1 Společné politiky EU Mezinárodní ekonomická integrace VŠFS LS 2004/05 MS prezenční přednáška

2 OSNOVA Společné politiky EU 1. Společná obchodní politika 2. Společná dopravní politika 3. Společná zemědělská politika 4. Sektorové politiky

3 ad 1 - Společná obchodní politika Smlouva o EHS: postupná liberalizace v MO. Význam institucí (EK, Rada EU). Obchod uvnitř EU a obchod Unie s třetími zeměmi. Společná OP – vůči třetím zemím.

4 ad 1 – 1. pokračování Rozhodování o otázkách obchodu a hospodářské spolupráce přechází na instituce EU. EU uplatňuje společný postup: při stanovení a úpravách celních tarifů při dovozu do EU; při liberalizaci obchodu s 3. zeměmi;

5 ad 1 – 2. pokračování při uzavírání smluv o obchodu a hospodářské spolupráci s 3. zeměmi; při zavádění opatření na ochranu obchodu; při poskytování celních preferencí rozvojovým zemím. Společná OP – vyústění vybudování CU. ES začala vůči 3. zemím vystupovat jako jeden subjekt.

6 ad 1 – 3. pokračování Zavedení Společného celního sazebníku Všechny ČS EU členy GATT a WTO. ČS EU respektují pravidla WTO: nediskriminace, zásady nejvyšších výhod, zákaz dovozních kvót, exportních dotací, účast na mezinárodních jednáních o snižování cel.

7 ad 1 – 4. pokračování Výjimky: zóny volného obchodu - průmyslové výrobky. Ochrana sektoru zemědělství. EU – nejvýznamnější subjekt MO. EU podporuje rozvojové země (preference).

8 ad 2 – Společná dopravní politika Rozšiřování obchodu a budování JVT si vyžaduje dobré fungování dopravy, proto společná dopravní politika. Doprava umožňuje volný pohyb zboží a osob. Dopravní sektor dostává 40 % veřejných investic v EU.

9 ad 2 – 1. pokračování Doprava – dopady na ostatní sektory (vliv na regionální rozvoj). ŘS – společná pravidla mezinárodní dopravy, volný přístup k poskytování dopravních služeb uvnitř ČS EU dopravci z jiných zemích EU. V 2. polovině 80. let (JEA, JVT) – akcelerace integrace v této oblasti.

10 ad 3 – Společná zemědělská politika ŘS o EHS – zásady zemědělské politiky. Důvody: v 50. letech 20. století závislost Z Evropy na dovozu potravin (strategický význam). Cíl SZP: soběstačnost v zemědělské produkci; cenová stabilita; rozvoj venkova.

11 ad 3 – 1. pokračování SZP – v plném rozsahu realizace až od r – pravomoci v ZP převedeny na nadstátní orgány. SZP se opírá o 3 zásady: společný trh pro zemědělské produkty při společných cenách (volný pohyb zemědělské produkce v rámci EU), odstranění cel a jiných bariér ve vzájemném obchodě, odstranění národních dotací, společná pravidla soutěže a jednotná pravidla pro tvorbu cen.

12 ad 3 – 2. pokračování Zvýhodnění produkce zemí EU před zahraniční produkcí – ochrana před dovozem z 3. zemích s nižšími cenami, společný celní sazebník pro dovoz zemědělské produkce, zásobování potravinami z domácích zdrojů. Finanční solidarita: náklady SZP jsou hrazeny ze společného fondu (1962).

13 ad 3 – 3. pokračování SZP od 1962, 1968 zavedeny jednotné ceny – vytvoření jednotného trhu pro zemědělské výrobky bez bariér. Rozhodují orgány EU, v jednotlivých ČZ – intervenční orgány (agentury, úřady), které SZP realizují. Ceny nejsou tržní. Intervenční cena (zaručená cena) – tržní cena nemůže pod ní klesnout.

14 ad 3 – 4. pokračování Minimální cena - uplatňuje se u 70 % zemědělské produkce. Pokud by tržní cena klesla pod tuto cenu, Evropský zemědělský záruční a orientační fond provádí intervenční nákupy, aby se cena udržela na zaručené úrovni. Stimulace růstu zemědělské produkce, ale i financování nadprodukce.

15 ad 3 – 5. pokračování Exportní dotace. Různé formy intervence se týkají 94 % veškeré zemědělské produkce. EZZOF – záruční část (95 % a méně) – slouží k financování dotací, a orientační část (5 % a více ) – slouží k financování strukturálních změn v zemědělství.

16 ad 3 – 6. pokračování Evropský zemědělský záruční a orientační fond: European Agricultural Guidance and Guarantee Fund.

17 ad 3 – 7. pokračování Výdaje na SZP – z rozpočtu EU (vysoký podíl). Reforma SZP v 90. letech. Cíle: snížit výdaje na SZP; odstranit rozdíl mezi intervenčními cenami a světovými cenami;

18 ad 3 – 8. pokračování Snižování intervenčních cen – kompenzace přímými platbami – tyto podmíněny snížením obdělávaných ploch, snížením počtu chovaných zvířat na 1 ha apod. Uvádění půdy do klidu a jiné využití. Politika předčasných důchodů. těžiště dotací se přesouvá ze stimulace výstupů na podporu restrukturalizace.

19 ad 4 – Sektorové politiky ESUO, EURATOM.