© Biochemický ústav LF MU (E.T.) 2012

Prezentace na téma: "© Biochemický ústav LF MU (E.T.) 2012"— Transkript prezentace:

1 © Biochemický ústav LF MU (E.T.) 2012
Oxidace a redukce © Biochemický ústav LF MU (E.T.) 2012

2 Význam oxidačně-redukčních reakcí
Oxidačně-redukční (redoxní) reakce jsou součástí našeho každodenního života metabolismus živin fotosyntéza buněčná respirace spalování paliv koroze kovů ad.

3 Definice Oxidace Ared - n e-  Aox
Při oxidaci látka odevzdává elektrony Oba děje probíhají vždy současně Redukce Box n e-  Bred Při redukci látka elektrony přijímá

4 Oxidoredukční děj Ared + Box Aox + Bred Aox/Ared Box/Bred redoxní páry
(srovnejte s acidobazickými ději – konjugované páry) Složky redoxního páru se mohou lišit nejen počtem elektronů, ale i počtem atomů vodíku, kyslíku příp. jiných prvků

5 Příklady redoxních párů
MnO4-/MnO2 O2/H2O Fe3+/Fe2+ Cr2O72-/Cr3+ pyruvát/laktát chinon/difenol disulfid/thiol aldehyd/alkohol

6 Jak poznáme, zda reakce je oxidačně redukční?
Při oxidoredukční reakci se mění oxidační číslo prvku Oxidační číslo - elektrický náboj, který by atom získal, kdybychom elektrony každé vazby vycházející z tohoto atomu přidělili atomu elektronegativnějšímu

7 Pravidla pro určování oxidačních čísel
volný atom, nebo atom v molekule prvku (např.Cu, O2, P4) má oxidační číslo 0 a vazba mezi atomy téhož druhu nepřispívá k oxidačnímu číslu oxidační číslo jakéhokoliv jednoatomového iontu se rovná jeho náboji (např. Fe3+ má oxidační číslo +III) některé prvky mají ve všech nebo ve většině sloučenin stejná oxidační čísla: vodík má oxidační číslo +I, pouze v hydridech kovů je H-I, kyslík má ox. číslo –II, jen v peroxidech je O-I, u alkalických kovů je ox. číslo vždy +I, u kovů alk.zemin +II

8 H2SO4 Oxidační číslo síry v kyselině sírové X = +2 + (-8) = +6 2x (+I)
4x (-II) X = +2 + (-8) = +6

9 Oxidační čísla dusíku ve sloučeninách
NH III N N2O I NO II NO2- III NO3- V

10 Ox. čísla uhlíku při reakci methanu s kyslíkem
-IV -II 1/2 O2 Při přeměně uhlovodíku na alkohol dochází ke zvýšení oxidačního čísla uhlíkového atomu – jedná se o oxidaci

11 Oxidační čísla uhlíku ve sloučeninách
-IV C H 4 3 2 O -III -I III I IV -II

12 Některé typy oxidačních reakcí
ztráta elektronu Zn + Cu2+  Zn Cu navázání kyslíku (oxygenace) C + O2  CO2 odštěpení 2H (dehydrogenace) -2H H 3 C O H C C C O O H 3 O pyruvát laktát

13 Některé typy redukčních reakcí
dodání elektronu Zn + Cu2+  Zn Cu odštěpení kyslíku (deoxygenace) CO2  CO + ½ O2 navázání 2H (hydrogenace) +2H H C C C O O H H 3 C O 3 O

14 Pozor! Nezaměňujte pojmy Hydrogenace x hydratace
Dehydrogenace x dehydratace +H2O C H -I -II C H 2 O -H2O Hydratace a dehydratace nejsou redoxní reakce, jeden C se zredukoval, druhý C oxidoval, ale součet oxid. čísel je stejný

15 Předvídání průběhu oxidoredukčních reakcí

16 Ze zkušenosti známe, že některé látky působí jako oxidační činidla, jiné jako redukční činidla.
Oxidační činidla - KMnO4, H2O2, K2Cr2O7, Cl2,… …... Redukční činidla - C, H2, Fe, Zn…...

17 Ethanol lze oxidovat pomocí K2Cr2O7 na acetaldehyd
CH3CH2OH K2Cr2O7, H+ CH3CH=O Lze ethanol oxidovat také peroxidem vodíku ? Lze oxidovat acetaldehyd dichromanem na kys. octovou ? Bude oxidace kompletní ?

18 Lze řešit se znalostí elektrodových (redoxních) potenciálů daných systémů
elektrodové potenciály vyjadřují schopnost redukčního činidla ztrácet elektron (nebo schopnost oxidačního činidla elektron přijímat) (srovnejte s aciditou a bazicitou)

19 Standardní elektrodový potenciál Eo
Definice: Elektromotorická síla poločlánku složeného z oxidované i redukované formy redoxního páru za standardního stavu a v rovnováze se standardní vodíkovou elektrodou (standardní stav = standardní teplota, tlak, c= 1 mol/l, redukované i oxidované složky páru, pH=0).

20 Standardní elektrodový potenciál Eo
Aox + ne Ared měříme elektromotorickou sílu = Eo standardní podmínky referenční poločlánek = vodíková elektroda roztok obsahující 1 mol/l oxidované formy a 1 mol/l redukované formy Aox Ared

21 Standardní vodíková elektroda
platinová elektroda pokrytá platinovou černí zčásti ponořená do roztoku o jednotkové aktivitě vodíkových iontů a z části vyčnívající nad roztok do prostoru vyplněného plynným vodíkem o tlaku 101,3 kPa. V praxi jiné srovnávací elektrody - kalomelová, argentchloridová

22 Zjištění EO měřením výpočtem z hodnot K,  Go

23 Hodnoty Eo pro některé redoxní páry (při 25oC)
E° (V) K+ + e−  K Ca e−  Ca Na+ + e−  Na Al e−  Al Zn e−  Zn 2 H+ + 2 e−  H2 Cu e−  Cu I2 + 2 e−  2 I − Fe3+ + e−  Fe2+ O2 + 4 H+ + 4 e−  2 H2O Cr2O7− + 14 H+ + 6 e−  2 Cr H2O Cl2 + 2 e−  2 Cl− MnO4− + 8 H+ + 5 e−  Mn H2O H2O2 + 2 H+ + 2 e−  2 H2O −2,92 −2,87 −2,71 −1,66 −0,76 0,00 0,34 0,54 0,76 1,23 1,33 1,36 1,51 1,77

24 Co lze z tabulky redoxních párů odvodit:
Silná redukční činidla - (látky s velkou tendencí odštěpovat elektrony) - mají záporné hodnoty potenciálu redukčním činidlem je přitom redukovaná forma páru Silná oxidační činidla - (látky s velkou tendencí přijímat elektrony) - mají kladné hodnoty potenciálu oxidačním činidlem je přitom oxidovaná forma páru

25 Př.: V tabulce na snímku 23 najděte nejúčinnější
a) oxidační činidlo b) redukční činidlo a) nejkladnější hodnota potenciálu přísluší páru: H2O H+ + 2 e- / 2 H2O 1,77 V oxidovanou formou páru H2O2 / H2O je H2O2 nejúčinnějším oxidačním činidlem v tabulce je H2O2

26 b) nejzápornější hodnota potenciálu přísluší páru:
K+/K ,92 V redukovanou formou páru je K nejúčinnějším redukčním činidlem v tabulce je K

27 Srovnání dvou párů redukovaná forma páru se zápornější hodnotou Eo může za standardního stavu redukovat oxidovanou formu druhého páru s kladnější hodnotou Eo liší-li se oba páry o více jak 400 mV, reakce je nevratná i za nestandardních koncentracích, je-li rozdíl mezi hodnotami Eo menší, dochází ke vzniku rovnováhy ovlivnitelné počáteční koncentrací látek

28 Tedy tyto látky: H+, Cu2+,I2, Fe3+, O2, Cl, Cr2O7-, Cl-, MnO4-,H2O2
Př.: V tabulce na snímku 23 nalezněte všechny látky, které by mohly být za standardních podm.redukovány zinkem Zinkem mohou být redukovány oxidované formy všech párů s pozitivnější hodnotou Eo. Tedy tyto látky: H+, Cu2+,I2, Fe3+, O2, Cl, Cr2O7-, Cl-, MnO4-,H2O2 Elektrony budou mít tendenci putovat ze Zn na tyto oxidované formy Zinkem však nemohou být redukovány ionty Al3+, Na+,Ca2+, K+ Tedy elektrony nemohou putovat ze Zn na Al3+, Na+,Ca2+, K+

29 Hodnoty redoxních potenciálů při koncentracích jiných než standardních (jednotkových)
Nernstova-Petersova rovnice Pár: a Ox + n e-  c Red aktuální koncentrace oxidované [Ox] a redukované [Red] formy Faradayova konstanta C/mol elektrodový potenciál poločlánku za nestandardního stavu počet přenášených elektronů

30 úprava vztahu namísto ln x = 2,3 log x po vyčíslení R, při 295 K
T=25oC po vyčíslení R, při 295 K

31 Př.1: Jakou hodnotu redoxního potenciálu bude mít poločlánek obsahující železité a železnaté ionty v poměru koncentrací 2:1 ? Fe e  Fe E0 = 0,77 V E(1) = 0, 79 V

32 Př.2: Jakou hodnotu redoxního potenciálu bude mít poločlánek obsahující železité a železnaté ionty v poměru 1:2 ? (2) Fe e  Fe E0 = 0,77 V E(2) = 0, 75 V

33 Př.3: Jakou hodnotu redoxního potenciálu bude mít poločlánek obsahující I2 a jodidové ionty v poměru 2:1 ? (3) I e-  2I- E0 = 0,54 V n=2 E(3) = 0,55V

34 Elektrodové potenciály v biologických systémech
Elektrodové potenciály vztažené k pH=7, teplota 30 oC Namísto hodnot E a Eo  E´, Eo´ Změna hodnot o -0,42 V (Standardní potenciál vodíkové elektrody při pH = 7 vztažený na vodíkovou elektrodu při pH = 0 má hodnotu −0,420 V)

35 Oxidoredukce v biologických systémech
Nejdůležitější oxidoredukční reakce probíhají při odbourání živin z potravy Oxidoredukční děje probíhají také při některých syntetických pochodech (syntéza mastných kyselin, cholesterolu) K oxidoredukcím patří i další reakce probíhající v buňkách (odbourání alkoholu, tvorba laktátu, hydroxylace substrátů ad.) Většina oxidoredukcí v biologických systémech je enzymově katalyzována

36 Význam biologických oxidací pro zisk energie
fotosyntéza O2 organizované velké molekuly živiny Dehydrogenace Chemická energie Malé molekuly malé molekuly CO2+H2O

37 Jak se metabolismem živin získává energie ?
„spalování živin“ živiny v potravě (lipidy a sacharidy, částečně proteiny) obsahují atomy uhlíku s nízkým oxidačním stupněm jsou postupně oxidovány na CO2 (dehydrogenace), kyslík se přitom redukuje na vodu odbourávání živin zahrnuje kromě oxidací i jiné typy reakcí – izomerizace, hydratace, dehydratace, fosforylace, štěpení ad. pro zisk energie mají význam pouze dehydrogenační reakce.

38 Oxidační čísla uhlíku v modelových živinách
Průměrné ox.č. C = 0,0 Průměrné ox.č. C = 0,0 Průměrné ox.č. C = -1,8  uhlík je nejvíce redukovaný

39 Oxidace živin je katalyzována enzymy
Oxidace se odehrávají formou dehydrogenací Vodík z dehydrogenačních reakcí se váže na kofaktory enzymů (nejčastěji NAD+ a FAD)

40 Obecné schéma enzymové dehydrogenace
NADH+, FADH2 NAD+, FAD Kofaktory dehydrogenačních reakcí jsou nejčastěji NAD+ a FAD

41 NAD+ - nikotinamidadenindinukleotid
H N C 2 P

42 Oxidovaná forma NAD+ N C H 2 ribosa fosfát adenin + O

43 Redukovaná forma - NADH
NAD+ + 2H  NADH + H+ Na kofaktor se přenáší atom vodíku a elektron (hydridový anion), proton se uvolňuje do prostředí H H N

44 Niacin, vit. B3 , vit.PP (směs nikotinamidu a kys. nikotinové)
Denní potřeba mg Nedostatek: pelagra Zdroje: játra, maso, droždí

45 FAD - flavinadenindinukleotid
C H 3 H N O N N C H 3 C H 2 ( C H O H ) 3 C H O H 2

46 Oxidovaná forma FAD N H 3 C O adenin ribitol fosfát ribosa

47 Redukovaná forma FAD FAD + 2H FADH2 adenin ribitol fosfát ribosa H H O
C N 3 N H H C N N O 3 adenin H ribitol fosfát ribosa

48 Vitamin B2 – riboflavin Denní potřeba: cca 2 mg
Nedostatek: poruchy sliznice Zdroje: mléko, vejce, maso, rostliné potraviny

49 Příklady dalších biochemicky významných oxidoredukčních reakcí
Oxidace ethanolu na acetaldehyd C H C H O H C H C H =O 3 2 3 N A D + H+ + N A D H

50 Dehydrogenační reakce v citrátovém cyklu (vznik NADH)
isocitrát oxoglutarát + CO2 + H+ 2-oxoglutarát sukcinylCoA + H+ malát oxalacetát + H+

51 Dehydrogenační reakce v citrátovém cyklu (vznik FADH2)
sukcinát fumarát F A D H2

52 Redukce pyruvátu na laktát
O O H C C H C H C C C 3 3 - - O O H O O N A D H N A D + + H+ Probíhá při svalové práci na kyslíkový dluh

53 Přenos elektronů pomocí cytochromů
(probíhá v dýchacím řetězci, nebo při hydroxylačních reakcích) - e- + e-

54 Dehydrogenace kyseliny askorbové

55 Oxygenace – přímé slučování s kyslíkem jsou méně početné
Monooxygenasy – katalyzují hydroxylaci substrátů Dioxygenasy – katalyzují vestavění dvou atomů O do substrátů

56 Málo rozpustné silné elektrolyty.
Srážecí reakce

57 Rozpustnost solí ve vodě
Přidáváme-li sůl do rozpouštědla, sůl se rozpouští a disociuje Po přidání určitého množství soli, zůstává další přídavek nerozpuštěn Roztok je solí nasycen Rozpustnost soli lze vyjádřit v g/l

58 Rovnováha v nasyceném roztoku
BnAm(s)  n Bm+(aq) + m An−(aq) CaF2(s)  Ca2+(aq) F-(aq) Rovnovážná konstanta = konst. = konst.

59 Součin rozpustnosti Ks = [Bm+]n [An−]m KS = [Ca2+] [F-]2
Součin rozpustnosti udává (pro danou teplotu) maximální hodnotu, jaké může dosáhnout součin koncentrací obou iontů rozpuštěné látky v roztoku. Je-li součin koncentrace iontů vyšší, z roztoku se vylučuje sraženina

60 Součiny rozpustnosti vybraných sloučenin
Snižování rozpustnosti Sůl Ks PbCl2 CaSO4 CaHPO4 SrSO4 CaCO3 CaC2O4 BaSO4 AgCl CaF2 Ca3(PO4)2 Ca5(PO4)3OH Ca5(PO4)3F Fe2S3 1,6 ∙ 10−5 1,2 ∙ 10−6 2,3 ∙ 10−7 3,3 ∙ 10−7 3,8 ∙ 10−9 1,0 ∙ 10−9 1,4 ∙ 10−10 1,8 ∙ 10−10 2,7 ∙ 10−11 2,8 ∙ 10 −30 5,3 ∙ 10−59 3,1 ∙ 10−60 1,0 ∙ 10−88

61 Srážecí reakce BaCl2(s) + Na2SO4(s)  BaSO4 + 2Cl- + 2Na+
Chlorid barnatý a síran sodný jsou dobře rozpustné sloučeniny. Co se stane smícháme-li jejich roztoky ? BaCl2(s) + Na2SO4(s)  BaSO4 Cl- + 2Na+ Jakmile součin koncentrací [Ba2+] . [SO42-] přesáhne hodnotu 1, , začne se vylučovat sraženina BaSO4

62 Při jakých koncentracích BaCl2 a Na2SO4 to nastane ?
Např. a) koncentrace obou solí v roztoku bude 1, mol/l b) koncentrace BaCl2 v roztoku bude mol/l a konc. Na2SO4 bude 1, mol/l c) koncentrace BaCl2 v roztoku bude 1, mol/l a konc. Na2SO4 bude mol/l Obecně: kdykoliv součin koncentrací obou iontů překročí hodnotu 1,

63 CaF2(s)  Ca2+ + 2F- neznámou koncentraci označíme c
Př.: Jaké množství CaF2 může být maximálně rozpuštěno ve vodě ? (pro zvídavé) Ks (CaF2) = Mr(CaF2) = 78 KS = [Ca2+] [F-]2 CaF2(s)  Ca F- neznámou koncentraci označíme c c c c 4, = c . (2c)2 = 4c3  c ≈ 2, mol/l V 1 litru roztoku může být maximálně rozpuštěno 2, molu CaF2 tj. 2, g = 1, g = . 16,4 mg CaF2

64 Efekt společného iontu
Součin rozpustnosti šťavelanu vápenatého je Ks= 1,0 ∙ 10−9 K nasycenému roztoku této soli přidáme ve vodě dobře rozpustný CaCl2 Co se stane ? Z roztoku se vyloučí sraženina. Proč ? Přidáním Ca2+ iontů do roztoku byl překročen součin rozpustnosti šťavelanu vápenatého

65 Močové kameny z oxalátu vápenatého
Nejčastější forma urolitiázy ve střední Evropě Až 70% všech močových konkrementů KS (CaC2O4) = 1,0 ∙ 10−9 Dvě krystalové formy: whewellit kalcium-oxalát monohydrát weddellit kalcium-oxalát dihydrát Příčiny: Zvýšená hladina Ca2+ v moči – hyperkalciurie (pro zvýšenou intestinální absorpci nebo porušenou renální tubulární zpětnou resorpci nebo nadměrnou mobilizaci z kostí). Zvýšená hladina oxalátu v moči – hyperoxalurie. Často způsobena zvýšenou inestinální absorbcí oxalátů.

66 Rozpustnost fosforečnanů vápenatých ve vodě za různých hodnot pH
pKA H3PO4 2,1 H2PO4- Ca(H2PO4) rozpustný CaHPO Ks = 2,3 ∙ 10−7 Ca3(PO4) Ks = 2,8 ∙ 10-30 7,2 HPO42- 12,4 PO43-

67 Biologické apatity – součiny rozpustnosti in vitro
hydroxylapatit Ca10 (PO4 )6 (OH)2 Ks = 5.34x10-59 fluorapatit Ca10 (PO4 )6 (F)2 Ks = 3.16x10-60 oktakalciumfosfát Ca8 (HPO4 )2 (PO4)4 Ks = 2.0x10-49 Obsaženy v kostech a zubech Mineralizace tvrdých tkání: základním předpokladem je překročení součinu rozpustnosti Ca2+ a PO43-

68 Proč přílišné pití koka-koly snižuje příjem vápníku?

69 Micelární koloidní roztoky
roztoky nízkomolekulárních látek s difilním (polárně-nepolárním) charakterem Polární část molekuly Hydrofobní část molekuly Tyto látky mají schopnost měnit povrchové napětí kapalin – nazývají se proto také povrchově aktivní látky neboli tenzidy 69

70 Typy tenzidů (dle charakteru polární části molekuly)
Záporný náboj - aniontový tenzid Bez náboje- neiontový tenzid mýdla, saponáty Kladný i záporný náboj -amfoterní tenzid Kladný náboj - kationtový tenzid polyethylenglykol Triton kvartérní amoniové soli s jedním dlouhým uhlíkatým řetězcem fosfatidylcholin fosfatidylserin 70

71 Chování tenzidů v roztoku
Při nízké koncentraci se adsorbují na povrchu polární kapaliny (rozhraní fází) Snižují povrchové napětí Jak se bude chovat tenzid v nepolární kapalině ? 71

72 Při větší koncentraci - tvorba micel
Micelární koloidní roztok H2O 72

73 Aniontové tenzidy Mýdlo není ester, je to sůl vyšší mastné kyseliny
Mýdlo je typickým aniontovým tenzidem. Vyrábí se alkalickou hydrolýzou tuků (zmýdelnění). Mýdlo není ester, je to sůl vyšší mastné kyseliny 73

74 Jak působí mýdlo? Micely mýdla mají hydrofilní povrch, který je v kontaktu s vodou a uvnitř mají hydrofobní řetězec, který má afinitu k mastné nečistotě. Mastná nečistota se zabudovává do micel a tím se rozpouští = solubilizační efekt tenzidu 74 74

75 Další aniontové tenzidy
S O N a alkyl-sulfát sodný O O S O N a alkansulfonát sodný O Jsou součástí saponátů 75

76 Příklady použití aniontových tenzidů
Aplikace Dodecylbenzensulfonát Triethanolaminbenzensulfonát Laurylsulfát sodný Laurylsulfát lithný Laurylethersulfát sodný Diethanolamin cetylfosfát Prostředky na mytí nádobí Autošampóny Šampony, zubní pasty Pěny na koberce Pěna do koupele Kosmetické emulgátory 76

77 Kationtové tenzidy Tetraalkylamonné soli s jedním nebo dvěma výrazně dlouhými alkyly N R 1 3 + 2 X- N + C l - R1 R2 Užití: antiseptika, dezinfekční prostředky (Septonex, Ajatin) Součást aviváží 77

78 Jak působí vlasový kondicionér ?
Zvlhčené bílkoviny vlasu (keratin) mají na svém povrchu záporný náboj Tenzid se naváže na povrch vlasu svým kladným nábojem Hydrofobní část tenzidu vytvoří povrchový obal vlasu Vlas se stává na povrchu hydrofobní → mizí vliv statické elektřiny, vlas je hebký, měkký + + + + + + + + + - - - - - - - - - - - - - - - - - - - vlas + + + + + + + + + kationtový tenzid 78 -

79 Antibakteriální účinek kationtových tenzidů
Bílkoviny buněčné membrány mají obvykle záporný náboj. Kationtový tenzid se váže na tyto bílkoviny a narušuje jejich funkci. Různé tenzidy působí na různé typy bakterií, v závislosti na skupinách navázaných na kvartérní dusík. Obecně však současně dochází i k poškození jiných biologických systémů (kůže,…) 79

80 Příklady použití kationtových tenzidů
Aplikace Distearyldimethyl amonium chlorid Lauryltrimethylamonium chlorid Cetyltrimethylamonium chlorid Alkyltrimethylamonium methosulfát Dodecyldimethylamonium chlorid Průmyslové změkčovadlo Šampony Antibakteriální účinek Vlasový kondicionér Fungicid 80

81 Přirozené tenzidy Fosfolipidy Fosfatidylcholin
2 O P N 3 Fosfatidylcholin Fosfolipidové dvojvrstvy 81

82 Liposomy Uměle připravené uzavřené váčky tvořené lipidovou dvojvrstvou a izolovaným vnitřním kompartmentem obsahujícím vodný roztok. Vznikají např. působením ultrazvuku na vodnou suspensi vhodných polárních lipidů Transport léčiv nebo nukleových kyselin. Do buněk pronikají endocytosou. Obrázek převzatý z: 82

83 Přirozené tenzidy Žlučové kyseliny Kyselina cholová
- Žlučové kyseliny Kyselina cholová Trávení lipidů v tenkém střevě 83

84 Proč má žlučová kyselina charakter tenzidu ?
Prostorové uspořádaní nepolární tetracyklický skelet polární skupiny (−OH a −COO−) 84

85 Účinek tenzidů solubilizační emulgační >500 nm <500 nm
Do nitra micely se zabuduje omezené množství nepolární fáze roztok zůstává koloidní (částice do 500 nm) Stabilizace kapének v emulzi roztok má charakter hrubé disperze 85

86 Hrubé disperze Suspenze Emulze
nerozpustné částice v kapalném prostředí (krev, lékové formy... Emulze dvě nemísitelné kapaliny v/o o/v olej ve vodě voda v oleji Ochranné koloidy - stabilizují suspenze Emulgátory - stabilizují emulze 86

87 Příklady emulzí Emulze/Typ Polární fáze Nepolární fáze Emulgátor
Mléko o/v voda (90 %) mléčný tuk (3 %) kasein, fosfolipidy Máslo v/o voda (20 %) mléčný tuk (80 %) Margariny v/o voda (~20 %) rostl. olej (~80%) diacylglyceroly Krémy o/v voda tekutý parafin cetylalkohol aj. Masti v/o parafin lanolin aj. 87