Williams-Beuren syndrom

Prezentace na téma: "Williams-Beuren syndrom"— Transkript prezentace:

1 Williams-Beuren syndrom
Iveta Brošová Simona Burcáková Katarína Debnáriková Michaela Dudáková Soňa Dvořáčková Adéla Hromková 11. listopad 2015

2 Klinické projevy onemocnění
Postižení se vyznačují tzv. elfin face (skřítkovský obličej), pro který jsou charakteristické výrazné nadočnicové oblouky, plné tváře, krátký nos s širokou špičkou obrácený vzhůru, široká ústa, plné rty a malá brada. Rovněž mívají dlouhý krk, ramena svažující se směrem dolů, malý vzrůst, limitovanou pohyblivost v kloubech a abnormální zakřivení páteře. Dále jsou pro ně typické: irides stellatae (bělavé, hvězdicovité inkluze na duhovce), abnormální dentice, onemocnění ledvin, hernie, nízká porodní hmotnost, hyperkalcémie, stenózy cév - supravalvulární aortální stenóza až u 70 %, hypertenze, diabetes, infarkty v dětském věku, lehká až střední mentální retardace, fobie, senzorineurální ztráta sluchu, hyperaktivita, přehnaně společenská povaha, dobrá krátkodobá paměť a řečové schopnosti, ale poruchy pozornosti a učení.

3

4 Genetická příčina potíží
Williams-Beurenův syndrom představuje mikrodeleční syndrom, který patří mezi submikroskopické chromozomové aberace. Tyto strukturální vady chromozomů nejsou mikroskopicky pozorovatelné s použitím běžných proužkovacích metod, ale pouze s využitím molekulárních biologických metod – hlavně FISH, MLPA a další. Mikrodelece patří mezi nejčastější a klinicky nejzávažnější submikroskopické chromosomové aberace. Příklady jiných mikrodelecí- někdy Wilmsův tumor (del 11p13), retinoblastom (del 13q14- někdy, jsou i další mutace v Rb1 genu - někdy), Di George syndrom (del 22q11). Konkrétně se jedná o intersticiální delece různých chromozomů, přičemž dochází k typickému postihnutí většího počtu genů, které spolu vzájemně sousedí → syndrom na sebe navazujících genů. 95% mikrodelecí postihuje dlouhé raménko chromosomu 7 (7q11.23). Hlavní příčina mikrodelecí - nerovnoměrný crossing-over mezi dvěma homologickými chromosomy.

5 Riziko opakování stejného onemocnění pro příbuzné pacienta
Naprostá většina případů Williams-Beurenova syndromu se nedědí –lépe vznikla de novo, potomci pacieta mohou mikrodeleci zdědit, ale vznikají náhodnou mutací během tvorby gamet (vajíčka nebo spermie) u rodičů postiženého jedince. V rodině proto obvykle není další člen s Williamsovým syndromem. Navzdory tomu je tento syndrom považován za autosomálně dominantně dědičný, protože klinicky se projevuje již při deleci v jedné kopii 7. chromozomu – proto, že potomci dědí syndrom s rizikem 50%. Takže poškození 7. chromozómu vzniká téměř vždy náhodně v období krátce před početím, u vzácných mozaikových forem v časném stádiu embryonálního vývoje. U zdravých rodičů tedy není významně zvýšené riziko postižení u dalšího potomka. Sám jedinec s Williamsovým syndromem má 50% riziko narození potomka se stejným postižením.

6 Prevalence onemocnění v populaci
Populační genetika Dle Grimma a Wesselhoefta (1980) je frekvence Williamsova syndromu 1 na živě narozených. Stromme (2002) udává, že Williams-Beuren syndrom se vyskytuje s frekvencí přibližně 1 na živě narozených, přičemž dvě třetiny jsou delece intrachromosomální. ( ) Williams-Beuren syndrom postihuje 1 z lidí celosvětově a přibližně lidí v USA. ( ) Dle statistik jsou procentuálně postiženi chlapci i dívky stejně, tj. 50:50.

7 Možnosti genetického vyšetření - postnatálně a prenatálně
Zpravidla se vyšetřuje postnatálně, u pacientů s klinickými projevy tohoto syndromu. Nejčastěji je využívána metoda FISH; diagnostické je chybění jedné alely genu pro elastin (ELN) na dlouhém raménku 7. chromosomu. Gen ELN se nachází v oblasti mikrodelece 7q11.23 a je tedy jejím spolehlivým markerem; zároveň je chybění jedné alely ELN příčinou kardiovaskulárních potíží pacientů. K vyšetření se odebírá 5 ml periferní krve do zkumavky s heparinem. Dále je možno použít metody microarray nebo kvantitativní PCR. Prenatální vyšetření se provádí obvykle pouze v případě, že jedním z rodičů je pacient s Williamsovým syndromem (v takovém případě je 50% riziko, že dítě bude také postiženo).

8

9 Možnosti léčby, preventivní opatření - vyšetření ke snížení opakovaného výskytu onemocnění v rodině (prenatálně nebo před těhotenstvím) Kauzální léčba Williamsova syndromu neexistuje, léčí se jednotlivé obtíže. Pacienti by se měli vyvarovat vysokého příjmu vápníku a vitamínu D a případnou vyšší hladinu vápníku v krvi léčit. Taktéž stenózy (zejm. supravalvulární aortální stenóza) mohou být významným zdravotním problémem a léčí se dle závažnosti (balonková angioplastika, stentování, chirurgicky). U pacientů se ztuhlostí kloubů je užitečná fyzikální terapie. Neexistuje žádný známý způsob, jak zabránit genetickému problému, který způsobuje tento syndrom. Pro páry, které mají v rodinné anamnéze Williamsův syndrom, je k dispozici prenatální testování.

10 Etické a právní aspekty
prenatální diagnostika onemocnění není častá, ale je spojena s etickou problematikou abortu – ?? je povinností lékaře i rodičů postiženého dítěte poskytnout mu adekvátní péči u těžších forem mentální retardace je potřeba konzultovat svéprávnost pacienta a případně soudem nařídit opatrovníka

11 VIDEO o WB syndromu dostupné na: https://williams-syndrome

12 ZDROJE: RG