Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiálu.

Prezentace na téma: "Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiálu."— Transkript prezentace:

1 Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název materiálu Ekologické zemědělství jako aplikovaná ochrana přírody VY_32_INOVACE_ Autor Ing. Helena Vacková Tematická oblast Člověk a prostředí pro 4. ročník přírodovědného lycea Ročník 4. lyceum Datum tvorby říjen 2012 Anotace Matriál vysvětluje pojmy ekologické a integrované zemědělství, charakterizuje jeho hlavní principy a metody, vysvětluje rozdíl mezi běžnými potravinami a biopotravinami. Metodický pokyn Prezentace + procvičení učiva pomocí opakovacích otázek

2 Ekologické zemědělství někdy též biozemědělství je způsob hospodaření, bez používání chemických prostředků s nepříznivými dopady na životní prostředí a zdraví lidí. Biozemědělství umožňuje vyprodukovat vysoce kvalitní potraviny. Integrované zemědělství využívá přednostně biologické metody ochrany rostlin, chemická ochrana se aplikuje až při stanovených množstvích výskytu škůdců nebo chorob.

3 Na čem je založeno ekologické zemědělství?
Je založeno na: etickém přístupu vůči chovaným zvířatům na ochraně životního prostředí na šetření neobnovitelných zdrojů na ochraně zdraví populace na udržení zaměstnanosti v zemědělství na udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů).

4 Principy a metody ekologického zemědělství
Základem ekologického hospodaření je zdravá půda - nedá začít s biozemědělstvím na půdě, kde donedávna probíhalo chemické hnojení apod. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí: organickým hnojením zeleným hnojením pestrými osevními postupy šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům.

5 Ekologičtí zemědělci (pěstitelé) nesmějí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy. Ekologičtí zemědělci (chovatelé) musí pro výživu zvířat používat biokrmiva. Ekologicky chovaná zvířata musí mít stálý přístup na pastvu a k objemovému krmivu.

6 V čem se biopotraviny liší od potravin běžně vyrobených?
Mají více vitamínů a živin (vit. C o 27%, hořčíku o 29%, železa o 21%, fosforu o 14%) Jsou chutnější, protože obsahují méně vody, více sušiny, více přirozených aromatických látek Neobsahují zbytky chemických látek (pesticidů, léčiv aj.) Jsou dražší (ve skutečnosti nejsou dražší, protože společnost nakonec platí škody na životním prostředí způsobené chemickými látkami) Biopotraviny nejsou upravovány chemickými látkami pro lepší prodejnost či trvanlivost (ovoce i zelenina jsou menší, nejsou ošetřeny barvivy pro lákavý vzhled, ani konzervanty, které prodlužují čerstvost)

7 Trochu historie Ekologické zemědělství ve střední a západní Evropě začalo vznikat po první světové válce. Tzv. biodynamické zemědělství zavedl Rudolf Steiner v Rakousku. Za nacismu se rozvíjelo pod říšským ministerstvem zemědělství a výživy. V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až po roce 1989, dnes se ekologické zemědělství provozuje na 8 % zemědělské půdy Dnešní ekologické zemědělství se v České republice rozvíjí podle zásad uplatňovaných v Evropské unii. Podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin upravuje v České republice zákon č. 242/2000 Sb. Dále upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin a jejich označování, jakož i výkon kontroly a dozoru.

8 Otázky 1) Čím se liší ekologické od běžného zemědělství?
2) Čím se nahrazují průmyslová hnojiva? 3) Jak se označují výrobky z ekofarmy? 4) Ve kterém období se začalo rozvíjet ekologické zemědělství u nás?

9 Zdroje ZICHOVÁ EZECHEL, M.,, J., PYTLOUN, L. Ekologie a ochrana životního prostředí. Mělník: VOŠZ A SZaŠ, s. MARADA, Miroslav a kol. Zeměpis: Učebnice pro ZŠ a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2008, s. 128 SARAPATKA, Bořivoj a kol. Ekologické zemědělství v praxi, Šumperk: PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, 2006, s. 502