Příběh pro všechny tvrdě pracující

Muž se vrátil z práce pozdě, unavený a podrážděný Muž se vrátil z práce pozdě, unavený a podrážděný. Ve dveřích na něj čekal jeho pětiletý syn. Syn: „Tati, můžu se tě na něco zeptat?“ Otec: „Ano, jistě. Copak je to?“ Syn: „Tati, kolik vyděláš za hodinu?“ Otec: „To není tvoje starost! Proč se na něco takového vůbec ptáš?“

Syn: „Jen bych to chtěl vědět Syn: „Jen bych to chtěl vědět. Prosím, řekni mi, kolik vyděláš za hodinu.“ Otec: „Když to musíš vědět, tak vydělávám 150 korun za hodinu.“ „Ach,“ řekl syn se skloněnou hlavou. Podíval se nahoru a řekl: „Tati, můžeš mi, prosím, půjčit 70 korun?“

Otec se rozzuřil. „Jestli jediným důvodem, proč se ptal, bylo, abych ti půjčil peníze na nějakou hloupou hračku nebo jiný nesmysl, tak ihned odpochoduj do svého pokoje a běž do postele. Přemýšlej, proč jsi tak sobecký. Každý den tvrdě pracuji a ty se takhle chováš!“

Chlapec tiše odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Muž se posadil a začínal být kvůli chlapcovým otázkám ještě rozzuřenější. „Jak se odvažuje ptát na takové otázky jenom kvůli tomu, aby dostal nějaké peníze!“

Asi tak za hodinu se muž uklidnil a začal přemýšlet: „Možná že si za těch 70 korun opravdu potřeboval něco koupit. A je pravda, že si o peníze normálně vůbec neříká.“ Vstal, šel ke chlapcovu pokoji, otevřel dveře a zeptal se: „Spíš, synku?“ „Nespím, tati. Jsem vzhůru.“ Odpověděl chlapec.

„Přemýšlel jsem a možná jsem byl na tebe moc tvrdý,“ říká otec. „Víš, byl to dlouhý den a já jsem si na tobě vylil svůj vztek. Tady máš těch 70 korun, o které jsi mě prosil.“ Chlapec se s úsměvem narovnal a křičel: „Díky, tati! Díky!“

Pak chlapec sáhl pod polštář a vytáhl hrst plnou mincí a jednu pomačkanou padesátikorunu. Když muž viděl, že chlapec už měl nějaké peníze, začal se znovu zlobit. Chlapec pomalu počítal peníze a pak se podíval nahoru na svého otce.

„Na co jsi chtěl další peníze, když jich tu máš pořádnou hromádku „Na co jsi chtěl další peníze, když jich tu máš pořádnou hromádku?“ zabručel otec. „Protože jsem neměl dost. Ale teď už mám!“ odpověděl syn. „Tati, teď mám přesně 150 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra domů brzy. Moc rád bych s tebou povečeřel.“

Podělte se o tento příběh s dalšími, které máte rádi… …anebo ještě lépe! Podělte se o váš čas v hodnotě 150 korun s někým, koho milujete. Nenechme si náš vzácný čas proklouznout mezi prsty.