PROKLETÍ BÁSNÍCI Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

prokletí básníci = pojmenování pro francouzské básníky dekadence a symbolismu označení prokletí básníci prosazoval jejich mluvčí Paul Verlaine – velmi dobře jím vyjádřil osud, tvorbu i společenské postavení nové generace moderních umělců, která začala publikovat v 70. letech 19. století opovrhovali společenskými normami, nerespektovali maloměšťáckou morálku a žili bohémským životem +

také jejich básně byly značně nekonvenční, a proto je odmítala nejen dobová kritika, ale zprvu i čtenáři prokletí básníci měli rovněž velké problémy s publikováním svých textů, protože oficiální literární časopisy je nepřijímaly autory spojuje nepochopení dobovou společností a těžký osud neochota k životním i uměleckým kompromisům je vyvrhla na okraj společnosti, kde živořili na pokraji bídy průkopnictví prokletých básníků se ukázalo až po jejich smrti, kdy nová generace umělců trvale posunula estetická kritéria +

Charles Baudelaire (1821-1867) básník, lit. kritik, překladatel v 7 letech ztratil otce, otčíma nenáviděl žil bohémským životem a rozhazoval rodinné jmění proto se jeho příbuzní snažili, aby byl zbaven svéprávnosti – dosáhli svého a soud mu vnutil právní dohled musel zásadně omezit své výdaje a živořil na pokraji bídy drogy a syfilida ho nakonec zničily duševně i tělesně +

Tvorba: opovrhoval měšťáctvím, společenskými zvyky do poezie zapojil všechny smysly (vůně, barvy), užíval překvapivé metafory, probouzel citovost a vnímavost napsal básnické sbírky Květy zla a Umělé ráje (Báseň o hašiši, Pojídač opia), eseje Úvahy o některých mých současnících nebo osobní vyznání Mé srdce, tak jak je po vydání Květů zla byl Baudelaire odsouzen za poškozování dobrých mravů a urážku náboženské morálky. Musel zaplatit pokutu a vyřadit ze své sbírky básně Léthé, Klenoty, Té, jež je příliš veselá, Lesbos, Prokleté ženy a Proměny upírovy. posmrtně vyšly jeho Malé básně v próze překládal povídky E. A. Poea, jehož tvorbu obdivoval k Baudelairově uměleckému odkazu se hlásili hlavně dekadenti +

Květy zla básnická sbírka, poprvé vyšla roku 1857, Baudelaire ji ale stále rozšiřoval, až přesáhla počet 140 básní, většinou sonetů je rozdělená do oddílů Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt Baudelaire rezignoval na líčení ideálů – dospěl k názoru, že dobro neexistuje, člověk nemůže dosáhnout štěstí normálním životem a najít ho v obyčejných věcech, ale najde ho ve zlých a odporných věcech, v ošklivosti, bídě, neřesti celou sbírku prostupuje otevřený erotismus, rouhání, zvrhlost, nicota a zvláštní pocit úzkosti, který autor nazývá splínem +

protiklady – krása x šerednost, radost x smutek, rozkoš x strádání, věrnost x nevěra, láska x zklamání jediným vysvobozením ze světa protikladů je smrt a Satan b. Zdechlina cynický obraz rozkladu a hniloby mrtvé dívky (přirovnává ji ke zdechlině, kterou se jednou také stane) báseň působí na smysly – zrak, čich, sluch +

Courbet – Charles Baudelaire

Paul Verlaine (1844–1896) pracoval jako úředník na pařížské radnici brzy po svatbě se seznámil s Rimbaudem, začal vést bohémský život a propadl alkoholu opustil manželku a vydal se se svým milencem do Anglie a Belgie v záchvatu žárlivosti po Rimbaudovi vystřelil. Za pokus o vraždu skončil na dva roky ve vězení, kde se obrátil na katolickou víru. Později začal znovu neúměrně pít absint. +

Tvorba: vliv Baudelaira – nostalgické verše, morální nepokoj, milostná vzplanutí formuloval principy symbolismu – obsahová neurčitost (volný vztah ke skutečnosti – nezobrazovat ji přímo), citovost, subjektivita, představivost, nálada okamžiku, zdůrazňoval především hudebnost veršů a zvukomalbu. Tuto koncepci dále rozvíjeli impresionisté. napsal básnické sbírky – Saturnské básně, Přítelkyně, Galantní slavnosti, Romance beze slov, Kdysi a nedávno nebo Moudrost sestavil také knihu medailonů svých básnických druhů Prokletí básníci +

Zapomenutý popěvek (1. a 4. sloka) Romance beze slov básně lyrické, milostné zpovídá se ze svých vnitřních pocitů, z krize přátelství s Rimbaudem motivy rána, večera a noci, jara a podzimu hudebnost, zpěvnost veršů Motto: „Lehounce prší na město.“ Zapomenutý popěvek (1. a 4. sloka) Pláče to v srdci mém Nejvíc však trýzní srdce mé, A malátnost je schvacuje, Že teskníc, neví proč. Jako když prší nad městem, Bez lásky, zášti žijeme, Pláč ozývá se v srdci mém. To nejvíc trápí srdce mé. +

Eugéne Carriére – Verlaine

Verlainova kresba Rimbauda

Jean-Arthur Rimbaud (1854–1891) otec odešel od rodiny, přísná matka, Rimbaud často utíkal z domova od 20 let se toulal po Evropě, v Paříži se seznámil s Verlainem, který obdivoval jeho poezii Rimbaud rozvrátil jeho manželství, společně odjeli do Londýna jejich bouřlivý vztah skončil hádkou – Verlaine ho postřelil +

Rimbaud Verlaina opustil a potloukal se sám po Evropě, nakonec se usadil v Egyptě přestal psát a věnoval se obchodu se zbraněmi, kávou a zlatem na konci života se vrátil do Francie a zemřel na rakovinu (nádor v koleně – amputace nohy ho nezachránila) +

Tvorba: své dílo vytvořil mezi 15. a 20. rokem života, pak už nepsal patřil k nejoriginálnějším básníkům vůbec, dosáhl největší proslulosti z prokletých básníků kritický vztah k měšťácké společnosti, odpor ke konvencím, záměrná provokace poezie je plná obraznosti, metafor, zvuků, barev, touhy po neobyčejných zážitcích, je stavěna na bezprostředním osobním zážitku, snu a fantazii je autorem sbírek básní v próze Sezona v pekle a Iluminace, básně Opilý koráb a mnoha dalších veršů o publikování vlastních děl se příliš nestaral, ale této práce se ochotně ujal Paul Verlaine +

Opilý koráb lyrická básnická skladba báseň vznikla, aniž by na vlastní oči spatřil moře hlavním symbolem je koráb (vypravěč) – vydává se na bezstarostnou plavbu po řekách a mořích – je strháván proudy a řítí se zběsile vpřed i vypravěč se nechává unášet svou fantazií a obrazotvorností do světa představ a snů snaha uniknout z reálného světa – je zde zklamání, nedají se naplnit ideály po dobrodružné a vyčerpávající plavbě loď (duše básníka) touží skončit v klidných vodách soudobé reality nové básnické a jazykové prvky – volné asociace, obrazotvornost, fantazie +

Rimbaudova kresba k Opilému korábu

Iluminace sbírka básní v próze (vydaná bez Rimbaudova vědomí Verlainem) tematicky různorodé (vychází z životní zkušenosti) – dětství, rodný kraj, bouřlivý vztah s Verlainem, dobrodružné cesty, kritické reakce na společenské jevy chtěl zachytit skutečnost z různých pohledů – dohromady tvoří mozaiku světa verši prostupují snové i halucinační vidiny Spáč v úvalu lyrická báseň reakce na prusko-francouzskou válku – odsuzuje ji obraz jarní rozkvetlé krajiny, v níž pokojně spí voják x nečekaná pointa – „dvěma ranami má prostřelený bok“ +

Stéphane Mallarmé (1842–1898) pocházel z úřednické rodiny živil se jako učitel angličtiny a novinář jednou týdně pořádal ve svém domě setkání spřízněných duší, tzv. úterky navštěvovali jeho obdivovatelé Claudel, Valéry, Jarry nebo Gide +

Tvorba: psal symbolistickou poezii – inspiraci nacházel zejména ve snu poezie založená na náladách, dojmech pracoval s mnohoznačností slov – rozvíjel volné přecházení mezi představami formou asociací – ty pak nahrazoval symboly jeho novátorská skladba Vrh kostek nikdy nezruší náhodu, která využívá grafického členění textu (stupňovitě pod sebe, tzv. schůdky), je považována za předzvěst experimentální poezie +

Faunovo odpoledne báseň psal neuvěřitelných 10 let, aby ji dovedl k co možná nejvyšší dokonalosti vyšla roku 1876 v počtu 195 výtisků s Manetovými ilustracemi faun = řecký satyr – v antické mytologii přírodní démon napůl lidské a napůl zvířecí podoby – zde symbolizuje prostopášníka jde o monolog Fauna, kterého sužuje nejistota, zda jsou nymfy pouze výplodem jeho erotických snů, anebo byly jeho zážitky s nimi skutečné... autor nechtěl věci pojmenovávat přímo, ale pouze je naznačoval, aby nechal čtenáři prostor pro zapojení vlastní fantazie +

Manetova ilustrace k Faunovu odpoledni

„Básníka lze pochopit jenom tehdy, jsme-li sami básníky nebo když se dovedeme jimi na chvíli stát... Budu nesrozumitelný tomu, kdo si mé dílo plete s novinami. Báseň je tajemství, k němuž klíč má čtenář ve své obraznosti...“ „Proniknout za skutečnost, vyvolat obraz, který se rodí ze snů, to je poslání básníkovo. Pojmenovat věc přímo znamená nepochopit, v čem ze tří čtvrtin záleží působivost básně – totiž právě ve šťastné schopnosti tušit v hlubinách. V naznačení a přiblížení spočívá sen. To je podstata tajemství, které tvoří symbol.“ (Mallarmé)

E. Manet – Stéphane Mallarmé

Prokletí básníci Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Elektronická učebnice literatury, © Abeceda, občanské sdružení wikipedia.cz