Nastavení serverů OB21-OP-EL-KON-DOL-M-4-017 Orbis pictus 21. století.

Prezentace na téma: "Nastavení serverů OB21-OP-EL-KON-DOL-M-4-017 Orbis pictus 21. století."— Transkript prezentace:

1

2 Nastavení serverů OB21-OP-EL-KON-DOL-M-4-017 Orbis pictus 21. století

3 Nastavení serverů Zatímco nastavení pracovních stanic v síti, je relativně jednoduchá záležitost, a navíc je hodně podobné u většiny systémů (Windows i Linux), je správné nastavení serveru obtížné často i pro zkušeného správce. Toto nastavení je u většiny systémů hodně odlišné a je třeba mnohé nastudovat z literatury. Základem správného nastavení a funkčnosti sítě, je naplánování její funkčnosti a struktury, již před vlastní realizací. Strukturální změny se ve fungující síti dělají obtížně, protože často je taková změna provázena výpadky a i uživatelé, se dodatečným změnám obtížně přizpůsobují.

4 Na co všechno je třeba myslet? Především je třeba zvážit k čemu všemu má síť sloužit. Jaké data či síťové prostředky, se mají sdílet, případně v jakém množství. Jaká je nutnost zabezpečení dat, případně spolehlivosti sítě (ve smyslu HW výpadků, poruch napájení atd.) Dále je třeba zvážit budoucí rozšířitelnost sítě a některé síťové prvky již předem „nad-dimenzovat“. Hlavně záleží na „páteři“ sítě, což jsou centrální přenosové cesty (spojení serverů se switchi, propojení budov, pater adt.). V ideálním případě by měli být v těchto spojích použity optické prvky, které umožňují přenosové rychlosti až desítek gigabitů za sekundu. Servery se musí dimenzovat taky s určitým „nadhledem“ - několika tisícové navýšení při nákupu, může kromě „nervů“ správce, ušetřit později násobky tohoto navýšení (často se musí koupit server úplně nový)

5 Na co všechno je třeba myslet? Je také vhodné si předem stanovit strukturu a rozdělení uživatelů a možnosti jejich přístupu k datům a dalším síťovým prostředkům. S tím také souvisí například i výběr vhodného serverového operačního systému a správného hardware. V dnešní době, se při instalaci serverů často využívá tzv. Virtualizace. Na fyzickém serveru se nainstaluje virtuální prostředí (např. VmWare ESXi server), a na něj se instalují vlastní síťové operační systémy (může jich být několik). Výhoda tohoto řešení, je poměrně snadná přenositelnost systému na jiný virtuální server a také lepší využití výkonu serverového hw.