Společná obchodní politika – jednotný trh (přednáška VŠERS v rámci předmětu Společné a koordinované politiky EU) 7. března 2006 JUDr. Jiří Trnka

Společná obchodní politika – jednotný trh Společný trh, jednotný trh, vnitřní trh termíny většinou používány jako synonyma, přesto někteří odlišují – např. jednotný trh jako celní unie bez netarifních opatření x společný trh jako prostor s volným pohybem všech čtyř svobod je tedy vnitřním trhem Společenství a tedy prostorem s volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálu komplexním cílem jehož součástí jsou jak společné politiky tak i navazující aktivity např. regionální politiky a sociální politiky je mezistupněm procesu ekonomického sjednocení – vrcholem je hospodářská a měnová unie od 1957-1993 se Společenství soustředilo téměř výhradně na vybudování jednotného trhu

Společná obchodní politika – jednotný trh Společný trh, jednotný trh, vnitřní trh stupně ekonomické integrace: - zóna volného obchodu (zrušení tarifní i kvantitativních omezení mezi dvě a více státy, vnější zachovány vlastní) - celní unie (navíc společný vnější celní sazebník) - společný trh (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu) - měnová unie (doplnění o společnou měnu) - hospodářská unie (jednotný daňový systém, plná integrace členských států v nadnárodních orgánech odpovědných za vytváření společné hospodářské politiky) již ESUO směřovalo ke společnému trhu za výchozí stupeň ekonomické integrace považována celní unie (nikoli již zóna volného obchodu, pozitivní zkušenosti z fungování ESUO) zvýšení produkce, produktivity práce, snížení cen a další výhody plynoucí z odstranění veškerých omezení

Společná obchodní politika – jednotný trh Vytváření jednotného trhu na základě společné obchodní politiky základním krokem vybudování společného trhu bylo vytvoření celní unie – Smlouva o EHS program procentuálního snižování cel a celních sazebníků (A-E pro konkrétní výrobky) vytvoření celní unie k 1.7.1968 cíl vytvořit společný trh ve Smlouvě o EHS základním nástrojem koncepce společného trhu byla společná obchodní politika předpoklady vedoucí k vytvoření společného trhu: - odstranění celních poplatků a kvantitativních omezení při dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy - zavedení společného celního sazebníku a společné obchodní politiky vůči třetím státům - zrušení překážek volného pohybu osob, služeb a kapitálu - zavedení nenarušované soutěže na společném trhu - sbližování vnitrostátních právních řádů dva způsoby k řešení situace – a) navzájem uznávat národní technické požadavky na výroby, b) harmonizací sjednotit odlišné technické předpisy vzájemné uznávání rozšířeno díky rozhodnutí ESD ve věci Cassis de Dijon – výrobek legálně vyrobený a uvedený na trh v jednom čl.státě musí mít možnost přístupu na trhy v ostatních čl.státech bez ohledu na to zda odpovídá předpisům stanoveným těmito státy použití principu vzájemného uznávání není možné u velice podstatných rozdílů mezi národními úpravami členských států – řešeno sjednocením technických požadavků tj. harmonizací při sjednocování rozlišován tzv. starý a nový přístup starý přístup – explicitně stanoveny požadavky na výrobky, závazné směrnice ochraňující spotřebitele, s novým tokem výrobků přijímány stále nové a nové směrnice

Společná obchodní politika – jednotný trh Vytváření jednotného trhu na základě společné obchodní politiky přechodné období 12-15 let rozdělené na tři na sebe navazující etapy pro vytvoření společného trhu Smlouva o EHS detailně stanovovala harmonogram zavádění kvantitativních restrikcí a cel, zakazovala použití opatření s rovnocenným účinkem a současně nedovolovala zavádění nových opatření omezení dovozu, vývozu či tranzitu bylo možné pouze z důvodu veřejné mravnosti, veřejného pořádku, veřejného bezpečnosti, zachování zdraví a života lidí, ochrany rostlin, ochrany národních kulturních statků a ochrany průmyslového a obchodního vlastnictví tato omezení však nesměla sloužit k diskriminiaci nebo skrytému omezování obchodu mezi členskými státy předpoklad přijímání dalších opatření nezbytných k umožnění volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu

Společná obchodní politika – jednotný trh Překážky společného trhu ochranářské tendence – vytváření společného trhu postupný proces se souhlasem Rady (tj. členských států), vystaven silnému tlaku zájmových skupina států samotných (zachování dosavadního protekcionismu) vhodným nástroj pro prosazení ochranářských tendencí se stala netarifní opatření – jejich postupný nárůst (ochrana národních trhů před vstupem zahraniční konkurence) deset druhů netarifních omezení, která státy užívaly jako ochranu před konkurencí z volného pohybu zboží: - omezení vzniklá za účelem ochrany veřejného zájmu (stát u velkých zakázek upřednostňoval domácí výrobce deklarací snahy o udržení zaměstnanosti v odvětví či regionu) - ovlivňování soukromých nákupů formou informačních kampaní (např. vldání kampaň BB-Buy British ve VB) - ochrana domácí produkce daňovým zvýhodněním (např. určení sazby spotřební daně, různé u whiskey x víno)

Společná obchodní politika – jednotný trh Překážky společného trhu další druhy netarifních opatření: - slučování subjektů působících v daném odvětví (odstranění konkurence, rozdělení trhu a následně úprava cen) - cílené státní dotace - zavedení znesnadňujících administrativních opatření při dovozu - stanovení národních kvót na produkci - realizace diferencované politiky pomoci třetím zemím - odlišná měnová politika čl.zemí (jen do zavedení eura) - vytváření různých technických norem a standardů (nejběžnější netarifní omezení, např. zákon čistoty na pivo, norma na složení čokolády) toto všechno negativní důsledky na budování společného trhu (počátek odpovídal plánu, ale netarifní omezení vyvolala krizi jako společného trhu tak Společenství jako celku)

Společná obchodní politika – jednotný trh Politická a ekonomická krize Společenství a vliv na společný trh od 1965 Společenství v politické krizi (neschopnost dospět k dohodě o společných cenách zemědělské produkce, negativní vliv na jednání o odstranění omezení u průmyslového zboží apod.) výsledkem stagnace v druhé polovině 60.let a začátkem 70.let či dokonce rozvolnění dosavadní úrovně spolupráce další posilování zájmu členských zemí o ochranu národních trhů pomocí netarifních omezení vzrůstal význam evropského práva a ESD, který důsledně působil ve prospěch principů společného trhu ESD prosazoval zákaz opatření se stejným účinkem jako mají cla a množstevní omezení – uplatňování čl.30 Smlouvy o EHS ESD v 70.let významným aktérem procesu dokončení společného trhu (např. Cassis de Dijon) – formou posudků v rámci předběžného řízení

Společná obchodní politika – jednotný trh Ekonomické problémy Společenství v 70.letech Společenství konfrontováno s problémy měnové stability, ropných krizí a postupným nárůstem nezaměstnanosti v neprospěch společného trhu také působilo opakované rozšiřování Společenství (po rozšíření o VB, Dánsko a Irsko se podařilo obnovit výchozí bod – celní unii až 1977 a po přijetí Řecka, Španělska a Portugalska až v 1992) Společenství se tou dobou nacházelo nad úrovní celní unie, ale vzhledem k výše uvedeným omezením nebylo stále schopné dosáhnout vytvoření společného trhu (a to ani řadu let po původně plánovaném datu 1970) důsledkem tzv. euroskleróza (období 1973-1984) – pokles ekonomických ukazatelů včetně objemu zahraničních investic, hluboký propad v obchodní bilanci zvyšující se finanční nároky společné zemědělské politiky, náklady na stabilizaci po rozšíření, britský problém hledání cest navýšení rozpočtu a dosažení finanční stabilizace Společenství

Společná obchodní politika – jednotný trh Úsilí o revitalizaci projektu společného trhu Ferrantiho iniciativa (1980) – platforma prosazující odstranění zbývajících obchodních omezení bránících rozvoji společného trhu (tzv. Klokaní skupina – skákat přes překážky společného trhu) Narjesův plán (1982) – eliminace netarifních omezení pomocí nového přístupu k harmonizaci standardů na základě zásady vzájemného uznávání (iniciace příprav na odstranění netarifních omezení) Plán „Evropa 1990“ (1984) – zjednodušení administrativních překážek na hranicích, dosažení harmonizace napřímých daní, standardizace technických norem, liberalizace veřejných zakázek význam judikátů ESD v oblasti volného pohybu čtyř svobod pro akceleraci budování společného trhu – vzájemné uznávání apod.

Společná obchodní politika – jednotný trh Bílá kniha o vnitřním trhu významná role Komise pod vedení J.Delorse již 1985 projekt kompletní konsolidace Společenství (dokončení společného trhu jako podmínka dalšího integračního vývoje, jediná možná reakce na úspěchy americké a japonské ekonomické konkurence) výsledkem Bílá kniha o vnitřním trhu (autorem britský komisař pro obchod A.Cockfield, někdy proto nazývána Cockfieldova bílá kniha) vyjmenovala 279 překážek společného trhu a vzájemného obchodu dělení překážek na fyzické (bariéry na hranicích, administrativní opatření, celní prohlídky, poplatky), daňové (řešit postupnou harmonizací spotřební daně a DPH), technické (subvence, státní podpory, přidělování veřejných zakázek) Komise navrhla tři hlavní nástroje překonání omezení: - harmonizace předpisů (minimální standardy na území Spol.) - princip vzájemného uznávání výrobků na území Spol. - stálá výměna informací mezi čl.státy za spolupráce Komise

Společná obchodní politika – jednotný trh Jednotný evropský akt (1987) a jeho význam pro dokončování společného trhu první všeobecná revize primárního práva, jehož klíčovou oblastí bylo obnovení dynamiky projektu společného trhu potvrdil v primárním právu rok 1992 jako datum pro vytvoření společného trhu u výjimek přepokládal pouze dočasnou povahu a co nejmenší rušivý efekt na fungování společného trhu pozornost také na volný pohyb osob a služeb změna mechanismu hlasování v Radě – v otázkách vnitřního trhu hlasování kvalifikovanou většinou požadavek aplikace principu vzájemného uznávání potvrdil vazbu mezi institucionální reformou a integračním posunem v oblasti jednotlivých politik dohoda o zrychlení budování společného trhu zasazeno do širšího kontextu shoda mezi čl.zeměmi (proces ratifikace JEA nenarazil na významné obtíže)

Společná obchodní politika – jednotný trh Dokončování společného trhu Cecchiniho zpráva – neformální označení Náklady ne-Evropy, vyčíslení nákladů roztříštění společného trhu v ES, objem ušetřených nákladů fungováním společného trhu cca. 200 mld. ECU zpráva dále konstatovala že při neexistenci společného trhu si veřejný sektor opatřuje zboží a služby za přemrštěné ceny (což podporuje nehospodárnost podniků), dominují veřejní zadavatelé zakázek, malá nabídka, přeshraniční obchod je bezvýznamný, roztříštění trhu škodí konkurenceschopnosti na světovém trhu od 1985 nová etapa integrace – realizace společného trhu společný trh zasahuje také do života občanů (neomezený pohyb, svobodu usídlování, uznávání kvalifikací přináší nové pracovní příležitosti v celém Společenství) projevil se růstem produktivity práce, vyšším podílem investic, mírným nárůstem HDP a snížením cen změna období eurosklerózy na vlnu eurooptimismu

Společná obchodní politika – jednotný trh Oddálení dokončení společného trhu kontrolou plnění úkolů společného trhu pověřena Komise již 1991 se začalo ukazovat, že termín stanovený pro vytvořený společného trhu (31.12.1992) nebude možné dodržet (v roce 1991 splněno pouze 60 % položek Bílé knihy) Komisí vypracován seznam přetrvávajících omezení společného trhu potvrzena existence přetrvávajících omezení, ale také zdůrazněny rezervy v implementaci potřebných směrnic Komisí předložena 1993 další bílá kniha s názvem Růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost: výzvy a cesty vpřed do 21. Století navrhuje opatření s cílem rozvinout další navazující cíle, především sociální politiku EU a to z hlediska stabilizace nezaměstnanosti a posílení principu solidarity

Společná obchodní politika – jednotný trh Současný stav jednotného trhu jednotný trh není dosud úplně dokončen stále nejsou splněny všechny cíle stanovené v rámci tohoto projektu Komise tedy stále sleduje a vyhodnocuje plnění úkolů formulovaných v polovině 80.let aktuální stav plnění zásad Bílé knihy – průměr EU 98,2% (nejlépe Finsko, Dánsko, Švédsko nad 99%, nejhůře Francie, Řecko, Irsko cca. 97%)

Společná obchodní politika – čtyři ekonomické svobody v EU Volný pohyb zboží první krokem bylo zřízení celní unie v roce 1968 výsledkem celní unie: - odstranění cel na dovozy a vývozy mezi čl.státy - odstranění kvantitativních omezení dovozu a vývozu - odstranění daňové diskriminace v obchodu mezi č.státy - společný celní sazební pro obchod s třetími státy ještě dva požadavky dle Římských smluv, které se však ukázaly jako výrazně složitější: - úprava státních monopolů obchodní povahy aby byla vyloučena jakákoliv diskriminace - úprava systému státních podpor aby nebyly zvýhodněny domácí podniky při narušení hospodářské soutěže

Společná obchodní politika – čtyři ekonomické svobody v EU Volný pohyb zboží zakázat nebo omezit dovoz nebo tranzit zboží: - ohrožena veřejná mravnost či veřejný pořádek - ohrožena zdraví a život lidí a zvířat - ochrana národních kulturních památek - ochrana průmyslového a obchodního tajemství největší potíže z toho, že státy s poukazem na veřejnou ochranu či ohrožení zdraví a života lidí a zvířat trvaly na splnění specifických národních předpisů – omezení obchodu až od 1993 odstranění fyzických překážek na hranicích mezi členskými státy složitější však odstraňování technickým překážek obchodu technické bariéry a předpisy týkající se tisíců výrobků výrobce tak musel přizpůsobovat výrobek normám státu kam jej vyvážel, což výrobu zdražovalo, zpomalovalo růst produktivity a omezovalo konkurenci

Společná obchodní politika – čtyři ekonomické svobody v EU Volný pohyb zboží dva způsoby k řešení situace – a) navzájem uznávat národní technické požadavky na výroby, b) harmonizací sjednotit odlišné technické předpisy vzájemné uznávání rozšířeno díky rozhodnutí ESD ve věci Cassis de Dijon – výrobek legálně vyrobený a uvedený na trh v jednom čl.státě musí mít možnost přístupu na trhy v ostatních čl.státech bez ohledu na to zda odpovídá předpisům stanoveným těmito státy použití principu vzájemného uznávání není možné u velice podstatných rozdílů mezi národními úpravami členských států – řešeno sjednocením technických požadavků tj. harmonizací při sjednocování rozlišován tzv. starý a nový přístup starý přístup – explicitně stanoveny požadavky na výrobky, závazné směrnice ochraňující spotřebitele, s novým tokem výrobků přijímány stále nové a nové směrnice

Společná obchodní politika – čtyři ekonomické svobody v EU Volný pohyb zboží nový přístup – formou směrnice pouze omezený počet požadavků zásadní důležitosti týkající se zdraví, bezpečnosti spotřebitele, ochrany životního prostředí a pouze na vybrané skupiny výrobků mezi zeměmi existují velké rozdíly v sazbách nepřímých daní což narušuje soutěžní podmínky jejich vzájemného obchodu výrobky různě konkurenceschopné kvůli rozdílným sazbám již Římská smlouva harmonizovat daně (pouze nepřímé) cílem není odstranit rozdíly, ale jejich sblížení, aby nebyly ovlivňovány toky vzájemného obchodu harmonizace nepřímých daní – dvě věci: a) sblížit sazby těchto daní, b) rozhodnout jak a kde bude daň vybírána od 1993 každá členská země jen dvě sazby DPH – jednu vyšší 15-25% a jednu nižší 5-9%

Společná obchodní politika – čtyři ekonomické svobody v EU Volný pohyb zboží výběr daně prováděn dvěma způsoby: a) v zemi původu (vyvážející), b) v zemi určení (dovážející) stále však země před přechodem hranic zbavena DPH (refundována) a nová DPH je uvalena v příchozí zemi – nyní však není nutno tuto transakci provádět na hranicích v budoucím systému výběru DPH má být dodržována zásada, že DPH zůstává v zemi, v níž vznikla bariéry vzájemného obchodu mohou nastat i při výrazných rozdílech ve výši spotřební daně – proces harmonizace není dosud ukončen, od 1992 v platnosti její minimální sazby hranice sice zůstaly zachovány, přestaly však být bariérou volného obchodu mezi členskými státy roztříštěnost evropského trhu v oblasti pohybu zboží byla odstraněna, aniž byla popřena samostatnost a identita členských států