Interpretativní sociologie Nejpozději na počátku 20. století se objevili v přemýšlení o společnosti autoři, kteří zdůrazňovali roli subjektu, intersubjektivity, interakcí, motivace – tj. stavěli se proti objektivismu, pozitivizmu a strukturalismu V USA šlo například o George Herberta Meada, Charlese Hortona Cooleyho a další V Evropě to byl například Alfréd Schutz Dominantní bylo ale až do šedesátých let teoretizování založené na objektivních faktech, sociálních systémech atd. V šedesátých letech se navzájem podpořila a propojila nespokojenost se strukturalistickým paradigmatem a společenská změna a do popředí se relativně rychle dostaly různé formy interpretativního (bylo by snad možné použít i označení konstruktivistického) myšlení o společnosti – fenomenologická sociologie a etnometodologie jsou jen nejvýznamnější příklady

Fenomenologická sociologie Spojena především se jménem svého zakladatele Alfreda Schütze (1899-1959). Schutz vychází z Maxe Webera, z jeho důrazu na sociální jednání lidí a jeho motivaci (Weberova rozumějící sociologie). Stejně jako Weber je přesvědčen, že sociologie by měla zkoumat právě toto (subjektivně definované a motivované) jednání spíše než nějaké objektivní sociální fakty Chce jít ale dál než Weber - ve svém díle z roku 1932 Smysluplná výstavba sociálního světa už navazuje explicitně na Husserlovu fenomenologii a říká, že je potřeba věnovat se i tomu, jak vzniká onen smysl, který jednající svému jednání přikládají Na Schutze přímo navazují Peter Berger a Thomas Luckmann se svou knihou Sociální konstrukce reality popisující jak je společnost „konstruována“ a jak vlastně i ty zdánlivě nejpevnější instituce koření v interakcích a intersubjektivitě

Etnometodologie Jejím zakladatelem a až do nedávné minulosti dominantním autorem byl Harold Garfinkel (1917 – duben 2011) Sociální řád není něco daného, ale musí být „dosahován“ a udržován Předmětem etnometodologie jsou každodenní metody užívané k uskutečňovaní sociálního řádu nebo také – z poněkud jiné perspektivy – metodické uskutečňování („dosahování“) rozpoznatelné uspořádanosti různých aspektů každodenního života Podle etnometodologie význam sociálních jevů není nějak objektivně dán, ale lze jej odvodit z metodických procedur, skrze které aktéři dosahují a udržují význam sociálního fenoménu v interakci Sociální jednání je kontextuální – lze mu porozumět pouze v lokálním kontextu

Etnometodologie Lidé jsou si vědomi svého jednání, nejsou bezmocnými oběťmi struktur (sociálních, kulturních, ekonomických), ale jednají reflektovaně v určitých kontextech a podílejí se na jejich vytváření/reprodukci Toto jejich vědomí sebe sama nikdy není dokonalé – lidé jsou si sami sebe, svých motivů, vlastností atd. vědomi jen skrze jazyk, lidé tedy neinterpretují jen druhé, interpretují i sami sebe.

Aplikace v knihách Azyly a Erving Goffman Zacházení s identitou: Aplikace v knihách Azyly a Stigma

Biografie Narodil se v roce 1922 v Kanadě do rodiny židovských imigrantů z Ukrajiny Studoval nejdříve chemii, pak sociologii a antropologii. PhD. získal v roce 1953 za práci, která byla po radikálním přepracování vydána jako „Všichni hrajeme divadlo (Presentation self in everyday life)“ Prosazoval se postupně, ale ke konci života již uznáván jako sociologický klasik, v roce 81 se stává předsedou Americké sociologické asociace Zemřel v roce 1982

Bibliografie 1956: The Presentation of Self in Everyday Life, 1961: Asylums: Essays on the Social Situation of Mental Patients and Other Inmates 1961: Encounters: Two Studies in the Sociology of Interaction - Fun in Games & Role Distance 1963: Behavior in Public Places: Notes on the Social Organization of Gatherings, 1963: Stigma: Notes on the Management of Spoiled Identity. 1967: Interaction Ritual: Essays on Face-to-Face Behavior 1969: Strategic Interaction. 1971: Relations in Public: Microstudies of the Public Order. 1974: Frame analysis: An essay on the organization of experience. 1981: Forms of Talk

Inspirace Etnografie (ovšem sám provedl pouze dva rozsáhlé etnografické výzkumy) Symbolický interakcionismus – Mead, Blumer Jazykověda a filozofie jazyka (Wittgenstein, Bateson) Existencialismus (Sartre)

Goffmanův styl Podle recenze knihy Relations in public – „Goffman je jedním z největších současných spisovatelů - je to Kafka naší generace“ Goffmanovo dílo má nepopiratelné literární kvality, Goffman má smysl pro černý humor Bohaté užívání metafor je více než je charakteristikou stylu – je součástí přístupu k analýze

Kritika Goffmana Keller: Goffmanova sociologie je sociologie přetvářky Bourdieu: Goffmanova sociologie je sociologií amerických středních tříd Strukturalismus a funkcionalismus všeho druhu: Goffman popisuje interakce, každodennost, ale to vše existuje pouze uvnitř struktury Gouldner: Goffman je typickým představitelem „New class“ – mírně kritický bez ambicí na radikální kritiku, dělající kariéru, neochotný se skutečně angažovat

„V době svého výzkumu jsem byl a stále jsem přesvědčen, že jakákoli skupina lidí, ať už jsou to vězni, příslušníci kmene, piloti nebo pacienti – vyvinou svůj vlastní způsob života, který je smysluplný, rozumný a normální, jakmile jej blíže poznáte a že dobrou cestou jak tento způsob života poznat je sdílet život této skupiny“

Morální kariéra a Stigma Článek o Morální kariéře psychiatrického pacienta původně publikován roce 1959 a přetištěn v Azylech v roce 1961 Stigma vyšlo v roce 1963 Společným tématem obou textů je, jak jedinci, jejichž „tvář“ (reputace, pověst) je ohrožena reagují na toto ohrožení, jak jsou jím ovlivněni ve svém jednání i v budování vlastní identity Morální kariéra popisuje situaci člověka, který byl označen jako duševně nemocný Stigma je,zjednodušeně řečeno, generalizací východisek, přístupu i závěrů uplatněných v MK na celou populaci, neboť každý člověk je nějakým způsobem, ať už aktuálně nebo potenciálně, stigmatizovaný

Morální kariéra Východiskem vlastní terénní výzkum (velká psychiatrická léčebna – roční účastněné pozorování v letech 1955-1956) i osobní zkušenost Je důležité brát do úvahy rozdíly mezi 50´a současností Text má dvě základní části: - prepacientskou - - pacientskou -

Kariéra psychiatrického pacienta: „člověk začíná s přinejmenším určitou mírou práv, svobod a věcí, které jej uspokojují a končí na psychiatrické klinice zbaven všech těchto věcí“ Popis pomocí morálních (zrada) a sociologických (role, identita) nikoli medicínských pojmů

Stigma Stigma není pro Goffmana nějaká neměnná vlastnost jedince, ale vyplývá z jeho vztahů z ostatními, z interakcí Diskreditovaní – ti, jejichž stigma bylo rozpoznáno/odhaleno/přiznáno a jsou takto vnímáni Diskreditovatelní – ti jejichž stigma odhaleno nebylo, ale mají nějakou vlastnost, která může vést k diskreditaci

Totální instituce Práce, odpočinek i doba spánku probíhá na jednom místě Na tomto místě se společně nachází relativně velký počet jedinců ve společném postavení Ti jsou odtržení od kontaktů s vnějším světem Vedou život, který je určován formálními nařízeními, řády, atd.

Totální instituce - kritika Nejasná definice – jde o ideální typ nebo popis reálně existující instituce? Málo zdůrazněny rozdíly mezi jednotlivými typy Kritika metody výzkumu: přes všechnu snahu se nedostal do kolektivu pacientů, své závěry prezentuje tak, jako by na místě vůbec nebyl („pozitivizmus“) Literárnost argumentace

Skrytý život totálních institucí Jak lidé v totálních institucích získávají odstup od své role, využívají jejích pravidel proti ní samotné a udržují si pomocí různých a z odstupu často podivných zvyků a činností svou důstojnost Pro Goffmana člověk nikdy není v instituci zcela „utopen“ a zůstává vždy do jisté míry aktérem. Giddens v Constitution of society poukazuje právě na tento aspekt Goffmanovy práce a staví jej proti Foucaultovi

Závěry Morální náboj analýzy (důvěra, svoboda) Zdůraznění role institucí Vždy ovšem zachovává možnost jednotlivce jednat proti instituci Aplikuje části své analýzy totálních institucí na společnost jako celek