Vývoj českého pravopisu Marcela Jurková
Obsah primitivní pravopis spřežkový pravopis diakritický pravopis bratrský pravopis analogický pravopis novodobý pravopis seznam použitých zdrojů
Primitivní pravopis asi do 13. století české hlásky, které latina neměla, označovány písmeny pro hlásky zvukově nejbližší nerozlišována měkkost souhlásek nerozlišována délka samohlásek cynis → činíš, cas → čas
Spřežkový pravopis 14.-15. století používány spřežky (spojení dvou i více latinských písmen) czas → čas rzyeka → řeka nassye → naše
Diakritický pravopis spřežky nahrazeny písmeny s diakritikou (rozlišení) Jan Hus navrhl diakritická znaménka nábodeníčko krátké (tečka) nábodeníčko dlúhé (čárka) autor Jan Hus czeske → ceské
Bratrský pravopis pravopis Bible kralické (1579-1594) místo teček háčky ž, č, ř (ne š) j → g, máj → mág aj → ay, ej → ey v → w, věc → wěc í → j, její →gegj c, z, s, spojka i, cyzý, sýla, gá y ty
Analogický pravopis Dobrovského úprava analogická 1. pád – páni → kosi 4. pád – pány → kosy j → í, běžj → běží, nosj → nosí po c se píše i, cyzí → cizí Šafaříkova pravopisná oprava (1842) w → v, wítr → vítr, g → j, gegj → její au → ou, mauka → mouka
Novodobý pravopis 1902 První pravidla českého pravopisu autor Jan Gebauer 1957 reforma českého pravopisu zpracovala komise Ústavu pro jazyk český ČSAV 1993 poslední reforma pravopisu
Seznam použitých zdrojů OLGA MUŽÍKOVÁ. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2002. ISBN 80-86285-36-7. MARIE SOCHROVÁ. Český jazyk v kostce pro SŠ. 1. vyd. Praha: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0189-0.