Český jazyk a literatura Poezie českých autorů 2. poloviny 20. století – Host do domu – Mikulášek Pavel Šupka

AnotaceMateriál seznamuje žáky se základními pojmy k tématu Host do domu AutorMgr. Pavel Šupka JazykČeský Očekávaný výstup26-41-M/01 Elektrotechnika M/01 Strojírenství M/01 Technické lyceum M/01 Hotelnictví a cestovní ruch M/01 Zdravotnický asistent M/01 Zdravotnické lyceum Speciální vzdělávací potřeby-žádné- Klíčová slovaHra asociací, Mikulášek, tragika, Ortely a milosti, Svlékání hadů, Šokovaná růže, Agogh Druh učebního materiáluPrezentace Druh interaktivityKombinovaný Cílová skupinaŽák Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělávání Typická věková skupina15-19 let Vazby na ostatní materiályJe součástí českého jazyka a literatury

Host do domu 60. léta 20. stol. Brno Literární časopis Host do domu Často poezie volného verše, hra asociací, složitější metafory

Oldřich Mikulášek Život: Obchodní škola Literární redaktor, v rozhlase Od 1964 volný spisovatel V 70. letech zakázán – samizdat Pak zase komunistickým režimem povolen

Oldřich Mikulášek Dílo: Silně ovlivněn Halasem Básně expresivní, syrové Motivy: tragika, erotika, zklamání, smrt Velmi různorodá slovní zásoba.

Oldřich Mikulášek Dílo: Ortely a milosti ortely = životní pasivita milosti = životní aktivita básně se dvojí rovinou – k milostem života je nutno kráčet přes ortely (tragiku)

Oldřich Mikulášek Dílo: Svlékání hadů poezie intimní, lyrická, hymny k životu, lidské motivy, paradoxy báseň Zajíčkové – smrt mladých zajíčků při podzimním lovu = nezkušenost, ale radost ze života

Oldřich Mikulášek Dílo: Šokovaná růže šok z invaze 1968, erotika, tragika, zoufalství z pasivity národa

Oldřich Mikulášek Dílo: Pak zákaz psaní – 70. léta, až v 80.letech návrat Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt Agogh Sbírka je považována za vrchol autorovy tvorby Král lítosti a smutku – proti „normalizaci“

Oldřich Mikulášek – ukázka Legendy o věstonické Venuši A zrovna v rovinách se někdy země vzpouzí. Býčí šíj Pálavy, obnažená na kost, ji nahrbila v hrozbě – že to tak nenechá – a tělo ostatní, to nezjevné, jak zaražený hrom se s kýmsi mlčky přelo. Ale i Temnoty se časem unaví. Vydaly tedy Venuši, už trochu přehřátou po těch rejdech s pánví, téměř uhelnou, a když tolik sličných Věstoničanek překrylo stejně svými sukněmi celou její zahrabanou slávu – a všichni začli hrdlem dolů pít.

Oldřich Mikulášek – ukázka Dnes už sice nikdo přesně neví, proč, ale víno, jak známo, a láska, a takové ty božské věci mít důvod nemusí, důvodem samy jsouce. Berou si jen hlavu. A z Dyje stoupá cosi dávného až k srdci.

Oldřich Mikulášek – ukázka Otázky k textu: Jaký historický objev oslavuje autor v básni? Objevení pravěké sošky, tzv. Věstonické venuše Najděte v textu personifikaci A zrovna v rovinách se někdy země vzpouzí. Býčí šíj Pálavy, obnažená na kost, ji nahrbila v hrozbě

Oldřich Mikulášek – ukázka Otázky k textu: Co autor ještě v básni obdivuje? Např. krásu dnešních žen, lásku Najdete v textu stopy patriotismu? A z Dyje stoupá cosi dávného až k srdci.

Citace Panorama české literatury: Literární dějiny od počátků do současnosti. Olomouc: Rubico, s. r. o., ISBN