Teorie a didaktika karate I (pro ASEBS)

Požadavky ke zkoušce Teoretická a praktická část Teorie: okruhy v sylabech, učební text on line Praktická: aplikace teorie (vysvětlit provedení techniky, pojmenovat použité principy, didaktická řada, základní chyby a jejich odstranění, aplikace v sebeobraně) Seminární práce: cvičení k zadanému tématu Dobrovolně výstup s textovou oporou: Využití pomůcek v tréninku karate Příklady tréninku jednotlivých složek výkonu v karate …

Obsah přednášek 1. přednáška 2. přednáška 3. přednáška Historie, technické prostředky karate, etika a etiketa karate 2. přednáška Biomechanika, principy karate, zdravotní aspekty karate 3. přednáška Didaktika, trénink

Struktura Zařazení karate do systematiky úpolů Historie – vznik a vývoj karate vývoj stylů, školy karate Technické prostředky karate kihon, kata, kumite Doporučená literatura Etika a etiketa karate

Zařazení karate do systematiky úpolů Úpolový sport využívající zejména úderů a kopů (Reguli) KARATE Sport Bojový prostředek Bojové umění

Historie - Původ v Číně Chuan-fa – čínské bojové umění (v mandarinské čínštině Kung-fu, v kantonésštině Ken-fat a v japonštině Kempo). Původ indický mnich Bodhidharma (520 přišel do Číny – chrám Shaolin), vyučoval boxerské cvičení – 18 rukou z Lohan (základna všech pozdějších bojových umění)

Historie - Cesta na Okinawu Okinawa (rosa v otevřeném moři) ostrov patřící Japonsku. Součást souostroví Ryukyu. První kontakty Číny s Okinawou mezi 560 -618. Obchodní a politické styky – také čínští mniši (Shaolin kun-fu) 1479 – zákaz nošení mečů na Okinawě (král Sho Shin) a následně zabavení všech zbraní => vznik 2 škol sebeobrany Tode (šlechtici), Ryukyu Kobudo (zemědělci a rybáři) 1609 – obsazení Okinawy (klan Satsuma) – zákaz zbraní – rozvoj boje „prázdnou rukou“ a sebeobrany, Chuan-fa + Tode Te (Okinawa-te) Trénink probíhá tajně Předávání umění z mistra na žáka Použití v boji na život a na smrt Nejvýznamnější centra – města Shuri, Naha, Tomari

Historie – do Japonska 17. – 19. století přechod z období juitsu k do, důvod technický pokrok (střelné zbraně), uvolňování politické situace (Okinawa se stává samostatnou prefekturou Japonska). 1904 Anko Itosu karate do okinawských škol 1922 ukázka karate v Japonsku (G. Funakoši) 1955 JKA (1958 uznána ministerstvam školství)

Historie - školy a styly karate Shuri-te a Tomari-te → Shorin ryu Naha-te → Shorei ryu

Historie - školy a styly karate Shotokan ryu – Gichin Funakoshi Wado ryu - Hironori Otsuka Goju-ryu –Chojun Miyagi Shito-ryu –Kenwa Mabuni Kombinace Shorin-ryu a Shorei-ryu Vedle karatedo také ovládání zbraní kobudo

Historie - školy a styly karate Gichin Funakoshi 1919 – 1922 karate za hranice Okinawy „čínská ruka“ → „prázdná ruka“ Systematizace technik, vštěpování etiky a disciplíny z jiných bojových umění Pravidla pro jiyu kumite Požadavky na stupně a třídy Shotokan Hironori Otsuka → Wado ryu Masatoshi Nakayama → JKA Hidetaka Nishiyama → ITKF Hirozoku Kanazawa → SKI Masutacu Oyama → Kyokushinkai

Kyokushinkai: http://www.youtube.com/watch?v=ujMgPDUGYUs WKF: http://www.youtube.com/watch?v=qoQbh9XF7qw http://www.youtube.com/watch?v=gwqnJkRIs5E

Světové federace a asociace WKF – World Karate Federation 21. 11. 1965 v Paříži založení Europen Karate Union – EKU (Evropská Unie Karate). Prvním prezidentem se stal Jacques Delcort. V roce 1990 dochází ke změně názvu na WKF. Hlavními směry WKF jsou styly Shito-ryu, Wado-ryu, Goju-ryu, a Shotokan-ryu. Současným prezidentem je Antonio Espinos. Sídlo je v Madridu ve Španělsku. WKF zastřešuje jednotlivé kontinentální unie (UFAK, AFK, EKF, OKF, PKF) JKA – Japan Karate Association Organizace byla založena v květnu 1949. Založili ji Masatoshi Nakayama, Hidetika Nishiyama a Isao Obata

Světové federace a asociace ITKF – International Traditional Karate Federation ITKF byla založena 27. září 1974 při setkání zástupců světových federací karate. Je vedoucí mezinárodní organizací „tradičního karate“. Následuje budo principy Sídlo se nachází v Los Angeles a prezidentem se po zesnulém Hidetaku Nishyiamovi stal Richard Jorgensen. SKIF – Shotokan Karatedo Intarnational Federation založena v roce 1978 Hirokazem Kanazawou poté co v roce 1977 opustil organizaci JKA Kromě tradiční filozofie se ještě opírají o tzv. Rei-k-Setsu

Karatedo na území ČR 1962, kdy při Ústřední sekci juda byla založena tzv. subkomise pro přidružené disciplíny. Do těchto disciplín spadalo karatedo, aikido a sebeobrana. V dubnu roku 1970 byla ustanovena Komise karatedo Československého svazu judo České tělovýchovné organizace, jako nejvyšší orgán pro karatedo v ČSR. Rozhodnutím komise byl stanoven styl Shotokan ryu za oficiální školu pro ČSR. byl v roce 1970 ustanoven oficiálním směrem Shotokan ryu a pro SSR v roce 1972 Goju ryu. 15. května 1990 byl založen Český svaz karate

Technické prostředky karate Kihon, kihon ido – základem jednotlivé techniky (waza) Kata bunkai kumite Kumite

Technické prostředky karate - kihon Dachiwaza (technika postojů) Joshiwaza (útočná technika paží) cukiwaza (technika úderů) uchiwaza (tachnika seků) Ukewaza (technika krytů) Kashi waza Geriwaza (útočná technika nohou) Haraiwaza (technika podmetů) Kawashiwaza (technika úhybů) Nagewaza (technika hodů a porazů) Ukemiwaza (technika pádů)

Úderové plochy Ruka sevřená v pěst Otevřená ruka Seiken Uraken Tettsui Ippon-ken Nakadaka-ken Hiraken (polootevřená ruka) Otevřená ruka Shuto Heito Keito Haishu Nukite Washide Teisho Seiryuto Kumade Kakuto Koko

Úderové plochy Paže Nohy Ude, sokumen, wan (předloktí) Empi Koshi Tsumasaki (prsty) Sokuto (malíková hrana) Haisoku (nárt) Kakato Hiza Sokutei

Technické prostředky karate - kata kombinace krytů, protiúderů a pohybů prováděných v různých postojích do různých směrů s různým načasováním představující obranu proti několika soupeřům v předem přesně stanovené posloupnosti Začínají krytem Bunkai

Technické prostředky karate - kumite Základní kumite – řízené formy, maai Gohon kumite Sanbon kumite Kihon ippon kumite Jiyu ippon kumite – řízená forma se získáváním citu pro vhodnou kontaktní vzdálenost Jiyu kumite – volný zápas

Literatura Cruz, Vincent A. The twenty preceps of Gichin Funakoshi. New York: iUniverse, 2004. 49 s. Fencl, J. a kol. Karatedo. Učební texty pro trenéry III. a II. třídy. Týn nad Vltavou: JKA, 2004. 140 s. Fojtík, I., Král, P., Král, P. Karatedó. Praha: Olympia, 1993. Funakoshi, G. The Twenty Principles of Karate.Tokyo: Kodansha International Ltd., 2003. 127s. Funakoši, G. Kataredó. Má životní cesta. Praha: Naše vojsko, 1994. Gyuris, J. Karatedo. Praha: Naše vojsko, 2003. 160s. ISBN 80-206-0679-3 Hagakure, T. Tradičné karate-do. Okinawa, 1996. 91s. ISBN 80-88802-00-8 Lind, W. Tradice Karate. Comenius, Brno 1996. 158 s. Masutatsu, O. Cesta Kyokushin, Brno: Comenius, 1997. 101s. ISBN 80-902350-0-X

Literatura Nakajama, M. Best karate 2 (základy). Praha: Fighters publications, 2007. 142s. ISBN 80-903079-6-5 Nakajama, M. Best karate 4 (kumiteII). Praha: Fighters publications, 2007. 143s. ISBN 978-80-86977-19-5 Nakajama, M. Dynamické karate. Praha: Naše vojsko, 1994. 304s. ISBN 80-206-0408-1 Strnad, K. Karate. Cesta k prvnímu danu. Praha: Grada, 2008. 192s. ISBN 978-80-247-1932-0 Šebej, F. Karate. Bratislava: Šport, 1983. 288 s. Zemková, E. a kol. Teória a didaktika karate. Bratislava: Univerzita Komenského, 2006.126 s. ISBN 80-223-2041-2 Teorie a didaktika karate pro ASEBS – skripta FSpS MU