Michel Foucault (s důrazem na práci Dohlížet a trestat)

Prezentace na téma: "Michel Foucault (s důrazem na práci Dohlížet a trestat)"— Transkript prezentace:

1 Michel Foucault (s důrazem na práci Dohlížet a trestat)

2 Je považován za čelného představitele poststrukturalismu – tedy směru ve filozofickém a sociálním myšlení, který navazuje na strukturalismus (především ten francouzský, proslavený Levi-Straussem) s tím, že odmítá možnost, že by šlo struktury (i struktury společnosti a kultury) nějak definitivně a jednoznačně definovat a/nebo popsat. Struktury jsou pro něj vždy částečně otevřené, ne zcela určité, ovlivnitelné a proměnlivé

3 Biografická data o Foucaultovi
Narozen v roce 1926 Vystudoval filozofii a psychologii Ovlivněn marxismem (v letech 50 až 53 člen komunistické strany) Využil podněty strukturalismu v jeho různých podobách (Lacan, Levi-Strauss, Dumézil, Althusser) Jeho dizertační prací byly Dějiny šílenství Ve Francii ho proslavila Slova a věci, na mezinárodní scéně Dohlížet a trestat Od 1970 profesor na College de France Zemřel 1984

4 Bibliografická data Psychologie a duševní nemoc. (1954)
Dějiny šílenství v době osvícenství (1961) Zrod kliniky (1963) Raymond Roussel (1963) Slova a věci (1966) Myšlení vnějšku. (1966) Archeologie vědění (1969) Diskurs, autor, genealogie - obsahuje díla: Nietzsche, genealogie, historie; (1971), Řád diskursu;(1971), Co je autor?; (1969) Dohlížet a trestat. Kniha o zrodu vězení. (1975) Dějiny sexuality; Vůle k vědění. (1976) Užívání slastí. (1984) Péče o sebe. (1984)

5 Dohlížet a trestat (1973) Na počátku 70´iniciuje Foucault „Skupinu pro informace o věznicích“ Je hlavním autorem publikace této skupiny, která se jmenuje „Nepřijatelné“. V ní se píše: „Nepřijatelné jsou: soudní tribunály, policajti, nemocnice, útulky, škola, vojenská služba, tisk, televize, stát.“ Svou angažovanost doplňuje studiem a akademickou prací na tématu trestání

6 Proměna trestání na přelomu 18. a 19
Proměna trestání na přelomu 18. a 19. století (od represivního k produktivnímu) V této době se podle Foucaulta během několika málo desítek let zcela proměnil charakter trestání. Došlo k tomu podle něj proto, že se změnil i přístup ke člověku – k jeho roli ve společnosti, k jeho „duši“, k jeho tělu. Došlo k tomu i díky vzestupu „věd o člověku“. Člověk se stává stále více objektem vědeckého zkoumání. Moc se stále více věděním (i věděním sociálních věd) zaštiťuje. Již není možné dělat z trestání divadlo a předvádět jej jako mstu panovníka/společnosti – i trestání musí být racionální, v souladu s nálezy věd o člověku. K čemu, mezi jiným, v tomto období došlo: 1. přechod od utajovaného souzení a veřejného mučení k veřejnému souzení a utajovanému trestání; vyšetřování jako hledání obecné pravdy po vzoru vědy 2. zrod disciplíny a disciplinace jako umění ovládání lidského těla, které ho činí „poslušným a užitečným“ – to se podle Foucaulta neprojevuje jen v trestním systému, ale ve školství, v armádě nebo třeba i v nemocnici. Všude je člověk obklopen jemnou sítí disciplinačních mechanismů, které z něj mají udělat platného a poslušného člena společnosti, který je poslušný ne primárně proto, že se bojí, ale protože přijal zásady disciplinárního mechanismu 3. zrození vězení jako jednotné instituce trestání

7 Foucault popisu proměnu trestání (a jak už víme nejde jen o trestání ale o celé disciplinační pole, jehož součástí je mnohem více institucí) s pomocí analogie zacházení s nemocnými ve středověku a raném novověku lepra mor Zatímco ještě během velkých středověkých epidemií lepry byli nemocní vyháněni a přinejlepším umisťováni do nějakých primitivních zařízení za hranicemi obce, během novověkých epidemií moru byla již strategie jiná. Nemocní zůstávali v obci, ale ta byla rozčleněna, pro každý obvod byl určen někdo kdo měl dohlížet, měl bránit šíření nemoci, měl dbát o péči o nemocné. Vše mělo být podřízeno jasným pravidlům a řádu, každý měl jednat tak, aby byl s těmito pravidly v souladu, byla vytvořena struktura dohlížení. nahrazení modelu lepry modelem moru odpovídá velmi důležitému historickému procesu – vynálezu pozitivních technik moci – pozitivních v tom smyslu, že jsou postaveny na nějakém vědění, že jsou (považují se za) racionální

8 psychiatrická expertíza a panoptikum (od práva k technologii; vědění a moc)
sociální věda a psychologie se ustavuje v souvislosti s výkonem moci nad jednotlivci; situace moci a dozoru umožňovala pozorování a vědění a naopak, aby bylo možné získat potřebné vědění, bylo nutné podrobit objekt zkoumání dozoru Panoptikum – model vězení z počátku 19. století Reálně existující věznice v současných USA

9 Foucault jako intelektuální ikona