Historická sociologie ve svých počátcích

Zrod „vědeckého“ zkoumání společnosti se nedá přesně časově zařadit - můžeme se například ptát, kdy se poprvé objevilo jméno oboru, kdy se ustavil jako instituce a nebo také kdy byly prováděny první sociologické výzkumy Auguste Comte, který je obvykle považován za zakladatele oboru, použil termín sociologie poprvé zřejmě v roce 1838 v jednom ze svazků své práce Kurz pozitivní filozofie Už předtím se ale provozovalo zkoumání společnosti pod jinými názvy - sociální fyzika, morální filozofie atd. V řadě těchto zkoumání hrála velkou roli historie – zájem o ní, snaha formulovat zákony historického vývoje atd.

I empirické zkoumání společnosti má velmi dlouhou tradici. Už starověká a středověká sčítání lidu, pořizovaná většinou kvůli výběru daní, jsou (z určitého úhlu pohledu) jsou příklady takového zkoumání. K nějakému abstraktnímu zkoumání společnosti a jejích zákonitostí ovšem nevedla Nejpozději od 17. století se objevují dílčí zkoumání společenské reality, prováděné většinou fyziky a astronomy - dávali své činnosti názvy jako „morální statistika“, „politická aritmetika“

důležitější něž název disciplíny i existence institucionálního zázemí je zřejmě její funkce, přístup, způsob kladení otázek a jejich zodpovídání, která se může skrývat pod různými názvy „pre-sociologové“ zkoumali společnost a kladli si (historicko) sociologické otázky bez toho, že by k tomu potřebovali sociologii jako obor Příklady sociologických otázek: –Vyvíjí se společnost náhodně nebo podle nějakých univerzálních principů? Co určuje společenský vývoj?

Kdy lze mluvit o vědě či vědecké disciplíně: 1) Má-li vlastní předmět na který se zaměřuje 2) Disponuje-li vlastním souborem poznatků 3) Díky těmto poznatkům vybudovala teorie, modely, interpretační schémata 4) Má metody výzkumu, analýzy, interpretace, tj. technologií získávání dat a vytváření poznatků 5) Vyvinula vlastní terminologii (pojmy, definice) 6) Je institucionálně zajištěná (peníze, budovy, pracovníci)

důležité je i to, za jakých okolností se sociologie zrodila - Urbanizace - Upadající vliv náboženství - Růst průmyslu a hospodářství obecně - Nárůst populace - Revoluce

Kdy lze mluvit o vědě či vědecké disciplíně: 1) Má-li vlastní předmět = výsek reality, kterou zkoumá 2) Disponuje-li vlastním souborem poznatků (shromážděné a utříděné poznatky, archiv) 3) Na vlastních poznatcích na nich založené teorie, modely, interpretační schémata 4) Metody výzkumu, analýzy, interpretace, tj. technologií získávání dat a vytváření poznatků 5) Vlastní terminologie (pojmy, definice) 6) Prostředky = peníze, budovy, pracovníci

„presociologové“ Giambattista Vico v práci Nová věda (1725) rozlišoval různá období civilizací raná (poetická), která jsou tvořivá – vznikají nové prvky v právu, náboženství, kultuře, následovaná obdobími racionálními, kdy se lidé „zklidňují“, využívají především „chladné racionality“, což vede ke zdokonalování společnosti a růstu blahobytu. Vede to ovšem také k vyčerpání a úpadku Edward Gibbon v práci Úpadek a pád římské říše (1776) ukázal "sociologické" příčiny pádu Immanuel Kant v textu Co je osvícenství (1784) popisuje svou dobu, co se děje ve společnosti právě nyní. Osvícenství - odpor proti náboženské autoritě a obecně proti tradiční autoritě a oproti tomu víra v rozum a schopnost člověka směřovat své vlastní jednání Saint-Simon - Katechismus průmyslníků (1823) (byla to doba manifestů – v roce 1817 vydává Bentham Katechismus rozumu a lidu; Comte v roce 1852 Pozitivistický katechismus; Engels v roce 1847 Komunistický katechismus; Bakunin a Něčajev v roce 1871 Katechismus revolucionáře)

Auguste Comte (1798 – 1857) Isidore Auguste Marie François Xavier Comte 1822 raná práce Plán vědeckých studií nutných pro vědeckou reorganizaci společnosti Kurz pozitivní filozofie (8 svazků publikovaných mezi 1830 a 1842) Systém pozitivní politiky 1851–1854

Rozdělil sociologické zkoumání na zkoumání sociální statiky a dynamiky - statika se zabývá sociálním řádem a harmonií Zákon souladu – aby byla společnost soudržná a aby se mohla vyvíjet, musí být v souladu: - individuální podmínky existence - rodinné podmínky existence - sociální podmínky existence

- dynamika popisuje a předpovídá vývoj Zákon posloupnosti – situace společnosti vychází ze situace minulé a předurčí situaci budoucí (dějinný determinismus) Vývoj lidské mysli (který je rozhodující) odpovídá zákonu tří stádií –Teologické stádium –Metafyzické stádium –Pozitivistické stádium

Herbert Spencer (1820 – 1902) Nevlivnější filosof a vědec své doby, sociologie byla pouze částí jeho zájmů Práce Principy sociologie ( ) Studoval spisy Comta a přijal některé jeho myšlenky (dělení sociologie na studium sociální statiky a dynamiky, význam rozvoje průmyslu, úsilí o hledání zákonů vývoje, dělení na vojenské a průmyslové společnosti) odmítl ovšem Comteovy názory politické a etické Byl proti zasahování do přirozeného vývoje společnosti

Spencer rozlišoval společnosti jednoduché a společnosti složené. Skupina se totiž podle Spencera nemůže proměnit ve společnost pouhým růstem svých členů, ale je potřeba, aby k tomuto růstu došlo spojováním více skupin. Tak vznikají společnosti (skupiny vyššího řádu). Základem pro pochopení vnitřního vývoje společnosti je Spencerovi zákon zachování a přeměny hmoty a energie. - v hmotě existují přitažlivé a odpudivé síly, díky nim se každý organismus (i sociální organismus) proměňuje a vyvíjí. Tento vývoj má v důsledku vztahu protikladných sil určitý rytmus. Nejdříve vlivem přitažlivých sil dochází k integraci, pak převáží odpudivé síly, zvyšuje se pohyb a tření ve společnosti a nastává dezintegrace. Součástí integrace je diferenciace společnosti (která ovšem následně posiluje dezintegraci). - cílem je aby dezintegrace nepřekročila určitou mez