prezentace na téma: "Anatomie a fyziologie krevního oběhu"— Transkript prezentace:

1 Anatomie a fyziologie krevního oběhu
MUDr. Václav Hlaváček

2 Krevní oběh

3 FUNKCE KREVNÍHO OBĚHU Činnost srdce a krevního oběhu je důležitý článek udržování homeostázy Oběhová soustava zásobuje tkáně kyslíkem, živinami, odstraňování zplodin látkové přeměny, pomáhá udržovat stálou koncentraci iontů, acidobazickou rovnováhu, tělesnou teplotu, předávání informací pomocí hormonů Krevní oběh je uzavřený ve smyslu objemu kapaliny, která v systému obíhá Mezi tkáněmi a krví probíhá čilá látková výměna Hnací jednotkou oběhové soustavy je srdce, které má velké možnosti přizpůsobit se požadavkům organismu

4 SRDCE Srdce pracuje nonstop, 24 hodin denně, měsíce, roky a když je třeba, i celé století Den co den musí vykonat průměrně stahů, 36milionů ročně Za život provede srdce dva a půl miliardy úderů (75 let), přičemž prohání každou minutu v průměru šest litrů krve kilometrů dlouhým cévním řečištěm Váží u mužů 0,45% hmotnosti těla ( g), u žen 0,4% ( g) V klidových podmínkách je za minutu přečerpáno přibližně 5-6 litrů krve, při zátěži je toto množství až 20 i více litrů (zrychlí se srdeční frekvence a zvýší se objem vypuzované krve)

5 SRDCE Srdce je dutý svalový orgán, který pod tlakem pohání krev v oběhu krevním tím, že se rytmicky smršťuje a ochabuje Srdce má tvar nepravidelného kužele s bazí obrácenou dozadu vzhůru a s hrotem směřujícím dopředu dolů a doleva Je uloženo v mezihrudí, za hrudní kostí, jednou třetinou je vpravo od střední čáry, dvěma třetinami vlevo od střední čáry Podélnou přepážkou je srdce rozděleno na pravou a levou polovinu Každá polovina srdce má tenkostěnnou síň (atrium) a silnostěnnou komoru (ventriculus) - mezi nimi jsou chlopně, které umožňují proudění krve jen v jednom směru (fungují jako jednosměrný ventil, zabraňují zpětnému toku krve z komor do síní) Na povrchu srdce probíhají věnčité (koronární tepny, které zásobují srdeční sval kyslíkem a živinami

6 SRDCE Na stěně srdeční se rozeznávají tři vrstvy:
- endokard: je tenká lesklá blána vystýlající nitro srdce. - myokard: je svalová vrstva tvořená příčně pruhovanou svalovinou srd. - epikard: je povrchový obal srdce Povrch srdce je kryt osrdečníkem, což je vazivová blána, která se dělí na zevní list (perikard) a vnitřní list (epikard), který přechází na srdce Štěrbinový prostor mezi perikardem a epikardem vytváří tzv.perikardiální dutinu vyplněnou malým množstvím tekutiny umožňující hladký a klouzavý pohyb srdce Vnitřní výstelku srdce tvoří nitroblána srdeční (endokard), která přechází mezi síněmi a komorami v chlopně cípaté Lidské srdce má 4 dutiny: dvě síně a dvě komory Pravá síň a pravá komora tvoří tzv. pravé srdce, oddělené síňovou a komorovou přepážkou od levé síně a komory, které vytvářejí tzv. levé srdce.

7 FUNKČNÍ MORFOLOGIE SRDCE
Srdce svými pravidelnými kontrakcemi zajišťuje neustálý oběh krve a mízy v organismu Metabolizmus srdeční svalové buňky je převážně vázán na oxidační pochody Zdrojem energie pro srdeční činnost jsou cukry (glykogen, glukóza), mastné kyseliny, laktát a v menší míře i aminokyseliny Srdeční svalovina = syncytium - jednotlivé svalové buňky jsou propojeny plazmatickými můstky Buněčná jádra jsou uložena centrálně (jako u svalů hladkých), v myofibrilách je patrné příčné pruhování (jako u svalu kosterního) Tloušťka stěny jednotlivých srdečních dutin je rozdílná (nejmohutnější v levé komoře)

8 KORONÁRNÍ TEPNY Výživa srdečního svalu je uskutečňována krví, přiváděnou koronárními (věnčitými) tepnami, které jsou prvními větvemi aorty Pravá věnčitá tepna (a.coronaria dextra) zásobuje myokard přibližně pravé poloviny srdce Levá věnčitá tepna (a. coronaria sinistra) přivádí okysličenou krev zhruba pro svalovinu levé poloviny srdce Větve obou věnčitých tepen vytvářejí obrovské kapilární sítě, svědčí o mimořádně vysokém metabolismu srdečního svalu Přes mnohonásobné propojení kapilárních sítí se koronární tepny chovají jako konečné; tj. uzávěr tepny nebo její větve vede k nedostatku kyslíku a k rozpadu příslušné části svalu (k infarktu myokardu)

9 KORONÁRNÍ TEPNY

10 KREVNÍ OBĚH V SRDCI a1) levá komora a2) pravá komora b1) levá síň
b2) pravá síň c) dvojcípá chlopeň (mitrální chlopeň) d) hrot srdeční  e) aorta s odstupy velkých tepen f) tepna plicnice g) horní dutá žíla (v.cava superior) h) dolní dutá žíla (v.cava inferior) ch) plicní žíly i) aorta sestupná (pokračování aorty) j) mezikomorová přepážka

11 ANATOMIE SRDCE Srdce bez osrdečníku a) srdce (srdeční sval myokard)
b) osrdečník (epikard) c) srdečnice (aorta) d) plícnice (arteria pulmonalis) e) srdeční hrot f) pravá komora g) levá komora

12 FUNKCE SRDEČNÍCH CHLOPNÍ
Díky chlopním je zajištěn jednosměrný průtok krve v srdci Chlopně působí jako ventily, jsou umístěny ve vazivové tkáni, srdeční bazi, která odděluje svalovinu komor a předsíní a tvoří pevný podklad pro upnutí svalových vláken komor i síní Poloměsíčité chlopně (aortální, pulmonální) sestávají ze tří pohyblivých segmentů a mají poměrně malou plochu, oddělují prostor velkých cév (aorta, plicnice) od dutin srdečních komor Atrioventrikulární chlopně (mitrální, trikuspidální) oddělují prostor srdečních síní a komor, mají větší plochu a jejich uzávěr je podporován šlašinkami a papilárními svaly Chlopně se uzavírají pasivně působením zvýšeného tlaku v příslušné dutině

13 FUNKCE SRDEČNÍCH CHLOPNÍ

14 SRDEČNÍ CYKLUS Srdeční svalovina je vybavena schopností stahovat se (systola) a roztahovat se (diastola) V diastole se srdce plní krví, v systole srdce vypuzuje krev do oběhu, přitom z pravé poloviny srdce je krev čerpána do plicního oběhu krve, z levé poloviny srdce do orgánů a tkání (tak zvaný systémový oběh krve) Pravá komora vhání krev do plic, aby se tam okysličila, okysličená krev se pak vrací do levé síně a komory Z levé srdeční komory je vypuzována do celého organismu Poté se krev prostřednictvím systému žil opět vrací do pravé poloviny srdce a celý proces probíhá znovu Výsledkem je vypuzení určitého objemu krve (tepový objem) do velkého a malého oběhu Srdeční cyklus je řízen převodním systémem srdečním tj. elektrickými ději, které spouštějí mechanické děje.

15 Fáze srdečního cyklu Systola komor
Napínací – izovolumická fáze. Na začátku systoly komor se začne zvyšovat intraventrikulární tlak a uzavřou se atrioventrikulární chlopně (systolická ozva) Vypuzovací – ejekční fáze. Intraventrikulární tlak převýší tlak ve velkých tepnách, otevřou se semilunární chlopně a dojde k vypuzování krve z komor (systolický tlak v tepnách). Ejekční fáze končí, jakmile intraventrikulární tlak klesne na hodnotu o něco nižší než je tlak ve velkých tepnách, proud se obrátí a semilunární chlopně se uzavřou (diastolická ozva) 2) Diastola komor Fáze izovolumické relaxace. Nemění se objem,intraventrikulární tlak klesá Plnící fáze. Po ochabnutí komorové svaloviny natolik, že tlak v síních převýší tlak v komorách dojde k otevření atrioventrikulárních chlopní. Zpočátku – fáze rychlého plnění, později fáze pomalého plnění. Systola síní = konečná fáze komorové diastoly (cca 20% objemu)

16 Fáze srdečního cyklu echokardiografie (parasternální projekce)

17 Fáze srdečního cyklu

18 Fáze srdečního cyklu

19 KREVNÍ OBĚH Krevní oběh jsou dva oddělené okruhy:
- malý (plicní) oběh je poháněn pravou komorou srdeční - velký (systémový) oběh poháněný levou komorou Plicní a systémový oběh se však liší tlakem a odporem. Tlak v plicním oběhu je 4 – 5 krát nižší než v oběhu systémovém Objem krve, který je za časovou jednotku přečerpán malým a velkým oběhem, je stejný = minutový objem srdeční Srdeční výdej je určen velikostí systolického tepového objemu (objem krve vypuzené během jedné srdeční kontrakce) a tepovou frekvencí Srdce pracuje jako tlakové čerpadlo,na jeho výkonu se podílí: - složka statická: překonání tlakového rozdílu mezi komorou a tepnou - složka kinetická: udílí zrychlení vypuzenému množství krve

20 DVA OBĚHY V JEDNOM Do pravé síně srdeční přitéká horní a dolní dutou žílou odkysličená krev z orgánů a tkání těla Tmavá žilní krev chudá na kyslík, je vypuzována z pravé komory přes plicní chlopeň do plícnice, ta se rozděluje na pravou a levou plicní tepnu, z nichž každá zásobuje jednu plíci V plicích se krev zbavuje oxidu uhličitého a sytí se kyslíkem Její barva se mění v jasně červenou, okysličená krev odtéká z plic čtyřmi plicními žilami do levé srdeční síně a odtud do levé komory Z levé komory je okysličená krev pod vysokým tlakem vypuzena do aorty, která prostřednictvím svých větví zásobuje okysličenou krví všechny orgány v těle Předává přenášený kyslík a přibírá na svou palubu oxid uhličitý, opět proměňuje svou barvu na tmavě červenou Kyslíku zbavená krev přitéká horní a dolní dutou žílou opět do pravé síně To vše trvá asi ½ minuty, celý oběh je dokončen a začíná znovu Tím je též vysvětleno, proč krev v tepnách má jasně červenou barvu a proč krev v žilách je tmavě červená

21 Obsah kyslíku v arteriální krvi:
CaO2 = (Hgb x 1.36 x SaO2) + ( x PaO2) Dodávka kyslíku do tkání: DO2 = CO x CaO2 Spotřeba kyslíku v tkáních: = CO x (CaO2 - CvO2)

22 Malý oběh Průtok plicní cirkulací (~srdeční výdej) l/min Tlak v plicnici (Ppa) /5-15 mmHg Tlak v pravé síni mmHg Tlak v pravé komoře /0-8 mmHg Tlak v zaklínění mmHg Plicní cévní odpor dyn.sec/cm5 Hranice plicní hypertenze střední PAP > 25 mmHg v klidu Objem krve v plicích ~450 ml (9% celkového objemu krve)

23 Srdeční výdej – cardiac outup - CO
= objem krve přečerpané srdeční komorou za 1 minutu CO = SV x HR ....l/min ( 4,9l/min = 70ml x 70min) SV – stroke volume, objem krve vypuzený komorou během systoly = EDV - ESV CI – cardiac index CI = CO / BSA ....l/min/m2 (4,9l/min / 1,8 m l/min/m2 ) BSA – body surface area

24 Srdeční výdej – determinanty
afterload preload kontraktilita srdeční frekvence

25 AFTERLOAD = dotížení, napětí vyvinuté ve stěně srdeční komory během systoly = odpor, proti němuž je krev ze srdce vypuzována (odpor kladený kontrakci) ↑ afterloadu → ↓ srdečního výdeje Zvyšuje-li se tlak v aortě (afterload), otevírá se aortální chlopeň až při odpovídajícím zvýšení tlaku v levé komoře → zatěžuje myokard → ↑ spotřebu kyslíku v myokardu → zhoršuje prokrvení myokardu → ...↓CO ...afterload je o tlaku v aortě, tepenném řečišti

26 PRELOAD = předtížení, náplň srdeční komory na konci diastoly, enddiastolický objem = síla, která napíná myokard před stahem ↑ preloadu → ↑ srdeční výdej vychází z principu Frankova-Starlingova zákonu: zvýšená náplň srdce na konci diastoly (preload) zvýší intenzitu srdečního stahu - množství krve vypuzené při následné systole – tepový objem. Podstatou je uspořádání myofibril, překryvy aktinových a myosinových filament; mechanismus platí jen v určitém rozsahu – při nadměrném zvětšení komory(dilatace) ...preload je o náplni cévního řečiště

27 Frank-Starlingův zákon

28 KONTRAKTILITA MYOKARDU
= schopnost myokardu se kontrahovat; nezávisle na after a preloadu - stažlivost = schopnost kontrakce - klinicky odpovídá rychlosti ejekce - rychlost změny tlaku v komoře, vztažená na velikost překonávaného periferního tlaku - matematicky je tato závislost vyjádřena derivací hodnoty tlaku v komoře v časovém průběhu (dP/dt/TK). Ejekční frakce: EF = SV / EDV....EDV – ESV / EDV př. 70 ml / 120 ml = cca 60%

29 Srdeční výdej – měření Swan – Ganz: přímo měřené hodnoty:
invazivní metoda měření tlaků, srdečního výdeje a odvozených parametrů přímo měřené hodnoty: CO, SvO2, CVP, RAP, RVP, PAP, PCWP vypočtené hodnoty: SVR(dyne.sec/cm5) = (MAP - CVP)/CO x 79.9 PVR(dyne.sec/cm5) = (MPAP - PCWP)/CO x 79.9 DO2 (ml O2/min) = CaO2 x CO = CO x Hb x SaO2 x 13 VO2 (ml O2/min) = CO x (CaO2-CvO2) LVSW (g.m) = SV x (MAP - PCWP) x RVSW (g.m) = SV x (PAP - CVP) x

30 Srdeční výdej – měření Swan – Ganz:
měření srdečního výdeje: principem je měření změny teploty krve termistorem na konci katetru po aplikaci tekutiny o určitém objemu a teplotě do pravé síně cestou CVP vstupu SG katetru – termodiluční metoda

31 Srdeční výdej – měření Měření pomocí analýzy arteriální pulzové křivky
Vigileo, Edwards Lifescience vyžaduje pouze arteriální katetr méně invazivní méně přesné HR, CO, SVV, SVR, SvO2

32 Šokové stavy - hemodynamika
3232 Šokové stavy - hemodynamika Typ šoku TK SVR CVP PCWP CI SvO2 hypovolemický ↓ ↑ kardiogenní septický ↑ ↔ ↓ anafylaktický 32

33 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3333 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK = tlak, kterým působí protékající krev na stěnu cévy Determinanty krevního tlaku: Fyziologické - srdeční výdej x systémová cévní rezistence CO x SVR Fyzikální – objem krve a poddajnost cévní stěny Dosažení perfůze tkání je díky existenci 1. tlakových gradientů – srdce 2. odporu – rezistence kladená cévním systémem

34 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3434 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK A) místní: myogenní autoregulace metabolická regulace endotelová regulace ...hl. svalovina arteriol reaguje na lokální podmínky a podněty Především – mozek, srdce, ledviny

35 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3535 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK B) celkové: rychlé(krátkodobé) nervové – sympatikus, parasympatikus, baroreceptorové reflexy hormonální – katecholaminy, sy. renin-angiotenzin, ANP pomalé(dlouhodobé) ADH, aldosteron ...působí na oběh prostřednictvím řízení celk. objemu krve místní vs. lokální regulační mechanismy - „hierarchie“ př. kůži dominují centrální vlivy X v myokardu převládá autoregulace

36 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3636 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK receptor účinky 1 vazokonstrikce (periferní, renální, koronární) zvýšení kontraktility myokardu (nejisté) 2 inhibice uvolnění noradrenalinu vazodilatace 3 koronární vazokonstrikce 1 zvýšení kontraktility myokardu zvýšení srdeční frekvence 2 vazodilatace (periferní, renální) bronchodilatace metabolické účinky (snížení sekrece inzulinu, hyperglykemie, hypokalemie) 3 regulace termogeneze

37 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3737 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK    adrenalin ++ +++ dobutamin noradrenalin +

38 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3838 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK

39 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK
3939 Řídící mechanismy srdečně-cévního sy., regulace TK x

40 Řízení srdečního výdeje
4040 Řízení srdečního výdeje

41 Baroreflex, baroreceptory
4141 Baroreflex, baroreceptory Baroreceptory se nacházejí v arcus aortae a v sinus caroticus (aortokarotické receptory) Jedná se o mechanoreceptory reagující na rychlé změny arteriálního tlaku Dochází k depolarizaci a tím vzniku akčního potenciálu Zvýšení krevního tlaku se projeví vyšší frekvencí akčních potenciálů - kompenzuje krátkodobé změny tlaku, - slouží jako nárazníkový systém př. ↑ TK → …↓ sympatiku - ↓kontraktility, vasodilatace → ↑ parasympatiku - ↓ TF …. ↓ TK ….

42 VLASTNOSTI MYOKARDU Základní fyziologické vlastnosti myokardu jsou automacie, vodivost, dráždivost a stažlivost Automacie (chronotropie) = schopnost vytvářet vzruchy. Výsledkem vzruchové aktivity je sled pravidelných rytmických srdečních stahů i bez vnějšího podráždění Vodivost (dromotropie) = vzruch se přenáší na celou srdeční jednotku (síně a komory), čímž je zajištěn synchronní stah všech svalových vláken. Dráždivost (bathmotropie) = možnost vyvolat svalový stah dostatečně silným, nadprahovým podnětem. Zatímco podprahový podnět stah nevyvolá, nadprahový podnět různé intenzity vyvolá stejnou odpověď, pokud se dostaví v období, kdy je svalovina schopna na podnět reagovat Stažlivost (inotropie) = schopnost svalové kontrakce a její závislost na dalších faktorech, např. na výchozím napětí svalového vlákna

43 NERVOVÁ REGULACE SRDEČNÍ ČINNOSTI
Pokyny k rychlosti srdečních kontrakcí přicházejí nervy autonomního nervového systému z kardioregulačního centra v mozkovém kmeni Centrum řízení srdeční činnosti je umístěno v prodloužené míše, spolu s dalšími životními centry Je řízeno bez jakéhokoliv vědomého zásahu Srdeční činnost je ovlivňována také hormony a jinými chemickými látkami Sympatické (noradrenalin, adrenalin, dopamin) i parasympatické (acetylcholin) neurotransmitery se uplatňují na úrovni myokardu, specializovaných tkání sinusového i atrioventrikulárního uzlu a převodního systému Ovlivňují srdeční frekvenci, sílu kontrakce, koronární průtok Nervová regulace je velmi rychlá na rozdíl od humorální Základní funkcí kardiovaskulárních reflexů je integrace funkce srdce a cirkulačních požadavků

44 PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDCE Veškerá srdeční svalovina je schopna samočinného vzniku vzruchu a následného stahu = automacie Myokard komor i předsíní uplatní automacii pouze za patologických okolností V srdci je systém svalové tkáně s morfologií lišící se od ostatní svaloviny předsíní a komor. Je specializovaný na tvorbu a převod impulzů vyvolávajících kontrakci srdečního svalu Struktura buněk převodního systému se od běžné buňky myokardu liší nižším obsahem myofibril, vysokým obsahem glykogenu a zejména elektro-fyziologickými vlastnostmi Uzlová část převodního systému (uzel sinoatriální a atrioventrikulární), má poměrně nízkou rychlost (0,02-0,1 m/s) šíření vzruchu, ale naopak vysokou schopnost automacie. Ostatní části převodní systém vynikají vysokou rychlostí šíření vzruchu – depolarizační vlny (4 m/s = 14 km/hod).

45 PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDCE sinoatriální uzel (Keithův-Flackův) = pacemaker – je umístěn na vtokové části pravé předsíně (sinusový rytmus 60 – 80/min) internodální dráhy – spojují sinoatriální uzel s atrioventrikulárním uzlem (zadní přes Crista terminalis a přední přes interatriální septum) Pokud nefunguje SA uzel nebo přenos z něj je blokován, pak přebírá funkci pacemakeru další část převodního systému atrioventrikulární uzel (Aschoffův-Tawarův) – je umístěn při ústí trikuspidální chlopně (nodální rytmus 30 – 40/min). Čas potřebný k průchodu vzruchu A-V uzlem je 130 ms Funkce zpomaleného převodu je specifická pro AV uzel = zabraňuje předčasnému převodu na komory v případek rychlého atriálního rytmu jako např. fibrilace či flutter síní AV uzel zpomaluje signál o asi 0,1 s před jeho rozšířením na komory Důležitost = zajistit, aby síně byly kompletně vyprázdněné před kontrakcí komor.

46 PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDCE Hissův svazek – seskupení buněk srdečního svalu specializovaných na převod signálu - odstupuje z atrioventrikulárního uzlu a prochází síňokomorovou přepážkou (jediné vodivé spojení síní a komor) pravé a levé (přední a zadní) Tawarovo raménko – směřují do odpovídající svaloviny komor Purkyňova vlákna – probíhají periferně a jsou zakončena ve svalovině komor Hissův svazek, Tawarova raménka a Purkyňova vlákna tvoří dohromady síť ventrikulárního převodního systému Signálu trvá cesta z Hissova svazku ke svalovině komor asi 0,03-0,04 s.

47 PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDCE

48 Barorecetory Skupina nervových zakončení schopných registrovat změny tlaku krve Nacházejí se v tepnách blízko srdce (v karotidě, aortě) Informace z baroreceptorů se přenášejí do CNS, odkud prostřednictvím autonomních nervů může být řízena činnost srdce a cév, které jsou schopny tlak krve upravit Při poklesu dráždění sinus caroticus (např.při hypotenzi) dochází k aktivaci sympatiku s venokonstrikcí a zvýšením žilního návratu do pravého srdce, v oblasti arteriální pak vede vasokonstrikce ke zvýšení vaskulární rezistence a krevního tlaku Při zvýšení krevního tlaku je průběh opačný

49 Převodní systém srdeční, akční potenciál
Vlákna sinoatriálního uzlu jsou velice propustná pro Na+, které vstupují do buňky, a snižují tak jejich klidový membránový potenciál (pouze –55 až –65 mV). Tento proces snižování polarizace probíhá až do dosažení prahové hodnoty –40 mV – prepotenciál (spontánní depolarizace). Při této hodnotě se náhle otevřou sodíko-vápníkové kanály na buněčných membránách a proběhne akční potenciál. V průběhu depolarizace akčního potenciálu jsou K+ kanály uzavřeny a opět se otevřou až při repolarizaci.

50 Převodní systém srdeční, akční potenciál

51 Převodní systém srdeční, akční potenciál

52 EKG MONITORACE Rutinní u pacientů v intenzivní péči
12-ti svodové EKG, lze v případě potřeby doplnit (PK, laterální, etážové) Změny srdečního rytmu,tichá ischémie Pozice hrudních svodů, pozor na otočené končetinové svody Arterfakty (třes, eliminační metoda,…) Monitorace 1 svodu nedostatečná (vlna P, osa, ischémie) Software na detekci arytmie s dostatečnou senzitivitou a specificitou Příklad normálního ekg:

53 EKG MONITORACE Končetinové svody:
Červený – pravá ruka Žlutý – levá ruka Zelený – levá noha Černý – pravá noha (uzemnění) Končetinové bipolární (měří změny potenciálu mezi dvěma příslušnými elektrodami) Eithovenovy I., II, III. Končetinové unipolární (měří změny potenciálu mezi danou elektrodou a Wilsonovou svorkou vzniklou spojením dvou protilehlých elektrod) Goldbergerovy aVL, aVR, aVF Hrudní svody (Wilsonovy) V1-V2 = PK V3-V6 = LK V1 – 4. mezižebří parasternálně vpravo V2 – 4. mezižebří parasternálně vlevo V3 – mezi V2 a V4 V4 – 5. mezižebří v medioklavikulární čáře V5 – mezi V4 a V6 V6 – 5. mezižebří ve střední axilární čáře Mohou se použít i tzv. Nehbovy svody V7 – 5. mezižebří v zadní axilární čáře V8 – 5. mezižebří ve skapulární čáře V9 – 5. mezižebří v paravertebrální čáře

54 EKG MONITORACE

55 EKG MONITORACE

56 Děkuji Vám za pozornost Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařská fakulta UK a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze U Nemocnice 2, Praha 2, T: F: E: