www.zlinskedumy.cz Název školy Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1007 Autor Ing. Zdeněk Pilka Název šablony III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMu Historie chovu skotu Stupeň a typ vzdělávání Střední vzdělání s maturitou Vzdělávací oblast Chov zvířat Předmět Tematický okruh Chov velkých hospodářských zvířat Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupina Žák, 2. ročník Anotace Historie chovu skotu v Českých zemích Vybavení, pomůcky - Klíčová slova Pratur, Česká červinka, Český strakatý Datum 19.3.2014 www.zlinskedumy.cz

Historie chovu skotu na území Českých zemí a na Moravě

Domestikace skotu proběhla v oblasti blízkého východu asi před 10 tis. lety. Předkem všech dnešních plemen je pratur. Ten žil v Evropě a Asii hlavně kolem Středozemního moře ve dvou rázech. Byl vysoký v kohoutku až 180 cm velmi agresivní a poslední uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy. V současnosti trvá snaha o jeho reintrodukci. uhynul roku 1627 v rezervaci u městečka Jaktorova, asi 50 km jihozápadně od Varšavy.

Vývoj chovu skotu v Čechách a na Moravě lze rozdělit do tří období. období s chovem původního keltského skotu (červinek), období chovatelského chaosu (křížení červinek) období konsolidace chovu skotu (vznik červenostrakatého skotu) Období chovu původního skotu Toto období začíná přibližně 400 let před n.l. kdy naše území bylo osídleno Kelty. Z okolních států k nám byl přiveden tzv. skot keltský, který byl celoplášťově červený. Tento skot dal vzniknout v podmínkách Čech rázu "české červinky". Původní skot keltský lze charakterizovat: krátkou a klínovitou hlavou, mulcem pleťové barvy, hřbetem rovným a pevným, zádí rovnou nebo mírně skloněnou dozadu, končetinami, které byly jemnější, barvou celoplášťově červenou s nádechem do žluta, živou hmotností 300 - 500 kg, skromností, nenáročností na výživu a dobrým zdravím, velmi dobrým tahem v zápřeži, pozdnější dospělostí, dlouhověkostí.

Období chovatelského chaosu Toto období začíná v XVII. století, kdy v Českých zemích je snaha využívat výkonnější plemena ze zahraničí. Skot byl dovážena hlavně na šlechtické velkostatky, a to  z oblastí Alp, Bavorska, Švýcarska, Holandska apod. Chov těchto specializovaných plemen byl velmi náročný. Zvláště výrazné problémy často vyvstaly s adaptabilitou dovezených plemen na podmínky prostředí, výživou, která neodpovídala požadavkům těchto plemen apod. V této době dochází ke křížení původního skotu (červinek) s těmito výkonnějšími plemeny a tím je položen základní kámen pro vznik tzv. přechodných rázů. Tímto krokem došlo k formování: opočenských mourek, českých mandlic, jihočeských plavek, skotu kravařského, skotu hřbíneckého apod.

Období konsolidace chovu skotu  Toto období začíná v Čechách a na Moravě okolo roku 1870. Vznikem chovatelské rady a dalších spolků vzniká snaha o omezení zahraničních dovozů plemen. Cílem a jedním z hlavních programů rady je konsolidovat chovy a dát vzniku národním plemenům skotu. Začíná omezený, avšak plánovitý dovoz simenského skotu, který byl žemlově strakatý.  Na podkladě simenského skotu vznikl v Jihočeském kraji tzv. šumavský ráz skotu.  Na Moravu byl hojně dovážen skot bernský. Velmi dobré chovy byly v oblasti Napajedel. Křížením bernského skotu s červinkami dalo vzniknout plemeni bernsko-hanáckému. Po první a světové válce byl z Moravy skot hojně dovážen do Čech východních. Chovatelé chtěli toto plemeno, které bylo v té době považováno za velmi odolné a s výbornými užitkovými vlastnostmi. Velmi dobrý ráz vznikl v oblasti Litomyšlska. Zde bylo bernsko-hanácké plemeno kříženo s původními bernskými býky. Tak vznikl ráz bernsko-český, který byl lehčího typu a byl velmi rozšířen na: Královehradecku, Kostelecku (Kostelec nad Orlicí), Žamberecku, Poličsku a Náchodsku. Organizací chovu došlo postupem času ke splynutí mnoha rázů, pocházejících jak z Čech, tak i Moravy. Tak vzniklo plemeno červenostrakaté. Postupným zavedením kontroly užitkovosti a organizovanou plemenitbou, byly jak užitkové, tak i tvarové vlastnosti ustáleny.

Pro další vývoj chovu skotu u nás se stali klíčovými tři následující rázy skotu, které vznikly po období konsolidace: Kravařský skot Tento ráz skotu byl chován na Kravařsku, tedy v oblasti mezi Fulnekem, Příborem a Novým Jičínem. Tento ráz také vznikl křížením červinek s plemeny: cillerským, pincgavským a bernským. Charakteristické pro tento ráz bylo zbarvení. Kravařský skot byl červenostrakatý, při čemž červená barva tvořila po stranách těla tzv. laty, které přecházely jakoby rozstříknuté do bílé barvy. Typický byl bílý pruh na hřbetě. Patřil mezi skot s kombinovanou, často trojstrannou užitkovostí (maso, mléko a tah). Produkce mléka za laktaci se pohybovala mezi 2000 až 2500 kg mléka za laktaci s tučností 3,9 %. Hmotnost krav se pohybovala mezi 450 až 550 kg. Po roce 1932 byl tento ráz intenzivně křížen s býky bernsko-hanáckými.

Hřbínecký skot Tento ráz skotu byl nejvíce podobný původním červinkám. Byl velmi rozšířen v okolí Moravské Třebové, Svitav, Šumperka, Zábřehu, Žamberka a Lanškrouna. Tento ráz vznikl křížením červinek s: bernskými, kravařskými a bernsko-hanáckými býky. Měl tmavě červenou barvu, plášťově rozloženou, hlava byla bílá, často s tzv. brýlemi. Spodek trupu, končetiny a ocasu byly bílé. Živá hmotnost krav se pohybovala mezi 400 až 600 kg. množství mléka za laktaci se pohybovalo okolo 2500 kg při tučnosti 4 %. Tento ráz skotu měl dobré výkrmové schopnosti a byl i doporučován pro využití v tahu. Červeně zbarvené odznaky kolem očí – BRÝLE Přetrvávají do dnešní doby.

Bernsko-hanácký skot: Původní bernsko-simentálský skot se začal dovážet na Moravu, jedná se o červenostrakaté plemeno velkého tělesného rámce. Do Česka se toto plemeno dostalo ve druhé polovině 19. století, významným předělem byl dovoz plemenných býků na velkostatek v Napajedlích. Tito býci byli kříženi s domácími kravami, s českou červinkou, takto se švýcarský skot rozšířil nejprve na Hanou jako bernsko-hanácký skot a později ovlivnil příliv švýcarské krve populaci skotu i v ostatních oblastech českých zemí. Vznikla tak celá řada místních krajových rázů českého červenostrakatého skotu, které byly ve 30. letech 20. století sloučeny do jediného plemene – Český strakatý.

Zdroje a prameny 1)PAŠKA, Ivan. Živočíšna výroba: Vysokoškolská učebnica pre študentov študij. odborov fytotechnický, mechanizačný a automatizované systémy riadenia poľnohospodárskych vysokých škol. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1991, 401 s. ISBN 80-070-0417-3   2) ROZMAN, Josef. Obecné základy živočišné výroby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981. ISBN 07-076-81.