EVROPA Fyzická geografie

Prezentace na téma: "EVROPA Fyzická geografie"— Transkript prezentace:

1 EVROPA Fyzická geografie
Podnebí

2 FG Evropy_ Klimatické poměry
OBSAH Hlavní klimatotvorné faktory Energetické faktory formování klimatu (vliv zářivé energie, oblačnost, globální záření, radiační bilance) Atmosférická cirkulace (Středomořská frontální zóna, Atlantsko- arktická frontální zóna) Teplotní poměry Kontinentalita a oceanita klimatu Vlhkost vzduchu a atmosférické srážky Klimatické pásy FG Evropy_ Klimatické poměry

3 HLAVNÍ KLIMATOTVORNÉ FAKTORY
tvar kontinentu reliéf - rozložení horských pásem a masivů s bariérovým efektem teplý Severoatlantský proud poloha téměř celého kontinentu v mírném klimatickém pásu - pásmo západních větrů (vlhký vzduch z Atlantiku) přímořské podnebí přechodné podnebí kontinentální podnebí tlaková centra: islandské minimum, azorské maximum, sibiřské (asijské) zimní maximum 40 – 60° s.š. - polární fronta – cyklonální poruchy (z JZ k SV) – cyklonální činnost se mění po sezónách FG Evropy_ Klimatické poměry

4 FG Evropy_ Klimatické poměry
Atlantské vlivy Klimatotvorné vlivy zvýrazněny mořskými proudy: Severoatlantský (teplý)  největší teplotní anomálie ve světě, největší v zimním období, pobřeží Norska anomálie +22° až +26°C Kanárský (studený) FG Evropy_ Klimatické poměry

5 ENERGETICKÉ FAKTORY FORMOVÁNÍ KLIMATU
Zisk zářivé energie - trvání dne a noci (poloha mezi 35-72° s.š.) nejzazší jih: nejkratší den (9,8 h), nejdelší den (14,5 h) sever: na severním polárním kruhu (S od Islandu, S Norsko, Švédsko a Finsko), nejkratší den = polární noc, nejdelší den = 24h, v zimě odpadá zisk zářivé energie FG Evropy_ Klimatické poměry

6 FG Evropy_ Klimatické poměry
Oblačnost Oblačnost – důležitá role v radiační bilanci; důsledky: 1) trvání slunečního svitu v lednu (Island, Irsko, Skotsko, Skandinávie, sever Střední Evropy – do 50h; jih Španělska, Sicílie – kolem 150 h 2) trvání slunečního svitu v červnu (mění se): 150 h – S Island, Skotsko, pobřeží Norska h Z část Středomoří + stř. a JV část Pyrenejského pol. > 350 h – V Středomoří (od Malty přes Peloponéz, Krétu a Kypr) 3) trvání slunečního svitu / rok: kolísá v širokých mezích od 1000 h (V Island, Z Skotsko) přes h SZ Stř. Evropy do h – J polovina Středomoří a > 3400 h – Portugalsko, JV Španělsko FG Evropy_ Klimatické poměry

7 FG Evropy_ Klimatické poměry
Globální záření rok: zhruba zonální rozložení izolinií < 900 kWh.m-2 (Island, Skandinávie) cca 1800 kWh.m-2 (J Evropa (Středomoří) prosinec: 0 kWh.m-2 (málo na S od polárního kruhu) 70 kWh.m-2 (Středomoří) červen: největší narušení zonality rozložení < 160 kWh.m-2 (Britské ostrovy, Skandinávie) 180 kWh.m-2 (Stř. Evropa) > 230 kWh.m-2 (J. Evropa a Středomoří) FG Evropy_ Klimatické poměry

8 FG Evropy_ Klimatické poměry
Radiační bilance rok < 340 kWh.m-2 (Stř. a S Skandinávie) 570 kWh.m-2 (Stř. Evropa) 680 kWh.m-2 (S. Evropa a Středomoří) prosinec 0 kWh.m-2 (S Francie – S úpatí Alp – S Balkánu, ústí Dunaje) < -20 kWh.m-2 (celá Skandinávie) 10 kWh.m-2 (S pobřeží) 20 – 25 kWh.m-2 (jih Pyrenejského pol.) FG Evropy_ Klimatické poměry

9 FG Evropy_ Klimatické poměry
Radiační bilance Červen 90 kWh.m-2 (izolinie: Pyreneje – J okraj Alp – S okraj České Vysočiny a Karpat – obloukem přes Polsko do Dánska; na S hodnoty nižší a na J vyšší) FG Evropy_ Klimatické poměry

10 ATMOSFÉRICKÁ CIRKULACE
Řídící tlakové útvary: Islandská níže; Azorská výše; Asijská výše – sezónní (zima); putující cyklóny (cykl. série) zima: asijská výše + islandská níže léto: azorská výše (S Evropa – Arktická výše) advekční důsledky advekce relativně teplejšího a vlhkého oceanického vzduchu – nad Evropu proniká v zimě FG Evropy_ Klimatické poměry

11 FG Evropy_ Klimatické poměry
1. cesta: hmoty mohou pronikat do celého evrop. prostoru na S od Pyrenejí a Alp (orografická překážka), do JV Evropy na území Bulharska a bývalé Jugoslávie hromadění v oblasti Panonské nížiny, pronikání údolím do Egejského moře – jako bóra (nad Jaderským a Egejským mořem – snížený tlak) Bóra: padavý vítr, přináší ochlazení (mistral, sarma, polák,..) 2. cesta: pronikání studeného kont. vzduchu do Z Středomoří – údolí Rhóny (mistral) – velká rychlost a nárazovost (prostor mezi ústím Ebro a Janovem) obdobně: v norských fjordech; v údolí Dunaje (po přelití přes Karpaty); košava FG Evropy_ Klimatické poměry

12 ATMOSFÉRICKÁ CIRKULACE
Jaro – podstatně vyrovnanější barické pole než v zimě, slábne atlantská advekce od JZ, roste četnost advekcí z Arktidy ústup výše nad V Evropou, prohřívání kontinentu, azorská výše se přesouvá k S ( a k SV), nad V a SV Evropou se formuje oblast nízkého tlaku – arktické vpády (ledoví muži) klimatická singularita – opakovaný výskyt určitého typu počasí vázaného na některé kalendářní období roku a projevuje se anomáliemi v průměrném ročním chodu meteorologických prvků (ledoví muži, babí léto, vánoční oteplení, Medardova kápě atd.) Ledoví muži – 12. – ( ) FG Evropy_ Klimatické poměry

13 ATMOSFÉRICKÁ CIRKULACE
Léto – azorská výše se zvýrazňuje a plošně rozšiřuje – hl. na V  hřeben vysokého tlaku nad Z Evropou a přesouvá se k S, islandská níže slábne Arktická frontální zóna (pod „tlakem“ přesun k jihu) Polární frontální zóna (přesun k S) Severně od arktické fronty – hl. V a SV větry, vzniká „monzunová“ změna směrů větru (zima – JZ, léto – SV) Z a Stř. Evropa – advekce směr od Z, J Evropa – proudění se S složkou – nejstálejší nad V Středomořím – tzv. etezijské větry Etézie (meltemia): převládající S a SZ větry ve východní části Středomoří, zvl. V Egejském moři, vanoucí s přestávkami od dubna do října převládá jasné, suché a poměrně chladné počasí FG Evropy_ Klimatické poměry

14 ATMOSFÉRICKÁ CIRKULACE
Podzim – postupné ochlazování kontinentu (hl. na V), oteplení na poč. podzimu (babí léto) – rozšiř. oblasti vysokého tlaku vzduchu od V – singularita; značná proměnlivost počasí, může být i počátkem zimy (vánoční oteplení) Zima - převaha proudění od SZ v obl. S, Z a Stř. Evropy; převaha proudění od SZ v oblasti J Evropy FG Evropy_ Klimatické poměry

15 Středomořská frontální zóna
Polární fronta dělící vzduch mírných šířek (S) a tropický(J) Přesouvání putujících cyklón od Z k V prakticky podél S pobřeží Afriky Proniknutí nad jižní Evropu - sirocco – teplé a vlhké počasí, srážky a mlhy FG Evropy_ Klimatické poměry

16 Atlantsko- arktická frontální zóna
kontakt arktického a polárního vzduchu intenzivní cyklonální činnost advekce polárního mořského vzduchu k S (SV) – příčina velkých teplotních anomálií na Skandinávském pobřeží (zimní kapalné srážky) vlivy orografie: v zimě časté fény – rychlé tání sněhu; Padavý vítr: vítr na závětrné straně hor, orogr. zesílený a většinou značně nárazovitý, vanoucí nad závětrnými svahy dolů do údolí; přináší v závětří oteplení (fén); přináší v závětří ochlazení (bóra) (Alpy, Krym, Kavkaz, Karpaty,..) Chinook – označení fénu v USA za Skalnatými horami Puelche, zonda – označení fénu v Argentině za Andami Fóhn - Alpy, halný vítr - Tatry, austru - Rumunsko, autan - Francie, FG Evropy_ Klimatické poměry

17 FG Evropy_ Klimatické poměry
TEPLOTNÍ POMĚRY Důsledek energetické bilance a cirkulačních poměrů vliv: zeměpisná šířka, vzdušné proudy, nadmořská výška, teplý severoatlanstký (Golfský) proud FG Evropy_ Klimatické poměry

18 FG Evropy_ Klimatické poměry
TEPLOTNÍ POMĚRY Leden - dominuje atm. cirkulace  izotermy – poledníkový průběh; lednové izotermy - v obl. Skotska a pobřeží Skandinávie – velký výběžek k SV lednová nulová izoterma - dělí Evropu na: Z a J Evropa s mírnou oceánickou zimou S a V Evropa se studenou kontinentální zimou Nejchladnější území – Stř. Švédsko (Ø leden < -10°C), S Švédsko, Finsko (do – 14°C) Nejteplejší území – podél Z, J a V pobř. Pyrenej.pol., Sardinie, S Kalábrie, k V přes J pobřeží Peloponésu) FG Evropy_ Klimatické poměry

19 FG Evropy_ Klimatické poměry
TEPLOTNÍ POMĚRY Červen - značně silnější vliv insolace než cirkulace červencové izotermy – více závislé na zeměpisné šířce, odklon k SV nejchladnější území: Ø < 10°C – oblasti na S od Faerských ostrovů a Shetland + S pobř. Norska nejteplejší území: Ø > 26 – 28°C; centrální část Pyrenejského pol. , S Itálie, Řecko – pod vlivem tropického vzduchu ze S Sahary FG Evropy_ Klimatické poměry

20 FG Evropy_ Klimatické poměry
TEPLOTNÍ POMĚRY 2 rostlinnozeměpisné čáry: severní hranice pěstování vinné révy severní okraj stepí 2 klimatické izočáry: izoterma vlažné zimy (Ø ledn. teploty -2°C při mořské hladině) izoterma teplé zimy (Ø ledn. teploty +10°C při mořské hladině) FG Evropy_ Klimatické poměry

21 FG Evropy_ Klimatické poměry
Zalednění km2 zaledněné plochy v Evropě Island - největší zalednění (celkem km2, sněžná čára m n.m.; největší evr. ledovec Vatna (8 400 km2) Skandinávie – 5000 km2, sněžná čára m n.m., nejjižnější ledovec v 60°s.š. Alpy – km2, sněžná čára m n.m.; nejdelší evr. údolní ledovec: Aletschský (26,8 km) Pyreneje – nejmenší zalednění 30 km2, sněž. čára m n.m.) FG Evropy_ Klimatické poměry

22 KONTINENTALITA A OCEANITA KLIMATU
důsledkem tvaru kontinentu a charakteru atm. cirkulace kontinentalita roste od Z k V rostou průměrné roční teplotní amplitudy (od 8-10°C - Island, S Skotsko, pobřeží Bretaňského pol. a pobřeží Portugalska) do 20 °C (Meseta, Pádská níž., závětrná část Skand. Pohoří v J. Švédsku, centrální Polsko, nížina Stř. Dunaje, S Řecko) FG Evropy_ Klimatické poměry

23 VLHKOST VZDUCHU, ATMOSFÉRICKÉ SRÁŽKY
Vlhkost vzduchu (tlak vodní páry – e) Leden: převládá advekce JZ; změna Ø hodnot e od 12 hPa (Pyrenej.pol) do 2 hPa (Špicberky + SV Skandinávie) převládající advekce od Z k V; změna Ø hodnot e od 10 hPa (S Irsko, Bretaňský pol.) do 3-4 hPa (Stř. Evropa) Červen: zvýšená role výparu a zvýšené teploty – e od hPa na S Skand. do > 20 hPa na J Evropy) FG Evropy_ Klimatické poměry

24 FG Evropy_ Klimatické poměry
Oblačnost Leden: - velká (max. v Irsku, V. Británii, Z Skand., Stř, Evropě – %) Červen: - podobné oblasti maxim jako v zimě, oblačnost zde všude větší (70-90 %) FG Evropy_ Klimatické poměry

25 FG Evropy_ Klimatické poměry
Atmosférické srážky Atmosférické srážky nejvíce srážek: Z pobřeží a Z svazích horských překážek Ø roční úhrny: > 1000 – 2000 mm, v nejexponovanějších 3000 – 4000 mm (Z Norsko, V. Británie, Pyrenej. a Balkán. pol., J a S Alpy a Z Pyreneje) více než 1000 mm srážek – horské obl. daleko od oceánu (Karpaty, Balkán, poh. Stř. Evropy – s výjimkou horských kotlin a údolí) nejméně srážek: mm – JV části poloostrovů ve Středozemním moři (Pyrenej., Apeninský a Balkánský) < 500 mm (vnitřní Švédsko, S Norsko, stř. Polsko, nížina Stř. Dunaje a Pádská níž.) FG Evropy_ Klimatické poměry

26 FG Evropy_ Klimatické poměry
KLIMATICKÉ PÁSY arktický (Špicberky) subarktický (S část Skandinávie a Islandu) mírný (hl. ostrovní a kontinentální Evropa) subtropický (Pyrenejský, Apeninský, Balkánský pol., ostrovy ve Středozemním moři) Arktická fronta Polární fronta FG Evropy_ Klimatické poměry