Virové infekce psa a kočky

Respirační trakt - viry Psinka Adenovirus psa typ 2 Virus parainfluenzy

Psinka (Distemper) Paramyxovirus Onemocnění psovitých, tuleňů, delfínů… Antigenně jednotný Izoláty s rozdílnou virulencí Velmi labilní ve vnějším prostředí

Patogeneze Psinka Kapénková infekce Primární replikace v makrofázích horních cest dýchacích (do 24 hod.) a následně v makrofázích a lymfocytech v mízních uzlinách a mandlích 6 dnů po infekci nastává první febrilní odezva a lymfopenie kritické období 8-10 dnů po infekci Šíření viru do epiteliálních buněk a CNS

Kritické období Psinka absence protilátek: titr Ab > 100: do 10 – 18 dnů infekce epitel. buněk sekundární replikace 2. febrilní odezva lymfopenie klinické příznaky titr Ab > 100: eliminace viru končí virémie dlouhodobá imunita

Formy psinky Psinka Katarální psinka Nervová psinka Gastroenteritis Konjunktivitis Bronchitis Nervová psinka Hematogenním rozsevem viru Neurotropní kmeny viru Demyelinizace Hyperkeratóza (hard pad) Transplacentární přenos Imunosuprese, sekundární infekce

Diagnostika konjunktivální seškrab, otisk faryngeální výtěr Psinka konjunktivální seškrab, otisk faryngeální výtěr moč, krev, sérum cerebrospinální mok Postmortálně: plíce, tonzily, mízní uzliny, močový měchýř, mozek

Diagnostika Přímá IFA - ano Izolace na BK – ne Psinka Přímá IFA - ano Izolace na BK – ne Izolace na kuřecích embryích - ne Eosinofilní intracytoplazmatické a intranukleární inkluze inkluze (v epitel. buňkách, neuronech, leukocytech)

Selhání IFA testu Blokování viru protilátkami Ložiskový výskyt viru Psinka Selhání IFA testu Blokování viru protilátkami Ložiskový výskyt viru Časově omezený výskyt viru

Průkaz protilátek Psinka VNT (párové vzorky) Nepřímý IFT Určení imunitního stavu (po 2. cyklu virémie) nepříznivá prognóza < 1:20 protilátková ochrana > 1:100 nejistá ochrana 1:20 – 1:100

Analýza mozkomíšního moku Psinka Analýza mozkomíšního moku Je preferenční metodou potvrzení CDV encefalopatie Detekce spec. IgM a IgG v moku potvrzuje akutní CDV

Psincový kašel Viroví původci: Postižení dolních cest dýchacích Virus parainfluenzy Adenovirus typ 2 Postižení dolních cest dýchacích

Gastrointestinální trakt - viry Parvovirus psa CPV-2 Coronavirus psa Psinka Adenovirus psa typ 1

Parvoviróza Parvovirus psů Hostitelé – Canidae Vznikl mutací z viru panleukopenie koček Dva typy CPV-2a, CPV-2b Antigenně jednotný Velmi stabilní ve vnějším prostředí Onemocnění se vyskytuje u štěňat ve věku 6 – 18 týdnů

Patogeneze Parvo Orální infekce Iniciální pomnožení viru v region. MU a tonzilách (1 – 2 dny) Replikace v enterocytech, buňkách myokardu Virus je roznášen krví i k enterocytům Virus je možno izolovat ze všech tkání Afinita viru k množícím se buňkám !! Enteritis Myokarditis

Transplacentární infekce Parvo Transplacentární infekce Ve fázi pozdní březosti: Akutní myokarditis ve věku 3 – 8 týdnů věku Mortalita 20 – 100%

Patogeneze Virus naruší střevní sliznici Parvo Patogeneze Virus naruší střevní sliznici Současná deplece lymfocytů a neutropenie umožní průnik bakterií (sepse) a virů.

Diagnostika viru Parvo Hemaglutinační test (prasečí erytrocyty) Izolace viru na BK (A72, CRFK) - ne Rychlé chromatografické testy

Diagnostika protilátek Parvo Hemaglutinačně inhibiční test Protektivní jsou titry >80 Kolostrální protilátky přetrvávají až 8 – 16 týdnů Diagnosticky významný je 4 násobný vzestup titru Nespecifické inhibitory HA v některých sérech (úprava séra kaolínem)

Coronavirus psů Corona Mírné infekce, často asymptomatické 70% psů má protilátky Věk: 1-3 měsíce Inkubace 3-4 dny Acidorezistentní virus Postižení tenkého střeva, epitelie na vrcholcích klků, vylučování až 2 týdny Vodnatý, hlenovitý průjem, žluto-zelené barvy

Corona Diagnostika Sérologie nemá význam – systémové protilátky mají nízký titr Párové vzorky EM, FA, BK Inaktivovaná vakcína – interference s kolostr. Ab

Urogenitální trakt - viry Herpesvirus psa CHV-1 Psinka

Herpesvirus psů Oportunní patogen Období zvýšené vnímavosti: březost (transplacentární přenos) (3 týdny) po narození (3 týdny) stres

Patogeneze Způsob infekce: CHV-1 Způsob infekce: transplacentárně během porodu – oronazálně Primární replikace viru na oronazálních sliznicích Infekce mononukleárních buněk Diseminace do viscerálních orgánů a sekundární replikace Latence viru

Diagnostika PCR (velmi vhodné!) CHV-1 PCR (velmi vhodné!) Izolace viru na BK (primární psí fibroblasty) CPE do 48 hodin Neutralizační test párové vzorky

CNS - viry Psinka Vzteklina

Infekce kočky

Respiratorní trakt Respirotorní onemocnění koček: Herpesvirus FHV-1 Kalicivirus koček FCV Nosičství viru

Infekce GIT kočky Panleukopenie koček Infekční peritonitis koček - FIP

Panleukopenie koček Ag příbuznost s jinými parvoviry Vysoká odolnost viru Infekce oronazální cestou Vylučování: feces, moč, (1-2 dny) 75% inaparentní infekce

Panleukopenie koček Novorozená koťata – CNS infekce, myokarditis Později – panleukopenie a enteritis Vakcinace od 12 týdne (od VN titru 10) VN Titr 10-30 ještě nechrání

Infekční peritonitis koček (FIP) Coronavirus Vnímavé jsou kočkovité šelmy Antigenně příbuzný s jinými coronaviry (TGEV, CCoV) Virus FIP vzniká mutací z ubikvitárního enterálního coronaviru koček (FeCV) Oba viry se liší tropismem k makrofágům

Patogeneze Primární pomnožení - epitel tonzil FIP Patogeneze Primární pomnožení - epitel tonzil Pomnožení viru v enterocytech Infekce makrofágů v mezenter. mízních uzlinách umožňuje distribuci viru v organismu

Patogeneze Protilátky usnadňují infekci (vazba přes Fc receptory) FIP Patogeneze Protilátky usnadňují infekci (vazba přes Fc receptory) Tvorba imunokomplexů Buněčná imunita je protektivní Efuzivní - vlhká forma Neefuzivní – pyogranulomatózní forma při částečně zachované imunitě

Diagnostika FeCV komplikuje diagnostiku: Křížová reaktivita protilátek FIP Diagnostika FeCV komplikuje diagnostiku: Křížová reaktivita protilátek FeCV IFA titr: 25 – 3200 FIP IFA titr: 100 - 64000 Titry >3200 svědčí o infekci FIP Podobnost genomů – problém v PCR diagnostice

FIV Retrovirus Hostitel – kočkovité šelmy hlavní cesta přenosu – kousnutí

Patogeneze cílové buňky monocyty / makrofágy lymfocyty T , B astrocyty FIV Patogeneze cílové buňky monocyty / makrofágy lymfocyty T , B astrocyty perzistentní, celoživotní infekce integrace proviru v hostitelských buňkách restrikce exprese virových proteinů antigenní drift

Patogeneze FIV akutní fáze (několik týdnů) horečka neutropenie asymptomatická fáze (3 - 5 let) ARC (AIDS related complex) generalizovaná lymfadenopatie chronické sekundární infekce ústní dutiny a horních cest dýchacích 5 - 10% infikovaných zvířat nádory postižení CNS

Diagnostika Průkaz protilátek Sérologická latence až několik týdnů FIV Diagnostika Průkaz protilátek ELISA IFA Rychlé testy Sérologická latence až několik týdnů PCR – pouze v některých laboratořích

Virus leukózy koček (FeLV) Retrovirus onemocnění toulavých a volných koček (1 - 7% populace) infekce v prvních 5 letech života (věková rezistence) přenos – sliny (pokousání), moč, fécés, in utero

FeLV Patogeneze 3 biotypy FeLV-A – imunosuprese, oportunní infekce FeLV-B – mutace de novo v org. koček. Virémie, imunosuprese, neoplazie, lymfomy FeLV-C –atrofie thymu. Deplece lymfoidní tkáně vnímavé buňky: makrofágy, lymfocyty, nezralé enterocyty Protilátky jsou schopné eliminovat infekci

Patogeneze Primární pomnožení v makrofázích a B lymfocytech tonzil FeLV Patogeneze Primární pomnožení v makrofázích a B lymfocytech tonzil Primární virémie (1-2 týdny), virus je asociován s mononukleárními buňkami Infekce buněk kostní dřeně a střeva a v další fázi slinné žlázy, jícen, žaludek, ledviny, pankreas, močový měchýř Virus je vylučován slinami, močí, slzami, fécés

Fáze onemocnění FeLV raná fáze 4 – 16 týdnů po expozici (perzistentní virémie nebo regrese) latentní fáze až 3 roky terminální fáze lymfoidní novotvary, různé typy anemií, imunodeficience (sekundární infekce) 83% koček uhyne během 3,5 roku

Diagnostika Detekce p25 antigenu v krvi, slinách, sekretech FeLV Diagnostika Detekce p25 antigenu v krvi, slinách, sekretech ELISA IFA Rychlé imunochrom. testy Detekce protilátek - ne