Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší

Prezentace na téma: "Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší"— Transkript prezentace:

1 Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší
Environmentální chemie Marek Šír

2 Atmosféra Podle intenzity promíchávání Homosféra (turbosféra) – cca do 100 km, intenzita promíchávání vzduchu dostačuje k tomu, aby zastoupení hlavních složek bylo prakticky konstantní Heterosféra (difuzosféra) – rozložení složek dáno převážně difuzní rovnováhou, nejvyšší části atmosféry obsahují převážně vodík a helium Podle elektrických vlastností Neutrosféra – cca do 60 km Ionosféra - vznik iontů vyvolán působením elektromagnetického UV-záření, v nočních hodinách pomalá rekombinace vzniklých kationtů s volnými elektrony – proces rychlejší v nižších oblastech, proto posun spodní hranice ionosféry, důležitá pro přenos rádiových vln

3 Atmosféra Troposféra – dosahuje výšek 8 – 9 km u pólů, u rovníku až 17 km, obsahuje 85% vzduchové hmoty atmosféry, rozdělena na Planetární hraniční vrstva – cca do 1 km, v létě i několik km, v zimě naopak nemusí existovat, ovlivněna mísením vzduchových mas blízko povrchu a emisemi Volná troposféra – charakterizována negativním teplotním gradientem, obsahuje podstatnou část vodní páry, tvoří se zde oblaka, mísení vzduchu nezávisí na charakteru zemského povrchu Chemické složení troposféry Suchá a čistá troposféra (dusík 78,08%, kyslík 20,95%, argon 0,934%, oxid uhličitý 0,040%, neon 0,00182 %, helium 0,000524 %, metan 0,00017 %, krypton 0,00014 %, vodík 0,000055 % Vodní pára, nebo vodní kapky, ledové částice – značně proměnlivé zastoupení, max. 4%, globální průměr 1% Aerosolové částice – pevné nebo kapalné částice rozptýlené v plynu, aerosoly kondenzační a disperzní, významné - obecně tvoří kondenzační jádra a krystalizační jádra, ovlivňují průchod záření, umožňují heterogenní reakce plynných složek Tropopauza – chladná vrstva nad troposférou, bariéra proti úniku vodní páry do vyšších vrstev (jinak by docházelo ve vyšších vrstvách k fotodisociaci vody a úniku vodíku do kosmu Stratosféra – 12 – 50 km, nad tropopauzou, spodní část v místech, kde ustává pokles teploty a horní část v místech, kde teplota přestává růst, v dolní části stratosféry izotermie, součástí stratosféry je ozonosféra (15 – 35 km), ve které je relativně vysoký obsah ozonu (10 ppm) Mezosféra – 50 – 80 km, rychlý pokles teploty s výškou, absence molekul absorbujících záření Termosféra – 80 – 500 – 1000 km, v závislosti na sluneční aktivitě, prudký nárůst teploty až na 1200°C, díky absorpci silně energetického záření (λ < 200 nm) Exosféra – přechodná vrstva až do km, atomy a molekuly uvolňovány nevratně do meziplanetárního prostoru

4 Van Allenovy pásy Oblast v okolí planety, kde je zachycené korpuskulární záření (protony, částice alfa a elektrony) – částice slunečního větru zachycené v magnetickém poli planety Od výšky zhruba 400 km nad zemským povrchem do vzdálenosti cca 50 000 km Vnější pás – záporný náboj (elektrony), vnitřní pás – kladný náboj (protony)

5 Chemie atmosféry Většina chemických reakcí emitovaných látek – probíhá v troposféře, jedná se o fotooxidační reakce Homogenní reakce – výlučně v plynné fázi Monomolekulární – rozpad jedné molekuly s excesivní energií na více produktů, např. fotolýza – rozpad po fotoexcitaci Bimolekulární – A + B → C + D, výměna atomů nebo skupin, adice, výměnná reakce Termolekulární – O + O + M → O2 + M, rekombinace molekul, atomů nebo radikálů většinou s excesivní energií za přítomnosti třetí látky M, M – energetický pufr nebo katalyzátor Heterogenní reakce – na povrchu částic (po adsorpci) nebo v kapalné fázi (po absorpci)

6 Fotochemické reakce Iniciace fotochemické reakce – absorpce světelného kvanta látkou za vzniku elektronicky excitované molekuly, mění se vlastnosti výchozí látky, např. NO2 + hν → NO2* Podstata excitace: UV- a VIS-záření vybudí příjemce do nejnižší z možných excitačních hladin Excitovaný singletový stav - všechny elektrony spárovány, celkový spin je nula Excitovaný tripletový stav – má dva nepárové elektrony se stejným spinem Reakce excitovaných molekul Ztráta energie ve prospěch jiné molekuly nebo atomu, energie ve formě tepla Disociace molekuly Přímá reakce s jinou látkou Luminiscence – návrat molekuly do základního stavu, ztráta energie vyzářením elektromagnetického záření Fluorescence – re-emise záření téměř okamžitě, nanosekundy (,,povolený“ přechod) Fosforescence – znatelně oddálená re-emise záření, i několik minut (,,zakázaný“ přechod) Deaktivace srážkou

7 Acidobazické reakce Kyselé látky Atmosféra je slabě kyselá díky CO2, který se rozpouští v atmosférické vlhkosti (obdobně vznik H2SO4, HNO3) CO2 (g) → CO2 (aq) CO2 (aq) + H2O → H+ + HCO3- Bazické látky V atmosféře je nejdůležitější je amoniak v plynném stavu – zdrojem je biodegradace organických látek obsahujících dusík a bakteriální redukce dusitanů NO {CH2O} (biomasa) + H+ → NH3 (g) + 2(CO2) + H2O Amoniak po rozpuštění ve vodě neutralizuje atmosférické kyseliny (vznik např. NH4NO3, NH4HSO4 – korosivní amonné soli) Dále se do atmosféry uvolňují např. částice oxidu, hydroxidu a uhličitanu vápenatého z popela, při těžbě, zpracování surovin – podstupují neutralizační reakce.

8 Reakce atmosférického kyslíku
Kyslík – produkce fotosyntézou (prakticky veškerý kyslík) CO2 + H2O + hν → {CH2O} (biomasa) + O2 Molekulární kyslík – základní stav je tripletový stav s dvěma nepárovými elektrony – 3O2, může být dále excitován na singletový molekulární kyslík 1O2 zejména přímou fotochemickou excitací Atomární kyslík – stálý především v termosféře, nízká hustota částic – nedochází ke kolizím, vznik O2 + hν → O + O (při λ = nm a 240 – 260 nm) Atomární kyslík existuje buď v základním stavu O nebo v excitovaných stavech 0*, vzniká fotolýzou ozonu a vysokoenergetickými reakcemi O3 + hν → O* + O2 (při λ < 380 nm) 3 O → O* + O2 Ionty kyslíku 0+ vznikají zejména působením UV-záření na atomární kyslík O + hν → 0+ + e- Ozon je tvořen převážně ve stratosféře působením UV-záření na molekulární kyslík O2 + hν → O + O, přičemž při λ < 242,4 nm následuje termolekulární rekce O + O2 + M → O3 + M (vyšší energie) M – třetí látka – kyslík, dusík

9 Chemie troposférického pozadí
Troposférické pozadí (čistá troposféra) je oblast, kde je úroveň nemetanických uhlovodíků natolik nízká, že produkce hydroxylových radikálů je dána výhradně reakcí excitovaného atomárního kyslíku s vodními parami a destrukce hydroxylových radikálů je dána reakcí s metanem a oxidem uhelnatým Ozon produkuje atomární O v základní a excitovaném stavu O3 + hν → O(3P) + O2 (při λ = nm) O3 + hν → O(1D) + O2 (přednostně při λ = 319 nm, minoritní frakce) Životnost O(1D) je velmi malá, zaniká reakcí s O(3P), nicméně hydroxylový radikál vzniká právě srážkou O(1D) s vodními parami O(1D) + H2O → 2 OH• Životnost hydroxylových radikálů je cca 1 s. Odstraňování hydroxylového radikálu CH4 + OH• → CH3• + H2O CO + OH• → CO2 + H•

10 Reakce organických látek v atmosféře
Zdroje organických látek v atmosféře – přírodní : antropogenní zdroje = 7 : 1 hlavně díky methanu, dále látky emitované rostlinami - ethylen, terpeny nečastěji pinen a limonen, např. RCH3 + OH• → RCH2• + H2O RCH2• + O2 + M → RCH2OO• + M RCH2OO• + NO → RCH2O• + NO2 RCH2O• + O2 → RCHO + HO2• HO2• + NO → NO2 + HO• Celkově RCH3 + 2 O2  + 2 NO → RCHO + 2 NO2 + H2O Noční reakční mechanismus – neprobíhá fotolytická produkce OH•, NOx jsou přeměněny na NO2, který může reagovat s ozonem za tvorby nitrátového radikálu, který reaguje podobně jako OH• O2 +NO2 → NO3• + O2 NO3• + RCH3 → RCH2• + HNO3

11 Smog Smog – specifický stav znečištění ovzduší, vznikající při nepříznivých meteorologických stavech vzájemným působením vzdušné vlhkosti, tuhých částic (zejména popílku a sazí) a ostatních plynných škodlivin. Kyselý smog - oblastech spalování zejména tuhých paliv s vyššími obsahy síry (lokální topeniště), spaliny jsou rozptylovány do nízké nadzemní vrstvy. Popílek a saze, působí katalyticky na oxidaci SO2 na kyselinu sírovou, která se rozpouští v mlze, tvorba kyselé mlhy a kyselých dešťů. Fotochemický smog (oxidační) – v místech s vysokou hustotou automobilového provozu, NOx a uhlovodíky vytváří troposférický ozon a agresivní oxidační látky, ozon – silné oxidační činidlo, způsobuje peroxidaci lipidů v buněčných membránách, dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a působí bolest hlavy. Nutné redukce NOx ve výfukových exhalacích benzinových a naftových motorů. Emisní norma Euro VI.

12 Fotochemický smog – chemie tvorby
Fotolýza NO2 za tvorby atomů kyslíku, velmi rychlá, při plném slunečním svitu < 2 minuty, NO2 – jediná základní složka atmosféry schopná absorbovat viditelné záření NO2 + hν → NO + O(3P) (při λ < 420 nm) Atomární kyslík reaguje okamžitě s molekulárním kyslíkem za tvorby ozonu O(3P) + O2 + M → O3 + M (M – třetí látka - kyslík, dusík, absorbuje nadbytečnou energii) NO může reagovat s ozonem O3 + NO → NO2 + O2 (titrační reakce, velmi rychlá, udává fotostacionární stav systému NO-NO2-O3, ten funguje pouze ve dne, v noci reaguje NO s O3, dokud k vyčerpání jedné složky, často nadbytek O3) V přítomnosti uhlovodíků vznik peroxyradikálů (RCH2• vznikají reakcí uhlovodíků s karboxylovým radikálem) RCH2• + O2 → RCH2OO• Peroxyradikály mohou reagovat s NO dříve než O3 a regenerují NO2 RCH2OO• + NO → NO2 + RCH2O•

13 Poškozování ozonové vrstvy
Ozon – nestálý, rozpad ozonu: O3 + hν → O2 + O (při λ < 1200 nm) Katalytické reakce (X – katalyzátor): X + O3 → O2 + OX OX + O3 → X + O2 Cyklus hydroxylového radikálu: H•, OH•, HOO• způsobují částečnou destrukci ozonu v nižší stratosféře, jsou hlavní příčinou destrukce ve výšce nad 40 km Dusíkový cyklus: troposférický N2O se zčásti dostává do stratosféry – fotolýza a následný vznik NO a NO2 – vede na reakci s ozonem, nejúčinnější mechanismus rozpadu ve výšce okolo 35 km Chlorový cyklus: destrukci způsobují Cl• (jeden atom chloru zničí až molekul ozonu), hlavním zdrojem chloru jsou chlorované uhlovodíky (freony) Destrukce ozonu začíná reakcí Cl• + O3 → ClO• + O2 Poté se tvoří dimer - dichlorperoxid ClO• → ClO-OCl Dimer absorbuje UV-záření – vznik peroxychlorového radikálu ClO-OCl + hν → ClOO• + Cl• Ten se během 1 dne rozpadá ClOO• → O2 + Cl• Zdroj chloru – rezervoárové sloučeniny Freony, HCl, ClONO2 (chlornitrát) např. CF2Cl2 + hν → CF2Cl• + Cl• HCl (g) → H+ (aq) + Cl- (aq) Cl- (aq) + HOCl (aq) → Cl2 (g) + OH- (aq) Cl2 (g) + hν → 2Cl• Obdobně reagují také atomy Br

14 Freony Skupinu halogenderivátů uhlovodíků, obsahují alespoň 2 vázané halogeny, z nichž alespoň jeden je fluor: chlor-fluorované uhlovodíky (CFC – chlorofluorocarbon) Z hlediska možnosti poškození ozonové vrstvy – ,,tvrdé freony“ – plně halogenované a ,,měkké freony“ (mají alespoň 1 vodík) - potenciál ničení ozonu je nižší (podle typu 10 až 1000krát nižší) Mezi nejrozšířenější chlor-fluorované uhlovodíky patřily CFC-011 (CFCl3) a CFC-012 (CF2Cl2) Vyráběny od roku 1930, v roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza, že freony, pronikají do stratosféry kde se z nich odštěpuje chlór, který se podílí na katalytickém rozkladu ozonu (chlórový cyklus, 1995 – Nobelova ceny za chemii) Použití: nejvíce jako chladicích média, hnací média, v hasicích přístrojích a čisticích prostředcích, do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 mil. tun CFC ročně 80. léta – zvětšování ozonové díry, postupně stabilizace, zmenšování, největší ozonová díra nad Antarktidou Oslabení ozonové vrstvy - nebezpečí: rakovina kůže, zánět spojivek, poškození očí (,,sněžná slepota“), ekologická - snížení zemědělské produkce Doba zdržení v atmosféře je velmi dlouhá: CFC-011 – let, CFC-012 – 100 let – z toho vyplývající dlouhá doba do obnovení ozonové vrstvy, zejména nad Antarktidou

15 Montrealský protokol O látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země - přijat 16. září 1987 v Montrealu, jde o prováděcí protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy z 22. března 1985 Ratifikovalo 196 států a EU jako celek, hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které poškozují ozonovou vrstvu Postupně zpřísňující dodatky – Londýnský (1990) a Kodaňský (1992) V ČR zákon č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech – jde o samostatný zákon, odloučen od zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší

16 Znečišťování ovzduší - mezinárodní úmluva
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) Sjednána v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů 13. listopadu 1979 v Ženevě, postupně jednáno 8 protokolů Cílem je ochrana člověka a životního prostředí před znečišťováním ovzduší, omezování a postupné snižování či předcházení znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečištění ovzduší překračující hranice státu ČR - CLRTAP a z velké části implementována do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů Současné strategie - rozšíření ratifikací a příprava revizí pro poslední 3 protokoly: Protokol o těžkých kovech - pohyb těžkých kovů na velké vzdálenosti (Cd, Pb, Hg) Protokol o persistentních organických polutantech Protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu (Göteborský protokol)

17 Znečišťování ovzduší – globální transport kontaminantů
Globální cirkulace - pravidelné pohyby vzduchových mas v planetárním měřítku způsobené ohříváním, ochlazováním a rotací Země. Vliv na transport kontaminantů – tzv. procesem ,,globální destilace“. Transport zejména POPs (perzistentní organické polutanty) - dochází k postupnému vypařování v tropickém, subtropickém nebo mírném podnebném pásu, transportu až do polárních oblastí a kondenzaci. Např. PCB, chlorované pesticidy – nalezeny v Arktidě a Antarktidě.

18 Znečišťování ovzduší - Hg – globální kontaminant
Globální rozložení antropogenních emisí rtuti za rok 2010 Ročně se dostane do ovzduší cca t rtuti 37% - lokální těžba zlata amalgámovou metodou 26% - produkce a spalování fosilních paliv 12% - těžba a zpracování kovů 9% - cementárny 5% - těžba zlata ve velkém měřítku 5% - zpracování odpadů 4% - staré zátěže, kontaminovaná místa 1% - rtuťové elektrolýzy g/km2 ,,Minamatská úmluva“ - nové globální úmluva o rtuti, podepsána na konferenci v Japonsku 2013 Cíl – zavést celosvětová pravidla pro zacházení se rtutí, omezit vstupy rtuti do výrobních procesů, mezinárodní obchod se rtutí, emise rtuti do ovzduší, zajistit její bezpečné uložení a řešit i staré ekologické zátěže a odpad s obsahem rtuti

19 Znečišťování ovzduší - koloběh rtuti v životním prostředí
V atmosféře elementární rtuť Hg0 v plynné fázi – umožňuje transport Hg v globálním měřítku - průměrnou dobu zdržení v atmosféře do jednoho roku, pokud je Hg adsorbovaná na částicích – dochází k depozici. Methylrtuť - bioakumulace v rybách – z celkového obsahu rtuti v rybách se přibližně 90% nachází ve formě methylrtuti Methylace rtuti – většinou mikrobiálně řízený proces, který probíhá za aerobních i anaerobních podmínek v sedimentech

20 Globální oteplování - princip
Vodní pára, oxid uhličitý, uhlovodíky (methan), halogenované uhlovodíky, ozón – skleníkové plyny – absorpce IČ záření vyzařovaného zemským povrchem. Při absorpci IČ záření – kvantový přechod v molekule na úrovni molekulárních vibrací (symetrické, asymetrické, ohyb) Nutnost změny dipólového momentu molekuly - H2O (všechny 3 typy vybrací), CO2 (asymetrická a ohyb), N2 a O2 – neabsorbují IČ záření Každá molekulární vibrace – více různých rotačních hladin – proto široký absorpční pás

21 Globální oteplování - atmosférické okno

22 Globální oteplování – skleníkové plyny
CO2 CH4 N2O CFC - 11 Životnost v atmosféře 12 100 45 Radiační síla 1 21 310 4000 Základní způsob odstranění z atmosféry Ukládání do biomasy, výměna v oceánech Reakce s OH• v troposféře Fotolýza ve stratosféře V roce 2016 překročil průměr koncentrace CO2 400 ppm.

23 Globální oteplování – mezinárodní úmluva
Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách Mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země a omezení globálního oteplování první diskuse na Světové klimatické konferenci v Ženevě 1982 – podepsána na Konferenci OSN o životním prostředí v Rio de Janeiru 2016 – ratifikovalo 195 států a EU jako celek Cíl: stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému Kjótský protokol Protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů za pětileté období o 5,2 % oproti roku Dojednán v prosinci 1997 v Kjótu. Podmínka – ratifikace alespoň 55 státy s 55% podílem emisí – proto účinnost až od roku 2005. Pařížská dohoda Dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách. Dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, od roku 2020 má navázat na Kjótský protokol. V současnosti ratifikována 86 státy (61,71 % globálních emisí skleníkových plynů – OK)

24 Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Znečišťování ovzduší Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší. Znečišťování (emise) - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší Úroveň znečištění - hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje Emisní strop - nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok Imisní limit - nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem

25 Znečišťování ovzduší Znečišťováním ovzduší - vypouštění hmotných látek tuhého, kapalného nebo plynného skupenství do ovzduší, které buď přímo nebo po chemických změnách v atmosféře, případně na základě spolupůsobení s jinou látkou negativně ovlivňují životní prostředí Primární znečištění - emise při vstupu do atmosféry Sekundární znečištění - produkty chemických změn, jimž podlehly chemické látky během setrvání v atmosféře Vyjádření míry znečišťování ovzduší a určování emisních limitů Hmotnostní koncentrace emisí - hmotnost znečišťující látky na jednotku objemu plynu Hmotnostní tok emise - hmotnost znečišťující látky vypouštěné ze zdroje, vztažená na jednotku času Emisní faktor - poměr hmotnosti znečišťující látky, vypouštěné ze zdroje, k jednotce množství výrobku, polotovaru nebo suroviny dané výrobní technologie Tmavost kouře - optická vlastnost kouře, vyvolaná pohlcením světla v kouřové vlečce vystupující z komína

26 Znečišťování ovzduší - zdroje
Stacionární zdroj - ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat Mobilní zdroj - samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení Spalovací stacionární zdroj - stacionární zdroj, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla Spalovací zdroje se zařazují podle jmenovitého tepelného příkonu nebo výkonu do kategorie - zvláště velké spalovací zdroje - tepelný příkon 50 MW a vyšší - velké spalovací zdroje - tepelný výkon vyšší než 5 MW do 50 MW - střední spalovací zdroje - tepelný výkon od 0,2 MW do 5 MW - malé spalovací zdroje - tepelný výkon < 0,2 MW Spalovna odpadu - … více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad…

27 Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Odborný orgán, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. Výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva životního prostředí (MŽP) Vykonává svou činnost v pěti oblastech: ochrana přírody ochrana ovzduší odpadové hospodářství ochrana lesa ochrana vod

28 Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Z hlediska ochrany ovzduší ČIŽP zejména: Kontroluje dodržování emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování Kontroluje řádné vedení provozní evidence u zdrojů znečišťování a správnost evidovaných údajů Kontroluje dodržování regulačních řádů pro provoz zdrojů znečišťování Dále: Schvaluje užívání nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší Ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování Ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování a výrobcům nebo dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností Uděluje oprávnění právnickým i fyzickým osobám k provádění autorizovaného měření emisí a imisí a kontroluje správnost jejich výsledků

29 Znečišťování ovzduší – inhalační expozice
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci: NPK – nejvyšší přípustná koncentrace – koncentrace látky, která nesmí být v žádném časovém okamžiku překročena PEL – přípustný expoziční limit – průměrná koncentrace látky za určité časové období nesmí překročit PEL Minutové objemy vzduchu (l/min) prošlého plícemi: spánek: 6, lehká práce: 20, střední práce: 20-40, těžká práce: 40-60

30 Halové jevy

31 Halové jevy

32 Halové jevy

33 Halové jevy

34 Ohybové jevy

35 Noční svítící oblaka