Substantiva 3. deklinace Gaspard (Caspar) Bauhin, 1560 – 1624, jeden z tvůrců anatomického názvosloví (viz l. 3)

Substantiva 3. deklinace Slovníkový tvar Slovníkový tvar substantiv 3. deklinace vypadá následovně: Komentář ke slovníkovému tvaru: Nom. sg.: Je různý. Substantiva 3. deklinace mají v nom. sg. různá zakončení. Např. margō (okraj), phalanx (článek prstu), tūberōsitās (drsnatina), corpus (tělo), chīasma (zkřížení), abductor (odtahovač). Gen. sg.: Je vždy zakončen koncovkou –is. margō  marginis, phalanx  phalangis, tūberōsitās  tūberōsitātis, corpus  corporis, chīasma  chīasmatis, abductor  abductōris. K problému tvorby gen. sg. u substantiv 3. deklinace viz dále. ??? -is ???

Substantiva 3. deklinace Slovníkový tvar Rod: Mezi substantivy 3. deklinace jsou maskulina, feminina i neutra. Narozdíl od substantiv 1. a 2. deklinace zde není žádná tendence k určitému rodu. margō, inis, m., phalanx, gis, f., tūberōsitās, ātis, f., corpus, oris, n., chīasma, atis, n., abductor, ōris, m. K problému rodu substantiv 3. deklinace viz dále.

Substantiva 3. deklinace Tvoření gen. sg. Koncovka gen. sg. substantiv 3. deklinace je vždy –is. Problém: celý genitivní tvar však nelze z nom. sg. mechanicky odvodit, tvar gen. sg. si proto musíme pamatovat: např. z nom. sg. „caput“ nelze systémovou cestou vytvořit gen. sg. „capitis“ – tento tvar se musíme naučit. Z tohoto důvodu je ve slovníkovém tvaru substantiv 3. deklinace rozšiřována koncovka –is o širší kontext, abychom správný tvar dobře vyčetli: např. slovníkový tvar margō, inis, m. přečteme „margō, marginis, maskulinum“. Z tvaru gen. sg. potom tvoříme i další pády (viz dále), tvar nom. sg. nehraje pro skloňování roli. Nejlepší cestou jak se dobrat ke správnému tvaru gen. sg. je umět ho zpaměti. Nabídněme nicméně dvě pomůcky, díky nimž se v některých případech dá gen. sg. odvodit. Pozor: Jedná se o pomůcky velmi nespolehlivé, nedají se užít u každého substantiva 3. deklinace. Doporučujeme užívat jich pouze v nouzi!

Substantiva 3. deklinace Tvoření gen. sg. Pomůcka 1: Genitivní tvar můžeme vyčíst z odvozené podoby příslušného slova v češtině. Tato pomůcka však není univerzální, ne vždy můžeme nalézt odvozenou podobu slova v češtině! latinský nom. sg." odvozené slovo latinský gen. sg. margō margin-ální margin-is caput kapit-ola capit-is phalanx falang-a phalang-is corpus korpor-ace corpor-is pars part-icipovat part-is dēns dent-ální dent-is index indik-ovat indic-is ōs or-ální ōr-is rādīx radik-ální rādīc-is

Substantiva 3. deklinace Tvoření gen. sg. Pomůcka 2: Naučíme-li se několik desítek substantiv 3. deklinace (s celými slovníkovými tvary), objevíme mezi nimi stereotypně se opakující konfigurace slovníkových tvarů: známe-li například substantivum „extrēmitās, ātis, f. (končetina)“, „tūberōsitās, ātis, f. (drsnatina)“, není problém představit si slovníkový tvar substantiva „cavitās (dutina)“  cavitās, ātis, f. Jde tedy o analogické odvození slovníkového tvaru. Pomocí této pomůcky lze snadno odvodit i rod substantiva 3. deklinace. Pozor: Zdaleka ne každé substantivum 3. deklinace lze úspěšně zařadit do homogenní skupiny se stejnou konfigurací slovníkového tvaru. Analogické odvozování slovníkových tvarů je možné až v situaci, kdy máme poměrně velikou slovní zásobu substantiv 3. deklinace. V prvních fázích studia 3. deklinace se proto na ni nedá spoléhat.

Substantiva 3. deklinace Tvoření gen. sg. -or, -ōris, m. adductor, ōris, m. přitahovač abductor, ōris, m. odtahovač flexor, ōris, m. ohybač prōnātor, ōris, m. přivraceč supīnātor, ōris, m. odvraceč levātor, ōris, m. zdvihač dēpressor, ōris, m. stlačovač cōnstrictor, ōris, m. svěrač rotātor, ōris, m. otáčeč extēnsor, ōris, m. natahovač -iō, -iōnis, f. regiō, iōnis, f. krajina, oblast articulātiō, iōnis, f. kloub decussātiō, iōnis, f. zkřížení operātiō, iōnis, f. operace -itās, itātis, f. cavitās, ātis, f. dutina tūberōsitās, ātis, f. drsnatina extrēmitās, ātis, f. končetina

Substantiva 3. deklinace Tvoření gen. sg. -a, -atis, n. systēma, atis, n. systém chīasma, atis, n. zkřížení diaphragma, atis, n. bránice

Substantiva 3. deklinace Rod Také rod substantiv 3. deklinace bychom se měli učit zpaměti. V některých případech lze však rod substantiva odvodit pomocí dvou pomůcek: Pomůcka 1: Analogická cesta – viz obr. 6 – 8. Pomůcka 2: Pokud se nám vybaví nějaké užívané spojení substantiva 3. deklinace s adjektivem 1. a 2. deklinace, snadno rod odvodíme: substantivum + adjektivum " rod subst. caput longum N margō interosseus M cartilāgō thyroīdea F dēns canīnus regiō pūbica

Substantiva 3. deklinace Vzory U substantiv 3. deklinace budeme rozeznávat tyto vzory: flexor, ōris, m. (ohybač) forāmen, inis, n. (otvor) canālis, is, m. (kanál) basis, is, f. (základna) rēte, is, n. (síť)

Substantiva 3. deklinace Koncovky M + F N nom. sg. různé tvary gen. sg. -is (-eos) nom. pl. -ēs -a nebo –ia gen. pl. -um nebo -ium

Substantiva 3. deklinace Skloňování flexor, ōris, m. forāmen, inis, n. canālis, is, m. basis, is, f. rēte, is, n. nom.sg. flexor forāmen canālis basis rēte gen.sg. flexōr-is forāmin-is canāl-is bas-is/bas-eos rēt-is nom.pl. flexōr-ēs forāmin-a canāl-ēs bas-ēs rēt-ia gen.pl. flexōr-um forāmin-um canāl-ium bas-ium rēt-ium Povšimněme si, že koncovka gen. sg. je vždy –is, problematický tvar (kde se koncovky různí) je nom. pl. (-ēs, -a, -ia) a gen. pl. (-um, -ium).

Substantiva 3. deklinace Skloňování Pozor: Výchozím tvarem k tvorbě všech pádů je u substantiv 3. deklinace tvar gen. sg. Podobu gen. sg. vyčteme ze slovníkového tvaru. Odtrhneme-li z gen. sg. koncovku –is, získáme tzv. kmen substantiva, který slouží jako výchozí tvar pro ostatní pády, gen. koncovku –is tedy měníme za koncovku pádu, který chceme tvořit. Tvar nom. sg. je pro skloňování nepodstatný. Např.: slovníkový tvar nom. sg. gen. sg. kmen nom. pl. phalanx, ngis, f. phalanx phalang-is phalang- phalang-ēs tendō, inis, m. tendō tendin-is tendin- tendin-ēs dēns, dentis, m. dēns dent-is dent- dent-ēs corpus, oris, n. corpus corpor-is corpor- corpor-a os, ossis, n. os oss-is oss- oss-a rādīx, īcis, f. rādīx rādīc-is rādīc- rādīc-ēs

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ Podle tohoto vzoru skloňujeme všechna substantiva 3. deklinace, která jsou rodu mužského nebo ženského a která se zároveň vyznačují rozdílným počtem slabik v nom. sg. a gen. sg. (říkáme jim proto substantiva různoslabičná, imparisyllaba): Např.: flexor (2 slabiky), flexōris (3 slabiky) phalanx (2 slabiky), phalangis (3 slabiky) articulātiō (6 slabik), articulātiōnis (7 slabik) tūberōsitās (5 slabik), tūberōsitātis (6 slabik) Do této skupiny patří např. tato substantiva: apex, icis, m. (hrot); vōmer, eris, m. (radličná kost); cavitās, ātis, f. (dutina); margō, inis, m. (okraj); tendō, inis, m. (šlacha); pollex, icis, m. (palec ruky); hallūx, ūcis, m. (palec u nohy); atlās, atlantis, m. (atlas, nosič); cervīx, īcis, f. (hrdlo, krček, krk); pēs, pedis, m. (noha); index, icis, m. (ukazováček); rādīx, īcis, f. (kořen); pharynx, ngis, m. (hltan); larynx, ngis, m. (hrtan); liēn, ēnis, m. (slezina); appendix, icis, f. (přívěsek); impressiō, iōnis, f. (otisk); cartilāgō, inis, f. (chrupavka); regiō, iōnis, f. (krajina); bifurcātiō, iōnis, f. (rozdvojení, rozvětvení); pulmō, ōnis, m. (plíce); epididymis, epididymidis, f. (nadvarle), sphinctēr, ēris, m. (svěrač), massētēr, ēris, m. (žvýkač).

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ flexor, ōris, m. nom.sg. flexor gen.sg. flexōr-is nom.pl. flexōr-ēs gen.pl. flexōr-um

Substantiva 3. deklinace Poznámka k pojmenování svalů Jména svalů často obsahují substantiva, která vyjadřují jejich funkci. Jsou zakončena příponou –or (viz obr. 7) nebo -ēr (např. sphinctēr, ēris, m. – svěrač; massētēr, ēris, m. - žvýkač). V těchto případech se vedle sebe vyskytují dvě substantiva, např. „mūsculus“ a „flexor“, přičemž obě dvě substantiva jsou ve stejném pádě: „mūsculus flexor“. Zatímco v jiných spojeních substantiva s druhým substantivem, je druhé substantivum (jakožto přívlastek neshodný) vždy v gen., je tomu v tomto případě jinak. Nejde zde totiž o specifikaci svalu ve smyslu „sval čeho“, ale o prosté pojmenování „je to sval a jmenuje se flexor“. musculus flexor digitorum profundus musculus extensor pollicis longus

Substantiva 3. deklinace Poznámka k pojmenování svalů Pojmenujeme několik svalů v oblasti hráze: mūsculus levātor ānī mūsculus levātor prostatae mūsculus coccygeus mūsculus sphinctēr ānī externus musculus levator prostatae musculus levator ani musculus sphincter ani externus musculus coccygeus

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ - příklady Budeme pojmenovávat šlachovou pochvu (dosl. pochvu šlachy) u svalu, který se jmenuje „mūsculus extēnsor hallūcis longus“. Celé spojení zní: vāgīna tendinis mūsculī extēnsōris hallūcis longī. Schematicky spojení vypadá: vagina tendinis musculi extensoris hallucis longi vāgīna  tendinis  =  mūsculī extēnsōris longī  hallūcis

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ - příklady Nyní budeme pojmenovávat opět pochvu, v tomto případě však pochvu šlach, nikoliv jedné šlachy (šlachy tedy budou v gen. pl.). Bude se jednat o sval „mūsculus extēnsor digitōrum pedis longus“ (tj. dlouhý natahovač prstů nohy). Celé spojení zní: vāgīna tendinum mūsculī extēnsōris digitōrum pedis longī. vagina tendinum musculi extensoris digitorum pedis longi

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ - příklady Popíšeme několik útvarů na pravé plíci (pulmō dexter): plicní hrot (dosl. hrot plíce): apex pulmōnis, srdeční (cardiacus, a, um) otisk /srdcem podmíněná vkleslina na mediální ploše obou plic/: impressiō cardiaca, tzv. stopka plicní (dosl. kořen plic) /soubor bronchů a cév vstupující uprostřed mediální plochy do plíce v místě zvaném hīlum pulmōnis/: rādīx pulmōnis, střední lalok (lobus) pravé plíce /je vytvořený jen v pravé plíci/: lobus medius pulmōnis dextrī. Pulmo dexter apex pulmonis radix pulmonis hilum pulmonis impressio cardiaca lobus medius pulmonis dextri

Substantiva 3. deklinace Vzor „flexor“ - příklady Dalším termínem je souhrnné označení pro nosní chrupavka (dosl. chrupavky nosu): cartilāginēs nāsī. Cartilagines nasi

Substantiva 3. deklinace Vzor „forāmen“ Podle tohoto vzoru skloňujeme většinu neuter 3. deklinace. Jsou to neutra, která se také vyznačují rozdílným počtem slabik (různoslabičná) mezi nom. sg. a gen. sg. Např. corpus (2 slabiky), corporis (3 slabiky) caput (2 slabiky), capitis (3 slabiky) forāmen (3 slabiky), forāminis (4 slabiky) Do této skupiny patří např. tato substantiva: corpus, oris, n. (tělo, těleso); caput, itis, n. (hlava); forāmen, inis, n. (otvor); os, ossis, n. (kost); tūber, eris, n. (hrbol); crūs, crūris, n. (bérec), ōs, ōris, n. (ústa); chīasma, atis, n. (zkřížení); culmen, inis, n. (vrchol); diaphragma, atis, n. (bránice), systēma, atis, n. (systém); vās, vāsis, n. (céva); cor, cordis, n. (srdce); pāncreas, atis, n. (slinivka břišní, pankreas). Pozor: Rozlišujme dobře mezi substantivem „os, ossis, n. (kost)“ a „ōs, ōris, n. (ústa).

Substantiva 3. deklinace Vzor „forāmen“ forāmen, inis, n. nom.sg. forāmen gen.sg. forāmin-is nom.pl. forāmin-a gen.pl. forāmin-um Pozor: Substantivum „os, ossis, n. (kost) má nepravidelný tvar gen. pl. ossium. Je nutné si ho zapamatovat. Pozor: Substantivum „vās, vāsis, n.“ se v sg. skloňuje podle 3. deklinace, v plurálu ale podle deklinace druhé: nom. pl. vāsa, gen. pl.vāsōrum: „vāsa vāsōrum“ – cévy cév, drobné výživné cévy ve stěně velkých cév

Substantiva 3. deklinace Vzor „forāmen“ - příklady Pojmenujeme některé svaly břicha (mūsculī abdōminis): mūsculus rēctus abdōminis (přímý sval břišní, dosl. přímý sval břicha), mūsculus oblīquus externus abdōminis (zevní šikmý sval břišní), mūsculus oblīquus internus abdōminis (vnitřní šikmý sval břišní), mūsculus cremastēr (zdvihač /varlete/), mūsculus trānsversus abdōminis (příčný sval břišní). musculus rectus abdominis musculus obliquus externus abdominis musculus obliquus internus abdominis musculus transversus abdominis musculus cremaster

Substantiva 3. deklinace Vzor „forāmen“ - příklady Souhrnný název pro kosti lebeční (dosl. kosti lebky) zní: ossa craniī. Obdobně vytvoříme název pro kosti hrudníku: ossa thōrācis Příklad 3: Pro demonstraci nepravidelného tvaru gen. pl. substantiva „os“ pojmenujeme žlutou kostní dřeň (dosl. dřeň kostí žlutá) a červenou kostní dřeň (dosl. dřeň kostí červená). medulla ossium flāva medulla ossium rubra.

Substantiva 3. deklinace Vzor „canālis“ Podle tohoto vzoru skloňujeme maskulina a feminina 3. deklinace, která mají v nom. sg. a gen. sg. stejný počet slabik (říkáme jim proto substantiva stejnoslabičná, parisyllaba). Často má gen. sg. zcela stejný tvar jako nom. sg. Např. nom. sg.: canālis (3 slabiky), gen. sg.: canālis (3 slabiky), nom. sg.: pūbēs (2 slabiky), gen. sg.: pūbis (2 slabiky), nom. sg. auris (2 slabiky), gen. sg.: auris (2 slabiky). Do této skupiny též zařazujeme všechna maskulina a feminina 3. deklinace, která jsou v nom. sg. zakončena –ns nebo –rs, přestože nejsou stejnoslabičná: nom. sg.: dēns, gen. sg.: dentis, nom. sg.: pars, gen. sg.: partis.

Substantiva 3. deklinace Vzor „canālis“ Podle vzoru „canālis“ skloňujeme např. tato substantiva: axis, is, m. (čepovec); canālis, is, m. (kanál); pēnis, is, m. (penis); unguis, is, m. (nehet); auris, is, f. (ucho), pelvis, is, f. (pánev); cutis, is, f. (kůže); pūbēs, is, f. (ohanbí); dēns, dentis, m. (zub); pōns, pontis, m. (most); pars, partis, f. (část); faucēs, ium, f. (hrdlo, vchod hltanu) Pozor: Substantivum faucēs, ium, f. (hrdlo, vchod hltanu) je pomnožné. Znamená to, že má pouze plurálové tvary, ačkoliv vyjadřuje věc jednu. Všimněme si, že slovníkový tvar se zde skládá z nom. pl., gen. pl. a informace o rodu. Povšimněme si také tvaru gen. pl., koncovka –ium svědčí o tom, že i toto substantivum skloňujeme podle vzoru „canālis“. isthmus faucium – úžina hltanová (dosl. úžina hrdla)

Substantiva 3. deklinace Vzor „canālis“ canālis, is, m. nom.sg. canālis gen.sg. canāl-is nom.pl. canāl-ēs gen.pl. canāl-ium

Substantiva 3. deklinace Vzor „canālis“ - příklady V tomto příkladě pojmenujeme několik typů zubů (řezáky, špičáky, mléčné). Nejprve si vytvoříme nom. sg., tj. budeme pojmenovávat jeden zub: řezák: dēns incīsīvus (dosl. řezající zub), špičák: dēns canīnus (dosl. psí zub), mléčný zub: dēns dēciduus (dosl. odpadávající). Převeďme tato spojení do plurálu, čímž označíme skupiny zubů: dentēs incīsīvī, dentēs canīnī, dentēs dēciduī. Spojme plurálové tvary se substantivem „extrāctiō, iōnis, f. (vytažení)“: extrāctiō dentium incīsīvōrum [čti: dencium], extrāctiō dentium canīnōrum, extrāctiō dentium dēciduōrum.

Substantiva 3. deklinace Vzor „canālis“ - příklady Pojmenujeme dva útvary na druhém krčním obratli (axis): dēns axis (zub čepovce) apex dentis (hrot zubu) Nepárový vaz od apex dentis k přednímu okraji foramen magnum se nazývá: ligāmentum apicis dentis apex dentis dens axis

Substantiva 3. deklinace Poznámka k substantivu „māter“ Substantivum „māter, tris, f.“ (matka) znamená v anatomii „plena“. dūra māter (tvrdá plena) pia māter (měkká plena) Povšimněme si, že ve spojení „dūra māter“ a „pia māter“ adjektivum (dūrus, a, um; pius, a, um) předchází řídící substantivum. Jedná se o výjimku, v ostatních případech je adjektivum vždy za substantivem.

Substantiva 3. deklinace Vzor „basis“ Substantiva podle vzoru „basis, is, f.“ jsou rovněž stejnoslabičná (jako vzor „canālis“), vyznačují se však některými odlišnostmi. Do této skupiny patří všechna substantiva zakončená na –sis. Všechna jsou řeckého původu a všechna jsou feminina. Ve sledovaných pádech (nom. a gen.) se od vzoru „canālis“ liší pouze variantní koncovkou gen. sg. –eos (originální řecká koncovka). Pozor: Koncovka gen. sg. –eos je u tohoto vzoru možná, nikoliv však povinná. Postačí, pokud budeme v gen. sg. i u tohoto typu substantiv užívat standardní koncovku –is. Nebude pak třeba rozlišovat mezi vzorem „canālis“ a „basis“. Pokud budeme trvat na gen. koncovce –eos, musíme vždy dávat pozor, abychom ji užili výhradně u typu „basis“, tedy u substantiv zakončených na –sis. Pozor: Rozlišujme pečlivě mezi substantivy zakončenými na –sis a jinými podobně znějícími substantivy: Např. diaphysis, is, f. (vzor basis) X epiglōttis, tidis, f. (vzor flexor).

Substantiva 3. deklinace Vzor „basis“ Podle vzoru „basis“ skloňujeme např. tato substantiva: aponeurōsis, is, f. (aponeuróza, šlachová blána); basis, is, f. (základna, báze); diaphysis, is, f. (střední část dlouhé kosti); epiphysis (konec dlouhých kostí); symphysis, is, f. (spona), synchondrōsis, is, f. (chrupavčitý spoj); synostōsis, is, f. (kostní srůst)

Substantiva 3. deklinace Vzor „basis“ basis, is, f. nom.sg. basis gen.sg. bas-is / bas-eos nom.pl. bas-ēs gen.pl. bas-ium

Substantiva 3. deklinace Vzor „basis“ - příklady Sponu stydkých kostí (os pūbis, dosl. kost ohanbí, pl. ossa pūbis, dosl. kosti ohanbí) nazýváme: symphysis pūbica. symphysis pubica

Substantiva 3. deklinace Vzor „basis“ - příklady Zlomenina diafýzy lýtkové kosti by byla v diagnóze popsána takto: frāctūra diaphysis fībulae nebo frāctūra diaphyseos fībulae Dg. fractura diaphysis/-eos fibulae

Substantiva 3. deklinace Vzor „rēte“ Podle vzoru „rēte, is, n. (síť)“ skloňujeme jen několik neuter 3. deklinace, která končí na –e, -al, -ar. V anatomii se můžeme setkat pouze se dvěma zástupci: rēte, is, n. (síť), calcar, āris, n. (ostruha). Tato dvě substantiva se navíc neobjevují v plurálu. Postačí tedy, když ovládneme tvary singuláru. Plurálové tvary uvádíme, abychom dodrželi systém nominativů a genitivů sg. i pl.

Substantiva 3. deklinace Vzor „rēte“ rēte, is, n. nom.sg. rēte gen.sg. rēt-is nom.pl. rēt-ia gen.pl. rēt-ium

Substantiva 3. deklinace Vzor „rēte“ - příklady Uveďme dvě spojení: rēte vēnōsum (žilní síť) calcar avis (ptačí ostruha, dosl. ostruha ptáka) podélné vyklenutí na mediální straně týlního rohu (cornū occipitāle) mozku. calcar avis

Substantiva 3. deklinace Vyjádření strany v diagnóze Pro vyjádření strany se v diagnóze často užívá substantiva 3. deklinace „latus, eris, n. (strana)“ a adjektiv „dexter, tra, trum (pravý)“ a „sinister, tra, trum (levý)“. Mluvíme např. o „zlomenině humeru pravé/levé strany“. Povšimněme si, že spojení „pravé/levé strany“ je v gen. sg. Vytvořme si nejprve spojení „pravá strana“ a „levá strana“ v nom. sg: latus dextrum latus sinistrum Převeďme tato spojení do gen. sg.: lateris dextrī lateris sinistrī Tyto tvary gen. sg. lze mechanicky užívat kdekoliv. Zkracují se zkratkami „l. dx.“ a „l. sin.“

Substantiva 3. deklinace Vyjádření strany v diagnóze Příklady: Frāctūra femoris lateris sinistrī – zlomenina femuru levé strany (tj. levého femuru) Abruptiō ossis cuboīdeī lateris dextrī – odtržení kosti krychlové pravé strany (tj. pravé kosti krychlové) Vulnus scissum dorsī pedis lateris sinistrī - řezná rána hřbetu nohy levé strany (tj. levé nohy) Vulnus lacerum regiōnis dorsī lateris dextrī – tržná rána oblasti zad pravé strany (tj. vpravo)

Substantiva 3. deklinace Pojmenování ran vulnus scissum (řezná rána) vulnus pūnctum (bodná rána) vulnus lacerum (tržná rána) vulnus sectum (sečná rána)

Substantiva 3. deklinace Pojmenování ran vulnus morsum (kousnutí)

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce abdōmen, inis, n. břicho abruptiō, iōnis, f. odtržení, abrupce abductor, ōris, m. odtahovač, abduktor Achillēs, is, m. Achilleus, hrdina se zranitelnou patou adductor, ōris, m. přitahovač, adduktor angulus, ī, m. angulus ōris úhel koutek ústní ānus, ī, m. kruh, řiť aorta, ae, f. srdečnice, aorta apex, icis, m. hrot appendix, icis, f. přívěsek, apendix aponeurōsis, is, f. aponeuróza, šlachová blána articulātiō, iōnis, f. kloub, spojení artēriōsus, a, um tepenný atlās, atlantis, m. atlas, nosič, první krční obratel auris, is, f. ucho audītōrius, a, um sluchový avis, is, f. pták axis, is, m. osa, čepovec, druhý krční obratel (C II)

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce basis, is, f. základna, báze bifurcātiō, iōnis, f. rozdvojení, rozvětvení calcāneus, ī, m. patní kost calcāneus, a, um patní calcar, āris, n. ostruha canālis, is, m. kanál canīnus, a, um špičákovitý, psí caput, itis, n. hlava cardiacus, a, um srdeční nebo týkající se kardie (česla) cartilāgineus, a, um chrupavčitý cartilāgō, inis, f. chrupavka cavitās, ātis, f. dutina cerebrum, ī, n. mozek cervīx, īcis, f. hrdlo, krček, krk chīasma, atis, n. zkřížení (ve tvaru řeckého písmene chí, tj. X) cōnstrictor, ōris, m. svěrač, konstriktor cor, cordis, n. srdce

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce corpus, oris, n. tělo, těleso cremastēr, ēris, m. zdvihač (varlete) crūs, crūris, n. bérec, rameno, ramínko cuboīdeus, a, um krychlový culmen, inis, n. vrchol cutis, is, f. kůže dēciduus, a, um odpadávající (tj. mléčný zub) decussātiō, iōnis, f. zkřížení deltoīdeus, a, um deltový, podobný řeckému písmenu delta dēns, dentis, m. zub dēpressor, ōris, m. stlačovač, depresor diaphragma, atis, n. bránice diaphysis, is, f. střední část dlouhé kosti, diafýza epididymis, epididymidis, f. nadvarle epiglōttis, tidis, f. příklopka hrtanová epiphysis, is, f. konec dlouhých kostí, epifýza extēnsor, ōris, m. natahovač, extensor

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce extrāctiō, iōnis, f. vytažení, extrakce extrēmitās, ātis, f. končetina faucēs, ium, f. hrdlo, vchod hltanu femur, oris, n. stehenní kost, femur fībula, ae, f. lýtková kost flāvus, a, um žlutý flexor, ōris, m. ohybač, flexor forāmen, inis, n. otvor glans, dis, f. žalud hallūx, ūcis, m. palec u nohy hēpar, atis, n. játra hīlum, ī, n. nebo hīlus, ī, m. branka, místo vstupu cév do orgánu incīsīvus, a, um řezající, řezákový (zub) impressiō, iōnis, f. otisk index, icis, m. ukazovák (prst) isthmus, ī, m. úžina lacer, a, um tržný

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce larynx, ngis, m. hrtan latus, eris, n. strana levātor, ōris, m. zdvihač, levátor liēns, ēnis, m. slezina lobus, ī, m. lalok lūteus, a, um žlutý margō, inis, m. okraj massētēr, ēris, m. žvýkač mastoīdeus, a, um bradavkový māter, tris, f. matka, plena medius, a, um střední (ze tří) medulla, ae, f. dřeň membrāna, ae, f. membrána, jemná blána morsus, a, um kusný (vulnus morsum) operātiō, iōnis, f. operace ōs, ōris, n. ústa os, ossis, n. kost

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce ossiculum, ī, n. kůstka pāncreas, atis, n. slinivka břišní, pankreas pars, partis, f. část pelvis, is, f. pánev pēnis, is, m. penis pēs, pedis, m. noha petrōsus, a, um skalní phalanx, gis, f. článek prstu pharynx, ngis, m. hltan pius, a, um zbožný, měkký (plena) pollex, icis, m. palec ruky pōns, pontis, m. most porta, ae, f. brána profundus, a, um hluboký prōnātor, ōris, m. přivraceč, pronátor prostata, ae, f. prostata, předstojná žláza

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce pūbēs, is, f. chmýří, chlupy, ohanbí, stydká krajina pūbicus, a, um stydký pulmō, ōnis, m. plíce pūnctus, a, um bodný rādīx, īcis, f. kořen regiō, iōnis, f. krajina, oblast rēte, is, n. síť rotātor, ōris, m. otáčeč, rotátor ruber, bra, brum červený scissus, a, um řezný sectus, a, um sečný sphinctēr, ēris, m. svěrač supīnātor, ōris, m. odvraceč, supinátor symphysis, is, f. spona synchondrōsis, is, f. chrupavčitý spoj synostōsis, is, f. kostní srůst systēma, atis, n. systém

Substantiva 3. deklinace Slovíčka 7. lekce tendō, inis, m. šlacha thōrāx, cis, m. hrudník thyroīdeus, a, um štítný tūber, eris, n. hrbol tūberōsitās, ātis, f. drsnatina unguis, is, m. nehet vāgīna, ae, f. pochva vēnōsus, a, um žilní vōmer, eris, m. radličná kost, radlice vulnus, eris, n. rána