Ekonomika, globalizace II úvod a hodnocení ze strany sociální etiky a sociální nauky církve Prezentace vytvořena s podporou grantu FRVŠ.

Prezentace na téma: "Ekonomika, globalizace II úvod a hodnocení ze strany sociální etiky a sociální nauky církve Prezentace vytvořena s podporou grantu FRVŠ."— Transkript prezentace:

1 Ekonomika, globalizace II úvod a hodnocení ze strany sociální etiky a sociální nauky církve Prezentace vytvořena s podporou grantu FRVŠ

2 „Kořistnický“, neproduktivní způsob hospodaření (lovci a sběrači) X Člověk a ekonomie Neolitická revoluce Vznik zemědělství (pěstování obilí a domestikace zvířat)

3 Kapitalismus „…uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva. Dosud žádný jiný sociálně ekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu “. Kapitalistická revoluce (Petr L. Berger) „Příliš kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo “. [ G. K. Chesterton ]

4 - principy soukromého vlastnictví - existence trhu - akumulace zisku Kapitalismus má původ v lidské schopnosti invence a inovace – v lidské kapacitě tvořit. Jak napovídá samotné slovo „kapitalismus“ – jde o systém institucí, který má za cíl uvolnit kreativní síly v člověku a využít ctnosti praktického rozumu. Kapitalismus je založený na myšlení – na správném používání lidské mysli – „caput“. Slovo kapitalismus neodkazuje primárně na peníze, ale na „lidský kapitál“ – lidskou mysl, znalost, vynalézavost, know-how, iniciativu, podnikavost, kapacita k organizaci, schopnost kooperace. Kapitalismus – kvalitativní proměna ?

5 MerkantilismusKlasická politická ekonomie Bohatstvídrahé kovystatky Zdroj bohatstvíobchodvýroba Přístup k hospodářství státní regulaceliberalismus Obchoddoktrína obchodní bilance doktrína svobodného obchodu

6 Otec ekonomie Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku Adam Smith

7 Ekonomie se vyvinula z morální filosofie Adam Smith - profesor morální filosofie na Glasgowské univerzitě Teorie mravních citů (1759) Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Ekonomie nepodléhá zákonům matematiky, ekonomické zákony nejsou přírodní Jelikož ekonomické jednání člověka je lidským jednáním, kde se uplatňuje svoboda a rozhodování, je ekonomie hodnotitelná eticky Etika a ekonomie

8 Etické otazníky Systém kapitalismu spočívá na třech pilířích – ekonomickém, politickém a kulturně-morálním. Tyto tři oblasti se vzájemně vyvažují a regulují, nejslabším je ale pilíř kulturně-morální - kvůli jeho úpadku hrozí kolaps celého systému. Svobodná společnost je závislá na zdravé morální ekologii, existence svobodné společnosti je morálním úspěchem. „Pokud bude triumfovat morální relativismus, svobodné společnosti zaniknou. Dosažení samotné svobody totiž závisí na morální jasnosti, odvaze a sebekázni. Svobodné společnosti závisejí na specifických ctnostech a specifickém étosu“ Skutečný étos musí být založen jen na svobodě jednotlivce, jedině svoboda může vést ke vzniku autentické autonomní morálky. Soudobá kapitalistická společnost tento potřebný étos mnohdy zaměnila za konzumní mentalitu, která podkopává samotný základ tohoto systému. Absence hodnotové orientace je příčinou nastupující krize demokratického kapitalismu a cestou k „sebevraždě systému“.

9 Etické otazníky

10 Die Protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus (1904–5) - Geneze kapitalismu má svůj původ v protestantské etice -Zejména kalvínská a puritánská nauka o povolání, predestinaci a vnitrosvětském asketismu - je to tedy jakási „náboženská neuróza“ (úzkostná posedlost spásou) Max Weber

11 LANDES, D. S. Bohatství a bída národů. Proč jsou někteří tak bohatí a někteří tak chudí. Náboženské faktory ekonomického úspěchu Západní civilizace (s. 76): I. Židovsko-křesťanská úcta k manuální práci (tvoření) II. Židovsko-křesťanské podřizování přírody člověku (desakralizace) III. Židovsko-křesťanský smysl pro lineární čas (rozvoj) IV.Trh David Landes

12 Esej o principu populace (1798) Podle populační teorie existuje přirozená tendence k populačnímu růstu, který vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle se mohou zvětšovat zdroje lidské obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou, zdroje obživy mohou růst nanejvýš aritmetickou řadou. Omezení populačního růstu jsou nemoci a hladomor  později názor, že může působit morální sebekontrola: – uvážlivé uzavírání sňatků – omezování porodnosti – růst vzdělanosti obyvatelstva atd. Předpoklady: - Populační teorie je přírodním zákonem - Neměnné technické znalosti Thomas. R. Malthus

13 3. Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí. Rerum novarum (1891) všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví sociální hypotéka

14 odmítá jak socialismus, tak i liberální kapitalismus kolektivismus individualismus X subsidiaritaX solidarita Quadragesimo anno (1931)

15 51. Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání, ať už jde o iniciativu jednotlivců, kteří podnikají samostatně, nebo spojeni s jinými v různých formách sdružení sledují společné zájmy. 52. Avšak z důvodů, které již vyložili naši předchůdci, potřebuje hospodářský život také účinné zásahy státní moci ke správné podpoře růstu společenského blahobytu tak, aby bylo dosahováno i sociálního rozvoje k užitku všech občanů. Mater et Magistra (1961)

16 15.... Kromě toho je třeba zdůraznit, že v dnešním světě je mezi mnoha jinými právy potlačováno také právo na hospodářskou iniciativu. A přece je důležité nejen pro jednotlivce, ale také pro obecné blaho. Zkušenost nás učí, že upírání tohoto práva nebo jeho omezování ve jménu nějaké zdánlivé "rovnosti" všech ve společnosti skutečně poškozuje nebo od základu ničí podnikavost, to je tvořivost občana jako aktivního subjektu. Důsledkem toho není tedy rovnost, ale spíše "znivelizování směrem dolů". Místo tvůrčí iniciativy nastupuje pasivita, podřízenost byrokratickému aparátu a závislost na něm, který jako jediný orgán disponuje veškerými statky i výrobními prostředky a rozhoduje o nich – ačkoli není jejich vlastníkem: uvrhuje všechny do postavení téměř naprosté závislosti, jež se podobá tradiční závislosti dělníka-proletáře v kapitalismu. To vyvolává pocit frustrace nebo beznaděje a nezájem o život národa; mnozí jsou doháněni k emigraci, vzniká emigrace "psychologická". Sollicitudo rei socialis (1987)

17 13. Ponoříme-li se nyní hlouběji do započatých úvah a zahrneme-li do nich i to, co bylo řečeno v našich encyklikách Laborem exercens a Sollicitudo rei socialis, musíme dodat, že základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jednotlivce jen za nástroj a molekulu společenského organismu, takže jeho blaho je plně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že právě tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jednotlivce a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo. Člověk je tak redukován na komplex společenských vztahů, ztrácí se pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Tento pomýlený pohled na osobu má za následek popírání práva na prostor pro uplatňování svobody a rovněž odmítání soukromého vlastnictví. Centesimus annus (1991)

18 42. Vraťme se však k výchozí otázce: lze například říci, že po ztroskotání komunismu je kapitalismus vítězným společenským systémem a že je cílem úsilí zemí, které se snaží nově vybudovat své hospodářství a svou společnost? Je snad modelem, který má být nabídkou zemím třetího světa, hledajícím cestu skutečného hospodářského a společenského pokroku? Odpověď je přirozeně složitá. Označuje-li se za "kapitalismus" hospodářský systém, který uznává základní a kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná. Možná by bylo vhodnější hovořit o "podnikatelském hospodářství" nebo "tržním hospodářství" nebo prostě o "svobodném hospodářství". Chápe-li se však pod pojmem "kapitalismus" systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, který ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná. Centesimus annus (1991)

19 48..... V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů. Centesimus annus (1991)

20 Proměna role státu Dříve: bezpečnost, zajištění práva, minimální státy, obava z moci státu (stát jako Leviathan) Dnes: zajištění blahobytu, nikoli solidarita se skutečně chudými, ale všestranný blahobyt co nejširších vrstev obyvatelstva (stát jako Bůh)

21 Esping-Andersenova typologie (The Three Worlds of Welfare Capitalism 1990)

22 Otazníky a problémy SS - ekonomické (zadlužení budoucnosti, brzda rozvoje, omezení ekonomické svobody, vysoké daně) - politické (Democratic overload, krize demokracie) - demografické (riziko generačního střetu, málo dětí, imigrace) - morální (ztráta odpovědnosti a iniciativy, mentalita nároku, revoluce rostoucího očekávání, rozpad funkcí tradičních institucí, rodin, eroze přirozené solidarity)

23 Český sociální stát má lepší výsledky než jiné postkomunistické sociální státy (s výjimkou Slovinska) - míra chudoby je nižší (průměrný podíl občanů s příjmy pod 60% průměru činí 8% a je nejnižší v EU) - podíl veřejných výdajů na zdravotní a sociální péči osciluje kolem 20% HDP (Největší podíl sociálních výdajů cca 32 % HDP – Švédsko, průměr EU 27,5 %, z toho cca polovina jsou vždy penze) Welfare state v ČR

24 „Jak jsem se již zmínil dříve, bylo tu takzvané křesťanství... Etika a filosofie nedostatečné spotřeby...“ [Aldous Huxley Brave New World 1932]