Messinská konference a jednání o římských smlouvách: vznik EHS a Euratomu Petra Nováková

Messinská konference 1. – 3. června 1955 schůze představitelů členských států ESUO (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko) předsednictví Josefa Becha; účastníci Antoine Pinay, profesor Hallstein, kancléř Adenauer, Paul-Henri Spaak, Johann Willem Beyen projednání návrhů náhradníka za Jeana Monneta → René Mayer rezoluce: „nadešel okamžik, kdy je třeba přistoupit k nové etapě na cestě evropské výstavby … toto musí být realizováno nejprve v ekonomické oblasti, je potřeba pokračovat v rozvoji jednotné Evropy cestou rozvoje společných institucí, pokračující fúzí národních ekonomik, vytvořením Společného trhu a pokračování v harmonizace sociální politiky → → → z důvodu udržení významné pozice, jakou Evropa ve světě zaujímala a aby byla zvyšována životní úroveň obyvatelstva“ Výsledek → byla dosažena shoda ohledně oživení Evropy v ekonomické oblasti, ale docházelo k odlišným názorům, jak vše zrealizovat ……..……..

Messinská konference Francie: integrace po odvětvích - jaderná energie, elektřina, plyn, doprava, pošta a telekomunikace Německo, Itálie, Nizozemí - zájem o oblast cel – pád celních bariér a s tím související rozvoj obchodu Institucionální otázka - Benelux požadoval instituce nadané pravomocemi, Francie byla proti rozšiřování kompetencí ESUO do dalších oblastí Výsledek → konference se dohodla na tom, že budou prostudovány jednotlivé oblasti zvlášť: odvětvová integrace celkový společný trh poté bude rozhodovat o rozsahu pravomocí nových orgánů ……..……..

Messinská konference Vypracování studie mezivládním výborem, předseda Paul-Henri Spaak Spaakův výbor (Brusel; tvořen vládními delegacemi a odborníky z ESUO) syntézu prací zpracoval Pierre Uri, asistovali mu Albert Hupperts a Hans von der Groeben SZ definitivně zredigována v dubnu 1956 odpovídala na otázky vzešlé z Messinské konference, určovala prostředky k dosažení cílů konference (buď celkového společného trhu, nebo integrace v určitých specializovaných odvětví) SZ prosazovala systém celní unie se společnými vnějšími tarify; odvětvová integrace byla podle zprávy možná pouze v oblasti jaderné energie Výsledek → SZ obsahovala dva rozdílné návrhy: všestranný Společný trh a Euratom → na společném zasedání ESUO je Spaak představil jeho představitelům; konečnou podobu získaly 21. dubna 1956 na schůzi ministrů zahraničí, kteří o nich měli rozhodnout ……..……..

Messinská konference Francii se zamlouval jen Euratom („evropská jaderná velmoc“ + vidina hraní hlaví role + záruka proti Německu), Belgie se nechtěla vzdát se svých uranových zásob ve prospěch evropského jaderného společenství, Němci spíše upřednostňovali spolupráci s Angličany a Američany Výsledek → Německo se Euratomem souhlasilo jedině pod podmínkou, že Francie vysloví souhlas se širokým Společným trhem ……..……..

Messinská konference Monettův výbor pro spojené státy evropské (byl zklamaný neúspěchem EOS). 13. října 1955, „nástroj k urychlení evropských integračních plánů, využívající podpory osobností různých členských zemí.“ Cíl: „učinit z Messinské rezoluce z 2. června letošního roku skutečnou etapu na cestě ke Spojeným státům evropským … je nutné, aby státy delegovaly určité své pravomoci na evropské federální orgány …“ Výbor podporován politickými stranami; tvořen cca 100 lidmi, scházeli se 1/rok, přijímali rezoluce Výbor se soustředil především na Euratom; 1. schůze Akčního výboru se konala 18. ledna 1956 → výsledkem byla rezoluce požadující po vládách, aby po vzoru ESUO zřídily nové nadnárodní společenství pro rozvoj jaderné energie, které by vlastnilo suroviny a kontrolovalo jejich mírové využití → Výbor požádal o schválení rezoluce parlamenty 6 zemí, což vedlo nejen k zájmu jednotlivých parlamentů, ale i vlád → „etapa Evropské výstavby/oživení“ ……..……..

Jednání o římských smlouvách 29. – 30. května 1956 – přijetí Spaakovy zprávy ministry zahraničních věcí Šestky; Benátky Spaakův výbor pověřen redigovat dvě smlouvy – o vytvoření širokého, všestranného trhu a druhou o Evropském společenství pro jadernou energii dohoda → obě smlouvy podepsány, ratifikovány a uvedeny v platnost součastně (obava z jednání Francie) Francie – chtěla vědět, jestli jim bude Euratom bránit ve vývoji jaderných zbraní → Antoine Pinay: Euratom nebude přijat, pokud bude překážkou pro vojenský rozvoj Francie. Guy Mollet: Euratom výlučně mírový, chtěl aby Francie žádné zbraně nevyráběla → ostrá kampaň proti Euratomu, který by Francii zabránil stát se čtvrtou jadernou mocností → Mollet: navrhl, aby Francie neprováděla zkoušky své bomby před 1. 1. 1961, ale aby nezastavila výzkumy (po tomto datu získají svou úplnou svobodu jednání) → Německo i ostatní státy proti → ustoupili; členové Euratomu si ponechali svobodu vojenského využití s tím, že souhlasili s určitou kontrolou. ……..……..

Jednání o římských smlouvách Společný trh – Francie nespočet požadavků → 3 garantované body: harmonizace sociálních výdajů, zemědělská politika, asociace zámořských území nadnárodnost – pouze v minimálním rozsahu nutném pro fungování; francouzská delegace trvala na tom, aby rozhodovací pravomoc měla Rada ministrů a ne Komise a aby Parlamentní shromáždění nemělo legislativní pravomoc → s tím souhlasili i ostatní členové Šestky i přes určité rozpory byla smlouva hotova díky politické vůli vlád zejména ve Francii a Německu, kde se přenesli přes námitky administrativy a odborníků. výsledek → Smlouvy zakládající EHS a Evropské společenství pro atomovou energii byly podepsány 25. března 1957 v římském Kapitolu. ke konci roku byly smlouvy ratifikovány a od nového roku se začalo s výstavbou nových institucí ……..……..

EHS a Euratom do značné míry přejímaly schéma ESUO pravomoci Parlamentního shromáždění a Soudního dvora ESUO byly rozšířeny a vztahovaly se i na 2 nová společenství Společné shromáždění ESUO bylo rozšířeno ze 78 na 142 členy → přetvořeno v Evropské parlamentní shromáždění pro tři společenství → Evropský parlament (členové delegování národními parlamenty (Fr/Ně/It. – 36, Bel/Niz. – 14, Luc. 6), právo odvolat komisi 2/3novým vyjádřením nedůvěry vytvořen Hospodářský a sociální výbor (inspirován francouzskou Hospodářskou a sociální radou) Komise EHS tvořilo 9 členů – po 2 z každé ze 3 velkých zemí, po 1 ze tří menších Komise Euratomu byla tvořena 5 členy - po 1 z každé země, kromě Lucemburska, které zde zastoupeno nebylo Rozdíl od ESUO – rozhodnutí přijata Radou ministrů, Komise pak byla povinna toto rozhodnutí aplikovat, zajistit jejich naplňování, jakož i ustanovení obsažená ve smlouvě. ……..……..

EHS a Euratom Komise nadána iniciativní pravomocí = Rada ministrů přijímala rozhodnutí na základě návrhů zpracovaných Komisí; pokud Rada ministrů chtěla modifikovat/zamítnou návrh Komise, musela tak učinit jednomyslně Komise vypracovává návrhy na základě celkové orientace Společenství, zatímco Rada hájí spíše národní zájmy Většinové hlasování (vyváženost hlasů) EHS a Euratom – 4 hlasy/3 velmoci, 2 Bel., 2 Niz., 1 Luc. = 17 hlasů → většina = 12; na návrh Komise mohou většinu 12 hlasů shromáždit i 3 velmoci. Rada rozhoduje za rámec návrhu Komise, 12 hlasů musí být získáno minimálně od čtyř zemí, z nichž jeden musí být z Beneluxu EHS a Euratom měly nadnárodní charakter jako ESUO – smlouvy jako rozhodnutí přijatá k realizaci byly aplikovány nejen na státy, ale přímo na podniky a osoby na základě přednosti komunitárního práva před právem národním. Instituce EHS a Euratomu byly od 1. ledna 1958 umístěny do Bruselu a společenství začala fungovat ……..……..

EHS a Euratom Euratom vytvoření společného jaderného trhu s volným pohybem surovin, zařízení a pracovních sil, nezbytných pro jaderný průmysl rozvoj výzkum ve prospěch průmyslového využití atomové energie, usměrňování investicí atd. nezasahoval do vlastnictví jaderného průmyslu, který si nadále zachoval národní charakter EHS liberalizace obchodu, likvidace celních bariér, výstavba společné hospodářské politiky neexistovaly překážky pro pohyb zboží, investic a osob uvnitř států Šestky konec