České země v době národního obrození

1770 - 1848 proces utváření a politické emancipace novodobého českého národa velký kulturní přerod, kdy český jazyk a literatura dosáhly úrovně jiných evropských kultur vedle jazykových změn i další společenské proměny - politické, sociální a ekonomické

v Českém království žilo přibližně1/3 Němců a 2/3 Čechů vlivem centralizační politiky Marie Terezie Josefa II. došlo ke germanizaci (potřeba jednotného jazyka pro rozlehlou monarchii) vzdělání (s výjimkou elementárního) - v německém jazyce český jazyk přežíval v okleštěné podobě na venkově a mezi městskou spodinou, nerozvíjel se tak, aby vyhovoval moderním potřebám doby - bylo třeba ho zmodernizovat pro potřeby písemnictví, ale i vědy a průmyslu

obrozenci První generace: vlastenecká česká zemská šlechta (zakládání učených společností, divadel, škol, muzeí / 1818 Vlastenecké, později Národní muzeum v Praze/ Královská česká společnost nauk 1774) Druhá generace: inteligence měšťanského původu (studenti, úředníci, lékaři, kněží, živnostníci,...)

Ukázka stavu českého jazyka (neexistovala spisovná jazyková norma) na konci 18. století - výňatek z česko-německo-francouzské konverzace Frant. Martina Pelcla, prvního univerzitního profesora českého jazyka. V ukázce učitel přesvědčuje žáka, jak je užitečné češtinu ovládat:

Učitel: “Děte na trch, za bránu, aneb do první vsi a uvěříte tomu Učitel: “Děte na trch, za bránu, aneb do první vsi a uvěříte tomu. Tam hned potkáte lidi, kteří nejináč než česky mluvějí…Mimo toho budete mít český podany.“ Žák: „ Tak jest. Na statku otce mýho sedláci jen česky mluvějí.“ Učitel: „A tak sám s nimi budete moci mluviti. S tím sobě zejsknete jejich náchylnost a lásku.“ Žák: „Což nenávidějí lidem, kteří s nimi neumějí mluviti? Učitel: „ Ovšem, neb je mají za Švejdy anebo Brandenburci.“ Žák: „Pročpak těm národum nenávidějí?“ Učitel: „Protože za často od nich byli vyloupeni.“

Puristé neumělé snahy o obnovu českého jazyka vymýšlení novotvarů krátké životnosti nejznámější - Jan Václav Pohl - neuměl dobře česky - dvorní učitel češtiny Josefa II. - lektor českého jazyka na rakouské vojenské akademii

Salát Kapesník Švagr Basa Student Muzikant Spolužák Inspektor Hmat Dýmka Policajt Brýle Kalendář Klavír Šunka Univerzita Pudr Generál továrna Zelenochrupka Nosoplenka Sestromuž Hlubozník Mislivíř Zvukbiř Součtura Pozorovák Citedlnost Cucka Mravotnosta Novosočka, vyzřelka Rokodník Silnoslabinec Stehnonožka Věstnice Vlasoprach Vodnosta zbožorobna

s obnovou jazyka kult českých dějin dějiny interpretovány jako něco výjimečného, idealizovány komplex méněcennosti historie zkreslována s cílem pozvednout sebevědomí rodícího se národa („rukopisy“) vznik vlastenectví a nacionalismu

Panslavismus = všeslovanství Slované chápáni jako jeden velký národ se slavnou historií a nadějnou budoucností čeština = dialekt všeslovanského jazyka Rusofilství - užší podoba panslavismu – (ochrana před germanizací v ruské říši) - romantická představa o Rusku jako hegemonu všeslovanské říše (v extrémní podobě: přijmout ruštinu a azbuku jako jednotný jazyk a písmo všech Slovanů)

K. Havlíček Borovský - zpočátku zapálený rusofil K. Havlíček Borovský - zpočátku zapálený rusofil. Po dvou letech v carském Rusku vystřízlivěl a rusofilství zavrhl. Pochopil nebezpečí carského absolutismu a imperializmu, poznal zaostalost země.

Zasloužili se o obrodu a rozvoj českého jazyka F. M. Pelcl - 1. profesor češtiny na pražské univerzitě Josef Dobrovský – slovanská jazykověda (slavistika) Josef Jungmann - Slovník česko-německý V. M. Kramerius - nakladatelství Česká Expedice - šíření českých knih na venkov/ první české „Pražské poštovské noviny“ F. L. Čelakovský - ohlasová poezie J. Kollár - „Slávy dcera“ P. J. Šafařík - „Slovanské starožitnosti“ K. H. Mácha – „Máj“

Jungmann Mácha

František Palacký 1798 - 1876 z moravské evangelické rodiny, po příchodu do Prahy v čele vědeckého a kulturního života 1831 jmenován historiografem Království českého, požádán sepsat jeho dějiny celoživotní dílo - zpočátku německy Geschichte Böhmens od 1848 česky „Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě“ - 5 svazků, do nástupu Habsburků r. 1526 zdůrazňoval domnělou demokratičnost starých Čechů v protikladu k německému feudalismu husitství vrchol českých dějin velký vliv na emancipační boj českého národa v 2. pol. 19. stol. výrazně zasáhl do událostí 1848/49

Rukopisy – Královédvorský a Zelenohorský padělky, které měly dokázat starobylost české literatury slavnou minulost českého národa 1817 – 1818 pravděpodobní autoři V. Hanka a J. Linda vliv na kulturu i vědu české spol. 19. st. inspirace pro umělce (malíř J. Mánes, skladatel B. Smetana) českou společnost rozdělil spor o pravost

Počátky politické aktivity do 1848 - povolena pouze činnost spolků Jednota k probuzení průmyslu v Čechách Měšťanská beseda (společenská a vzdělávací činnost) Zrod politické žurnalistiky - Karel Havlíček Borovský

Počátky průmyslové revoluce v Čechách 20. - 30. léta 19. st. strojová výroba - nejdříve v textilní výrobě, později strojírenství rozvoj dopravy 1. železnice (koňská) 1832 - Č.Budějovice -Linec 1845 - parostrojní železnice Vídeň - Praha

František Josef Gerstner 1756 - 1832 zakladatel českého technického školství z Chomutova, z rodiny řemenáře studia - jezuitská kolej, pražská univerzita (matematika a astronomii) působil jako inženýr od 1784 adjunkt na pražské hvězdárně člen Učené společnosti přednášky na univerzitě (matematika, mechanika) přebudování České stavovské inženýrské školy na polytechniku (ředitel) matematické přednášky zaměřeny především prakticky, dostupné každému publikoval mnoho vědeckých statí zaměstnal jako "mechanikuse" polytechniky Josefa Božka 1807 zkonstruoval první parní stroj v Čechách

František Antonín Gerstner 1795 - 1840 profesor geometrie na vídeňské univerzitě od mládí podíl na projektování koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Lince pobyt v Anglii 1825 pověřen realizací projektu koňky od 1828 projektoval železnice v Rusku 1838 USA zahynul ve Philadelphii při dopravní nehodě

Josef Božek 1782 - 1835 studia - matematika a mechanika v Brně 1804 Praha (pěšky s modelem stroje na prostřihování sukna na zádech) Celý jeho majetek obnášel doporučující dopis a osm grošů v kapse. studia na univerzitě, vychovatel dětí hraběte Clam-Martinice přešel na nově zřízený Stavovský polytechnický ústav (F. J. Gerstner) jako mechanik sestrojení dokonalých protéz hrabě Buquoi přivezl první parní stroj (nesestavený). Zprovoznění se ujal Josef Božek. (V září 1815 se pražská Královská obora stala svědkem historické události - poprvé od pokusů francouzského inženýra Cugnota se na evropském kontinentě rozjel vůz poháněný parou. Parní jízdu zopakoval Božek na témže místě znovu 1. června 1817, kdy předváděl i parní loď na Vltavě. Úspěšnou exhibici zkazila náhlá průtrž mračen, především však krádež pokladny s vybraným vstupným. Zadlužený Božek pak v prudkém hnutí mysli svůj vůz rozbil a k experimentům s parním strojem v dopravě se už nikdy nevrátil.) navrhl železniční vozy pro koněspřežku Hodinářství - stavěl přenosné, interiérové i věžní hodiny (např. v pražské Invalidovně). soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů pro potřeby výuky na polytechnice jeho přesné kyvadlové hodiny pro hvězdárnu Klementina z roku 1812 sloužily až do roku 1984 v Astronomickém ústavu v Praze

Jan Perner 1815 - 1845 nejznámější průkopník výstavby železnic v Rakousku, působil též v Rusku mecenáš českého národního úsilí 20. srpna 1845 - první vlak přijel do Prahy na Masarykovo nádraží (z Olomouce) - řídil Perner podlehl zranění hlavy při inspekční jízdě (uhodil se o sloup výstražného systému, který stál příliš blízko trati)

Jan Svatopluk Presl 1791- 1849 vytvořil český terminologický slovník zaujala ho zejm. botanika podst. jm. – rod /přívlastek - druh fialka vonná 1 500 názvů rostlin, celá terminologie: stéblo, stvol, kalich, keř, hlíza, .... zoologie - 73 zvířat: gazela, tuleň, dikobraz, mrož, myš domácí, medvěd brtník, bobr, pásovec, hroch obojživelný, kolibřík, plameňák, kudlanka, losos, treska Skokejš (?) geologie a paleontologie: zeměkoule, břidlice, hornina, žula dále: brzdy, hřídel, kyvadlo, litina, šachta, štola, závaží,... chemické názvosloví (chemie = lučba): zásada, skupenství, podvojný názvoslovná soustava sloučenin: ný,natý,itý,ičitý,ičný,ový,...

názvosloví prvků - přípona – ík (hliník, draslík, vodík, uhlík, vápník, hořčík,...) některé se neujaly: chaluzík (I), ďasík (Co), voník (Os), chasoník (Ti), žestík (Mo), pochvistík (Ni), sladík (Be), kostík (P), luník (Se), barvík (Cr), jermík (Mn) výňatek u učebnice Lučba minerální: „Mředil k prvkům jiným se chová zrovna tak jako solík, chluzník, brudík, kazík. Jestli též plynný, dává s vodíkem kys, mředev, totiž vůbec zlopověstnou smrtvodku, a slučuje se též s kovy, dává mředníky, podmředníky, nadmředníky. Tito kovomředníci podobají se též halovým sloučeninám. Památno však jest velice, že sloučík mředík přejímá do sebe železo, a sloučenina tato zase jest sloučíkem, chovajícím se zcela jednoduše, sloučíkovitě, pročež i železomředí sluje.“