Laboratorní diagnostika Doporučený zdroj ke studiu: WWW.E-LABMED.CZ

Stanovení humorálních analytů Precipitace Aglutinace Turbidimetrie Nefelometrie

Imunoprecipitace Srážení - proces, při němž dochází interakcí antigenu a protilátky ke vzniku (imuno)precipitátu. Vzhledem k tomu, že protilátky mají v molekule nejméně dvě identická vazebná centra pro daný antigen, mohou při vhodném koncentračním poměru obou partnerů vznikat polymerní, nerozpustné a snadno detekovatelné komplexy. Tohoto principu využívá celá řada imunochemických metod ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení antigenů nebo jim příslušných protilátek.

- vznik nerozpustného precipitátu při reakci ekvivalentních koncentrací rozpustného antigenu s rozpustnou protilátkou (tj. vzniká zesíťovaná struktura mnoha navzájem vázaných antigenů a protilátek, která již v roztoku není rozpustná)

Aglutinace Shlukování korpuskulárních částic s povrchovými antigenními strukturami v důsledku interakce se specifickou protilátkou. Antigenem jsou zde obyčejně buňky (bakterie, erytrocyty) nebo syntetické částice (např. latexové) s adsorbovanými antigeny. Tyto částice se působením protilátek shlukují a charakteristickým způsobem sedimentují; na základě vzniku zákalu lze takto stanovit i velmi nízké koncentrace protilátek (kolem 10 ng/ml). Na stejném principu fungují i citlivé testy pro stanovení antigenů.

Imunofixace vzorku séra zdravé osoby Legenda: sloupec 1: elektroforéza séra další sloupce: imunochemický průkaz jednotlivých těžkých a lehkých řetězců imunoglobulinů, je zřetelná polyklonální produkce

Stanovení humorálních analytů Precipitace Aglutinace Turbidimetrie Nefelometrie

ELISA – průkaz specifických protilátek

Základní složky ELISA testu Antigen detekovaný v testovaném vzorku známý, komerčně připravovaný Protilátka detekovaná v testovaném séru známá, komerčně připravovaná Konjugát jedná se opět o protilátku proti protilátce (konkrétně proti druhově specifickým imunoglobulinům příslušného izotypu (IgG, IgM, IgA, IgE), na kterou je navázaný enzym (konjugovaná enzymem) Substrát je chemická látka, která reaguje s enzymem a tím změní svou barvu

RAST

ELISA – průkaz antigenu

Klasická 96-jamková destička pro metodu ELISA

Nepřímá imunofluorescence

Stanovení parametrů buněčné imunity Počty buněk – subpopulace Testy fagocytózy Testy aktivace lymfocytů

fluorochrom je konjugován s primární protilátkou - analýza plné krve - průtoková cytometrie

Průtoková cytometrie

http://probes. invitrogen http://probes.invitrogen.com/resources/education/tutorials/4Intro_Flow/player.html

„Gatování“ lymfocytů pomocí FS a SS

Stanovení celkových a pomocných T lymfocytů

Stanovení T a B lymfocytů

Stanovení aktivovaných lymfocytů (aktivační marker HLA-DR)

KLINICKY VÝZNAMNÉ POPULACE LEUKOCYTŮ CD3+ T lymfocyty: populace zralých T lymfocytů 50 - 75% CD4+ T lymfocyty: subpopulace pomocných induktorových T lymfocytů 30 - 60% CD8+ T lymfocyty: subpopulace tlumivých cytotoxických T lymfocytů 15 - 30% CD25+ T lymfocyty: aktivované T lymfocyty 1 - 5% CD19+ B lymfocyty: populace zralých B lymfocytů 5 - 15% CD56+ NK buňky: přirozeně zabíječské buňky 5 - 15% CD14+ buňky: monocyty CD15+ buňky: granulocyty CD38+ buňky: plazmatické buňky

FUNKČNÍ TESTY TESTOVÁNÍ FUNKCÍ T LYMFOCYTŮ IN VITRO je založeno na testování: schopnosti T lymfocytů proliferovat schopnosti T lymfocytů produkovat cytokiny PROLIFERACE T LYMFOCYTŮ: in vitro kultivace kultivační media (thymové působky) CO2 atmosféra

HODNOCENÍ FAGOCYTÁRNÍCH FUNKCÍ absolutní počet granulocytů je pro funkci fagocytózy kritický k testování fagocytózy se používají izolované granulocyty populace granulocytů je mimořádně citlivá na poškození nově lze hodnotit počty a funkce fagocytujících buněk průtokovou cytometrií

Přednášky k tématům laboratorní diagnostika AUTOPROTILÁTEK a vyšetření BUNĚČNÉ IMUNITY najdete i na webu LF HK http://www.lfhk.cuni.cz/UKIA/

Orgánové specifické autoprotilátky Protilátky proti štítné žláze Protilátky proti beta buňkám pankreatu Protilátky proti acetylcholinovému receptoru Protilátky proti pohlavním žlázám

Systemové autoprotilátky Protilátky proti buněčnému jádru (ANA, ENA) Revmatoidní faktor (RF) Protilátky proti cytoplazmě neutrofilů (ANCA) Protilátky proti fosfolipidům (APA)

Orgánově nespecifické autoprotilátky u orgánově lokalizovaných autoimunitních chorob ANCA (nespecifické střevní zánětlivé omenocnění) //+ASCA// Autoprotilátky proti transglutamináze (celiakie) SS-A, SS-B (Sjögenův syndrom)