Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0811 Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiálu VY_32_INOVACE_21_11 Název materiáluHistorie.

Prezentace na téma: "Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0811 Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiálu VY_32_INOVACE_21_11 Název materiáluHistorie."— Transkript prezentace:

1 Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0811 Název školyGymnázium, Soběslav, Dr. Edvarda Beneše 449/II Kód materiálu VY_32_INOVACE_21_11 Název materiáluHistorie genetiky AutorJana Lagnerová Tematická oblastBiologie 1 Tematický okruhGenetika Ročník4 Datum tvorbySrpen 2012 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

2 HISTORIE GENETIKY za zakladatele genetiky je považován Něměc Johann Gregor Mendel (1822 - 1884) narozen v Hynčicích na Moravě r. 1843 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně jako mnich později se stal jeho opatem 11

3 zabýval se hybridizačními pokusy u rostlin pokusnou rostlinou byl hrách setý (Pisum sativum) metodou bylo záměrné křížení zvolených rostlin při křížení sledoval 7 dědičných znaků (tvar semen a lusků, zbarvení děloh, květů a nezralých lusků, délku stonku a postavení květů) výsledky pokusů pečlivě zaznamenával a statisticky vyhodnocoval po matematickém zhodnocení výsledků zjistil, že se nedědí přímo znaky, ale "vlohy" pro ně r. 1865 své výsledky zveřejnil na přednášce v Přírodovědném spolku v Brně r. 1866 vyšly tiskem v knize nazvané Versuche über Pflanzenhybriden (Pokusy s rostlinnými kříženci) ve své době však neměla jeho práce vůbec žádný ohlas a byla dokonce zapomenuta genetické zákonitosti „znovuobjeveny“ až po r. 1900 Mendelovy zákony (o uniformitě hybridů F1 generace homozygotů, o reciprokém křížení, o štěpení v potomstvu hybridů, o samostatnosti alel, o segregaci a nezávislé kombinovatelnosti alel) patří k ZÁKLADŮM GENETIKY

4 genetické zákonitosti byly znovu objeveny a publikovány roku 1900 třemi na sobě nezávislými vědci : – rakouským botanikem a genetikem Erichem von TSCHERMAKEM (1871 - 1962) – nizozemským botanikem, profesorem amsterodamské univerzity Hugo de VRIESEM (1848 - 1935) – německým biologem Karl Erichem CORRENSEM (1864 - 1933) každý z nich pracoval na jiném problému, svými výzkumy však nezávisle na sobě dospěli ke stejným výsledkům jako Mendel Mendelovu prioritu UZNALI tím se Mendelova práce z roku 1865 stala základním východiskem klasické genetiky a šlechtitelství

5 současníkem Mendela byl Angličan Francis GALTON byl bratrancem Charlese Darwina studoval výskyt psychických vlastností v rodech (např. hudebního či přírodovědného nadání, …) svoji práci publikoval v r. 1865 řadí se mezi zakladatele genetiky člověka Mendelovu práci neznal, Mendel jeho i Darwinovu ano 22

6 souvislost Mendelových zákonů a výskytu lidských nemocí objevil Angličan Archibald E. GARROD zabýval se studiem alkaptonurie došel k závěru, že způsobena poruchou metabolismu bílkovin a že její dědičnost lze podle Mendela vysvětlit jako RECESIVNĚ AUTOZOMÁLNÍ poznatky publikoval v roce 1902 v knize The Incidence of Alkaptonuria: a Study in Chemical Individuality dnešní poznatky o alkaptonurii : – netvoří se enzym pro odbourání AK tyrosinu – v těle vzniká homogentisová kyselina – její oxidací vzniká hnědý pigment alkapton, který způsobuje tmavé zbarvení moči – dědí se recesivně autozomálně

7 Mezi další významné vědce patří anglický profesor William BATESON (1861 – 1926) – jako první použil termín genetika (1906) heterozygot a homozygot Dán Wilhelm JOHANNSEN (1857 - 1927) – jako první zavádí pojmy gen genotyp a fenotyp 33

8 Mezi další významné vědce patří Američan Calvin B. BRIDGES (1889 – 1938) spolupracovník T.H.Morgana na Kolumbijské universitě jako modelový organismus používal octomilku (Drosophila melanogaster) – má 4 páry obřích chromozómů v jádře každé buňky – rychle se rozmnožuje – lze ji snadno chovat v laboratořích již v roce 1916 dokázal, že v jádře buňky jsou útvary – chromozómy, a na nich geny (objeveny Mendelem, pojmenovány Wilhelmem Johanssenem)  je považován za spoluzakladatele cytogenetiky 33 44 44

9 Mezi další významné vědce patří Američan Thomas Hunt MORGAN (1866 - 1945) svými výzkumy chtěl původně vyvrátit teorii o tom, že geny jsou uloženy na chromozómech ale prokázal pravý opak výsledkem jeho práce o chromosomech je publikace Chromosomes and heredity – v ní nové poznatky o genech a genové vazbě roku 1933 se stal prvním genetikem, který získal Nobelovu cenu 33 44 55

10 počet chromozómů v jádře buňky člověka byl určen až v roce 1956 zásluhou Joe – Hin TJIO a Alberta LEVANA 33 44 66

11 DNA jako nositelka genetické informace (starší teorie tvrdily, že proteiny) byla prokázána v roce 1944 týmem američana Oswalda T. AVERYHO (1877-1955) jeho hlavními spolupracovníky byli Mac Leod, Mc Carty poznatky ohledně komplementarity bází přinesl Erwin CHARGAFF (1905 – 2002) pomocí chromatografických technik zjistil, že v DNA je zastoupení adeninu a thyminu je zhruba stejné (30,9% a 29;4%) a guaninu a cytosinu taky stejné (19,9%19,8%) 33 44 77

12 Na jejich práci navazují Američan James D. WATSON a Angličané Francis H. CRICK a Maurice H. F. WILKINS roku 1953 předložili strukturní model dvojšroubovice DNA roku 1962 za něj získali Nobelovu cenu jsou považováni za zakladatele molekulární genetiky 88 99

13 Úplné poznání lidského genomu na úrovni sekvencí DNA v roce 1990 byl spuštěn Human Genome Project, kladoucí si za cíl přečíst (zjistit sekvenci) celou jadernou DNA člověka tento projekt byl úspěšně dokončen již v roce 2003 celý 13-letý projekt byl koordinován americkým ministerstvem energetiky a National Institutes of Health 33 44

14 Použité zdroje: Hančová, H. & Vlková, M. Biologie I. v kostce, dotisk 2. vydání. Havlíčkův Brod: Fragment, 2003. 112 s. ISBN 80-7200-340-2. Jelínek, J. & Zicháček, V. Biologie pro gymnázia, 7. rozšířené vydání. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2004. 574 s. ISBN 80-7182-177-2. Sokolovskaja, B. Ch, Pikálek Petr. Genetika v příkladech, 3. doplněné vydání. Praha: SPN, 1979. 116. 1247 – 14-147-79. Šmarda, Jan. Genetika pro gymnázia, 1. vydání. Praha: Fortuna, 2003. 144 s. ISBN 80-7168-851-7. Nečásek, Jan. Genetika, 1. vydání. Český Těšín: Scientia, s. r. o., 1993. 111 s. ISBN 80-85827-04-2.

15 Použité obrázky: [1] Not Mentioned. Wikimedia Commons [online]. Not Mentioned.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/87/Gregor_Mendel_portrait.jpg?uselang =cs [2] Tento soubor je volné dílo, protože doba ochrany majetkových autorských práv již vypršela[cit. 06.8.2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Francis_Galton_1850s.jpg?uselang=cs [3] original : inconnu. Dějiny biologie de Erik Nordenskiöld, Ed. Knopf, 1928 (domaine public). Wikimedia Commons [online]. Not Mentioned.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Wilhelm_Johannsen_1857-1927.jpg [4] KARWATH André aka Aka. Wikimedia Commons [online]. 16 July 2005.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4d/Drosophila_melanogaster_- _top_%28aka%29.jpg [5] autor neznámý. Wikimedia Commons [online]. 1891. [cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/Thomas_Hunt_Morgan.jpg/34 0px-Thomas_Hunt_Morgan.jpg

16 [6] National Human Genome Research Institute. Wikimedia Commons [online]. 12. 04. 2000.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/df/Human_male_karyotpe_ high_resolution.jpg/613px-Human_male_karyotpe_high_resolution.jpg [7] autor neznámý. Wikimedia Commons [online]. 1937.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/eb/Oswald_T._Avery_portra it_1937.jpg/342px-Oswald_T._Avery_portrait_1937.jpg [8] ALKIVAR. Wikimedia Commons [online]. ???.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/DNA_Model_Crick- Watson.jpg/360px-DNA_Model_Crick-Watson.jpg [9] ISILANES. Wikimedia Commons [online]. 10. května 2007.[cit. 06.08. 2012]. Dostupný na http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:AT_DNA_base_pair.svg