1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
1. Jezu Kriste, štědrý kněže, | s Otcem, Duchem jeden Bože, | štědrost tvá je naše zboží | z tvé milosti.
Advertisements

To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
1. Když všechno je ztracené a ty jsi sám, pros, Bůh tě slyší. Když bezradně stojíš a nevíš jak dál, pros, Bůh tě slyší. On je Pán, slyší.
1. Tys má, Pane, skála, tys pevný můj hrad, | můj v útoku úkryt, proč měl bych se bát! | Ač sám chudý, hříšný, tím víc toužím tam, | kde v úzkosti sílu,
1. Hospodin zástupů, Bůh požehnaný věčně, všem krajům světa znám je Bůh a Pán náš sám. Haleluja, haleluja! haleluja, haleluja! | Od věků na věky, od věků.
JÁ SVOU VÍRU 1) V HORKU STÍNEM, V NOCI ÚTOČIŠTĚM MÝM, SILNÝM ŽÁREM
JSI BŮH A KRÁL.
1. Hospodine, jak jsou mnozí nepřátelé moji! Pohleď, Bože, jak mi hrozí, povstávají k boji. O mé duši mnozí lžou, že již nemá pomoc tvou.
On Cítil jsi někdy touhu, udělat něco příjemného pro někoho, koho máš rád?
Ahoj!.
1. Hospodine, k tobě stále | pozdvihuji duši svou, | nadějí kotvím v tvé skále, | když se vlny zloby dmou. | Nechť se ze mne netěší | nepřítel v mém zahanbení,
1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On.
Víc lásky, víc moci, víc Tě znát srdcem svým.
1. Má duše, svého pána chval, | vzdej jemu děkování! | Péči svou všechnu naň uval, | v něm slož celé doufání! | On má dost cest, | plný svět jest divné.
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
1. Buď požehnán Pán s vroucností, | dne každého nás v hojnosti | zahrne dary svými  | Bůh silný, naše spasení, | ó vzdávejme mu chválení | vždy zpěvy.
1. Zazni dnes Hospodinu chvála, | Bůh v lásce nám se podává | a milost jeho neskonalá | na věky s námi zůstává. | Hlas spasení | a věčná chvála zástupy.
1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.
Pane můj 1. Pane můj, ty jsi zaslíbil, že přijdeš pro lid si svůj. A každý, kdo Ti uvěří, vejde v příbytek Tvůj. Ref: To slovo Tvé je přepevné a vždy mne.
1. Tys naděj má, | jen ty sám, | Bože můj, na tebe spoléhám
1. Ó svatý Bože, slyš naše hlasy, | když k tobě lkáme za národ svůj. | Vrať jemu opět ty blahé časy, | kdy nad ním zářil obličej tvůj. | Ach, Pane drahý,
1. Buď stále se mnou Spasiteli můj! | Ač nejsem hoden, přec se nevzdaluj! | Tys moje světlo, všecka radost má, | bez tebe smutno mi a v duši tma. | Buď.
MILUJI TĚ MILUJI TĚ PANE, MILUJI TĚ MNOHEM VÍC,
1. Na Siónu se čest ti dává, | ó Bože, Pane náš, | tam tobě lid tvůj chválu vzdává, | že hříšné přijímáš. | Tam k tobě budou přicházeti | i jiní odevšad,
Ve tvých nádvořích je lépe než kdekoliv jinde Proč by mělo být křesťanům (člověku) lépe v Hospodinových nádvořích, než kdekoliv jinde ? Jak to vypadá.
1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému.
Má duše žíznivá Má duše žíznivá touží po Tobě jak laň, když žádá pít. Jen Ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít. Křídla Tvá jsou stínem.
1. Tebe, Boha otce věků, | Pána všeho chválíme. | Plna jesti všecka země | převelebně slávy tvé. | Vesmír vzdává chválu tobě, | cherubín a serafín | slavně.
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
1. Radujme se vždy společně, | vzdávajíce chválu vděčně | Bohu Otci nebeskému, | Synu i Duchu svatému.
Jsi Bůh, jsi náš Pán, zpíváme: jsi Bůh, jsi náš Pán, ať každý ví, jak nádherný jsi Pán. Chris Tomlin.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
1. Můj Pane! Tobě cele chci | sloužit z všech sil svých, | jen rozněť Duchem svatým sám | vděčnost v citech mých! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám;
1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.
1. Mé srdce mluví slovo dobré chvály; | já písně zpívat budu svému Králi | a řeč svou plním slovy hbitými: | Tys, Králi krásnější před jinými, | tvůj ret.
1. Již pevný základ jsem teď našel, | v němž věčně kotví duše má, | kde jinde v Kristových než ranách, | kde od věčnosti spočívá. | Tam pevně stojí v středu.
1. Chci tebe milovat, má sílo, | můj skvoste, jímž se oději, | a z lásky konat každé dílo | vždy vroucněji a věrněji! | Chci milovat tě, jasný dni, | i.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
Ref.: Nám, Pane, dal jsi Slovo své, Ducha svého dej nám též.
Pro svého miláčka na dobré ráno ….. Já a Ty Jsme my.
1. Svým hlasem k Hospodinu lkám, | v něm samém naději svou mám, | vzhlížím jen k jeho milosti | pokorně v hříchu bídnosti.
1. Studně nepřevážená všech božských milostí, k tobě úpí duše má, tvých žíznic sladkostí. Bože, Duchu svatý, ty jsi dosud v darech svých předrahých a rozkošných.
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
1. Bohu dík buď, sláva, čest, | věrný svým že slibům jest, | nad námi se smiloval, | hříšným Spasitele dal.
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Přijď Ježíši nejmilejší, | těšit věrné, kteří zdejší nesou těžkost | a kříž svůj, | žádám tě Ježíši můj, Ježíši můj.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Ó bratří, tento den | ať novou písní jásá! | Náš jazyk, vazby prost, | ať Páně skutky hlásá! | Jak tenkrát svatý Duch | své věrné vystrojil, | ó prosme,
1. Moudrosti poklad z nebe | je Slovo Boží nám, | jímž k poznání nám sebe | podává Pán Bůh sám. | Však plné zjevení | je v Kristu Boží tváře | k našemu.
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Aj, jak jsou milí | tvoji příbytkové, | jak rozkošní | křesťanští sborové, | Pane, | v nichž tvé jméno slavné!
1. Kdo Boží vůli poddává se | a skládá v něm své doufání, | zachován bude ve svém čase, | v žalu a v těžkém strádání. | Kdo v Bohu složil naději, | nad.
1. Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou, | hlavo církve, slyš své církve hlas! | Dej, by lid tvůj opásán byl mocí, | rozvlažení dej nám opět čas, rozvlažení.
1. Kéž víc tě miluji! | Víc lásky jen dej mi, | můj Ježíši, | na každý den! | Vyslyš tu prosbu mou, | duši mou studenou | rozehřej láskou svou! | Jen lásky.
1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.
1. Králi nebes, kdo vypoví | jména tvého moc? | Kdo byl k dílu, které konáš, | tobě na pomoc? | Jen ten žije, na koho | ty v lásce pohledíš: | Světy vstaly,
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Hosana, hosana 1. /: Hosana, hosana, hosana Bohu na nebi. :/
Sv. Faustýna Kowalska Maria Faustina /Helena/ Kowalska sv. Faustýna Kowalska Maria Faustina /Helena/ Kowalska.
1. Jezu Kriste, Synu Boží, plný nebeského zboží, rač přítomen býti, dary svými obdařiti, Slovo své nám předkládaje, duši nasycuje.
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
JE ŽÁRLIVĚ MILUJÍCÍ, JEHO LÁSKA JE HURIKÁN A JÁ JSEM STROM,
Před Tebou smím pokleknout, vyznat Ti lásku, Pane můj, jsi pro mě nejvzácnější. Teď srdce své otvírám a prosím, vejdi jako Král. Jolana Krásná 2001 Rosa,
On.
Transkript prezentace:

1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, | Ó, Pane nejžádostivější, | duch i tělo mé | živému jásá ti vstříc Bohu svému.

2. I ten vrabec má své místo, | též i vlaštovice hnízdo | pro mladé své při tvém oltáři. | Ach, služebník dokud pak tvůj, | Králi věčný a Bože můj, | má býti vzdálen od tvé tváři? | Ó přeblaze jistě tomu, | kdo tě stále ctí v tvém domu.

3. Blaze těm, kdo moci, síly | od tebe v srdci nabyli | a přes údolí světa jdouce | po tvých stezkách s ochotností | žízně, hladu, zhoubců zlosti | i všech se bíd odvažujíce, | byť bylo jim i hledati | studnic neb dešťů čekati:

4. nic se toho nelekají, | jedni druhé předstíhají, | až na Sión před Boha svého. | Ó Bože, jenž jsi věčný Pán, | nám všemohoucností svou znám, | k mým prosbám nakloň ucha svého, | Bože Jákobův, můj Bože, | zprosť mne, prosím, mého hoře.

5. Tys štít každého věrného, | viz Pomazaného svého; | den s tebou jediný prodlíti | lépe jest než jinde tisíc; | já sobě žádám mnohem víc: | vrat domu Páně strážným býti | než uprostřed bezbožníků | pánem nádherných příbytků

6. Pán Bůh je nám vždycky slunce, | nejmocnější náš obránce, | lásky i slávy nám udílí; | všem chodícím v upřímnosti | dobré věci rád v hojnosti | on sám dodává v každou chvíli. | Ten jistě je přeblažený, | kdo skládá v něm své doufání.