Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
1
Výběr snímků k jednotlivým tématům předmětu:
„Aplikovaná biologie buňky“
2
Kultivační podmínky vs buněčná dediferenciace ?
Apl. biologie rostlinné buňky Suspenzní populace rostlinných buněk Rostlinný explantát callus Amorfní buněčná konsorcia Suspenzní buněčná populace Kultivace Testy znakové aktivity Testy stability znakové aktivity Znaková aktivita vs buněčná diferenciace Manipulace a podmínky vs buněčná dediferenciace Kultivační podmínky vs buněčná dediferenciace ?
3
Kompozice kultivačního prostředí
Individuální variace zdroj C prekursory produktu specifická aditiva
4
Aparát biosyntézy sekundárního metabolitu….. „metabolické inženýrství“
● dráha biosyntézy „flux“ ● buněčná lokalizace biosyntézy ● lokální limitace rychlosti biosyntézy ● kompetitivní dráhy ● regulace genového vyjádření ● stav buněčné populace
5
Sekundární metabolity (Albrecht Kossel, 1891)
Funkce: efektoru faktoru (ekologické) selektivní výhody deponovatelná / odpadní forma produktu primárního metabolismu Produkce: vs buněčná diferenciace životní cyklus (stárnutí) růstové podmínky buněčná imobilizace Inter-organismální interakce Buněčná odpověď ----elicitace …biotické / abiotické elicitory (fytoalexiny) Klasifikace (rostlinných) sekundárních metabolitů ● hledisko funkce a strukturní příbuznosti Alkaloidy (bazické heterocykly - minimálně jeden atom dusíku) např. pyridiny, piperidiny, pyrrolidiny, tropany, isochinoliny, indoly, xantiny steroidní heterocykly Barviva flavonoidy, karotenoidy, chlorofyl Aromatické sloučeniny různě oxidované a substituované fenoly a chinony (kondensované struktury / konjugáty)
6
Rostlinná buňka - biologický činitel technologie (požadavky)
● stabilita genotypu / fenotypu znaky : buněčný tvar, buněčná agregace buněčná citlivost stav buněčné diferenciace fotosyntetická atrofie produkční aktivita (vztah produkční a růstové fáze) mikropropagace / makropropagace Reprodukovatelnost buněčné odpovědi P1, P2 : sledované produkty LR – BL : limitovaný růst BL : identifikace buněčné lyze
7
Apl. biologie živočišné buňky
Buněčné kultury – základní příprava ■ enzymové / mechanické rozvolnění izolované tkáně kolagenasa (ex Clostridium histolyticum - „cell culture tested“, sterile-filtered version) ● redukce celkového počtu buněk schopných reprodukce ● tekuté medium: sole, AK, bílkoviny, Fe ● přítomnost vitálního buněčného typu vitaminy, glukóza, osmotická stabilizace, ● ztráta orgánové specifity aseptické podmínky, statická kultivace, ● typ a stáří výchozí tkáně neutrální pH, OC ● příprava primární kultury ● kultivace
8
„Anchorage dependent cells“
● makropórezní mikronosiče - povrchy dutých vláken - „3D“ kultury ● redukce střižných sil ● poměr objemu kultivovaných buněk / objemu media „scaffold“ ● „cell detachment“ ● buněčná permeabilizace Cytodex®
9
Buněčné linie Primární suspenzní kultura Diploidní buněčná linie Heteroploidní buněčná linie ● nelimitovaný buněčný potenciál (immortalised cell lines) ● růstový cyklus ● saturační hustota ● dokumentace - standardizace - „cell banking“
10
● indukce stavu resistence živočišné buňky k virové infekci
● INF – primárně produkt živočišné buňky (glykoprotein) ● typové rozlišení: IFN – α / α – Interferon ( 20 subtypů ) IFN - β / β – Interferon ( 2 subtypy ) IFN - γ / γ – Interferon ( 3 subtypy ) Typ II ● produkující buněčný typ: IFN – α ( více buněčných typů - leukocyty ); INF–ω, τ (α-2-typ ) IFN - β ( fibroblasty, makrofág, B - lymfocyty ) IFN - γ ( T – lymfocyty, NK ) ● vlastnosti: IFN – α ( pH 2 – stabilní; 16 – 26 kDa; hydrofóbní ) IFN - β ( pH 2 – stabilní; kDa; hydrofóbní ) IFN - γ ( pH 2 – nestabilní; 50 kDa; hydrofilní ) ● druhově specifické proteiny ● Typ INF vs induktor syntézy – typ produkující buňky Typ III (λ) Interferony Typ I
11
● mimobuněčné uvolňování (cytokiny: interleukiny, interferony, chemokiny, růstové
faktory, faktory nekrotizující nádory) ● nespecifický anti-virový efekt ● indukovaná syntéza (ds RNA, syntetické polynukleotidy, bakteriální taxony, chemikálie, polymerní částice…antigeny) ● INFs jsou syntetizovány jako „navigované“ proteiny INF – α INF - β
12
Virová infekce vs. nespecifická (interferonová) a specifická (protilátky) imunitní odpověď
13
Produkující a aktivovaná buňka (anti-virový efekt INF)
Společný typ receptoru pro INF – α, β
14
Proteiny anti-virové pohotovosti
16
● ne-antivirové účinky interferonů:
funkce imunitního systému buněčná proliferace profil enzymové aktivity struktury buněčného povrchu (mnohočetný biologický účinek - více jak 30 genových produktů je pod vlivem IFN) ● vedlejší účinky klinických aplikací: autoimunitní reakce neurotoxicita kardiotoxicita ● Problematika klinických aplikací ● Použitelný preparát IRF – interferonem regulovaný faktor ISGF – interferonem stimulovaný růstový faktor ISRE – interferonem stimulovaný respondentní element TECHNOLOGIE vs experimentálně / klinicky použitelný preparát
17
Monoklonální protilátky
Adaptivní (specifická) imunita - - Monoklonální protilátky ● nespecifická imunita - - (obecně fungující obranné mechanismy, neovlivněné předchozím kontaktem s imunogenem) ● specifická imunita - - ( získaná imunita, předchozí kontakt s imunogenem, paměť, imunitní odpověď)
18
► Imunogen = antigen (induktor imunitní odpovědi )
► Epitop = antigenní determinant (nejmenší oblast antigenu schopná vázat protilátku) HI (humorální / protilátky) ► Specifická imunitní odpověď CMI (cell mediated immunity) – buněčná imunita ► Imunogen vs imunitní odpověď: bakterie (HI), viry (CMI), kvasinky(HI), prvoci (HI), vláknité houby (CMI), transplantáty (CMI), makromolekuly (HI) ► poměr HI / CMI
19
► buňky specifické imunitní odpovědi: T - lymfocyty ( Th, Tc, Tm )
B - lymfocyty antigen prezentující buńky (APCs) APC MΦ Tc
20
T - lymfocyt
21
Vývoj specifické imunitní odpovědi
Humorální imunita Buněčná imunita
23
Imunogen – např. bakt. buňka
24
Imunogen virová částice
25
Interleukiny (IL)– regulačně aktivní peptidy
(podskupina lymfokinů) - modulátory s proliferačním a diferenciačním signálem „lokální“ hormony IL-3: stimulace kostní dřeně IL-4: stimulace T-, B- lymfocytů IL-5 stimulace B-lymfocytů IL-6: stimulace plasmastických buněk IL-7: stimulace APCs INF-γ stimulace makrofágů
26
Humorální imunita - protilátky
V C -S-S-
28
Variabilita epitopů vs specifita protilátky
(106 – 109 možných vazebných variant protilátek) Úroveň kmenové buňky
29
Komplement
30
Sekvenční aktivace bílkovin komplementu
32
Monoklonální protilátky
César Milstein, Georges Köhler, Niels Jerme (1975), 1984 HGPRT HGPRT + hypoxantin-guanin-fosforibosyl trnasferasa HAT medium (hypoxantin, aminopterin, thymin)
34
Aplikace monoklonálních protilátek
■ detekce: léčiv, toxinů, hormonů, proteinů séra, znaků tumorů proteinů cytoskeletu….protilátek ■ radioimunodetekce / radioimunoterapie …cílená navigace léčiv ■ molekulová diagnostika pathogenů ■ antivirové preparáty ■ experimentální práce – diagnostika ■ IMUNOTERAPIE
35
Imunoterapie ● MP „nahé“ / „konjugované“ (+ chemoterapie)
● Populace Imuno-efektorových buněk: dendritické buňky, lymfocyty, makrofágy… ● interferony… ● interleukiny…. Oligodeoxynukleotidy, glukany ● membránové frakce ● cílená příprava modifikátorů imunitní odpovědi ● angiogenní terapie ● diferenciační terapie ● inhibice receptoru, poteazomu… ● CAR T- Cell Therapies ● další vývoj
36
CAR T- Cell Therapies
37
Vakcíny Typy vakcin - princip přípravy
► virulentní organismus musí být „produkovatelný“ ► použitelná množství ► virulentní organismus nesmí být součástí vakciny ► avirulentní stav musí být nevratný ► stabilta / skladování ► vedlejší účinky vakcinace…. aplikace
38
Inaktivace infekčního agens
■ nevratný zásah biostatického / biocidního prostředku ■ první dávka indukuje humorální imunitu ■ vývoj imunitní paměti ■ 2. – 3. dávka → vývoj protekce (humorální imunita) Nevratná ztráta reprodukční aktivity Alternativně: toxin → toxoid „toxoidní vakciny“
39
Atenuace infekčního agens
■ nevratná ztráta virulence při zachování reprodukční aktivity infekčního agens ■ obecně silnější imunogenicita preparátu ■ komplexní imunitní odpověď - stabilita získané imunity ■ možná změna genotypu atenuovaného infekčního agens
40
Redukce infekčního agens - subjednotkové ( komponentové ) vakciny
■ redukce virulentního imunogenu na vybrané epitopy ■ desintegrace imunogenu ■ manipulace genového inženýrství ■ % avirulence vakciny Hepatitis B virus HBsAg povrchový antigen ■ multi - subjednotkové vakciny
41
DNA vakciny ■ imunizace fragmentem DNA determinujícím klíčový epitop „terapeutické vakciny“
43
Bioinsekticidy ► vs chemický prostředek ► vs cílový taxon hmyzu
► entomopatogenita mikroorganismů a virů buněčná reprodukce virová infekce intoxikace ► zdroj entomopatogenu vs přirozena biologická kontrola výskytu hmyzu ► riziková toxicita entomopatogenu ► sporogenní druhy rodu Bacillus vs entomopatogenní houby a prvoci
44
Bacillus thurigiensis (Bt) (1901)
■ fakultativně anaerobní taxon, g+ ■ genomová identita s Bacillus cereus ■ asi 71 sérotypů / 84 ssp ■ sporogenní ■ parasporální krystalické inkluze (tvarová variabilta) ■ insekticidní krystalický protein (ICP) ■ vztah mezi morfologií inkluze, typem ICP a bioaktivitou ■ β – exotoxin ■ cry a cyt geny nomenklatura
46
Mechanismus biologického účinku ICP (Bt toxicita)
47
Mechanismus biologického účinku ICP (Bt toxicita)
49
Entomopatogenní viry Baculoviridae
50
Imobilizace enzymů a buněk
■ termín „imobilizace“ vs biologický materiál ■ význam „umělé imobilizace“ biologického materiálu ■ imobilizace enzymů ■ změny indukované imobilizací ■ charakterizace imobilizovaného biokatalyzátoru
51
A - imobilizace využívající povrch nosiče B - bez použití nosiče
Metodologie imobilizace proteinů A B C Kombinace A : B : C „enkapsulace“ A - imobilizace využívající povrch nosiče B - bez použití nosiče C - zabudování / uzavření Volba metody – základní znaky metody - preferované techniky
52
Imobilizace buněk ■ důvody (vs imobilizace proteinů)
■ buněčný typ / intaktní stav buňky ■ fyziologický stav buňky před a po imobilizaci ■ metody imobilizace ■ význam zachování buněčné reprodukce ■ často frekventované metody vs imobilizace proteinů ■ umělá vs přirozená imobilizace buněk ■ buněčné upoutání kovalentní vazbou ■ společné rysy imobilizace proteinů a buněk
53
Použitelnost kovalentní vazby
Carrier epoxide derivative spacer arm NH2 CHO monomeric dialdehyde Activated carrier modified by cell attachment
54
Lipozomy Cílená příprava membránových vesikulů – liposomů
„umělé“ buněčné kompartmenty vs syntetická biologie buněčná minimalizace ….použitelnost přirozeného biologického komponentu Znaková biochemická aktivita …závislost na transportu a energii reprodukce ? liposom ….prostředek enkapsulace (Bangham, Horne, 1964) multilamelární multivesikulární
55
Aditivní modifikace povrchu liposomu
56
Typ a lokolizace ingredientů
57
Indukovaná fuze liposomů
58
Metodologie přípravy
60
nitrogenasa Biologická fixace N2 (n˃16) Komplex nitrogenasy
N2 + 10H+ + nMg ATP → 2 NH4+ + H2 + nADP + nPi (n˃16) Komplex nitrogenasy ■ inhibován O2 (anaerobní podmínky, protekce) ■ obsahuje: molybdoferredoxin (komponent I, MoFe protein, „nitrogenasa“ azoferredoxin (komponent II, Fe protein, „reduktasa nitrogenasy) ■ molybdoferredoxin: α2β2 tetramer ( 2Mo a Fe7S8 centra) azoferredoxin: dimer identických subjednotek (Fe4S4 centrum) ATP ■ 2-5% z celkového obsahu proteinů ■ redukující aktivita vs širší spektrum substrátů nitrogenasa
62
Q B A L F W M V S U X N E Y K D H J p Klebsiella pneumonie nif regulon
Fe protein MoFe protein (azoferredoxin) (molybdoferredoxin) nif B,E,V,W,Z determinace syntézy MoFe kofaktoru nif Y inzerce MoFe kofaktoru nif U, S biosyntéza metalo-center nif X neznámá funkce nif Q Mo (transport) nif A, L, C regulační bílkoviny p
63
Rhizobium / Bradyrhizobium
proces nodulace Stav „bakteroidu“
64
Mnohobuněčné konstrukty mikroorganizmů
(buněčné kolonie, buněčné agregáty) přirozené biofilmy Společné znaky: Spontánní vznik Kolektivní systém Funkční diferenciace Mimobuněčná regulace Variabilita architektury Mechano-fyziologické interakce
69
Kompozice přirozeného biofilmu,
určující faktory Uvolňování buněčné složky
71
Faktory ovlivňující stav a funkci biofilmu
Biologická individualita – zastoupení taxonů, interakce subpopulací Vztahy subpopulací – závislost na kontaktu,závislost časová, metabolická,horizontální přenos genetické informace Úloha EPS – prostorová distribuce, stabilita a rezistence, difusní bariéra, biosorpce, stav hydratace Mezibuněčná signalizace
72
Bioremediace Bioremediace – zásah in- situ, ex-situ
Perzistentní polutant Komplexní polutant Dostupnost polutantu (bioavailability) Toxicita polutantu / toxicita prostředí Nutriční závislost biodegradace Autochtonní mikrobiota vs technologická Celková znalost kontaminovaného prostředí
73
Účinnost bioremediace (biodegradace) je vždy určena:
metabolickým potenciálem působícího mikroorganismu(ů); b) jeho fyziologickou adaptabilitou; c) jeho reprodukční aktivitou; d) přítomnými induktory sporogeneze e) citlivostí mikroorganismu k působení stresorů cílového prostředí; f) profilem a variabilitou ostatních nutrientů; g) citlivostí k nutriční deficienci; h) citlivostí k cytotoxickému působení odbourávaného polutantu, včetně intermediátů jeho degradace; ch) citlivostí ke stresorům prostředí;
74
i) stavem a adaptabilitou struktur buněčného povrchu
j) mezibuněčnými interakcemi k) změnou zastoupení taxonů biodegradérů l) schopností kolonizovat povrchy prostředí (vznikem biofilmu) m) remediační účinností biofilmu
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.