Latinsko-řecká lékařská terminologie

Prezentace na téma: "Latinsko-řecká lékařská terminologie"— Transkript prezentace:

1 Latinsko-řecká lékařská terminologie
Úvodní hodina I, výslovnost

2 Cíle předmětu základní orientace v lékařské terminologii
porozumění zákonitostem z oblasti morfologie a syntaxe latinských a latinizovaných lékařských termínů pochopení významu termínů na základě: A) analýzy slovotvorné struktury B) rozpoznání syntaktické struktury u víceslovných termínů vytváření jazykově korektních spojení při překladu do latiny (zejména u anatomických termínů) znalost synonymních způsobů vyjádření (zejména v klinické terminologii) náležité užití termínů v kontextu studovaného oboru cca 800 slovíček

3 Anatomické termíny

4 Klinické termíny

5 Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
anatomická nomenklatura: latinské názvosloví (TA = Terminologia Anatomica) oficiální, mezinárodně uznávaná revizi schvaluje a vydává FCAT (poslední vydání z r. 1998) klinická a patologická terminologie latina se uplatňuje v názvech nemocí, úrazů a operačních zákroků: morbus hypertonicus, diabetes mellitus, arthrosis fractura costarum complicata extractio chirurgica

6 Latina a její uplatnění v lékařské terminologii
farmakologické a recepturní názvosloví kodifikovaná nomenklatura (Český lékopis 2009; vychází z mezinárodně uznávaného Evropského lékopisu) zahrnuje názvosloví léčivých a pomocných látek (acidum phosphoricum) lékových skupin (analgetica, antibiotica) drog a jejích částí (chamomillae romanae flos) forem farmaceutických přípravků a prostředků (tabulettae obductae) receptura ústřední část receptu se vypisuje v latinských frázích (často převedených do zkratek)

7 Ukázka receptu

8 Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
anatomické termíny podstatná a přídavná jména převaha 1. a 2. pádu (shodný, neshodný přívlastek) Musculus biceps brachii (dvojhlavý sval paže) Vena cordis magna (velká žíla srdce) předložkové vazby se 4. a 6. pádem jsou ojedinělé Ramus anastomoticus cum arteria meningea media (tepenná) větev, která je spojkou se střední plenovou tepnou

9 Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
klinické a patologické termíny podstatná a přídavná jména základem tvary 1. a 2. pádu Obesitas permagna Ulcus cruris uplatňování i předložkových vazeb (se 4. a 6. pádem), zejména pro vyjádření: a) časové návaznosti/souvislosti Status post sectionem caesaream ante annos XI factam b) umístění, směru Metastases ad pulmones c) způsobu (charakteru, míry, účinku) Fractura claviculae lateris dextri cum dislocatione ad latus d) důvodu Chemotherapia propter carcinoma e) příčiny Mors subita e perforatione aortae

10 Rozsah latinské gramatiky v lékařské terminologii
klinické a patologické termíny číslovky – základní a řadové Fractura unius phalangis digiti tertii manus lateris dextri příslovce Commotio cerebri, verisimiliter termíny z oblasti farmakologie, receptury gramatický rozsah obdobný jako v případě klinické terminologie navíc - slovesa (slovesné způsoby pro vyjádření výzvy) v receptech (slouží ke komunikaci lékaře s lékárníkem) používají se v ustálených spojeních, které se často vypisují ve formě zkratek: M. f. ung. = Misce fiat unguentum.

11 Výslovnost latinských hlásek
latinské dvojhlásky ae, oe vyslovují se [é], např. anaemia, vēna portae, vertebrae lumbālēs oedēma, oesophagus, lagoena oē na konci slov ! není dvojhláska, tudíž se každá samohláska musí vyslovit zvlášť [oé], např. diploē, apnoē

12 Výslovnost latinských hlásek
latinské souhlásky c vyslovuje se jako [k], pokud: za ním následuje a, o, u: scapula, scabiēs za ním následuje souhláska: crānium, vulnus sclopetārium je na konci slova: lac vyslovuje se jako [c], pokud: za ním následuje vyslovované [e/é] nebo [i/í], zapsané jako e, ae, oe, i, y cervīx uterī, intestīnum caecum, coeliakia, suspīciō, cystis

13 Výslovnost latinských hlásek
latinské souhlásky s vyslovuje se [z], pokud: se vyskytuje uprostřed slova mezi dvěma samohláskami, např. os nāsāle, adhaesiōnēs, mesencephalon tomuto grafému předchází samohláska a za ním následuje m, např. plasma, īnfantīlismus, aneurysma následuje po grafémech l, r, nebo n, např. pulsus, metatarsus, mēnsis v ostatních případech se vyslovuje jako [s]: os sacrum, strangulātiō, systēma ! Pozor na výslovnost zdvojeného -ss-! ossa [ossa] – intestīnum crassum [krassum]

14 Výslovnost latinských hlásek
skupiny hlásek i/y + samohláska [ij] artēria subclāvia, empӯēma, myomētrium di/ti/ni/ [dy, ty, ny] digitus, distorsiō, tībia, hēpatītis, senīlitās ti + samohláska [ci] prōminentia, circulātiō, īnsufficientia ! toto neplatí, pokud před -ti- předchází vyslovované [s]: např. ōstium [óstyjum]

15 Výslovnost latinských hlásek
skupiny hlásek ex + samohláska [egz] exitus, exōparasītus, exanthēma qu, gu + samohláska [kv], [gv] mūsculus quadriceps, diameter oblīqua, lingua, hernia inguinālis

16 Zvláštnosti ve výslovnosti latinizovaných řeckých slov
ph [f] hypophysis, phalanx, kyphōsis, atrophia rh [r] rhombencephalon, rhīnītis th [t] epithēlium, glandula thyroīdea, os ēthmoīdāle Písmena ch, k, ph, rh, th, y, z svědčí o řeckém původu slova: cholē, skeleton, raphē, rhīnītis, therapia, cystis, eczema

17 Délka slabik a přízvuk délka slabik přízvuk
délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách vyznačuje vodorovnou čárkou nad příslušnou samohláskou slabika je dlouhá, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku tonsillītis, oedēma slabika může být dlouhá i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek maxilla, dēcubitus profundus přízvuk na 2. slabice od konce 'cervīx, sclē'rōsis na 3. slabice od konce, je-li slovo tří- a víceslabičné a předposlední slabika krátká clā'vicula, 'radius