Nozokomiální nákazy

Nozokomiální nákazy lze definovat jako nákazy exogenního i endogenního původu, které vznikly v příčinné souvislosti s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení. Za nozokomiální infekci je považována nejen infekce vzniklá v průběhu hospitalizace, ale i po jejím ukončení. Jedním ze základních znaků nozokomiálních nákaz je etiologická role nemocničních bakteriálních kmenů, které se v řadě případů vyznačují vyšší rezistencí jak na antimikrobní přípravky, tak i na látky dezinfekční.

Nozokomiální infekce jsou v současné době důležitou příčinou morbidity a mortality, a to jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích. Haley et al. uvádějí nozokomiální infekce jako čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí po srdečních chorobách, nádorových onemocněních a cévních mozkových příhodách. Socio-ekonomický dopad těchto infekcí spočívá především v prodloužení doby hospitalizace, zvýšení nákladů spojených s léčbou a vyšší mortalitě.

Nozokomiální nákazy lze rozdělit podle lokalizace na: infekce respiračního traktu, infekce močového traktu, infekce v místě operačního výkonu, infekce krevního řečiště. Tyto infekce tvoří téměř 80 % všech nozokomiálních nákaz. Dalších 5 % představují kožní infekce.

U 85 % všech nozokomiálních infekcí jsou identifikovány vyvolávající bakterie, přičemž v 85 % se jedná o aerobní a fakultativně anaerobní bakterie a v 7 % o kvasinky. Přibližně dvě třetiny nozokomiálních infekcí jsou monomikrobiální a u 20 % infekcí je prokazována polymikrobiální etiologie.

Pro bakteriální etiologii má velký význam i doba vzniku nozokomiální infekce, respektive doba od přijetí pacienta na oddělení Nozokomiální infekce časné, které vznikají mezi 3. – 5. dnem hospitalizace. Nozokomiální infekce pozdní, vznikající od 5. dne přijetí pacienta do nemocniční péče. U časných infekcí endogenního charakteru se uplatňují spíše bakterie patřící k primární mikroflóře a tedy citlivější k antibiotikům, zatímco u pozdních infekcí sekundárně kolonizující bakterie s vyšší mírou rezistence. Rovněž tato skutečnost musí být vzata v úvahu při volbě antibiotické léčby.

Důležité termíny Nozokomiální infekce Primární mikroflóra endogenní exogenní Primární mikroflóra Sekundární mikroflóra

Aplikace antibiotik u většiny nozokomiálních nákaz je zpočátku necílená, bez konkrétní znalosti etiologického bakteriálního agens a jeho citlivosti k antimikrobním léčivům.

Důležitou součástí komplexní terapie pacientů s nozokomiálními infekcemi je, mimo jiné, i včas zahájený antibiotický režim, a proto není možné čekat na výsledek mikrobiologického kultivačního vyšetření. Přesto lze zvolit, na základě znalosti nejčastějších bakteriálních původců a jejich rezistence k antimikrobním přípravkům, optimální schéma iniciální antibioterapie.

Je však nutné zdůraznit, že pozitivní kultivační nálezy nemusí vždy nutně znamenat patogenní bakterie, ale v řadě případů (zvláště u koaguláza-negativních stafylokoků) se může jednat pouze o kontaminaci, například z kožního povrchu. Vždy je nutné pečlivě zvážit mikrobiologické nálezy s cílem vyloučit možnou kolonizaci a správně definovat bakteriální agens, které se s nejvyšší pravděpodobností podílí na vzniku bakteriální infekce.