Božena Němcová Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0124 Název projektu: Škola budoucnosti s využitím IT Název školy: SPŠ a SOŠGS Most Předmět: ČJL Tematický.

Prezentace na téma: "Božena Němcová Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0124 Název projektu: Škola budoucnosti s využitím IT Název školy: SPŠ a SOŠGS Most Předmět: ČJL Tematický."— Transkript prezentace:

1 Božena Němcová Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0124 Název projektu: Škola budoucnosti s využitím IT Název školy: SPŠ a SOŠGS Most Předmět: ČJL Tematický okruh: Počátky realismus v české lit. Téma: Božena Němcová Ročník: Jméno autora: Mgr. Marcela Hofnerová Datum tvorby: 9. 10. 2012 Anotace:Žáci si připomenou základní údaje o této spisovatelce a bude proveden rozbor vybraného lit. díla této autorky.

2 Božena Němcová 1820 - 1862

3 Božena Němcová (před 1820 – 1862) o jejím datu narození a také o její rodiče se vedou spory (nashromážděné informace nasvědčují tomu, že panský kočí Johann Pankl, rakouský Němec, a česká služka Terezie Novotná, oba pak zaměstnaní u vévodkyně Zaháňské, mohli být pouze adoptivními rodiči Boženy a namísto dne jejího narození mohli dát zapsat datum, kdy si děvčátko, nelegitimně narozené (snad sestře kněžny Kateřiny Zaháňské), osvojili.)

4 , nar. se ve Vídni, dětství prožila Barbora Panklová v Ratibořicích u České Skalice, (především mezi jejím pátým a devátým rokem - v dětství na ni velmi zapůsobila její babička, Magdalena Novotná, tkadlena z Náchodska, a pak zpovzdálí pozorovaný život na zámku, ten se jí přiblížil, když byla jako dospívající dívka vychovávána v rodině panského úředníka ve Chvalkovicích – zde se jí otevřela zámecká knihovna a ona se stala náruživou čtenářkou)

5 . v r. 1837 se vdala za o 15 let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce, uvědomělého Čecha, žáka J. Jungmanna, který byl o deset let starší a měla s ním čtyři děti život s ním byl velmi neklidný, stále se stěhovali a byli politicky stíháni, což neprospívalo rodině i manželství

6 . pobývali v Červeném Kostelci, v Josefově, v Litomyšli, Polné (tady všude rok) a v letech 1842- 45 poprvé v Praze, B. N. byla velmi dobře přijata českou elitou té doby (př. F. Palacký, P.J. Šafařík, F.L. Čelakovský, K.J. Erben, K.H.Borovský…,a snažila se i literárně prosadit v letech 1845-48 pobývala na Chodsku, kde studovala lidové zvyky a pověsti, poté v Nymburku a Liberci, v r. 1851 se (s dětmi) usadila v Praze, poté, co se nechal Josef Němec (s vidinou postupu) nechal přeložit do Uher z Prahy podnikla 4 cesty na Slovensko

7 . byla stále pod policejním dohledem, žila v chudobě, a tak často přemýšlela o nějakém úniku, včetně odchodu do Ameriky – nicméně Prahu opustila, až když se chtěla definitivně oddělit od manžela – tehdy se podruhé – v r. 1861 – ocitla v Litomyšli, ale byla již nemocná, do Prahy ji přivezl manžel už jen umírat obdivovala vzdělání a povzbuzovala k vlastenectví, ke vzdělávání národa, byla přesvědčena o ceně každého člověka, věřila v občanskou solidaritu, toleranci a lidskost ve společenském soužití

8 DÍLO A) sběratelská činnost – Národní báchorky a pověsti (1845-47) - kniha lidové prozaické slovesnosti, pohádky, legendy a pověsti. V lidových pohádkách Božena Němcová zvýraznila absolutní spravedlnost, jednoznačně dává zvítězit lásce a dobru –Slovenské pohádky a pověsti (1857-58) Na rozdíl od K. J. Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů, snažila se o vlastní převyprávění lidové látky

9 . Sebrané pohádky Němcové: např. O Perníkové chaloupce, O Smolíčkovi, O kohoutkovi a slepičce Princ Bajaja, Čertův švagr, Čert a Káča, O Princezně se zlatou hvězdou na čele, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Sůl nad zlato

10 . B) vlastní tvorba - povídky (napsala je až v posledních 10 letech svého života): Pomněnka šlechetné duše Chudí lidé Pan učitel Chyže pod horami Divá Bára Karla Dobrý člověk V zámku a podzámčí Pohorská vesnice

11 Divá Bára Povídka vypráví o pastýři Jakubovi a jeho dceři Báře. Bára je nebojácné děvče, pomáhá otci pást husy a krávy. Ve vsi není moc oblíbená ale přátelí s Eliškou. Eliščiny rodiče ji chtějí provdat za pana správce. Eliška má ale ráda jiného, doktora z Prahy. Eliška se svěří Báře. Ta se přestrojí za smrtku a počká si v lese na pan správce. Vyleká ho a řekne mu, ať už za Eliškou nechodí. Když se lidé doví, že to byla přestrojená Bára, potrestají ji. Nechají ji zavřít na noc do márnice. Když jde okolo márnice myslivec, potká otce Jakuba,jak leží před márnicí. Ptá se ho, co tu dělá. Když mu Jakub vše poví, myslivec vyrazí dveře a Báru vysvobodí. Báře se myslivec líbil již dřív, a tak do týdne je svatba. Eliška dostala dopis z Prahy od tetičky, že jí odkazuje všechen svůj majetek, ale že si musí vzít za muže pana doktora. Eliška je šťastná.

12 Babička vrchol tvorby novela napsala ji po smrti nejstaršího syna Hynka. hlavní postavou je babička – zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. babička svoji morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi (ze všech vrstev). většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložená.

13 Babička Hlavní postava: babička Magdaléna Novotná - moudrá, svá, vlastenecká, konzervativní, nenechá se strhnout dobou, nepřizpůsobivá, milující, pracovitá, šlechetná, zkušená, prostá, zásadová, spravedlivá, pokorná, klidná, vlídná, mírumilovná, vyrovnaná, upřímná, přejícná, žijící v souladu s přírodou, symbol starých zvyků

14 Babička Vedlejší postavy: Barunka (Božena Němcová) - vnučka Magdalény Novotné, nejstarší a nejrozumnější z vnoučat Adélka, Vilém, Jan - sourozenci Barunky kněžna Zaháňská - dobrosrdečná, přejícná Hortensie - schovanka kněžny, jemná, pokorná, milá Terezka - matka Barunky, Adélky, Viléma, Jana, dcera Magdalény Novotné Viktorka - bláznivá, divoká pan Bayer - myslivec Kristla - prostá, věrná Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný

15 Staré Bělidlo

16

17 Babička Děj Babičky se odehrává ve dvou pásmech. První z nich ukazuje život na Starém bělidle s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle rodiny Proškových další lidé: mlynář, myslivec, bába kořenářka, bláznivá Viktorka, pan Bayer, paní kněžna se schovankou Hortenzií a mnoho dalších postav. Druhá část začíná v 7. kapitole. Zachycuje přírodní dění během ročních období a líčí život v jednotlivých fázích roku. Němcová sama přiznala, že psala Babičku pro útěchu své duše. V tíživé době se v duchu vracela do dob svého dětství, a při tom své vzpomínky zachycovala růžověji.

18 Babička Poměr mezi babičkou a její dcerou Terezkou byl ve skutečnosti napjatější než v líčení Němcové. Také paní kněžna, hrdá aristokratka plná rozmaru, se jeví ve skutečnosti podstatně jinak než v jejím podání, příběh Viktorky měl jinou, drastičtější podobu. Všechno to dokládá záměr spisovatelky zmírňovat vyhrocené protiklady všeobjímající láskou a pochopením. Babička měla představovat dokonalý typ obyvatele ratibořického údolí a úsilí o zlepšení vztahů mezi lidmi zahrnulo všechny obyvatele ratibořického údolí. Babička patří mezi povídky, v nichž spisovatelka směřovala k zobrazení kladného hrdiny.

19 Použité zdroje SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999, ISBN 80-7200-332-1 SOUKAL, Josef a kol. Literatura pro I. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2001, ISBN 80-7235- 154-0. Fotoarchív autora http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky- denik/bozena-nemcova/babicka-rozbor.htmlhttp://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky- denik/bozena-nemcova/babicka-rozbor.html http://www.spisovatele.cz/bozena-nemcova

20 Babička Babička si svou moudrostí a upřímností získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí babička vypráví příběh svého života. Paní kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu, její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, aby otec dostal stálé zaměstnání polesného, museli doma jíst z nouze kočky a veverky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanechala kněžně malého synka.

21 Babička Babička říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i babička se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s babičkou trávila poslední dny jejího života. Když babička zemřela, plakalo celé údolíčko. Babiččinu osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, která sledovala oknem pohřební průvod, slovy: „Šťastná to žena!