Presbytariánská církev

Prezentace na téma: "Presbytariánská církev"— Transkript prezentace:

1 Presbytariánská církev
Určeno pro:  žáky 3.ročníku středních škol Vzdělávací obor:  Základy společenských věd, Občanská nauka Tematický okruh: Dějiny náboženství Téma:  Presbyteriánská církev Jméno autora:  Mgr. Renata Kynzlová Vytvořeno dne:  29. září 2012 Anotace: Materiál seznamuje se životem presbyteriánů.Vznikem a postavením presbyterní církve. Klíčová slova: presbyteriáni, církve Metodický popis:  Podpora hodiny Dějiny náboženství Presbytariánská církev

2 reformovaná církev. • Je to prakticky obdoba církve Kalvinistické (vychází z něj). • Jeho přívrženci se nejčastěji vyskytují v anglicky mluvících zemích. • Nemá biskupy a církev na různých úrovních vedou obvykle volené rady starších, kterým se říká též staršovstva, které mohou být místní, oblastní nebo ústřední . • Členem staršovstva je vždy také farář či kazatel. • V oblastní staršovstvu si jsou laici a kazatelé rovni.

3 Texty, bohoslužby • Presbytariáni zdůrazňují autoritu bible, svrchnost Boží a spásu skrze Ježíše Krista. • Bohoslužby se soustřeďují na kázání a čtení. • Bohoslužby a kostely bývají spíše strohé, výjimku však tvoří bohatá hudba a zpěv

4 Presbyteriánský kříž

5 Historie Presbyterní zřízení zavedl ženevský reformátor Jan Kalvín ( ), a to na základě řady míst Nového zákona, kde se mluví pouze o "starších". Do Skotska je přinesli kazatelé John Knox ( ) a Andrew Melville ( ). V anglikánské církvi se jejich přívrženci nazývali puritáni a kolem roku 1600 se rozdělili na presbyteriány a kongregacionalisty. Obojí byli pronásledováni, mnozí se vystěhovali do Ameriky a do Holandska. Obojí také bojovali na straně Olivera Cromwella v anglické revoluci a po obnovení království byli potlačeni. Ze Skotska a z Anglie se hnutí rozšířilo i do dalších zemí, zejména do USA, kde je Presbyteriánská církev druhou největší protestantskou církví. Presbyteriánské církve jsou sdruženy ve Světové alianci reformovanych a presbyterních církví (založena v Ženevě 1875), mnohé z nich jsou také členy Světové rady církví.

6 Použitá literatura a zdroje
Vlastní synodn%C3%AD_z%C5%99%C3%ADzen%C3%AD