Nové v Teorii redistribučních systémů (Něco jako Vorrede k vystoupení J. Miholy) Radim Valenčík VŠFS

Nejdůležitější – přechod od her se 2 hráči k hrám se 3 a více hráči. Redukce na hry se 2 hráči značné výhody, proto je snaha „vtěsnat“ do konceptu her se 2 hráči hry se 3 a více hráči. Typickými příklady jsou: - Tragédie společenského vlastnictví - Černý pasažér - Dilema dobrovolníka. Ale pozor! (Viz dále.)

Ve všech těchto hrách velmi závisí na tom, jak se zachovají ostatní hráč. Pro hráče zvaného „Ostatní hráči“ ovšem platí následující: - Tvoří jej více hráčů. - Každý z těchto ostatních hráčů podléhá stejným dilematům, resp. nachází se ve stejných podmínkách jako výchozí hráč. - Ve struktuře hráče „Ostatní hráči“ se hraji hry, které nelze zcela redukovat na hry se dvěma hráči. Proto redukce („vtěsnání“) her se 2 hráči na hry (do her) se dvěma hráči je neúplná. Nový moment je zde například to, že dva hráči ve hře se 3 hráči (obdobně pak více hráčů ve hrách s více hráči) uzavřou koalici a uplatňují společný potup (diskriminují, trestají apod.) třetího hráče.

Vezměme si hru typu Tragédie společenského vlastnictví, kdy hráče „Ostatní hráči“ tvoří dva hráči (tj. neredukovaná hra je se 3 hráči). Hráč A se rozhodne čerpat vodu bez omezení. Hráč (B-C) chce (na základě dohody hráčů B a C) čerpat vodu regulovaným způsobem. Dohodnou se a dohodu dodržují. Pokud hráč A vodu čerpá bez omezení, potrestají jej. I zde ovšem připadá v úvahu možnost koalice např. A a C, pokud tito dva spolu uzavřou dohodu, že budou čerpat vodu na základě vzájemné dohody tak, aby o tom hráč B nevěděl (tj. koalice bude uzavřena na jeho úkor).

Zde platí, že je: - Symetrické postavení hráčů ve většině parametrů. - Koalice všech hráčů (respektování dohod, vzájemně přijatých pravidel či zásad, kooperace apod.) přináší největší společný výkon. - Dohoda některých hráčů na úkor ostatních vede ke snížení výkonnosti celého systému, a tudíž hráči si mohou rozdělit méně. - Každý hráč řeší dilema mezi vlastním prospěchem a prospěchem celku, který může za určitých podmínek proměnit ve vlastní prospěch – jde právě o tyto „určité podmínky“. - V systému může vzniknout vítězná, resp. dominantní koalice, která umožní hráčům, kteří v ní jsou a kteří se dohodli, rozdělit výplaty všem hráčům, ovšem s přihlédnutím k omezení výkonnosti celého systému. - Systém je otevřený dalším změnám (hráči si např. mohou dávat podbízivé nabídky, koalice se mohou měnit, hra přechází z jednoho stavu do druhého, což lze chápat i jako proces vyjednávání o tvorbě koalic a výši výplat).

Tragédie společenského vlastnictví a čerpání vody: Optimální rozdělení: V případě, kdy se rovnají mezní výnosy z jednotky vody, tak: 6:4.2 Tehdy všichni tři vyrobí nejvíce. Odpovídá to i smyslu, kdy se pole vyplatí obdělávat a kdy ne a jak si rozdělit přebytek. Důležitý aspekt: - Solidarita „ex ante“: Rozdělíme si vodu „spravedlivěji“. - Solidarita „ex post“. Rozdělíme si zisky „spravedlivěji“. Je třeba odlišovat – první má nutně dopad na celkový příjem, druhé ne nutně.

Malá vložka: Nositelka Nobelovy za ekonomii za rok 2009 E. Ostrom (oceněná za analýzu společenského vlastnictví) nabízí jiný pohled na řešení tohoto dilematu. Na základě bohatých empirických výsledků předkládá řešení v podobě samosprávy. Společné vlastnictví lze spravovat svépomocí bez centrálního řízení. Dobrovolně vzniklé společenství dokáže samo spontánně vytvořit efektivní správu společenského vlastnictví. Jinými slovy, dobrovolně vzniklé společenství dokáže chránit společné vlastnictví, alokovat plody tohoto vlastnictví mezi své členy a eliminovat černé pasažéry. E. Ostromová nevytváří matematické modely, ale zkoumá společenské instituce formou analýzy rozsáhlého empirického materiálu z různých částí světa a uplatňuje vývojový pohled. Člověk podle ní chybuje, ale současně se učí, resp. umí se poučit z chyb. Rozhodně by stálo zato, abychom se (např. „očima“ některého z našich studentů píšícího závěrečnou práci) podívali na to, jaký aparát použila. Pokud jsme schopni dodat lepší modelový aparát, bude zajímavé konfrontovat interpretaci jejích empirických výsledků s výsledky založenými na použití aparátu. Literatura k danému tématu je dostupná, a to i v naší knihovně.

Z hlediska teorie tak máme: - Na jedné straně hry s více hráči redukované na hry se dvěma hráči. - Na straně druhé „čistý model“ elementárního redistribučního systému a od něj se odvíjející teorii redistribučních systémů. Z toho vyplývá hlavní závěr: Každý krůček v analýze elementárního redistribučního systému má mnohem větší roli, než jsme doposud chápali.

Děkuji za pozornost – výzkum – Teoretický seminář EPS ACTA VŠFS (Marathon)