Satelitní příjem – možnosti, provedení.

Prezentace na téma: "Satelitní příjem – možnosti, provedení."— Transkript prezentace:

1 Satelitní příjem – možnosti, provedení.
+Satelitní televize

2 Satelitní televize

3 Satelitní komunikace-příkl. využití
Satelitní televize

4 Satelitní příjem rozšiřování sítě pozemních směrových spojů a údržba již exitujících zařízení jsou velmi náročné a vyžadují mnoho času , proto se uplatňují družicové spoje, Satelitní televize

5 Satelitní televize Satelitní televize

6 Úvodem -satelitní komunikace
- aplikace Výzkum kosmu Armáda Meteorologie Telekomunikace Přenos rozhlasových a televizních pořadů

7 Vlastnosti družicových spojů
je možné zajistit kvalitní přenos i v členitém terénu, protože signál přichází shora • spojení nezávisí na stavu ionosféry a troposféry • k přenosu je široké frekvenční pásmo ( hovoříme o velké kapacitě přenosových cest ) • družicové vysílače šetří elektrickou energii, protože se napájejí ze slunečních baterií • investiční náklady jsou menší než náklady vynaložené na výstavbu sítě směrových spojů • umožňují vytvoření celosvětového spojení • umožňují přenos televizních signálů, rozhlasového vysílání a telefonních a telegrafních signálů a umožňují organizovat spojení s pohyblivými zdroji ( lodě, letadla, kosmické lodě, atd. ) a speciální spojení • usnadňují navigační a meteorologické služby a řízení letecké dopravy Satelitní televize

8 Spojové družice jsou dvojího druhu:
Telekomunikační; umožňují obousměrné spojení mezi relativně malým počtem pozemních stanic. Pozemní stanice potom mohou být dokonalejší. Družicový vysílač pracuje v tomto případě s malým výkonem ( asi 150W ). • Distribuční; dodávají signál jedním směrem velkému množství pozemních stanic. Velký počet distribučních stanic vyžaduje jejich jednoduchou a levnou konstrukci. Vysílače distribučních družic musí pracovat s větším výkonem. Satelitní televize

9 Vysílaní z družic musí překonat mnoho technických překážek
- jedním z hlavních problémů je vzájemné rušení družicových vysílačů mezi sebou a s vysílači na Zemi - spojení není možné uskutečnit ve IV. a V. televizním pásmu, ale v novém, VI. Pásmu ( 11,7 až 12,5 GHz ) - vzájemné rušení družicových vysílačů se potlačí použitím vertikální a horizontální polarizace elektromagnetického vlnění dvou sousedních družic - dalším problémem je instalace vysílače s dostatečným výkonem - vysílač na družici vyžaduje nejen dostatečný příkon ze slunečních baterií, ale i dobré rozptýlení ztrátového výkonu ve vysokém vakuu - příliš velký výkon ruší pozemní komunikace a ozařuje větší území, než je třeba , proto se výkon na družicích omezuje - zatím se budou delší dobu používat družice telekomunikačního typu - pro existující družicové spoje se zatím používá systém s frekvenční modulací, protože umožňuje zmenšení vysílacího výkonu asi 100krát v porovnání s amplitudovou modulací Satelitní televize

10 Vysílaní z družic musí překonat mnoho technických překážek
- kvalitu signálu zlepší systém modulace PCM , - tento systém souvisí s číslicovým zpracováním a přenosem TV a rozhlasového vysílání a dalšími službami informačního systému, je možné použít nové číslicové prvky, tím se zjednoduší zařízení a řízení procesů se provádí pomocí počítačů - přenos pomocí číslicového signálu umožňuje snížit vliv poruch a přeslechů na přenosových trasách Satelitní televize

11 Vysílaní z družic musí překonat mnoho technických překážek
- moderní družicové systémy využívají geostacionární družice, tyto družice se pohybují nad rovníkem ve výšce km stejnou rychlostí, jakou se pohybuje Země, takže vzhledem k Zemi relativně stojí a anténní systémy pozemních stanic jsou pevně nasměrovány na družici - vysílaní se uskutečňuje ve frekvenčním pásmu 11,7 až 12,5 GHz - v tomto pásmu je k dispozici 40 kanálu s šířkou 27MHz s odstupem 19,18MHz - oběžná dráha byla rozdělena po 60 což ve výšce km znamená vzájemnou vzdálenost družic asi 4 000km - na každé poloze oběžné dráhy je možné umístit osm družic - každá družice pracuje na pěti kanálech - na každé poloze je tedy k dispozici 40 kanálů - rušení mezi družicemi z jiné polohy je potlačeno polarizací Satelitní televize

12 Blokové uspořádání družicového spoje
-pozemní přijímací stanice musí přijmout slabý signál a převést ho z pásma 12 GHz do vhodného pásma, který může zpracovávat běžný komerční přijímač - dále musí přetransformovat frekvenčně modulovaný signál z družice na amplitudově modulovaný signál s částečným potlačeným dolním postraním pásmem, tak jako u pozemních vysílačů Satelitní televize

13 Blokové uspořádání družicového spoje
-signál z televizního studia se vysílá k družici v pásmu 14 GHz - družice vysílá směrem k pozemní stanici signál v pásmu 12 GHz - v anténním modulu se signál mění v směšovači SM na signál s frekvencí 1,4GHz, ve vstupním modulu přijímače se ve směšovači znovu mění na signál s frekvencí 400 MHz a dekóduje se na amplitudově modulovaný signál signál pomocí některé frekvence z pásma VHF Satelitní televize

14 Oběžné dráhy satelitů – kruhová dráha I
Pro setrvání satelitu na konstantní oběžné dráze musí platit rovnost odstředivé a přitažlivé síly FZ = FG Oběhová rychlost satelitu v Oběžná doba T

15 Satelitní televize

16 Oběžné dráhy satelitů – kruhová dráha II
Doba oběhu a úhlová rychlost družice v závislosti na výšce Výška dráhy [km] Rychlost [km.s-1] Doba oběhu Dráha 439 7,66 93,01m LEO 829 7,44 101,34m 1629 7,06 118,01m MEO 3 629 6,31 165,64m 13 629 4,47 7h49m 35 887 3,07 23h56m GEO* LEO – a < 1000 km MEO – a > 1000 km GEO – a = km, *v případě 0˚ inklinace

17 Oběžné dráhy satelitů – kruhová dráha III
Inklinace i = úhel, jenž svírá rovina, v níž probíhá dráha družice, s rovinou proloženou rovníkem I = 0˚ - Rovníková dráha (pokud je h = km odpovídá Geostacionární dráze) I = 90˚ - Polární dráha

18 Mohou nastat dva případy
Eliptické dráhy Vznikne, pokud nosná raketa nedosáhne předepsané rychlosti v pro danou h. Viz. předchozí tabulka. Mohou nastat dva případy - rychlost větší než požadovaná → dráha začíná Perigeem - rychlost menší než požadovaná → dráha začíná Apogeem Pomocí eliptických drah jsou vynášeny Geostacionární satelity pomocí kosmického raketoplánu s Perigeem řádově stovky km a Apogeem km. Stabilizace na kruhovou oběžnou dráhu probíhá pomocným raketovým motorem na palubě satelitu.

19 Proces uvádění Geostacionárních satelitů na oběžnou dráhu pomocí eliptické dráhy

20 Rozmístění Geostacionárních satelitů
Poloha se uvádí ve stupních východně (E) nebo západně (W) od nultého poledníku (Greenwich). Aby bylo zabráněno vzájemným interferencím, odstupy >3˚. V jedné poloze může být umístěno několik satelitů. Např. Astra (19,2˚ E) - Astra 1C, 1E, 1F, 1G, 1H, 1K, 1L a 2C.

21

22 Kmitočtový plán satelitu Eurobird (28,5˚E)
Satelity - úvod Radiokomunikační systém satelitu se nazývá transpodér, přijímá signály ze speciálních pozemských vysílačů (Uplink), které zesiluje, kmitočtově transponuje a vysílá zpět k zemskému povrchu (Downlink) . Každý satelit má několik transpodérů, které mohou sdílet navzájem antény. Jsou rozděleny podle frekvenčního pásma. Vysílané frekvenční pásmo je rozděleno na kanály, které jsou pak uvedeny v kmitočtovém plánu satelitu. Kmitočtový plán satelitu Eurobird (28,5˚E)

23 Vyzařovací diagramy (ozáření zemského povrchu) I
EIRP (Effective Isotropic Radiate Power) = Ekvivalentně izotropně vyzářený výkon družicového vysílače (kanálu transpodéru). EIRP [W] – výkon vysílače (transpoderu) PTRANS krát zisk AANT antény, umístěné na družici. EIRP [dBW] – je součet výkonu transpodéru v dB a zisku vysílací antény v dB.

24 Vyzařovací diagram satelitu Eurobird (28,5˚E)

25 Vyzařovací diagramy (ozáření zemského povrchu) II
Plošná hustota výkonu na povrchu Země Kde d[m] je vzdálenost od místa příjmu signálu k satelitu Výpočtem pv (pvdB) je zjištěna plošná hustota výkonu na zemském povrchu v uvažovaném bodě příjmu signálu ze satelitu. Frekvenční pásma, používaná v satelitní technice Název pásma L S C X Ku Ka Frek. Rozsah [GHz] 1 - 2 2 - 3 4 - 6 7 - 8

26 Parabolický reflektor
Pro mikrovlnná pásma klasické Yagi antény mají malé rozměry a zisk. Používají se pouze pro dolní mikrovlnná pásma (typ Long Yagi). Hustota výkonu při příjmu z Geostacionární dráhy je menší než -100 dBWm2. Proto se osvědčila kombinace parabolického zrcadla (reflektor) a ozařovače (feedhorn), který je umístěný v ohnisku. Ozařovač je někdy nazýván jako primární zářič. Přijímaný výkon je především závislý na efektivní ploše parabolického reflektoru a šumových parametrech ozařovače.

27 Parametry parabolické antény I
Zisk parabolické antény G (ozařovač v ohnisku antény) k - účinnost (daná konstrukčním provedením antény), D - průměr v [m],  - vlnová délka v [m] Provozní zisk Gp a - ztráty mezi reflektorem a ozařovačem (obvykle 0,95) b – ztráty nepřesným zamířením antény (obvykle 0,90) Šumová teplota antény TA – šumová teplota antény, T0 – referenční šumová teplota 290 K, Tk – šumová teplota konvertoru

28 Vyzařování parabolické antény
Zvětšováním průměru antény při stejné vlnové délce se bude zisk zvyšovat, ale šířka hlavního laloku se bude zužovat a současně bude narůstat počet vedlejších laloků. Důležitý parametr antény je šířka svazku = úhel, pod kterým neklesne výkon záření hlavního laloku pod 3 dB. Šířka hlavního laloku

29 Druhy parabolických antén
Středová parabola (Prime Focus antenna PFA) – ozařovač leží v ose rotace paraboly. Offsetová parabola – představují výřez ze středové antény o větším průměru. Elektrické parametry jsou shodné s PFA. Přednosti offsetové par. antény potlačuje více postraní laloky anténa stojí díky své konstrukci kolměji na zemský povrch – nedrží se na ní tolik v zimě sníh ozařovač a konvertor nestojí v cestě pro přicházející elektro magnetické vlnění ze satelitu.

30 Hluboká a mělká parabola, anténa Cassegrain
Ozařovač = impedančně upravené ústí vlnovodu s úhlem otevření závislým na provedení. Většina ozařovačů vyhovuje více průměrů antén. Většina ozařovačů určených pro prime fokus antény nelze použít pro offset anténu a naopak. Důležitý konstrukční parametr je poměr f/D (poměr ohniskové vzdálenosti k průměru parabolické odrazné stěny). D - průměr antény, d - hloubka paraboly Anténa Cassegrain

31 Satelitní televize

32 Vnější jednotka - úvod Skládá se z ozařovače, polarizátoru (nemusí vždy být implementován) a nízkošumového konvertoru (Low Noise Convertor – LNC, Low Noise Block – LNB). Ozařovač optimálně „sbírá“ signál odražený parabolickým reflektorem. Jeho nevhodná volba s ohledem na f/D parabolického reflektoru může způsobit nevyužití plochy antény (f/DAnt < f/Dozař) nebo její přezáření (f/DAnt > f/Dozař).

33 Vnější jednotka – polarizační výhybka I
Polarizace elmg. vlny se řídí a udává orientací vektoru elektrické intenzity E vzhledem k povrchu Země. Vzhledem k omezené šířce pásma vysílačů satelitu nelze použít dostatečné rozestupy kanálů pro uvažovaný počet programů. Řešení je použití dvou různě polarizovaných vln a vhodným odseparováním pomocí polarizační výhybky přijímat jednu z nich. Používá se lineární polarizace (Vertikální, Horizontální – Satelitní televize) a kruhová (Pravotočivá a Levotočivá). Polarizátory lineární polarizace pro satelitní televizi - Mechanické – V přizpůsobovacím vlnovodu se otáčí tvarovaná anténka (půlvlnný dipól) o 90˚ a přijímá v příslušné natočené polarizaci. Přijaté elm. vlny jsou zavedeny do druhé části vlnovodu, oddělené přepážkou a dále vedeny do konvertoru už pouze jednou polarizací.

34 Vnější jednotka – polarizační výhybka II
Magnetické – Princip je založený na Faradayově principu stáčení polarizační roviny. V kruhovém vlnovou je umístěný feritový váleček, který je stejnosměrně magnetizovaný budící cívkou. Úhel odklonu je závislý na proudu cívky. Systém bez polarizační výhybky – Dnes nejvíce používaný v satelitní televizi. Konvertor obsahuje dvě ortogonálně umístěné půlvlnné anténky a dva zesilovače (LNA) viz. dále. Tento systém je vhodný pro skupinový příjem.

35 Nízkošumový konvertor LNB (LNC)
Konvertor mění vysoké frekvence na nižší, které lze lépe zpracovávat. Frekvenční pásma satelitní televize - C – pásmo – Používá se především v Severní a Jižní Americe. Vychází velmi rozměrné antény (mělo by platit, že D>10). - Ku – pásmo (10,7 – 12,75 GHz) – Dělí se na Dolní (Low band – 10,7 – 11,7 GHz) a Horní (High band 11,7 – 12,75). Jednopásmový konvertor Single – používal se dříve pro příjem např. Astry 1A, 1B, 1C. Přijímá pouze část Dolního pásmá (10,95 – 11,7GHz). Polarizace byla přepínaná vnější polarizační výhybkou za ozařovačem nebo děleným LNA (Low Noise Amplifier) zesilovačem. Polarizace je vybraná přivedení napájení příslušnému LNA předzesilovači. Jednopásmový konvertor Dual – zdvojený single, viz. dále.

36 Single Convertor Pouze pro individuální satelitní příjem – pouze jeden výstup.

37 Dual convertor Vhodný pro satelitní rozvody, každá polarizace je vyvedena zvlášť pro možnost připojení multipřepínače.

38 Twin convertor Rozšířením Dual konvertoru o multipřepínač vznikne Twin konvertor – umožňuje připojit dva nezávislé přijímače.

39 Dvoupásmový Quattro konvertor

40 Ovládání konvertorů satelitním přijímačem
Quattro konvertor Dnes nejrozšířenější vnější jednotka pro použití rozvodech Dolní pásmo se konvertuje (Lokální oscilátor 9,75GHz) na frekvence 950 – 1950 MHz, avšak Horní pásmo (Lokální oscilátor 10,6 GHz) je posunuto na 1150 – 2150 MHz. Universal single konvertor vznikne rozšířením kvadro konvertoru o jedno-výstupový multipřepínač. Quad konvertor vznikne rozšířením kvadro konvertoru o čtyř-výstupový multipřepínač. Ovládání konvertorů satelitním přijímačem Polarizace – Pomocí vnějšího stejnosměrného napětí, které současně napájí vnější jednotku. Vertikální polarizace – 13V±1V Horizontální polarizace – 17V±1V Pásmo – Pomocí 22 kHz (±20%) signálu Horní pásmo – 22 kHz zapnuto Dolní pásmo – 22 kHz vypnuto

41 Elektrické parametry konvertorů
Zisk konvertoru 50 – 65 dB Šumové číslo celé jednotky 0,4 – 1dB Výstupní úroveň signálu 1. mezifrekvence 70 – 85 dBμV Příkon z přijímače 200 – 350 mA Výstupní impedance 75 Ω

42 Nastavení přijímací antény na satelit
Umístění satelitů nad rovníkem se vzhledem k pozorovateli na Zemi podobá dráze, kterou za den proběhne slunce, nazývá se orbitální dráha. Pro zaměření jsou potřeba nastavit 2 úhly: azimut a elevaci. Azimut –Určuje se vzhledem k svislé ose „Sever – Jih“ a to tak, že severní směr odpovídá 0˚, východ 90˚, jih 180˚ a západ 270˚. Elevace – je udávaná vzhledem k tečné rovině v daném místě Země. Pro příklad Astra (19,2˚E) má azimut 173,6˚ a elevaci 32,4˚. To odpovídá místu na Zemi 50,1˚ sš a 14,2˚ vd.

43 Nalezení azimutu a elevace výpočtem
Elevace EL Azimut Az Kde S je údaj o poloze satelitu ve [˚], je-li satelit umístěn východně, dá se před S znaménko minus. L je zeměpisná délka ve [˚] a platí pro ní stejné pravidlo se znaménkem. B je údaj zeměpisné šířky ve [˚]. Zaměření Středové paraboly antény je jednoduché, viz. předchozí obrázek.

44 Příjem více satelitů jednou anténou I
Vyhovující nasměrování, pokud by byla vzdálenost satelitu nekonečná Polarmount (polární závěs) umožňuje při otáčení antény v horizontální rovině (nastavení azimutu) současně plynule měnit velikost elevačního úhlu. Po správném nastavení přesně sleduje orbitální dráhu. Polarmout otáčí anténou kolem osy, která je rovnoběžná s Polární osou. Polární osa svírá s kolmou rovinou k zemskému povrchu úhel B, který odpovídá úhlu zeměpisné šířky instalace antény. Zaměření při konečné vzdálenosti satelitu

45 Příjem více satelitů jednou anténou II
Vlivem konečné vzdálenosti satelitu od zemského povrchu je nutné anténu sklonit o korekční úhel, nazývaný deklinace C. Deklinace je závislá na zeměpisné šířce místa stanoviště přijímací antény. Pro geostacionární satelity se pohybuje v rozmezí 0˚ na rovníku a 10˚ v oblastí ležících severně od rovníku. Deklinace se určí dle následujícího vztahu. kde B je zeměpisná šířka ve [˚]. Je nutné zkorigovat elevaci, která má následující vztah k deklinaci Na obou okrajích (nejzápadnější, nejvýchodnější) bude zaměření vykazovat největší odchylku od orbitální dráhy.

46 Příjem více satelitů jednou anténou III
Odchylky v nastavení polarmountu Nízká elevace Vysoká elevace Osa sever – jih příliš východně Osa sever – jih příliš západně Vysoká elevace a osa sever – jih východně Malá deklinace Příliš vysoká deklinace Příliš malá deklinace

47 Satelitní televize Satelitní televize

48 Satelitní televize Satelitní televize

49 Satelitní televize - úvod
Systém je koncipovaný jako superheterodyn s několikanásobným směšováním. Konkrétně první nastává ve vnější jednotce, druhý v satelitním přijímači. Satelitní přijímač bývá nazýván jako vnitřní jednotka nebo satelitní Settopbox. Tato jednotka bývá umístěna blízkosti televizního přijímače. K vnější jednotce je připojený pomocí koaxiálního kabelu. Satelitní vysílání - Analogové (FM modulace) Postupně ubývají kanály, dnes v Evropě vysílá hlavně Astra 19,2E (1C) - Digitální (DVB-S) Více se rozšiřuje a převažuje. Způsob příjmu - individuální – přijímač je připojený pouze k jedné vnější jednotce (single univerzal, single konvertor) - skupinový – přijímač je připojený k satelitnímu rozvodu, který umožňuje příjem více satelitů (multipřepínače – kvadro konvertory, quad…)

50 Blokové schéma analogového satelitního přijímače

51 Analogový video standardy v satelitní televizi
Kompozitní video je modulovaný širokopásmovou FM modulací (modulační index 5) s šířkou kanálu 27,5 MHz. Používají se především - PAL B/G, D/K (625 řádků, šířka pásma 9MHz) - PAL+ - pro formát 16:9 - SECAM – na francouzkých satelitech TELECOM - NTSC – Amerika - D2MAC – MAC = Multiplexed Analogue Components – Složky barevného, jasového a zvukového signálu se vzorkují a vysílají se v časovém multiplexu. Zvukový doprovod NICAM.

52 Zvukový doprovod Používá se více subnosných frekvencí, které umožňují vícejazyčný doprovod, vysílání radiových pořadů. Pro vysílání se používá Pre-emfaze.

53 Pre– emfaze a dem-emfaze
Zvukový doprovod - Pre-emfaze s časovou konstantou 50 nebo 75 μs Komplexní pre-emfáze J17, specifikovaná stejnojmeným standarsem CCITT Adaptivní Pre-emfaze, známá jako WEGENER PANDA Video - používá pre-emfazi podle doporučení CCITT 405-1 Wegener PANDA Video pre-emfaze

54 Emfáze Emfáze je proces používaný v elektrotechnice pro zlepšení přenosových parametrů. Skládá se ze dvou částí: preemfáze na straně vysílače a deemfáze na straně přijímače. Používá se hlavně u frekvenčně modulovaných signálů, např. vysílání FM rozhlasu. Principem emfáze je cílená úprava amplitudově-frekvenční charakteristiky signálu tak, aby se snížily účinky šumu na přenosový kanál. Při preemfázi se část frekvenčního spektra zesílí, při deemfázi se stejná část stejným způsobem zeslabí. Jelikož míra šumu při frekvenční modulaci s kmitočtem roste, zesílením a následným zeslabením vysokofrekvenční části signálu dojde ke snížení celkové úrovně šumu (ke zvýšení poměru signál/šum. U FM rozhlasu se používá zesílení se strmostí 6 dB/oktáva (3 dB/dekáda). Pree-mfáze a deemfáze se může používat i v jiných situacíchje známá frekvenční charakteristika šumu, např. při záznamu a zpracování zvuku.

55 Energetický disperzál
Kompozitní videosignál se moduluje trojúhelníkovým signálem o frekvenci 25 Hz (polovina obrazového kmitočtu). Důvodem je rozprostření spektra, kde hlavně vysoká amplituda nosné frekvence, která může způsobit rušení stávajících pozemních spojů.

56 Cryptování analogové satelitní televize
Syster/Nagravision - kódování spočívá v posunutí obrazového pole (2 pole tvoří dohromady 1 snímek) o 32 řádků "zpět" (tj. obraz začíná již v minulém poli) a v prohazování řádek. Prohazování řádků každého pole je řízeno 15 bitovým slovem (které neznáme) a substituční tabulkou. Při dekódování se prochází všech (215) kombinací a z odpovídajícího obrazu se vypočítává korelace řádek (rozdíl). Kombinace, která má korelaci nejmenší je ta pravá (vychází se totiž z předpokladu, že korelace 2 sousedních řádek je mnohem menší než korelace 2 nesousedních). VideoCrypt 1/2/SOFT je kódovací systém používaný v Británii. Používá techniky aktivní rotace řádek. EuroCrypt S/S2/M je podobný VideoCryptu . Discret 12 posunuje řádky (a to včetně barevné složky).

57 Digitální satelitní televize – vysílací řetězec
Zdrojové kódování – kódování obrazu, zvuku – standard MPEG 2 (DVB – S), MPEG 4 (HDTV DVB – S2). Redukce bitové rychlosti u TV programu z 270 Mbit/s na Mbit/s. - Programový tok – multiplex dílčích složek TV nebo rozhlas. programu (zvuku, obrazu a dat). - Transportní tok – multiplex různých TV a rozhlasových programů, ochrana proti neautorskému příjmu – systém podmíněného příjmu CA (Conditional Access) Kanálové kódování - Protichybové zabezpečení – Vnější kodér – Reed Solomonův kód RS (204,188) samo-opravný kód, koriguje 8 chybných bytů. Vnější prokladač – přeskupí sousední bajty tak, že 12 za sebou jdoucích bajtů je každý z jiného paketu – odstraňuje shluky chyb. Vnitřní kodér - Konvoluční kód s poměry 1/2, 2/3, 3/4, 5/6 a 7/8.

58 Digitální satelitní televize – vysílací řetězec
Modulace – QPSK (DVB – S) – jediná nosná, šířka pásma jednoho paketu 33 MHz při rychlosti 27,5 Mbit/s. Standard DVB-S2 bude mít o 30% vyšší efektivitu, budou použity 8PSK, 16APSK a 32APSK. Bude pracovat i s odstupem signál/šum 2 dB. DVB-S2 – neslučitelný s DVB-S, bude umožňovat vysílání HDTV s MPEG4 kanálovým kódování.

59 Digitální satelitní přijímač DVB-S

60 Systémy kódování DVB-S
CryptoWorks - pochází od firmy Philips. Zatím pro něj neexistuje žádná neoficiální dekódovací karta IRDETO (1 a 2)- v současné době je asi nejrozšířenější a nejlépe prozkoumaný co se týče možnosti jeho dekódování pomocí neoficiálních karet. Mediaguard (1 a 2) - zatím pro něj neexistuje žádná neoficiální dekódovací karta Power VU - málo rozšířený systém. Seca - pomocí něj jsou kódované programy francouzské společnosti Canal+. Zatím pro něj neexistuje žádná neoficiální dekódovací karta Viaccess (1 a 2) - pochází od firmy Scientific Atlanta. Jsou jím zakódovaný české programy určené pouze pro kabelové rozvody HBO, Max1 a SuperMax a další. Zatím pro něj neexistuje žádná neoficiální dekódovací karta.

61 MHP (Multimedia Home Platform)
MHP – otevřený standard pro programování aplikací API (Application Programming Interface) založený na jazyku JAVA (DVB-J). MHP pokrývá 3 profily (generace) - Rozšířené televizní vysílání – pro set-top boxy bez zpětného kanálu, pasivní interaktivitou (všechny informace se dostávají přes vysílací kanál). Obsahuje aplikace JAVA Virtual Machine. - Interaktivní televize – set-top box umožňuje vyšší interaktivitu prostřednictvím zpětného kanálu. Obsahuje rozšířené aplikace DVB-J API a transportní protokoly IP. - Přístup k internetu – zaměřen na set-top boxy s vysokým výpočetním výkonem a velkou pamětí. Obsahuje JAVA API pro přístup k internetu, transportní protokoly pro vysílání IP, DVB-HTML a další.

62 Použitá literatura Benoit H. – Satellite television: techniques of analogue and digital television, Arnold 1999 Bradáč J. – Satelitní technika populárně, Grada 1994 Žalud V – Moderní radioelektronika, BEN 2000

63 Děkuji za pozornost