Patologie hypofýzy Jaroslava Dušková Ústav patologie 1. LF UK, Praha.

Prezentace na téma: "Patologie hypofýzy Jaroslava Dušková Ústav patologie 1. LF UK, Praha."— Transkript prezentace:

1 Patologie hypofýzy Jaroslava Dušková Ústav patologie 1. LF UK, Praha

2 Hypofýza - podvěsek mozkový historie - I
Galén (2. stol.) lat. pituita = ř. phlegm = vlhkost, sliz, hlen A. Vesalius (16. stol.) glandula pituitam cerebri excepiens R. Lower (17.stol.) Dissertatio de origine catarrhi - inkrece

3 Hypofýza - podvěsek mozkový historie - II
H. Rathke (1838) Über die Entstehung der glandula pituitaria (Arch Anat. Physiol. u. Wiss. Med. , 5, 482-5) W. Haberfeld (1909) Die Rachendachhypophyse, andere Hypophysengangreste und deren Bedeutung für die Pathologie Beiträge zur path. Anat. u. allg. Pathol. , 46, )

4 periferní endokrinní žlázy
Hypofýza - regulace Vyšší nervová centra limbický systém retikulární systém hypothalamus liberiny a statiny adenohypofýza tropní hormony adenohypofýzy periferní endokrinní žlázy hormony periferních žláz tkáně

5 Poslové neuroimunoendokrinní regulace
Neurotransmitery Interleukiny Hormony

6 Hypofýza - podvěsek mozkový historie - III
v průběhu celého 20. století popisy účinků čištění a chemická identifikace syntéza hormonů adeno- i neurohypofýzy identifikace dalších vazeb a vlivů hypothalamickou cestou – neuroendokrinní neurony a mediátory pituita=phlegm=hlen Neuroendocrine neurons Neuroendocrine neurons with nerve endings in the median eminence, which release dopamine into the hypophysial portal blood. These are sometimes called the "tuberoinfundibular dopamine" (TIDA) neurons. In lactating females, TIDA neurons are inhibited by the stimulus of suckling. Dopamine released from their nerve endings at the median eminence is transported to the anterior pituitary gland, where it regulates the secretion of prolactin; dopamine inhibits prolactin secretion, so, when the TIDA neurons are inhibited, there is increased secretion of prolactin, which stimulates lactogenesis (milk production). Prolactin acts in a short-loop negative feedback manner to decrease its levels by stimulating the release of dopamine. Dopaminergic neurons of the arcuate also inhibit the release of gonadotropin-releasing hormone, explaining in part why lactating (or otherwise hyperprolactinemic) women experience oligomenorrhea or amenorrhea (infrequency or absence of menses). Neuroendocrine neurons, mainly in the ventrolateral part of the nucleus, that make growth hormone-releasing hormone (GHRH). Like the TIDA neurons, these neurons have nerve endings in the median eminence. GHRH released into the hypophysial portal blood is transported to the anterior pituitary gland, where it regulates the secretion of growth hormone; GHRH stimulates growth hormone secretion. These neurons are inhibited by somatostatin. The reciprocal relationship between the electrical activity of GHRH neurons and somatostatin neurons leads to pulsatile secretion of growth hormone, a pattern of secretion that is important for its biological effectiveness. [edit] Centrally-projecting neurons Centrally-projecting neurons that contain neuropeptide Y (NPY), agouti-related protein (AGRP), and the inhibitory neurotransmitter GABA. These neurons, in the most ventromedial part of the nucleus, project strongly to the lateral hypothalamus and to the paraventricular nucleus of the hypothalamus, and are important in the regulation of appetite. When activated, these neurons can produce ravenous eating. These neurons are inhibited by leptin and activated by ghrelin. Centrally-projecting neurons that contain peptide products of pro-opiomelanocortin (POMC), and cocaine-and-amphetamine-regulating transcript (CART). These neurons have widespread projections to many brain areas, including to all nuclei in the hypothalamus. These cells are also important in the regulation of appetite, and, when activated, they inhibit feeding. These neurons are also regulated (activated) by circulating concentrations of leptin and ghrelin, and they are directly innervated by the NPY neurons. POMC neurons that project to the medial preoptic nucleus are also involved in the regulation of sexual behavior in both males and females. The expression of POMC is regulated by gonadal steroids. The release of a POMC product, beta-endorphin is regulated by NPY. Centrally-projecting neurons that make somatostatin; the neurosecretory somatostatin neurons that regulate growth hormone secretion are a different population, located in the periventricular nucleus.

7 Hypofýza – regulace -1. Neuroendokrinní neurony
Eminentia mediana : sekrece dopaminu do portální krve. "tuberoinfundibulárrní dopaminové axony" (TIDA). U laktujících žen inhibovány sáním. Dopamin = Prolaktostatin. Prolaktin krátkou zpěrnou vazbou inhibuje vlastní sekreci stimulací sekrece dopaminu. Dopaminergní neurony ncl. arcuatus inhibují GnRH – laktace = oligo-amenorrhea. Neuroendokrinní neurony ve ventrolaterální části nucleus arcuatus, somatoliberin (GHRH) do portální krve. Inhibice somatostatinem. Reciproký vztah mezi el. aktivitou GHRH neuronů a somatostatinu - pulsatilní sekrece GH- dynamika důležitá pro biol. účinnost.

8 Hypofýza – regulace – 2. Centrálně projikující neurony
Neuropeptid Y (NPY), agouti- related protein (AGRP) a inhibiční neurotransmiter GABA. Tyto neurony z nejventromediálnější části jádra projikují silně do laterálního hypothalamu a ncl. paraventricularis. Regulují APETIT. Jejich aktivace vede k bulimii. Jsou inhibovány leptinem a aktivovány ghrelinem Centrálně projikující neurony, které obsahují peptidové fragmenty proopiomelanokortinu (POMC) a cocain-a-amphetamine-regulující transkript (CART). Tyto neurony mají projekce do mnoha oblastí, včetně všech hypothalamických jader. Regulují rovněž APETIT, jsou-li aktivovány, inhibují příjem potravy. Tyto neurony jsou rovněž regulovány leptinem a ghrelinem a přímo inervovány NPY neurony. POMC neurony projikující do mediálního preoptického jádra regulují rovněž sexuální chování. Exprese POMC je ovlivněna gonadálními steroidy. Sekrece beta-endorfinu – produktu POMC je regulována NPY. Centrálně projikující neurony, které produkují somatostatin- speciální populace v periventrikulárním jádře – regulují GH. Ghrelin - is a hormone produced mainly by P/D1 cells lining the fundus of the human stomach and epsilon cells of the pancreas that stimulates hunger.[1] Ghrelin levels increase before meals and decrease after meals. It is considered the counterpart of the hormone leptin, produced by adipose tissue, which induces satiation when present at higher levels. In some bariatric procedures, the level of ghrelin is reduced in patients, thus causing satiation before it would normally occur. Ghrelin is also produced in the hypothalamic arcuate nucleus, where it stimulates the secretion of growth hormone from the anterior pituitary gland.[2]. Receptors for ghrelin are expressed by neurons in the arcuate nucleus and the ventromedial hypothalamus. The ghrelin receptor is a G protein-coupled receptor, formerly known as the GHS receptor (growth hormone secretagogue receptor). Ghrelin plays a significant role in neurotrophy, particularly in the hippocampus, and is essential for cognitive adaptation to changing environments and the process of learning.[3] Recently, ghrelin has been shown to activate the endothelial isoform of nitric oxide synthase in a pathway that depends on various kinases including Akt.[citation needed] Mechanism of action Ghrelin has emerged as the first circulating hunger hormone. Ghrelin and synthetic ghrelin mimetics (the growth hormone secretagogues) increase food intake and increase fat mass[4][5] by an action exerted at the level of the hypothalamus. They activate cells in the arcuate nucleus[6][7] that include the orexigenic neuropeptide Y (NPY) neurons.[8] Ghrelin-responsiveness of these neurones is both leptin- and insulin-sensitive.[9] Ghrelin also activates the mesolimbic cholinergic-dopaminergic reward link, a circuit that communicates the hedonic and reinforcing aspects of natural rewards, such as food, as well as of addictive drugs, such as ethanol.[10][11] [12] [edit] Roles of Ghrelin Lung Development In the fetuses, it seems that ghrelin is early produced by the lung and promotes its growth.[13] Learning and Memory Animal models indicate that ghrelin may enter the hippocampus from the bloodstream, enhancing learning and memory.[14] It is suggested that learning may be best during the day and when the stomach is empty, since ghrelin levels are higher at these times. In rodents, X/A-like cells produce ghrelin. Stress-Induced Depression A study appearing in the journal Nature Neuroscience (June 15, 2008 online) suggests that the hormone might help defend against symptoms of stress-induced depression and anxiety.[15] To test whether ghrelin could regulate depressive symptoms brought on by chronic stress, the researchers subjected mice to daily bouts of social stress, using a standard laboratory technique that induces stress by exposing normal mice to very aggressive “bully” mice. Such animals have been shown to be good models for studying depression in humans. The researchers stressed both wild-type mice and altered mice that were unable to respond to ghrelin. They found that, after experiencing stress, both types of mice had significantly elevated levels of ghrelin that persisted at least four weeks after their last defeat encounter. The altered mice, however, displayed significantly greater social avoidance than their wild-type counterparts, indicating an exacerbation of depression-like symptoms. They also ate less than the wild-type mice.[16] Sleep-Duration A study [17] appearing in the journal PLoS Medicine suggests short sleep durations is associated with high levels of ghrelin and obesity; scientists suggest a factor contributing to the short sleep duration and obesity correlation is ghrelin. Scientists have correlated an inverse relationship between the hours of sleep and blood plasma concentrations of ghrelin; as the hours of sleep increase, ghrelin concentrations were considerably lower thereby potentially reducing appetite and avoiding potential obesity. [edit] Role in Disease Ghrelin levels in the plasma of obese individuals are lower than those in leaner individuals[18] except in the case of Prader-Willi syndrome-induced obesity. Those suffering from the eating disorder anorexia nervosa have high plasma levels of ghrelin compared to both the constitutionally thin and normal-weight controls.[19] These findings suggest that ghrelin plays a role in both anorexia and obesity. Yildiz and colleagues found that the level of ghrelin increases during the time of day from midnight to dawn in thinner people, suggesting a flaw in the circadian system of obese individuals.[20] Professor Cappuccio of the University of Warwick has recently discovered that short sleep duration may also lead to obesity, through an increase of appetite via hormonal changes. Lack of sleep produces ghrelin, which stimulates appetite and creates less leptin, which, among its many other effects, suppresses appetite. Ghrelin levels are also high in patients that have cancer-induced cachexia.[21] Prader-Willi syndrome is also characterized by high fasting levels of ghrelin; here the ghrelin levels are associated with high food intake.[22] At least one study found that gastric bypass surgery not only reduces the gut's capacity for food but also dramatically lowers ghrelin levels compared to both lean controls and those that lost weight through dieting alone.[23] [edit] Relation to obestatin Obestatin is a putative hormone that was described, in late 2005, to decrease appetite. Both obestatin and ghrelin are encoded by the same gene; the gene's product breaks apart to yield the two peptide hormones.[24] The purpose of this mechanism is unknown. [edit] History and name The discovery of ghrelin was reported by Masayasu Kojima and colleagues in 1999.[25] The name is based on its role as a growth hormone-releasing peptide, with reference to the Proto-Indo-European root ghre, meaning to grow. The name can also be viewed as an interesting (and incidental) pun, too, as the initial letters of the phrase growth hormone-releasing give us "ghre" with "lin" as a usual suffix for some hormones. [edit] Anti-obesity vaccine Recently, Scripps research scientists have developed an anti-obesity vaccine, which is directed against the hormone ghrelin.[26][27] The vaccine uses the immune system, specifically antibodies, to bind to selected targets, directing the body's own immune response against them. This prevents ghrelin from reaching the central nervous system, thus producing a desired reduction in weight gain.

9 L e p t i n (1994) adipocyty - krev - likvor - hypothalamus
(ncl. arcuatus) regulace energetické homeostázy – adaptace na hladovění korelace s množstvím tuku v těle u většiny obezit vysoké hladiny - rezistence Friedman et al., Nature 1994 The major adipokine--leptin is a pluripotent cytokine that controls energy balance and food intake acting in the brain, but can also modulate the function of several peripheral organs and tissues. Leptin levels are significantly elevated in obese individuals, and are higher in women than in man. According to studies from our and other laboratories, leptin is able to induce the growth and transformation of cancer, but not normal, cells. In addition, leptin can stimulate cell invasion and tumor metastasis. Furthermore, high concentrations of leptin can interfere with different anti-cancer cancer therapies. Interestingly, leptin is produced not only by adipose tissue, but also by cancer cells themselves. Notably, cancer cells can secrete leptin in response to obesity-related stimuli, such as hyperinsulineamia, high levels of estrogens, or hypoxia. We are studying the molecular mechanisms of leptin overexpression in cancer as well as diagnostic and prognostic value of the leptin system in different types of cancer. Another aspect of the program is to design and validate molecular therapeutics targeting leptin activity in tumor cells.

10 Ghrelin (1999) bb. žal. sliznice a pankreatu cirkulující hormon hladu
korelace s množstvím tuku v těle u většiny obezit nízké hladiny – obestatin (2005) kodován na tomtéž genu; produkt se rozpadá na tyto dva peptidy u anorexia nervosa vysoké hladiny ghrelinu The major adipokine--leptin is a pluripotent cytokine that controls energy balance and food intake acting in the brain, but can also modulate the function of several peripheral organs and tissues. Leptin levels are significantly elevated in obese individuals, and are higher in women than in man. According to studies from our and other laboratories, leptin is able to induce the growth and transformation of cancer, but not normal, cells. In addition, leptin can stimulate cell invasion and tumor metastasis. Furthermore, high concentrations of leptin can interfere with different anti-cancer cancer therapies. Interestingly, leptin is produced not only by adipose tissue, but also by cancer cells themselves. Notably, cancer cells can secrete leptin in response to obesity-related stimuli, such as hyperinsulineamia, high levels of estrogens, or hypoxia. We are studying the molecular mechanisms of leptin overexpression in cancer as well as diagnostic and prognostic value of the leptin system in different types of cancer. Another aspect of the program is to design and validate molecular therapeutics targeting leptin activity in tumor cells.

11 Hypofýza – hmotnost Ženy mg (průměr 660 mg) těhotné ženy mg (průměr 762 mg) Muži mg (průměr 570 mg) analyzováno vždy cca 100 hypof., stanoveno i přesnější % složení - zastoupení AH,NH atd. Růst plynulý , představuje v dětství i v dospělosti cca 10-5 tělsné hmotnosti Rasmussen, AT Am.J. Anat a 1934

12 Hypofýza - architektonika
adenohypophysis pars infundibularis (tuberalis) pars intermedia neurohypophysis hypophysis pharyngea (+ evtl. ostrůvky hypof. buněk v průběhu os sphenoides)

13 Hypofýza - buněčné inkluze
dlaždicový epitel Rathkeho výchlipky na hranici AH a NH slinné žlázy v NH, často s účastí onkocytů Většina horm. producentů směsných s převažující produkcí Gwen W. Childs)

14 Hypofýza - oddíly - funkce
Adenohypophysis sekrece tropinů Pars infundibularis (tuberalis) modulace AH sekrece Pars intermedia Neurohypophysis sekrece neuropeptidů hypophysis pharyngea evtl. sekrece tropinů

15 Hypofýza - buněčné populace
acidofilní (somatotropy, laktotropy) bazofilní (kortikotropy, gonadotropy, thyreotropy) chromofobní (předch folikulohvězdicovité) onkocyty (příp. preonkocyty) mesenchymové pituicyty (makroglie) sekreční neurony (tractus supraoptico et tuberohypophyseus) Většina horm. producentů směsných s převažující produkcí Gwen W. Childs)

16 Combined gangliocytoma and prolactinoma of the pituitary gland.
Mikami S, Kameyama K, Takahashi S, Yoshida K, Kawase T, Sano T, Mukai M. Combined gangliocytoma and prolactinoma of the pituitary gland. M49, extraselární expanze 25x20x20mm bolest hlavy, poruchy vidění Prl 7x vyšší, ost. norm. bb. gangliové, adenomové i smíšené společný progenitor? Endocr Pathol Summer;19(2):

17 Hypofýza - buněčné populace a hormonální produkce
acidofilní PRL , STH bazofilní ACTH, FSH, LH, TSH chromofobní , PRL , STH , ACTH, FSH, LH, TSH onkocyty , PRL , STH , ACTH, FSH, LH, TSH mesenchymové pituicyty sekreční neurony oxytocin, vasopresin

18 Hypofýza - buněčné populace a hormonální produkce
Hormonální produkce jsou v buňkách směsné (např. ACTH+FSH,LH,TSH,PRL)

19 Hypofýza - buněčné populace a hormonální produkce
Jednotliví hormonální producenti jsou schopni v důsledku stimulace interkonverze (např.PRL-GH)

20 Hypofýza - regresivní změny
Dystrofie (Crookeovy hyalinní změny) Atrofie s věkem pravidelně zmnožování vaziva, nemá však přímý vztah k funkčním výpadům NEKRÓZA traumatická (zpravidla v důsledku léze stopky) ischemická

21 Hypofýza - cévní zásobení
a. hypophysea sup. (z ACI) a. trabecularis přímo do AH dlouhé portální žíly stopky a. hypophysea inf. (z ACI v sinus c.) krátké portální žíly

22 Hypofýza - nekróza hojení jizvou incidence
s možnými fokálními regeneráty význam hypofunkce pouze při zničení > 3/4 objemu incidence 1- 8 % ve velkých autoptických souborech patogeneze nitrolební hypertenze ischemie vazospasmus ateroskleróza tromby přerušení stopky přetětí kmene zachová posteropmediální část AH plus sibkaps. zony s porušením releasing stimulace a narušenou cytologií buněk

23 Hypofýza - zánět nespecifický specifický (peri)hypophysitis septický
purulenta non purulenta septický pyemické mikroabscesy lymfocytární autoimunní specifický tbc v rámci hematogenní disseminace solitární tuberkulom lues vrozená získaná přetětí kmene zachová posteropmediální část AH plus sibkaps. zony s porušením releasing stimulace a narušenou cytologií buněk

24 Hypofyzární syndromy Hypofunkční Hyperfunkční panhypopituitarismus
selektivní hypofunkce Hyperfunkční monohormonální kombinované

25 Hypopituitarismus Totální Syndromy: Parciální Regulatorní hypofunkce
zničeno >90% AH Syndromy: Simmonds Sheehan Falta Lorrain Parciální monohormonální (nanismus) kombinovaný Regulatorní hypofunkce z periferních žláz z ektopických produkcí iatrogenní Simmonds Sheehan Falta Lorrain u dětí,+ nanismus, Falta plurigland – autoim., Sheehan postpartum Simmonds posnekrot bez vazby na porod

26 who did not miss his pituitary.
Petzold S, Keller A, Keller E, Meigen C, Hirsch W, Kratzsch JK, Kiess W, Pfäffle R. A prismatic case: A 31-year old man who did not miss his pituitary. lab. panhypopituitarismus – dg. ve 13 letech MRI- empty sella růstová retardace korigována, kryptorchismus, hypoglykemie, cítil se lépe bez léčby, hypogenitalismus, norm. profesní život a mentální stav Hormones (Athens) Jul-Sep;7(3):203-4.

27 m Adison: periferní centrální

28 Adenomy hypofýzy akromegalie 23 galaktorea-amenorea 7
9% - nejčastější klinické příznaky 9% 54% 28% útlak chiasma opticum 43 akromegalie galaktorea-amenorea 7 hypopituitarismus

29 Adenomy hypofýzy acidofilní basofilní chromofobní smíšené

30 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A five-tier scheme Klasifikace z pěti hledisek 1. endokrinní aktivita zobrazovací/chirurgické 3. histologické 4. imunohistochemické 5. ultrastrukturální Kovacs, K., Scheithauer, B., Horvath Eva, Lloyd, R Cancer 1996, 78,502-10

31 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A five-tier scheme 1. Endokrinní aktivita - I. a) Klinicky hyperfunkční akromegalie/gigantismus  GH hyperprolaktinemie  PRL Cushingova nemoc  ACTH, kortizol hyperthyreóza  TSH    FSH,LH a/nebo  podjednotka mnohotné produkce

32 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 1. Endokrinní aktivita - II. b) Klinicky nefunkční c) Funkce neurčena d) Ektopicky podmíněné hyperfunkce sec. akromegalie z ektopické GRH produkce (s hyperplazií či adenomem hypofýzy) sec. Cushingova nemoc z ektopické CRH produkce (s hyperplazií či adenomem hypofýzy)

33 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 2. Zobrazovací/chirurgická klasifikace dle lokalizace extraselární šíření (supraselární, sinus sfen., sinus cavernosus, nasopharynx) intraselární ektopické dle velikosti mikroadenom  10 mm makroadenom  10 mm dle růstu expanzivní invazivní (dura, kost nervy, mozek) metastazující (kraniospinálně, systémově)

34 Karcinom (metastázy a/nebo invaze do mozku) Nonadenomy
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 3. Histologická klasifikace Adenom typický atypický (polymorfie,vysoký MIB1index) růst (pokud lze stanovit) expanzivní histologicky invazivní (kost, nervy, cévy) Karcinom (metastázy a/nebo invaze do mozku) Nonadenomy prim. a sekundární nehypofyzární tumory hyperplazie hypofýzy simulující adenom

35 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 4. Imunohistochemická klasifikace Hlavní imunoreaktivita A. GH B. PRL C. GH a PRL D.ACTH E. FSH/LH/-podj. F. TSH G. vzácné hormonální kombinace H. imunonegativní Vedlejší imunoreaktivita PRL, -podj.,TSH, FSH,LH -podj. -podj., TSH LH, -podj. PRl, GH, ACTH -podj., GH, PR

36 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 5. Ultrastrukturální klasifikace Užitečnost elmi není nutná u nízkých hladin PRL a slabé ihch reakce k potvrzení dg. nutná k odlišení ! Typ nádoru/varianta GH hustě gran. řídce gran. PRL GH a PRL smíš. z GH a PRL bb. mammosomatotropní z acidof.kmen. bb.

37 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme 5. Ultrastrukturální klasifikace - II. Typ nádoru/varianta ACTH hustě gran. řídce gran. z Crookeových bb. s TSH FSH LH mužský typ ženský typ Klin. nefunkční z nulových bb. onkocytární Nejasné adenomy„tiché“ Užitečnost elmi není nutná nutné pro identifikaci, nikoli však pro léčbu žádoucí k bližší identifikaci

38 The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms
The WHO Classification of Adenohypophysial Neoplasms A proposed five-tier scheme Příklad nálezu Pacient XY, r. č. A. Akromegalie B. Makroadenom, invazivní C. Adenom hypofýzy typický D. GH, PRL, -podj. E. Hustě granulovaný somatotropní

39 Pathology of the Human Pituitary Adenomas
Osamura RY, Kajiya H, Takei M, Egashira N, Tobita M, Takekoshi S, Teramoto A. Pathology of the Human Pituitary Adenomas Histochem Cell Biol. 2008, 130(3): 495–507.

40 Acidofilní adenomy somatotropní laktotropní
smíšené somatotropní a laktotropní somatolaktotropní hustě granulované onkocytární

41 Karcinom hypofýzy s akromegalií.
Dušková,J., Chlumská, A., Vilikusová, E., Marek, J., Šprincl, L.: Karcinom hypofýzy s akromegalií. Čs. Patol., 20, 1984, 3,

42 Basofilní adenomy kortikotropní thyreotropní gonadotropní
(hustěji granulované)

43 Dušková, J.: Imunohistochemicky potvrzené kortikotropní mikroadenomy hypofýzy. Čs. Patol., 26, 1990, 2, 80-82

44 neobvyklé primární lokalizace s Cushingovým syndromem.
Dušková, J., Putz, Z.: Intrakraniální nádor neobvyklé primární lokalizace s Cushingovým syndromem. Čs. Patol.,21, 1985, 2,

45 Chromofobní adenomy řídce granulované z nulových buněk
všechny typy hormonálních produkcí řídce granulované z nulových buněk

46 Hyperpituitarismus Monohormonální Syndromy: Kombinovaný
1. gigantismus/akromegalie 2. hyperprolaktinémie (galaktorea, amenorea) 3. Cushing 4. hypertyreóza 5. (hypergonadotropinismus) Kombinovaný 1+2, 1+3, 1+4, 2+3, 3+4 Regulatorní hyperfunkce z periferních žláz z ektop. produkcí iatrogenní

47 m. Cushing perif. hypothalamický

48 m. Cushing paraneopl. hypofyzární

49 Kazuistika Plurihormonální a plurifunkční adenom hypofýzy se syndromem akromegalie Dušková, J., Marek, J., Povýšil, C.: Plurihormonální a plurifunkční adenom hypofýzy se syndromem akromegalie. Čas. Lék. čes., 139, 2000, 14, 445-8

50 žena 75 let 30 let syndrom akromegalie odmítla chirurgické řešení
léčena symptomaticky hyperfunkce thyr . – Carbimazol kardiomegalie - kardiotonika 5 let před smrtí ca coli – chir. odstraněn 6 let před smrtí kortikoidně substituována smrt kardiálním selháním

51 Pituitární incidentalom - algoritmus vyšetřování a sledování

52 Jiné hypofyzární tumory
gangliocytom kraniofaryngeom mezenchymální tumory meningeom nádor z granulárních buněk metastázy

53 Pituitary adenoma with craniopharyngioma component.
Gokden M, Mrak RE.: Pituitary adenoma with craniopharyngioma component. Hum Pathol May 6. [Epub ahead of print]

54 Sylvia L. Asa and Shereen Ezzat:
The Pathogenesis of Pituitary Tumors Annual Review of Pathology: Mechanisms of Disease, Vol. 4: (February 2009)