Religionistika ...o co vlastně jde?

Religionistika Religionistika (věda o náboženstvích) je humanitním vědním oborem, který se zabývá studiem náboženství jako jevů lidské kultury v nehodnotící historické perspektivě V religionistice nejsou uplatňována žádná konfesní hlediska Religionistika neposuzuje autenticitu či „pravdu“ náboženství. Programově vylučuje ze svého výkladu transcendentní či nadlidské faktory. Zároveň se ale nesnaží pravdivost náboženských výpovědí zpochybňovat (jako např. tzv. „vědecký ateismus“).

Co je náboženství? Náboženská odpověď: Filosofická odpověď: Zjevení Boha, bohů. Případně lidská odpověď na manifestaci božského Filosofická odpověď: Náboženství zakládá tvorbu lidské kultury N. je ideou, která uskutečňuje pozitivní dějiny N. je iluzí, která způsobuje odzicení a oslabuje pokrok Religionistická odpověď: Náboženství je sociální a historický jev

Pojem náboženství Ve většině světových kultur se nevyskytoval obecný pojem „náboženství“ Např: dín (předislámská Arábie), dharma (buddhismus), islám, tao (taoismus), ... Religio: Relego, -ere: „znovu sebrat“ (Cicero 106 – 43 př.n.l.) Religo, -are: „znovu svázat“ (Lactantius 250 – 325) Religio X superstitio (náboženství X pověra – Antický Řím)

Definice náboženství Obecně přijímaná definice neexistuje Existující definice náboženství lze rozdělit do třech základních skupin: Substanční : náboženství jako vztah k bohu či bohům, k posvátnu, k numinózní transcendenci Funkcionální : náboženství jako odpověď na lidské potřeby ochrany, ukotvenosti, soudržného systému hodnot Sémiotická: náboženství jako systém určitých typických znaků jako nábožensky vykládané skutečnosti, nábožensky vykládané zkušenosti, nábožensky vykládané normy, výklad empirické skutečnosti ve světle věřícími předpokládané skutečnosti neempirické

Některé podstatné znaky náboženství Nábožensky vykládané skutečnosti Nábožensky vykládané zkušenosti Nábožensky vykládané normy

Religionistika Vs. Teologie Teologie sice také nazírá náboženství kriticky, ale jen po určitou mez; o některých věcech se v ní nepochybuje Naproti tomu v religionistice musí být každý předpoklad „pouhou hypotézou“ Teologie fakta hodnotí eticky a snaží se stanovit pravdu, Religionistika fakta popisuje, klade do historických, společenských a jiných souvislostí a snaží se porozumět jejich významu pro členy dané skupiny

Musí být/měl by být religionista věřící??? Někdy se uvádí, že náboženství lze studovat jen „zevnitř“, čímž se míní, že možnost pochopení náboženství se omezuje na věřící lidi, kteří své náboženství při výkladu náboženských jevů zohledňují Tomu je ale třeba namítnout, že religionistika naprosto neusiluje o totéž pochopení, o jaké jde v náboženství nebo v teologii Religionistiku samozřejmě nemusí praktikovat nevěřící lidé; jejím cílem pouze je, aby náboženská příslušnost či nepříslušnost neměla vliv na vědecký výkon Religionistika se snaží o uchopení náboženství jako historického jevu. Bez hudebního sluchu se patrně nelze dost dobře věnovat muzikologii, nicméně muzikologie studuje hudbu, kdežto religionistika studuje lidské představy a lidské chování, a k tomu nepotřebuje tyto představy a chování sdílet

Typologie náboženství Náboženství kmenová (náboženství přírodních národů) – náboženství předliterárních kultur Náboženství národní – náboženské systémy kulturních národů, které znaly písmo, vytvořily státy, ... Starověký Egypt, Přední východ, předkolumbovská Amerika Náboženství světová – univerzální náboženství vzniklá po „etickém zlomu“: Karmanové systémy: buddhismus, džinismus Teistické systémy: zoroastrismus, islám, judaismus, křesťanství Synkretická náboženství: mystéria, gnóze, bahai, new age, cargo kulty

Religionistické pojmy Monoteismus Polyteismus Henoteismus Animismus Manismus Totemismus Deismus Panteismus