Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.

Prezentace na téma: "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."— Transkript prezentace:

1 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 Vybrané kapitoly světových a českých dějin Nacionalizmus 1815 až 1848 a evropská revoluce 1848

2 Kongresový systém, I Též Metternichův systém (rakouský ministr zahraničních věcí) Označení pro mezinárodní uspořádání po r. 1815 Po vídeňském kongresu nesoulad mezi etnickými a národními hranicemi = růst nacionalizmu Obnovení předrevolučních politických poměrů = požadavek občanských práv Svatá aliance = de facto deklarace proti nacionalizmu a občanským svobodám s cílem ochrany tradiční víry – Deklarace ze dne 26. září 1815, původně na jejím základě spojení Ruska (Alexandr I.), Rakouska (František I.) a Pruska (Friedrich Vilém III.) – Později přistoupení i dalších zemí, mj. Spojeného království

3 Kongresový systém, II Řešení mezinárodních otázek na světových kongresech, úzká spolupráce do r. 1822 1818, Cáchy: „přijetí“ Francie mezi evropské velmoci 1820, Opava: projednávání společné intervence proti revoluci ve Španělsku a Itálii 1821, Lublaň: pokračování opavského kongresu 1822: Verona: projednávání situace ve Španělsku a v Moldavsku, rozkol velmocí Fakticky slouží k udržení mocenské převahy velmocí, intervenční politice Později názorové neshody se Spojeným královstvím, přechod na tzv. systém koncertu velmocí

4 Myšlenkové zdroje nacionalizmu Politická ideologie a hnutí, soubor požadavků, zpravidla samostatný národní stát Osvícenský patriotizmus, patria = lat. země, vlastenectví vztažené k zemi, nikoliv národu (Francie, Spojené státy americké) Johann Gottfried von Herder: Ideje k filozofii dějin lidstva (konec 18. stol.), rovnoprávnost kultur, národ definován jazykem (= etnický nacionalizmus) Revoluční války: nikoliv války panovníků, ale národů (viz předchozí prezentaci)

5 Nacionalizmus v Německu Vídeňským mírovým kongresem Německo rozděleno do asi 40 států, které utvořily Německý spolek; autorita spolkové rady nízká = přetrvává požadavek národního sjednocení Němců Požadavek národního státu mezi studentskými spolky, tzv. Burschenschafty, zejm. Jena – Wartburská slavnost = oslavy 300. letého výročí německé reformace a bitvy u Lipska dne 18. října 1817; de facto regionální událost, ale ohlas ve světě Karlovarské dekrety – Přijaté spolkovým sněmem v září 1819, vládní kontrola univerzit, zrušeny až r. 1848 Úspěšnější ekonomické sjednocování Německa: Německý celní spolek (1834; mimo: Rakousko)

6 Nacionalizmus v Itálii Po r. 1815 Itálie rozdělena do řady nezávislých států, sever Itálie ovládán Rakouskem, ve středu Itálie papežský stát Šíření požadavku sjednocení Itálie (risorgimento) Vznik tajných spolků tzv. karbonářů (inspirace svobodným zednářstvím) – Roku 1820 vypuknutí revoluce v Neapoli, r. 1821 v Piemontu Březen 1821 rakouská intervence do jižní Itálie (Neapolsko) – Porážka povstalců, odchod do exilu (Francie, Švýcarsko)

7 Nacionalizmus v Polsku Po r. 1814 Polsko rozděleno mezi Rusko, Rakousko a Prusko a samostatný stát Krakov Největší část, tzv. Kongresové království (Kongresovka), připojeno formou personální unie (jeden panovník) k Rusku Listopadové povstání roku 1830 – Odpor vůči verbování ruských vojsk pro francouzské tažení, v listopadu 1830 Ústřední národní výbor, svržení cara, utvoření polského vojska, ale v 26. května 1831 porážka u Ostrolęky Omezení autonomie polského království Krakovská revoluce roku 1846 – V lednu 1846 příprava celopolského povstání, ale v únoru 1846 propuklo pouze v Krakově; město poté připojeno k Rakousku

8 Mladá Evropa Mezinárodní sdružení nacionalistických organizací, založeno r. 1834 Giuseppem Mazzinim v Bernu (exil) – „Každému národu jeho stát“, „jeden stát pro každý národ“ – Mladá Itálie (La Giovine Italia) = základ Mladé Evropy, zal. G. Mazzinim r. 1831 v Marseille (exil), zánik po r. 1848 – Mladé Německo (Junges Deutschland) – Mladé Polsko (Młoda Polska) – Mladé Irsko (Young Ireland Party) = zal. r. 1840 Williamem O‘Brianem, inspirace Mladou Evropou, nikoliv součástí; r. 1848 po neúspěšném povstání zánik – Spíše propagandistická úloha, rozpad během 40. let 19. stol.

9 Myšlenkové zdroje liberalizmu Politická ideologie a hnutí, požadující občanské svobody, zejm. participaci na politické moci (svobodný občan ve svobodném státě) Osvícenství: John Locke a Charles L. de Montesquieu = požadavek dělby moci Velká francouzská revoluce: Deklarace práv člověka a občana (26. srpen 1789) Politická ekonomie (politický liberalizmus): Adam Smith, Bohatství národů (1776); požadavek odstranění ekonomických bariér a státních regulací (laissez faire [lese fér])

10 Liberalizmus Liberální požadavky do r. 1848 obsaženy v národnostních požadavcích, vyjm. Ruska, Spojeného království a Francie Děkabristé – Ruské revoluční hnutí v řadách důstojníků armády, požadavek likvidace nevolnictví, konstituční monarchie apod. – Po smrti Alexandra I. r. 1825 pokus provést puč a vrhnout carizmus: pokus o ozbrojené povstání dne 26. prosince (rus. děkabr) potlačeno v zárodku = konec hnutí Hnutí za volební reformu – Anglické hnutí od počátku 19. století, požadavek širšího volebního práva a reformy volebních obvodů – Realizováno r. 1832, volební právo přiznáno asi 5 % (!) Britů – Poté tzv. chartistické hnutí, tj. volební právo pro všechny muže nad 21 let

11 Revoluce 1830 První celoevropská vlna povstání – Požadavky liberální (Francie, též Belgie) a nacionální (Belgie, Polsko, Německo, severní Itálie) Červencová revoluce ve Francii – Ve Francii vláda bourbonské dynastie, král Karel X. dne 26. července 1830 vydal tzv. pět ordonancí, tj. omezení tiskového a volebního práva – Odpor inteligence i dělníků = tři slavné dny 27. až 29. července: porážka vládního vojska – Státní převrat, k moci Orleánská dynastie a ustavení tzv. červencové monarchie: – Král Ludvík Filip, zavedení občanských práv na liberálním principu (volí ten, kdo odvání daně)

12 Revoluce 1830 Ohlas červencové revoluce – Polsko (viz výše) – Belgie = země součástí Nizozemí, dne 24. srpna vzpoura v Bruselu, Národní gardy poráží holandské vojsko a vytlačuj z Belgie, dne 10. listopadu 1830 ustavení Národního kongresu, v prosinci velmocí uznávají suverenitu Belgie; r. 1833 po neúspěšné intervenci, souhlasí i Nizozemí – Německo = série lokálních vzpour, vyjádření solidarity s polskou i francouzskou revolucí; zřizování měšťanských gard – Itálie = občanské nepokoje v rakouské části severní Itálie, lokální vzpoury (Modena, Parna, Romagna), očekávání francouzské intervence

13 Revoluce 1848-1849 Největší celoevropská vlna revolucí, která zasáhla Francii, Itálii, Německo, Rakousko a Irsko – „Jaro národů“, hlavní požadavek = vznik národního státu, ale současně i požadavky liberální, v omezení míře i požadavky sociální = trojí revoluce – Reakce na ekonomické problémy, od r. 1844 hospodářská krize – Dvě hlavní etapy: 1848, 1849 Švýcarsko – „Prolog“ evropské revoluce, občanská válka: boj mezi katolickými (např. Uri, Schwyz) a protestantskými kantony; r. 1845 utvořen katolický Sonderbund, ale protestantská převaha, během prosince 1847 Sonderbund poražen a rozpuštěn – Přijetí nové demokratické ústavy (federace!)

14 Revoluce 1848-1849, Itálie Vlastní revoluce roku 1848 vypukla v Itálii Dne 12. ledna 1848 povstání v Palermu proti vládě Ferdinanda II.: požadavek obnovy ústavnosti – Paralelně vzpoury v rakouském záboru severní Itálie V únoru a březnu povstání v celé Itálii Dne 23. března 1848 vyhlašuje Sardinské království válku Rakousku – Požadavek sjednocení Itálie, využití revoluční situace v rakouském záboru severní Itálie – Vrchol revoluční vlny

15 Revoluce 1848-1849, Itálie Dne 25. července 1848 porážka Italů v bitvě u Custozzy (maršál Radecký), Sardinské království kapituluje Listopad 1848, vyhlášení Římské republiky (G. Mazzini, G. Garibaldi), vyhnání papeže Pia IX. – Druhá fáze revoluce v Itálii Dne 12. března 1849 vyhlašuje Sardinské království válku Rakousku – Italové podruhé poražení dne 23. března 1849 v bitvě u Novarry (maršál Radecký) Restaurace předrevolučních poměrů, nejdříve severní a střední Itálie, v květnu 1849 i jih (Neapolsko), v červenci 1849 zahraniční intervencí znovu dosazen papež

16 Revoluce 1848-1849, Francie Francie = de facto národní stát, konstituční monarchie, revoluční požadavky liberální a sociální (!), nikoliv národnostní Dne 22. února 1848 zakázáno shromáždění zastánců reformace politického režimu – Podnět pro všeobecné povstání dne 24. února 1848 – Abdikace krále Ludvíka Filipa Vyhlášení tzv. druhé republiky – Všeobecné volební právo a občanské svobody, v dubnu 1848 parlamentní volby = konec liberální revoluce (měšťanstvo) V červnu 1848 povstání dělníků (sociální požadavky), během čtyř dnů bojů porážka

17 Revoluce 1848-1849, střední Evropa Souběžná revoluce v Německu, Rakousku, Uhrách a českých zemích Německo – V jednotlivých německých zemích vydány pod tlakem revoluce ústavy a zaručeny občanská práva – Celoněmecké volby = dne 18. května 1848 Národní shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem (mj. zástupci českých zemí!) – V březnu 1849 ústava: tzv. maloněmecká koncepce sjednocení Německa, tj. bez Rakouska, hlavou země = pruský král – Pruský král odmítl korunu, v červnu 1849 parlament rozehnán vojskem = konec revoluce v Německu

18 Revoluce 1848-1849, střední Evropa Rakousko – Nacionální požadavky Čechů, Maďarů a Italů (viz výše) a liberální požadavky Němců = etnické rozepře, zejm. v Uhrách – Březnové povstání ve Vídni donutilo abdikovat Metternicha, dubnové povstání vynutilo odvolání nedůsledného návrhu ústavy – V Budapešti utvořena uherská vláda, mj. Lájos Kossuth; v Praze Národní výbor a příprava Slovanského sjezdu, mj. František Palacký – V červenci 1848 setkání říšského sněmu ve Vídni = příprava rakouské ústavy, zrušení roboty

19 Revoluce 1848-1849, střední Evropa Rakousko (pokračování) – Vojenské potlačení vzpour v Krakově (duben) a v Praze (červen; tzv. červnové bouře) – V září 1848 výprava proti Maďarům = nová revoluční vlna, říšský sněm přeložen do Kroměříže – V říjnu 1848 porážka revoluce ve Vídni, nástup ministerského předsedy Felixe Schwarzenberga a Františka Josefa I., v březnu 1849 rozehnán kroměřížský sněm, vydána tzv. oktrojovaná (tj. vnucená) ústava Uhersko – Od jara 1849 revoluční vláda pouze v Uhrách, svržení Habsburků, ozbrojený odpor, ale v červnu 1849 vpád ruských vojsk = maďarská kapitulace u Világose

20 Exkurs: Revoluce 1848-1849 a české země Dne 11. březen 1848, Praha = vznik českého výboru (Národního výboru), reprezentant českého národa – Dvě petice císaři: požadavek českého státního práva, přislíbeno tzv. kabinetním listem ze dne 8. dubna 1848 Rolnické bouře 1848 – Série lokálních vzpour a masivního odmítání plnění robotních povinností Svatodušní bouře 1848 – Ve dnech 2. až 12. června 1848 slovanský sjezd, paralelně dne 12. června střetnutí s vojskem = počátek povstání v Praze (barikády); dne 17. června vojenská porážka = konec revoluce v českých zemích Májové spiknutí 1849 – Pokus českých radikálních demokratů (vliv anarchizmu), např. J. V. Frič, o rozbití rakouské monarchie povstáním, dne 10. května 1849 odhaleno

21 Shrnutí První polovina 19. století byla bojem mezi politickými požadavky, které se objevily během Velké francouzské revoluce (liberální a národní princip), a zájmy evropských dynastií (dynastický princip) Události roku 1848 prokázaly sílu liberální a národního legitimizačního principu, současně však limity spolupráce jednotlivých národů (přerůstání nacionalizmu do šovinizmu) = počátek moderní občanské společnosti v Evropě

22 Doporučená literatura GELLNER, Ernest: Národy a nacionalismus. Praha 1993, 158 s. HROCH, Miroslav: Národy nejsou dílem náhody. Praha 2009, 315 s. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914. Praha 1996, 354 s. ŘEZNÍK, Miloš: Za naši a vaši svobodu. Století polských povstání (1794-1864). Praha 2006, 391 s. ŠTAIF, Jiří: Revoluční léta 1848–1849 a české země. Praha 1990, 194 s.