Spektroskopie cirkulárního dichroismu - Již v roce 1707 byla v Praze založena Česká stavovská inženýrská škola. Na základě projektu Františka Josefa Gerstnera, který vycházel z modelu Pařížské polytechniky, byla v roce 1806 přeměněna na Český stavovský polytechnický ústav, pražskou polytechniku. Pražská polytechnika se původně skládala z matematického a chemického oddělení a od svého založení až do roku 1870 sídlila v budově Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici. Vzrůstající poptávka po znalostech o surovinách sklářského a železářského průmyslu byla podnětem k založení mineralogického oboru, který od poloviny 19. století vychovával i geologické odborníky pro rozsáhlé stavby silnic a železnic. První profesor mineralogie na pražské polytechnice, František Xaver Maxmilián Zippe, zde založil v první polovině 19. století mineralogickou sbírku, kterou pečlivě doplňovaly generace učitelů Vysoké školy chemicko‑technologické a jejich předchůdců. Tato sbírka je po sbírce Národního muzea druhou nejcennější kolekcí minerálů v České republice. V roce 1863 se polytechnika změnila na samostatnou vysokou školu řízenou rektorem a v roce 1869 se rozdělila na německou a českou část. Česká část pražské polytechniky přesídlila od roku 1874 do nové budovy na Karlově náměstí a v roce 1879 byla přejmenována na Českou vysokou školu technickou v Praze. V roce 1920 byl název školy změněn na České vysoké učení technické (ČVUT). Mezi nejznámější profesory ČVUT patřil František Běhounek, který byl doktorandem Marie Curie‑Sklodowské a zúčastnil se výpravy k severnímu pólu pod vedením Umberta Nobile. Spektroskopie cirkulárního dichroismu - moderní analytická metoda studia chirálních molekulárních objektů

chiralita je fenomén, který rozhoduje o životě … vůni, zápachu … Již v roce 1707 byla v Praze založena Česká stavovská inženýrská škola. Na základě projektu Františka Josefa Gerstnera, který vycházel z modelu Pařížské polytechniky, byla v roce 1806 přeměněna na Český stavovský polytechnický ústav, pražskou polytechniku. Pražská polytechnika se původně skládala z matematického a chemického oddělení a od svého založení až do roku 1870 sídlila v budově Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici. Vzrůstající poptávka po znalostech o surovinách sklářského a železářského průmyslu byla podnětem k založení mineralogického oboru, který od poloviny 19. století vychovával i geologické odborníky pro rozsáhlé stavby silnic a železnic. První profesor mineralogie na pražské polytechnice, František Xaver Maxmilián Zippe, zde založil v první polovině 19. století mineralogickou sbírku, kterou pečlivě doplňovaly generace učitelů Vysoké školy chemicko‑technologické a jejich předchůdců. Tato sbírka je po sbírce Národního muzea druhou nejcennější kolekcí minerálů v České republice. V roce 1863 se polytechnika změnila na samostatnou vysokou školu řízenou rektorem a v roce 1869 se rozdělila na německou a českou část. Česká část pražské polytechniky přesídlila od roku 1874 do nové budovy na Karlově náměstí a v roce 1879 byla přejmenována na Českou vysokou školu technickou v Praze. V roce 1920 byl název školy změněn na České vysoké učení technické (ČVUT). Mezi nejznámější profesory ČVUT patřil František Běhounek, který byl doktorandem Marie Curie‑Sklodowské a zúčastnil se výpravy k severnímu pólu pod vedením Umberta Nobile.

Projekty řešené v současné nebo nedávné době, na které je možné navázat Votoček Emil č. chemik, * 1872, † 1950; profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze; zabýval se analytickou chemií a je znám především svými pracemi z chemie sacharidů. Je zakladatelem české vědecké školy organické chemie a spoluautorem českého chemického názvosloví s A. Sommerem-Baťkem. Prelog Vladimir chemik jug. původu, * 1906, † 1998; po studiu na VŠ chemickotechnologické v Praze zde 1929 získal doktorát chem. věd. Později prof. organ. chemie v Záhřebu, za války odešel do Švýc., od 1950 řádný prof. na Spolkové VŠ tech. v Curychu. 1975 Nob. cena za chem. za objasnění mechanismu přenosu vodíku v biol. systémech (se sirem J. W. Cornforthem). Wichterle Otto č. chemik, * 1913, † 1998; profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, předseda ČSAV (1989–92), spoluzakladatel české makromolekulární chemie, 1959–70 ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze; zabýval se mj. chemií a technologií makromolekulárních látek (především hydrofilními gely a biomedicinálními materiály). V r. 1956 vynalezl přípravu kontaktních očních čoček z hydrogelů a zavedl jejich výrobu do praxe.

Biologicky významné interakce guaninové kvartety v DNA vztah k tzv. telomerům - význam pro stárnutí zdravých a rakovinných buněk VZám a VCentra stav III/2006

Prostorová struktura chirálních molekulárních útvarů v roztocích VZám a VCentra stav III/2006

Absolutní konfigurace přírodních látek VZám a VCentra stav III/2006

Supramolekulární interakce strukturní informace o supramolekulární asociátech, např. „kvartetech“ z guanosinových derivátů molekulární struktura chirálních hydro- a organogelů strukturní informace o dendrimerech s chirálním jádrem VZám a VCentra stav III/2006

Strukturní studie bilirubinu a biliverdinu jejich interakce s polypeptidy a proteiny jejích komplexy s biogenními kovy VZám a VCentra stav III/2006

Interakce selektor - selektand modelový systém pro chirální kapalinovou chromatografii výhodné využití cirkulárního dichroismu pro studium chirálních interakcí VZám a VCentra stav III/2006

Rámcová témata bakalářských prací Chirální komplexy při rozpoznávání biologicky významných enantiomerů experimentální práce - spektroskopie elektronového cirkulárního dichroismu, možné objekty studia - biomolekuly: bilirubin, biliverdin,- farmaka a farmaceuticky významné molekuly Chirální komplexy a chirální paměť samoskladných systémů možné molekulární objekty: porfyrinové deriváty. deriváty pyrolu Chirální interakce v kapalinové chromatografii - studie modelových systémů metodou cirkulárního dichroismu Votoček Emil č. chemik, * 1872, † 1950; profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze; zabýval se analytickou chemií a je znám především svými pracemi z chemie sacharidů. Je zakladatelem české vědecké školy organické chemie a spoluautorem českého chemického názvosloví s A. Sommerem-Baťkem. Prelog Vladimir chemik jug. původu, * 1906, † 1998; po studiu na VŠ chemickotechnologické v Praze zde 1929 získal doktorát chem. věd. Později prof. organ. chemie v Záhřebu, za války odešel do Švýc., od 1950 řádný prof. na Spolkové VŠ tech. v Curychu. 1975 Nob. cena za chem. za objasnění mechanismu přenosu vodíku v biol. systémech (se sirem J. W. Cornforthem). Wichterle Otto č. chemik, * 1913, † 1998; profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, předseda ČSAV (1989–92), spoluzakladatel české makromolekulární chemie, 1959–70 ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze; zabýval se mj. chemií a technologií makromolekulárních látek (především hydrofilními gely a biomedicinálními materiály). V r. 1956 vynalezl přípravu kontaktních očních čoček z hydrogelů a zavedl jejich výrobu do praxe.

Rámcová témata diplomových prací Samoskladné systémy tvořené guaninovými jednotkami experimentální práce - spektroskopie vibračního cirkulárního dichroismu v oblasti charakteristických vibrací a kombinačních přechodů možné molekulární objekty: přírodní a syntetické poly- a oligonuklotidy, deriváty guanosinu Chirální rutheniové komplexy při rozpoznávání biologicky významných enantiomerů experimentální práce - spektroskopie elektronového a vibračního cirkulárního dichroismu možné objekty studia - biomolekuly: bilirubin, biliverdin,- farmaka a farmaceuticky významné molekuly Strukturní studie polypeptidů a biologicky významných interakcí Strukturní studie nukleotidů a biologicky významných interakcí Votoček Emil č. chemik, * 1872, † 1950; profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze; zabýval se analytickou chemií a je znám především svými pracemi z chemie sacharidů. Je zakladatelem české vědecké školy organické chemie a spoluautorem českého chemického názvosloví s A. Sommerem-Baťkem. Prelog Vladimir chemik jug. původu, * 1906, † 1998; po studiu na VŠ chemickotechnologické v Praze zde 1929 získal doktorát chem. věd. Později prof. organ. chemie v Záhřebu, za války odešel do Švýc., od 1950 řádný prof. na Spolkové VŠ tech. v Curychu. 1975 Nob. cena za chem. za objasnění mechanismu přenosu vodíku v biol. systémech (se sirem J. W. Cornforthem). Wichterle Otto č. chemik, * 1913, † 1998; profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, předseda ČSAV (1989–92), spoluzakladatel české makromolekulární chemie, 1959–70 ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze; zabýval se mj. chemií a technologií makromolekulárních látek (především hydrofilními gely a biomedicinálními materiály). V r. 1956 vynalezl přípravu kontaktních očních čoček z hydrogelů a zavedl jejich výrobu do praxe.

Kontakty Prof. RNDr. Marie Urbanová, CSc. 2204403036 marie.urbanova@vscht.cz Ing. Vladimír Setnička, Ph.D. 2204405015 vladimír.setnicka@vscht.cz a další osazenstvo laboratoře: Mgr. Iryna Goncharova, Ing. Ondřej Julínek, Jana Novotná, Tomáš Hrubý, Pavlína Novotná Votoček Emil č. chemik, * 1872, † 1950; profesor na Českém vysokém učení technickém v Praze; zabýval se analytickou chemií a je znám především svými pracemi z chemie sacharidů. Je zakladatelem české vědecké školy organické chemie a spoluautorem českého chemického názvosloví s A. Sommerem-Baťkem. Prelog Vladimir chemik jug. původu, * 1906, † 1998; po studiu na VŠ chemickotechnologické v Praze zde 1929 získal doktorát chem. věd. Později prof. organ. chemie v Záhřebu, za války odešel do Švýc., od 1950 řádný prof. na Spolkové VŠ tech. v Curychu. 1975 Nob. cena za chem. za objasnění mechanismu přenosu vodíku v biol. systémech (se sirem J. W. Cornforthem). Wichterle Otto č. chemik, * 1913, † 1998; profesor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, předseda ČSAV (1989–92), spoluzakladatel české makromolekulární chemie, 1959–70 ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze; zabýval se mj. chemií a technologií makromolekulárních látek (především hydrofilními gely a biomedicinálními materiály). V r. 1956 vynalezl přípravu kontaktních očních čoček z hydrogelů a zavedl jejich výrobu do praxe.