1. Jaké místo máš pro Krista, | jenž tvých hříchů břímě nes. | Když u dveří stoje tluče, | přijmi do srdce ho dnes! | Místo Kristu Králi slávy ve svém.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Pojď k Spasiteli 1. Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes, své srdce jemu v oběti nes. On všechny lidi zve do nebes, i tebe volá: Pojď! Ref.: Sláva, sláva,
Advertisements

Ježíš nejkrásnější z jmen
- PO TÉTO PÍSNIČCE SI JDEME SEDNOUT - TMA A PŘÍPRAVA PÓDIA NA SCÉNKY
To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.
Znám, zemi znám 1. Znám, zemi znám, tam se touha má vrací, tu kterou Bůh lidem dávno dal. Znám, zemi znám, kde se trápení ztrácí, tam není místa pro žal.
PANE MŮJ Pane můj, dals mi dost šťastnejch chvil,mnohem víc já zažil, než jsem mohl si přát. Pane můj marně teď vzpomínám, čím si zasloužit mám, že mě,
1. Ó hlavo plná trýzně, | běd, ran i soužení, | ty zřídlo Boží přízně, | z níž spása pramení | ó hlavo ozdobená ctí, | slávu s výsostí, | jak velká stihla.
1. Svěřím své břímě Pánu svému, | duše své vypovím mu žal. | Vždyť, by sňal ze mne hříchu tíži, | cestou kříže se ubíral. | Na prsou jeho složím svou hlavu,
1. Pán Bůh je přítomen, | klanějme se jemu, | přistupujme s bázní k němu! | Bůh je mezi námi! | Ztiš se s uctivostí srdce, | s čistou upřímností! | On.
Když víru máš. Noc je v modlitbách, strach, že nás nebe neslyší. V srdcích píseň nadějí, tak plynul život náš. Už necítíme strach i když je nouze nejvyšší,
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
Duhový most. Potkám Tě na rohu ulice devátý, stopy kam šel jsi, jsou sněhem zavátý.
Věřím v Boha, Syna.... 1) Věřím v Boha Otce všemohoucího,stvořitele nebe i země; 2) i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal.
1. Zazni dnes Hospodinu chvála, | Bůh v lásce nám se podává | a milost jeho neskonalá | na věky s námi zůstává. | Hlas spasení | a věčná chvála zástupy.
1. Ó Bože, Otče, uč mne sám, | když pouští bloudím zde a lká, | jak z hloubi duše volat mám: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“
1. Ježíši přijmi vroucí dík, | žes veliký ten Slitovník, | jenž do nejnižších země stran jde, | by byl hříšník zachován, | že také nás jsi našel již |
1. Neskládejte v mocných naději, | v síle jejich, | která skály láme
1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.
1. Veď mne sám, veď mne sám, | veď mne k nebes výšinám! Tobě svěřuji se cele, | za tebou jít mohu směle, | Ježíši, když tebe mám, | Ježíši, když tebe mám.
[: Jen Ježíši patří mé srdce, jen Ježíš má od něho klíč. :] Nic není přednější, než on, nic není cennější než on. On je můj Pán – on.
Povodeň 1. Den nastává, již slunka svit, noc prchá do dáli, nevěsta se zdobí, jsme hotovi, až hlas zazní, brzy přijde Ježíš. Ref: Jak velká povodeň zachvátí.
Ve tvých nádvořích je lépe než kdekoliv jinde Proč by mělo být křesťanům (člověku) lépe v Hospodinových nádvořích, než kdekoliv jinde ? Jak to vypadá.
1. „Pojďte ke mně!“ V odpočinku svatý čas | velké, malé zve sám Ježíš zas a zas. | Slyšte můj lásky hlas! Ze srdce se radujte, | když volám vás! Slyšte.
1. Proč se svět marností, bohatstvím honosí? | Vždyť jeho sláva, lesk skončí vždy v bezmoci. | Co stavě s námahou, za chvíli pomine, | jak suchá tráva.
1. Přijď, Spasiteli! | Z našich pout jen ty sám | nás můžeš vytrhnout, | tak jako kdysi Izrael, když k Bohu jeho nářek zněl. | Ať zní, ať zni, ať zní do.
VYHLÍŽÍME KRÁLE KRÁLŮ, AŽ VE SLÁVĚ PŘIJDE K NÁM, A VEZME NÁS, VEZME NÁS. ZAŽÍVÁME MILOST, LÁSKU, KTERÁ SMÝVÁ VŠECHEN HŘÍCH, PŘEMÁHÁ, PŘEMÁHÁ. REF: HOSANNA,
1. Slyš, Pán Ježíš tebe volá: | proč jen otálíš? | Často slyšels hlas ten tichý, | kdy se obrátíš? | Dlouho, dlouho odkládáš to, | nač tak čekáš jen? |
Slyš nás, ó Pane, na výsosti, voláme z hloubi strastí. Slyš nás, ó Pane, na výsosti, shlédni na nás v nouzi naší.
CHVÁLÍM DEN, KDY JSI PŘIŠEL K NÁM, PORAZIL SMRT, ZACHRÁNIL JSI NÁS, V RADOSTI TEĎ ŽIJEM V TOBĚ DÁL. PRÁZDNÝ KŘÍŽ A PRÁZDNÝ HROB, ŽIVOT VĚČNÝ PRO NÁS BYL.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
1. Můj Pane! Tobě cele chci | sloužit z všech sil svých, | jen rozněť Duchem svatým sám | vděčnost v citech mých! | Své srdce v oběť díků rád tobě vydávám;
1. Hory, doly, stráně, nebesa i zem | znějte ke cti Páně zvučným ohlasem, | znějte ke cti Páně | zvučným ohlasem, znějte ke cti Páně | zvučným ohlasem!
1. Jistotu vzácnou v srdci už mám: | spasil mne Ježíš můj Bůh a Pán, | břemeno hříchů z duše mi sňal, | dědicem Božím tak jsem se stal. | Zazvuč již, zazvuč.
1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.
1. Haleluja! Lidé slyšte! | Bůh nám svého Syna daroval. | Pro nás hříšné narodil se, | aby v našich srdcích pokojem | a láskou | kraloval. | Bůh svět miloval,
1. Již pevný základ jsem teď našel, | v němž věčně kotví duše má, | kde jinde v Kristových než ranách, | kde od věčnosti spočívá. | Tam pevně stojí v středu.
1. Můj Pane, z hlubin volám. | Úzkostný hlas můj slyš. | Kéž sluch svůj, lkám-li zdola, | v lítosti nakloníš. | Když soudit budeš přísně | sám lidskou.
1. Poslyš, synu marnotratný, | slzy tvé nic nejsou platny, | marně zde svou bídu cítíš, | žalem svým se nenasytíš.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
1. Nechť nám srdce plní radost, | upřímného vděku ctít! | Otec v nebi zve nás dětmi, | tak můžeme šťastni být. | Vždy veselo vždy veselo, každodenně slunka.
1. Nalezen jsem, | nalezen, bludu jsem již prost, | mně spásy teď vzchází den, | s ním míru skvost. | Ježíš přišel hledat mne, | kam jsem zabloudil; |
1. Pán je blízko, záhy přijde, jistě přijde blízko Pán. | Rozhlaste tu skvostnou zprávu | z dávných věků v denní vřavu, | ať, kdo sklíčen, zdvihne hlavu:
1. Zástupy u jeslí hluché neslyší spásy zvon, že přišel Kristus, to vědí jen Anna, Simeon. Dej, abych poznal jako Anna, viděl jak Simeon, že lidstvu spása.
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Když nebeský duši mou proniká mír, ať hrozí mi svět ze všech stran, mé srdce už nestrhne bouřlivý vír, bezpečnou kotvou mou můj je Pán. Šťasten jsem.
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Ó bratří, tento den | ať novou písní jásá! | Náš jazyk, vazby prost, | ať Páně skutky hlásá! | Jak tenkrát svatý Duch | své věrné vystrojil, | ó prosme,
Věřím v Boha, Otce.... Věřím v Boha, Otce... Věřím v Boha, Otce... 1) Věřím v Boha Otce všemohoucího,stvořitele nebe i země; 2) i v Ježíše Krista,
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
1. Ó Bože, soudu vyuč krále o spravedlnosti, | i jeho syn ať neustále prospívá moudrostí. | Ať jeho slovem zahanbeni odloží vládci spor, | ať nese pokoj.
1. Zde stojím já tu u dveří | a klepu, žádám: Otevři! | Jen nakloň srdce k prosbám mým, | zda vejít smím, zda vejít smí?
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Při slovu svém nás zachovej | a živou víru k němu dej ty sám. | Ježíši, pane náš, | jež všecku naší mdlobu znáš!
1. Kdo Boží vůli poddává se | a skládá v něm své doufání, | zachován bude ve svém čase, | v žalu a v těžkém strádání. | Kdo v Bohu složil naději, | nad.
1. Prociť, prociť, zanech spaní, | zní z věže strážné znenadání. | Ó prociť, prociť, Sióne! | Pustou, temnou, mrtvou nocí | hlas volá neodbytnou mocí:
1. Přijď Králi věčný náš, | jenž vše v své moci máš, | a žehnej nám! | Uč podle pravdy cest | ti oběť chvály nést, | a jak ti milé jest, | v nás kraluj.
Vám dávám nový příkaz 1. /:Vám dávám nový příkaz svůj:
1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.
Povodeň 1. Den nastává, již slunka svit, noc prchá do dáli, nevěsta se zdobí, jsme hotovi, až hlas zazní, brzy přijde Ježíš. Ref: Jak velká povodeň zachvátí.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Vírou máš blíž ke štěstí
1. Pane, dnešek je den chvály, | dnes ti chceme děkovat | rádi bychom vyzpívali dík za to |, že nás máš rád.
NOC JE V MODLITBÁCH, STRACH, ŽE NÁS NEBE NESLYŠÍ
SKLÁNÍM SE PŘED TEBOU JSEM NA SVÝCH KOLENOU JÁ TEĎ VŠE PODDÁVÁM.
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben
Před Tebou smím pokleknout, vyznat Ti lásku, Pane můj, jsi pro mě nejvzácnější. Teď srdce své otvírám a prosím, vejdi jako Král. Jolana Krásná 2001 Rosa,
Transkript prezentace:

1. Jaké místo máš pro Krista, | jenž tvých hříchů břímě nes. | Když u dveří stoje tluče, | přijmi do srdce ho dnes! | Místo Kristu Králi slávy ve svém srdci uchystej, poslouchej teď jeho slova, radostně jej uvítej!

2. Místa dost pro rozkoš míváš, | Kristus však ukřižován; | marně necháš čekat toho, | kdo za tebe umřel sám? | Místo Kristu Králi slávy ve svém srdci uchystej, poslouchej teď jeho slova, radostně jej uvítej!

3. Máš nějaký čas pro Krista, | laskavě když volá zas? | Dnes je příhodný den právě, | zítra nejistý je čas. | Místo Kristu Králi slávy ve svém srdci uchystej, poslouchej teď jeho slova, radostně jej uvítej!

4. Čas i srdce věnuj jemu, | milosti než zajde čas; | brzo srdce tvoje zchladne, | navždy ztichne jeho hlas. | Místo Kristu Králi slávy ve svém srdci uchystej, poslouchej teď jeho slova, radostně jej uvítej!