Diagnostika autoimunitních onemocnění 1. Anamnéza V rodinné anamnéza se mohou vyskytnout různé autoimunitní choroby nebo imunodeficience či alergie. V osobní anamnéze předchází diagnostice autoimunitního onemocnění období s neurčitými příznaky, pátrá se po spouštějícím faktoru (infekce,stresová situace...), který se mohl odehrát i roky před projevem onemocnění. Onemocnění se ale může projevit až závažným poškozením důležittých orgánů (renální selhání, trombözy a embolie, patologie těhotenství...) 2. Klinický obraz Klinický obraz je různorodý, závisí na místě autoimunitního postižení, věku pacienta... Systémové autoimunitní choroby často začínají nespecifickými příznaky, jako je únava, polyartalgie, , febrilní stavy, subfebrilie, váhový úbytek, u dětí neprospívání. Orgánově specifické choroby se mohou projevyt až poruchou funkce daného orgánu. Někdy je klinická symptomatologie chudá a indikací k imunologickému vyšetření jsou neobvyklé laboratorní nálezy při preventivním či předoperačním vyšetřením...(nevysvětlená vysoká sedimentace, cytopenie, změny v hemokoagulačních vyšetřeních, zvýšené jaterní testy a amylázy, močový nález)

3. Indikovaná vyšetření 3.1. Autoprotilátky Autoprotilátky mohou předcházet, provázet, nebo přetrvávat po klinické manifestaci. Průkaz autoprotilátek v séru nemusí znamenat přítomnost autoimunitního onemocnění. Průkaz se provádí metodou nepřímé imunofluorescence, ELISA testem nebo imunoblotem. Autoprotilátky můžeme dělit na orgánově specifické a orgánově nespecifické.

Nepřímá imunofluorescence Postup: 1. inkubace pacientova séra se substrátem fixovaným na podložním sklíčku 2. inkubace s anti-lidskou protilátkou značenou např. FITC (anti-human IgM/FITC, anti-human IgG/FITC, anti-human IgA/FITC) 3. detekce pomocí fluorescenčního mikroskopu

Orgánově nespecifické autoprotilátky ANA - antinukleární protilátky - nespecifické autoprotilátky, zamířeny na komlex různých nukleárních antigenů (chromatin, jaderná membrána,jadérko, ribonukleové kyseniny, jaderná matrix a různé části cytoplasmy) - nepřímá imunofluorescence, jako substrát slouží HEp-2 buňky (buň. linie z lidského karcinomu laryngu ), lze odečíst několik různých typů fluorescence (homogenní, periferní, zrnitý, nukleolární, centromérový, cytoplasmatický) - SLE

anti dsDNA (proti dvojřetězové DNA) - homogenní fluorescence na HEp-2 buňkách - imunofluorescenční test se substrátem Crithidia Luciliae (bičíkovec), kde se indikuje přítomnost protilátek fluorescencí kinetoplastu (dsDNA) - radioimunoanalýza, ELISA - SLE ENA - protilátky proti extrahovatelným jaderným antigenům - extrahovatelné jaderné antigeny jsou všechny ribonukleoproteiny a nehistonové proteiny, které mohou být vymyty z buněčných jader pomocí neutrálního roztoku pufru - dvojitá raduální imunodifůze, imunoblot, ELISA - SLE, Sjögrenova choroba, systémová sklerodermie ANCA - protilátky proti cytoplasmě neutrofilů - nepřímá imunofluorescence, jako substrát se používají lidské neutrofily, lze odečíst různé typy fluorescence (granulární cytoplasmatická, perinukleární a atypická) - vaskulitidy

aPL - protilátky proti fosfolipidům - k detekci se používá EIA s užitím purifikovaných fosfolipidů - antifosfolipidový syndrom RF - revmatoidní faktor - RF jsou protilátky proti Fc fragmentu pozměněného IgG - EIA umožňuje rozlišení izotypů IgM, IgG a IgA RF - nefelometrie umožňuje kvantitativní stanovení RF - revmatoidní artritida, SLE, Sjögrenův syndrom Protilátky proti hladkým svalům, protilátky peroti příčně pruhovaným svalům....

Orgánově specifické autoprotilátky - k detekci autoprotilátek proti antigenům nadledvin (Addisonova choroba), ovárií (autoimunitní poruchy reprodukce), testes (autoimunitní poruchy reprodukce), Langerhansových ostrůvků (diabetes melitus 1. typu), štítné žlázy (autoimunitní tyreoitida) a endomysiu (celiakie, dermatitis herpetiformis)se používá metoda nepřímé imunofluorescence, kde jako substrát slouží opičí řezy dané tkáně obr. antiendomysiální Ab obr. antithyeroglobulin Ab - k detekci autoprotilátek proti tyreoidální peroxidase, tyreoglobulinu a gliadinu se používá EIA metoda (autoimunitní tyreoitida) - k detekci autoprotilátek proti inzulinu a specifickému ostrůvkovému antigenu IA2 se používá radioimunoanalýza (diabetes melitus 1. typu)

3.2. Další vyšetření - stanovení koncentrace imunoglobulinů - stanovení složek komplementu - CRP a jiné proteiny akutní fáze - HLA - monitorování subpopulace lymfocytů - sedimentace erytrocytů - sérologické vyšetření (protilátky proti EBV, HSV, CMV, boreliím, toxoplazmóze) - histologické vyšetření (biopsie)...