ZÁKLADNÍ DISPOZIČNÍ PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
ZÁKLADNÍ DISPOZIČNÍ PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ typologie, nebo také nauka o budovách či nauka o navrhování staveb, je disciplína, jejíž pravidla se promítají ve významné míře do podoby staveb v jejich půdorysné i objemové podobě a v měřítku stavby
ZÁKLADNÍ DISPOZIČNÍ PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ pravidla mají několikerou povahu: 1)legislativní – souhrn právních ustanovení daných především zákony, vyhláškami a technickými normami 2)zvykovou – navrhování vychází z praxí ověřených postupů a řešení, vzájemných provozních vztahů, vyzkoušených rozměrových aplikací 3)kreativní a inovativní – individuální tvůrčí přístup architekta a projektanta a jejich snaha o nalezení nového, dosud nerealizovaného řešení stavby
ZÁKLADNÍ DISPOZIČNÍ PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ pravidla mají několikerou povahu: 4)manipulativní – do tvorby a návrhu budovy vstupuje aktivně zadavatel (stavebník) se svou laickou vizí, kterou však nelze ignorovat 5)historickou (slohovou) – historické stavební slohy se často vyznačovaly poměrně přísně svázanými pravidly pro navrhování staveb (antika a všechny stavební slohy, které z ní čerpají) 6)regionální – pravidla a postupy při navrhování shodných typů staveb se výrazně liší regionálně i v globalizovaném světě
ZÁKLADNÍ DISPOZIČNÍ PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ dispoziční principy lze rovněž posuzovat jako: 1)obecné – ty, které platí pro všechny nebo pro několik typologických skupin (vstupy, sociální zázemí, provozní zázemí, vnitřní komunikace v budovách) 2)specifické – ty, jež jsou vlastní pro jednu typologickou skupinu a pro žádnou jinou
DĚKUJI ZA POZORNOST