Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název materiáluZáklady.

Prezentace na téma: "Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Název materiáluZáklady."— Transkript prezentace:

1 Název školy Gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště a vyšší odborná škola, Hořice Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0873 Název materiáluZáklady psychopatologie (VY_32_INOVACE_04.02.01) AutorMgr. Monika Malá Tematická oblastPatopsychologie Ročníkosmý Datum tvorbyZáří 2012 Anotace Prezentace je určena pro výuku patopsychologie v semináři v psychologie v maturitním ročníku, seznamuje studenty se základními termíny v oboru problematiky psychopatologie, vymezení norem pro poruchu psychiky a definice zdraví a abnormality. Metodický pokyn Šablona slouží jako digitalizovaná učebnice pro žáky semináře z psychologie, jednotlivé strany prezentace na sebe tematicky navazují, řeší problematiku psychopatologie. Časová dotace materiálu je 40 minut.

2 Předmět psychopatologie Zabývá se popisem abnormálních projevů lidské psychiky. Třídí duševní choroby a jejich příznaky. Definice podle Hartla a Hartlové zní: patopsychologie je nauka o chorobných duševních jevech, která se zabývá příznaky a klasifikací duševních chorob.

3 Vymezení normy Kde je hranice mezi normálním a abnormálním? Normalitu lze vymezit jako soubor vlastností, které jsou indikátorem duševního zdraví : 1. přiměřené vnímání reality, 2. schopnost ovládat své chování, 3. sebeúcta a akceptace, 4. schopnost vytvářet citové vazby, 5. činorodost. Optimální stav je ideál.

4 Definice zdraví podle světové zdravotnické organizace (WHO) Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky tak i psychicky a sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti. 1946

5 Definice abnormality Definici abnormality lze stanovit z hlediska různých kritérií(Atkinsonová, 2003): odchylka od statistické normy, odchylka od sociální normy, maladaptivní chování, osobní potíže. Podle Vágnerové (2004) musíme vzít také v úvahu: osobnost jedince, situaci, prostředí, v němž člověk žije.

6 Mechanismus vývoje psychických poruch Názory se liší: dědičnost, vlivy prostředí, různé teorie vzniku psychických poruch.

7 Dědičnost Genetické vlohy (genotyp) určují míru rizika vzniku psychické odchylky, jejich konkrétní projev (fenotyp) je ve větší či menší míře závislý na působení vnějšího prostředí. Pro všechny poruchy je důležitá míra genetického předurčení, neboli heritabilita. Obecně platí, že čím méně je genetické podmínění závažnější, tím méně se zde mohou uplatnit vlivy prostředí.

8 Typy dědičnosti (narušení genotypu) Porucha počtu nebo struktury chromozomů. Porucha funkce jednoho genového páru. Polygenní dědičnost, která je vázána na společný účinek většího, přesně neurčeného počtu genů. Dědičnost mnoha psychických poruch můžeme označit jako heterogenní, tzn. Na vzniku choroby se podílí různé geny.

9 Ke vzniku poruchy přispěje spíše zvýšená dispozice k psychickému k psychickému onemocnění, tzv. vulnerabilita: zvýšená zranitelnost, stabilní vrozená citlivost, resp. dispozice k určitému způsobu zpracování zátěžových podnětů, rizikový faktor pro vznik psychických poruch.

10 Genetickým kódem je určen program vývoje jedince, který se uskutečňuje v procesu zrání. Organickým základem psychických funkcí je CNS, tedy vývoj mozkových struktur. Psychické projevy jsou vázány na činnost určité oblasti mozku, na jednotlivých psychických projevech se podílejí různé funkční systémy mozku. Vývoj mozku je stimulován učením a naopak podnětová deprivace jej může narušit. Výsledkem vývoje mozku je u každého člověka trochu jiný funkční obraz mozku.

11 Vlivy prostředí Vlivy prostředí se uskutečňují mechanismem učení, tj. získáváním zkušeností. Dále sem patří účinky fyzikálních a chemických vlastností prostředí, které mohou zasahovat do tělesného vývoje. Dělíme je z časového hlediska na : 1. prenatální vlivy (teratogenní vlivy – poškozují vývoj plodu), 2. postnatální vlivy - po narození – sociální prostředí.

12 Sociální prostředí Patří sem tedy lidé, mezi nimiž dítě vyrůstá, mezilidské kontakty a vztahy, které mohou být zdrojem zátěžových (negativních) i protektivních (ochranných) vlivů. Zátěžové situace obecně dělíme: frustraci, konflikt, stres, trauma, krize, deprivace.

13 Protektivní vlivy jsou faktory zvyšující psychickou odolnost jedince, dělíme je vnitřní a vnější. Vnitřní protektivní vlivy: způsob hodnocení a interpretace situace, optimismus, vnímaná osobní zdatnost a sebedůvěra, jedinci, kteří dovedou ventilovat emoce.

14 otázky Je možná kombinace vlivů na psychický stav jedince? Popiš protektivní vlivy, které mohou ovlivnit tvé duševní zdraví. Popiš vlivy, které mohou negativně ovlivnit psychiku jedince.

15 Zdroj: Mgr. Kateřina Juklová, Mgr. Radka Skorunková: Základy psychopatologie, Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, 2009, Hradec Králové