Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských.

Prezentace na téma: "Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských."— Transkript prezentace:

1 Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. info@labao.cz Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských práv odstraněny

2 Obsah Obecný úvod Základní skupiny chorob a imunopatologické reakce Příznaky

3 Funkce imunitního systému Obrana proti infekci Odstraňování vlastních „nevhodných“ buněk Adaptační reakce (úzká vazba s nervovým a endokrinním systémem)

4 Imunitní systém Nespecifická složka Specifická složka

5 Nespecifická imunita Komplement Fagocytóza NK buňky Každý zánět začíná zapojením nespecifické imunity.

6 Specifická imunita Humorální imunita slouží k obraně proti extracelulárním mikrobům, případně parazitům: Protilátky, které antigen váží do imunokomplexů, aktivují komplement a vzniká zánět, štěpy komplementu přitahují a aktivují polymorfonukleáry, lokálně se zapojují žírné buňky Buněčná imunita slouží k eliminaci buněk napadených intracelulárními infekčními činiteli, případně k likvidaci „nevhodných“ (maligních, nefunkčních) vlastních buněk

7 Antigen a specifická imunita Jakákoliv struktura (převážně bílkovinné povahy), která je schopna vyvolat imunitní odpověď po vazbě s receptory T- nebo B- lymfocytů K vyvolání specifické imunitní odpovědi je nutné:předložení (prezentace) antigenu a jeho rozpoznání, aktivace a diferenciace se schopností vytvořit specifickou efektorovou funkci.

8 Antiinfekční imunita

9 Bakteriální infekce Při infekcích vyvolaných extracelulárně se množícími baktériemi je rozhodující fagocytóza polymorfonukleárními leukocyty, opsonizace protilátkami, složkami komplementu a neutralizace toxinů. Baktérie množící se intracelulárně nejsou usmrcovány polymorfonukleárními leukocyty. Pro krátkou životnost těchto leukocytů v nich nemohou ani přežívat. Intracelulární infekce mohou být likvidovány jen aktivovanými makrofágy, popřípadě zapojením T-lymfocytů.

10 Virové infekce Specifická buněčná imunita je pro likvidaci virů rozhodující. Virové antigeny se exprimují na membráně hostitelské buňky (ve vazbě s HLA I.třídy). Cytotoxické T-lymfocyty rozpoznávají virové epitopy a infikovanou buňku zabíjejí. Virové antigeny se exprimují na povrchu buňky již v časných stadiích replikace viru. Pokud je buňka zabita cytotoxickými lymfocyty dříve – než je replikace ukončena, zabrání se vzniku nových virionů a šíření infekce. Pozor na těžké poškození napadené tkáně.

11 Parazitární infekce Účinnou obranu představuje buněčná imunita. Ale antigeny parazitů nejsou většinou na buňkách hostitele exprimovány. Likvidaci obstarávají především aktivované makrofágy a cytotoxické lymfocyty se v obraně proti parazitární infekci příliš neuplatňují. Parazitární antigeny (většinou jejich produkty) stimulují jak nespecifickou, tak specifickou imunitní odpověď. IgE, žírné buňky, eozinofily

12 Základní skupiny chorob Imunodeficience Alergie Autoimunitní choroby Chronické infekce

13 Imunopatologické reakce Imunopatologická reakce časné přecitlivělosti Imunopatologická reakce zprostředkovaná protilátkami Imunologická reakce zprostředkovaná imunokomplexy Imunologická reakce oddálené přecitlivělosti Imunologická reakce způsobená antireceptorovými protilátkami

14 Imunodeficience Primární –Patrně velmi poddiagnostikovány Sekundární

15 Imunodeficitní stavy Vrozené x získané; rozdělení imunity Fenotypické dělení: 70% protilátkové (opouzdřené mikroby, echoviry; HCD, DCD, otitidy, artritidy), 15-20% buněčné a kombinované (viry, pneumocysty, plísně, mykobakterie; DCD, git, kůže), 10% fagocytární (stafylo, plísně, enterobakterie; omfalitis, adenitidy, pyodermie, abscesy, osteomylitidy) a 1-2% komplementové (neisserie; pyogenní infekce, SLE, otoky) Dědičnost Nejč.selektivní def.IgA ontogeneze

16 Kritická období pro klinickou manifestaci imunodeficience Po narození:2-5 měsíců Nástup do školky Období pohlavního dozrávání Období nadměrného pracovního zatížení Mimořádné situace

17 Alergie

18 Autoimunitní choroby 7% populace Orgánově specifické: diabetes, postižení štítné žlázy, celiakie,roztroušená skleróza … Systémové: revmatoidní artritida resp.JIA, SLE a další

19 Příznaky Celkové Lokální „Orgánově specifické“

20 Celkové příznaky Teplota, horečka Únava Hubnutí (resp. změna váhy) Opoždění vývoje, růstová retardace Kolaps (anafylaktická reakce) Pozor – dif.dg.nádorová onemocnění!!! (platí i pro některé lokální příznaky)

21 Lokální příznaky Zvětšené LU Kožní příznaky (Hepato)splenomegalie

22 „Orgánově specifické“ Tj.související se ztrátou nebo poškozením funkce některého orgánu (systému). Bolesti, otoky kloubů…… …….hyperglykémie…rýma…dušnost…