Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilJitka Vacková
1
Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR. Název SŠ:SOU Uherský Brod Autoři:Ing. Petr Kundrata Název prezentace: (DUMu) Pístní čep Tematická oblast:Motory – pohyblivé části Ročník: 2. ročník oboru Mechanik opravář motorových vozidel Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/34.0369 Datum vzniku:duben 2013
2
Anotace Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Motory – pohyblivé části je poskytnout žákům informace o základních částech konstrukce motorů a podpora výuky ve vyučovacích hodinách. Jednotlivé DUMy (prezentace a pracovní listy) v této sadě popíší postupně tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu Automobily. Tato prezentace je konkrétně zaměřena na tematický celek Pístní č ep.
3
Účel a namáhání pístního čepu Pístní čep spojuje píst s ojnicí, přenáší síly z pístu na ojnici. Pístní čep je za provozu namáhán rázovými silami spalovacího procesu a setrvačnými silami.
4
Obrázek 1: Pístní čepy
5
Materiál a výroba pístního čepu cementační ocel nitridační ocel legovaná ocel Pístní čep se vyrábí obráběním, následně se jeho povrch kalí, brousí a leští.
6
Rozdělení pístních čepů Pístní čep se pro snížení hmotnosti nejčastěji vyrábí jako tlustostěnná trubka - dutý válcový - s kuželovým zakončením dutiny. U dvoudobých motorů se pro snížení ztrát při výměně náplně válce používá čep - s dutinou uzavřenou uprostřed - s dutinou uzavřenou na konci
7
Uložení a zajištění pístního čepu Pístní čep je v pístu uložen většinou s malou provozní vůlí. V oku ojnice může být uložen - s vůlí – plovoucí čep – musí být zajištěný proti axiálnímu pohybu například pojistným drátěným nebo Seegerovým kroužkem - s pevným uložením – nalisováním.
8
Zdroje [1] ANDRT, Jaroslav. Údržba a opravy automobilů Škoda 105, 120, 125, 130, 135, 136, Garde, Rapid. 2., nezm. vyd. Praha: T. Malina, 1995, 510 s. ISBN 80-900-7598-3. [2] KLŮNA, Jindřich a Jiří KOŠEK. Příručka opraváře automobilů. Vyd. 2. Brno: Littera, 1993, 482 s. ISBN 80-030-0568-X. [3] PILÁRIK, Milan a Jiří PABST. Automobily II. Praha: Informatorium, 2000, 136 s. ISBN 80-86073-64-6.
9
Zdroje obrázků [1] AUTOR NEUVEDEN. motodelovi.com [online]. [cit. 13.4.2013]. Dostupný na WWW: http://www.motodelovi.com/products/1295581041.jpg
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.