Farmakogenetika PřF 2.12.2005.

Prezentace na téma: "Farmakogenetika PřF 2.12.2005."— Transkript prezentace:

1 Farmakogenetika PřF

2 Cíl Na základě interdisciplinárního integrace znalostí farmakologie a genetiky popsat vliv dědičnosti na odpověď organismu na různé léky. Farmakogenomika Farmakodynamika: popisuje žádoucí či nežádoucí účinky léků na organismus (lék organismus) Farmakokinetika: se zabývá hladinami léků a jeho metabolitů v různých tkáních a vstřebáváním léků, jejich distribucí, metabolismem a eliminací (organismus  lék)

3 Klíčové složky farmakogenetiky

4 Klinický potenciál farmakogenetiky

5

6 Farmakogenetika a vývoj léků
Nutnost přesné diagnózy (k fenotypicky podobným stavům mohou vést různé patobiochemické mechanismy). Individuální odpověď jedince na terapii může záležet na genech, vstupujících do interakce s metabolismem léku nebo jeho působením. Polovina všech dosud používaných léků je metabolizována enzymy P450.

7 P450 CYP3A4 – 50% metabolizovaných léků CYP2D6 – 20%
CYP2D9 + CYP2C % CYP2D6, CYP2D9, CYP2C19 a CYP2A6 byly prokázány jako funkčně polymorfní

8 Změny metabolické aktivity způsobené polymorfismy v CYP2D6 a CYP2C19 umožńují zařadit osoby do 4 hlavních skupin: Typ metabolismu Metabolismus léku Metabolismus prekurzoru léku Extenzivně metabolizující “Normální” metabolizace a optimální přínos standartních dávek léku Středně metabolizující Snížená metabolizace léku Možnost toxické akumulace a vedlejších účinků při standardních dávkách Neadekvátní transformace prekurzorů léku do aktivních metabolitů. Redukce účinku standardní dávky Špatně metabolizující Omezená nebo žádná metabolizace léku, takže hladiny jsou často toxické. Vysoké riziko vedlejších účinků léku při standardních dávkách. Neschopnost transformovat prekurzor léku na aktivní metabolit, takže terapeutický efekt je minimální nebo žádný. Zvlášť rychle metabolizující Rychlá metabolizace, takže cirkulující hladiny léku rychle klesají pro terapeutickou úroveň, takže se nedostavuje adekvátní teraputický efekt při standardních dávkách. Rychlá konverze prekurzoru léku. Toxické hladiny a vedlejší účinky při standardních dávkách léku.

9 CYP2D6 a CYP2C19 CYP2D6- Metabolizující enzym (dealkylace, hydroxylace) -psychiatrie, kardiologie 160 variant (Ch22) CYP2C19- protikřečové léky, inhibitory protonových pump, benzodiazepiny, antimalarika 20 variant (Ch10) s funkční nedostatečností (CYP2C192 a CYP2193-splice site defekty, stop kodony)

10 AmpliChipCYP450 test CYP2D6 a CYP2C19
Fenotyp Alely EM Nejméně jedna a ne více než 2 normální funkční alely SM Jedna alela s redukovanou aktivitou a jedna nulová alela ŠM Dvě nulové alely ZRM Mnohočetné kopie funkčních alel

11 Receptory signálních molekul účastnících se v patofyziologii nemoci
G-protein coupled receptors: -1 a -2 adrenergní receptory Receptor pro cholecystokinin 2 (CCK2) Mu opioidní receptor U těchto receptorů byly prokázány polymorfismy, které ovlivňují afinitu ligandu. Je tedy možno navrhovat podle potřeb takové ligandy, které respektují (individuální terapie) nebo naopak nerespektují (univerzální použití léku) tuto variabilitu. Je také možno navrhovat takové ligandy, které se vážou pouze na mutované varianty genů a inaktivují je (genová terapie)

12 Klinicky relevantní genetické polymorfismy ve vztahu k účinnosti léků
                                                                              

13 Klinicky relevantní genetické polymorfismy ve vztahu k vedlejším
účinkům léků

14 Pohyb farmakogenetiky směrem ke klinické praxi
Farmakogenomická vs. obvyklá péče Studie dokládající dostatečný stupeň variability k predikci klinické užitečnosti Studie na vhodných populacích, které odpovídají klinickým případům Vylepšení koncepce klinických studií Funkční studie in vitro Sekvenční variabilita kandidátních genů

15 Hodnocení významu genetických faktorů u multigenních nemocí- 10 otázek
Jak důležité jsou genetické vlivy i nejčastějších forem multigenních nemocí? Jaký je vliv prostředí na vznik nemoci? Které jsou nejslibnější přístupy k determinaci genetických faktorů pro nemoc? Které geny již byly vybrány jako vnímavé? Které cesty přispívají ke genetické vnímavosti pro danou nemoc? Jak mnoho genů se podílí na vnímavosti k nemoci účastní? Jsou nejčastější formy multigenní nemoci asociovány s častou nebo vzácnou genetickou variabilitou v populaci? (hypotéza častá variace/častá nemoc vs. genetický heterogenní model) Proč alely, které jsou asociovány s nemocí, nebyly z populace eliminovány? Jako důležité jsou pro danou nemoc interakce geny-prostředí a geny-geny? Jaké jsou důsledky pro farmakogenetiku?

16 Geny přispívající k vnímavosti ke kardiovaskulárním nemocem

17 Genetické a environmentální rizikové faktory pro nemoc
koronárních tepen

18 Kandidátní geny - asociace
s intermediálním fenotypem s klinickou manifestací nemoci s klinickou závažností nemoci s odpovídavostí nemoci na léčbu

19 Zdraví čeští dobrovolníci středního věku (41-50 let) Polymorfismus -596 A/G v genu pro IL-6 Srdeční frekvence Pg=0,006 Pa=0,01 Genotypy AG+GG uvedeného polymorfismu jsou častější u jedinců s vyšší srdeční frekvencí (OR=4,27, 95% KI 1,66-10,98, P=0,0009). Vašků A et al. Physiol Res 2003, v tisku

20 Chronické srdeční selhání Asociovaný genotyp 8002 G/A a -3A/-4A EDN-1 Big endotelin
Asociovaný genotyp AG3A4A nese 5x vyšší OR pro chronické srdeční selhání ve skupině s nízkou hladinou big endotelinu oproti skupině pacientů s vysokou hladinou: OR = 5,38; 95% KI = 1,75-16,58; P= 0,005 Vašků A et al. Experimental and Molecular Pathology 73: , 2002

21 Chronické srdeční selhání Polymorfismus -790T/G v genu pro MMP-2 Celkový cholesterol
Pg=0,03 Pa=0,01 Genotypy TG + GG přinášejí 3,59x vyšší OR pro muže s CHF a vyšší hladinou celkového cholesterolu: OR=3,59; 95% KI 1,30-9,93; P=0,009 Vašků A et al. Clin Chem Lab Med 41: , 2003

22 Model terapie hypertenze (podle Lindpaintnera, březen 2003)

23 Geny odlišující ALL od AML

24 Metody k analýze farmakologicky relevantních znaků
                                                                                                            

25 Validita enzymové aktivity ve srovnání s genetickým vyšetřením
                                                                                                            

26 Hmotnostní spektrometrie Fluorescenční metody
Analýza SNP Hmotnostní spektrometrie Fluorescenční metody

27 Single base extension

28

29 Kroky minisekvenace Multiplex PCR genomové DNA
Příprava single strand templátů Annealing templátů na primery, vázané na solidní fázi Minisekvenace na array Měření inkorporovaných dNTP

30 Minisekvenace pomocí fluorescenčně značených ddNTP-
genotypizace polymorfismu na templátové DNA

31 Příklady použití minisekvenace
Zetterberg M, Tasa G, Prince JA, Palmer M, Juronen E, Veromann S, Teesalu P, Karlsson JO, Blennow K, Zetterberg H. Methylenetetrahydrofolate Reductase Genetic Polymorphisms in Patients With Cataract. Am J Ophthalmol Nov;140(5): PURPOSE: Hyperhomocysteinemia is commonly associated with polymorphisms in the methylenetetrahydrofolate reductase (MTHFR) gene. The level of homocysteine can be lowered by dietary intake of folate. A protective effect of folate supplementation has been reported against cataract. Here we investigate MTHFR polymorphisms in human cataract. DESIGN: Retrospective case-control association study. METHODS: Patients with nuclear (n = 77), cortical (n = 155), posterior subcapsular (n = 119), and mixed (n = 151) cataract, and 187 controls were analyzed for the MTHFR 677C-->T and 1298A-->C polymorphisms using minisequencing technique. RESULTS: The wild-type MTHFR 677CC/1298AA genotype was strongly overrepresented among cataract cases (P = .003). This effect was most pronounced in the mixed cataract group (P < .001). Hyperhomocysteinemia-associated genotypes had similar frequencies in cataract and control groups. CONCLUSIONS: The previously reported protective effect of folate against cataract is not due to overrepresentation of hyperhomocysteinemia-associated MTHFR genotypes. Instead, the strong predominance of wild-type MTHFR in cataract may suggest impaired DNA synthesis as a cataractogenic factor.

32 Genotypizace polymorfismu v genu pro integrin alfa 2
fluorescenční identifikací nukleotidů v extendovaném primeru

33 Analýza SNP pomocí fluorescenčních metod                                                                                                            

34 Farmakogenetika u chronického srdečního selhání-beta blokátory
Polymorfismus I/D ACE Odds ratio P ID+DD II Věk (medián, rozsah, roky) 57 (21-83) 51 (30-91) 0,002 Betablokátory A/N 106/80 40/11 2,74 pro podávání betablokátorů u II 0,004 Diuretika A/N 161/25 50/1 7,76 pro podávání diuretik u II 0,01 Aspirin A/N 109/77 21/30 0,49 pro podávání aspirinu u II 0,02 Glykémie (medián, rozsah, mmol/l) 6,0 (1,6-17,5) 5,5 (4,2-16,8) 0,0002 Hladiny TNF (median, rozsah, mol/l) 70 (0,1 -949,5) 2,2 (0,1-121,8) 0,03 Vašků A et al., Člč 2006, v tisku

35 Farmakogenetika srdečního selhání bb-dávky
Srdeční frekvence (medián, rozsah, min-1) Renin (mol/l) Hladiny TNF v plazmě (mol/l) Pacienti s doporučenou dávkou 76 (48-95) 3,64 (0,02-30,1) 2,7 (0,1-279) Pacienti s nižší než 50% dávkou 78 (52-100) 8,13 (0,01-33,7) 2,6 (0,1-949) Pacienti bez terapie betablokátory 80 (60-130) 9,96 (0,1-229) 95,9 ( 0,1-291,6) P 0,0004 0,004 0,001 Vašků A et al., Člč 2006, v tisku

36 Farmakogenetika srdečního selhání bb-dávky
I/D ACE II ID DD I D Pg Pa Pacienti s doporučenou dávkou (N=113) 35 49 29 0,527 0,473 0,005 0,002 Pacienti bez terapie betablokátory (N=91) 11 46 34 0,374 0,626 Pacienti s nižší než 50% dávkou (N=33) 6 17 10 0,439 0,561