Antigeny Základní vlastnosti 1.Cizorodost – během vývoje IK b. v kostní dřeni či v thymu se B aT lymfocyty učí rozpoznávat vlastní Ag (klonová delece).

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Obranné vlastnosti krve
Advertisements

Obranný imunitní systém
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
IMUNOTOXIKOLOGIE Antigenně-specifické imunitní reakce
PROTEINY - přítomny ve všech buňkách - podíl proteinů až 80%
Imunoglobuliny – struktura Imunoglobuliny – funkce Genetický základ tvorby imunoglobulinů Biologické a chemické vlastnosti jednotlivých tříd imunoglobulinů.
Klinická propedeutika
Základní imunitní mechanismy
Mgr. Michaela Karafiátová
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
IMUNITNÍ SYSTÉM IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie,viry,houby,prvoci  onemocnění) Nespecifická : Fagocytóza granulocytů,monocytů.
I. Imunoglobuliny Martin Liška.
Metabolismus A. Navigace B. Terminologie E. Sacharidy I. Enzymy
Přehled imunologie.
Komplement J. Ochotná.
Mechanismy specifické imunity
Zpracoval Martin Zeman 5.C
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Laboratorní metody 2 Kurs Imunologie II.
Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_KUB_09.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Očkování a imunomodulace
Imunita Cholera, 19. století.
úlohy proteinů Proteiny (bílkoviny) stavební katalytická
Protibakteriální imunita
VÝVOJ A SELEKCE T LYMFOCYTŮ V THYMU FcgR FceRI TCR BCR B-cell NK-cell Mast-cell T-cell   CD16     NK-cell    Mast-cell        
PRIMÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
CHEMIE IMUNITNÍCH REAKCÍ
HLA systém (MHC glykoproteiny)
8. VZNIK REPERTOÁRŮ ANTIGENNĚ SPECIFICKÝCH RECEPTORŮ.
Imunodeficience Kurs Imunologie.
Makrofágy, T-lymfocyty, primární a sekundární imunitní orgány
Přírodní látky Bílkoviny = Proteiny –přírodní látky složené ze 100 – 2000 molekul aminokyselin (AK) → makromolekuly –obsah – C, H, N, O, S, P –vazby mezi.
ÚVODNÍ PŘEDNÁŠKA Imunologie 1.
Řízení imunitního systému Kurs Imunologie. Hlavní histokompatibilní systém (MHC) objeven v souvislosti s transplantacemi starší termín: HLA dvě hlavní.
T lymfocyty J. Ochotná.
Imunitní reakce založené na protilátkách B-lymfocyty
Mízní soustava Lymfatická.
T lymfocyty J. Ochotná.
Protiinfekční imunita 2
Histokompatibilní systém
Očkování a imunomodulace
Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD.
Metody imunodifuze a precipitace v gelech
Vyšetření komplementového systému
T lymfocyty Jan Novák.
Přednáška 2hod, ukončení : kolovium – psaní testu Teorie bude použita z odborných knih kombinovaná s vlastní praxí a zkušeností jednotlivých firem a s.
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace Ag – schopna vyvolat I odpověď, komplexní, nekomplexní Ag, hapten, determinanty, nosič V laboratořích:
Molekulární biotechnologie č.10a Využití poznatků molekulární biotechnologie. Molekulární diagnostika.
(aminokyseliny, peptidy…)
Buněčná signalizace Úvod Základní typy signálních drah Imunologie.
Nakažlivá /infekční/ nemoc Je přenosná z nemocného člověka (zvířete) na zdravého jedince Přenáší se přímým stykem, potravou, vdechnutím, poraněním, bodnutím.
Imunita Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Gymnázium, Praha 10, Voděradská 2 Projekt OBZORY.
Imunologie a alergologie
Základy imunologie.
Patogeneze virových nákaz 4
MUDr. Martina Vachová 31. Imunoglobuliny - struktura 32
Protilátky Nejdůležitější Vlastnosti:
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Antigeny z hlediska diagnostiky a pro potřeby imunizace
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
IMUNOTOXIKOLOGIE Antigenně-specifické imunitní reakce
Autoimunita, příčiny ztráty imunitní tolerance
Náplň seminářů III. ročník všeobecné lékařství
Lékařská mikrobiologie I Specifická imunita
Bílkoviny (proteiny).
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Mutace.
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs
Bílkoviny = Proteiny Přírodní látky
Transkript prezentace:

Antigeny Základní vlastnosti 1.Cizorodost – během vývoje IK b. v kostní dřeni či v thymu se B aT lymfocyty učí rozpoznávat vlastní Ag (klonová delece). Pokud se vlastní Ag během maturace lymfocytů v prim. orgánech neobjevil, nedojde k eliminaci klonu lymfocytů, které by ho rozpoznali a reagovaly na něj. Př. Spermie Imunogennost – schopnost indukovat i. odpověď. Čím větší fylogenetická vzdálenost mezi jedinci (při imunizaci), tím větší imunogenosti, př. Transplantace ledvin dvojčat, nepříbuzného dárce Př. Kolagen, cytochrom evolučně konzervované molekuly – imunogennost nepatrná 2.Degradovatelnost – Pokud molekula nemůže být degradovatelná (solubilizovaná), není Ag. Př. Ocelové jehly, klouby z umělé hmoty přijímá organismus bez reakcí. Látka rychle se rozkládající nemá stabilní fragmenty na indukci i. Odpovědi Př. D-AK u savců nepřirozené, peptidy v organismu nedegradovatelné, po zabudování peptidu z L-AK vznik Ag 3. Biochem. struktura – 1.Peptidy – výborné Ag (komplexnost, velikost, toxiny, bičíky)) 2. polysacharidy- špatné Ag (škrob) (3. lipopolysacharidy (G-)4. glykoproteiny (buň. Membrány)5. Lipidy – špatné Ag (strukturní nestabil)5. NK – slabé (flexibilita) 6. Nukleoproteiny (stabilizace)

Vlastnosti Ag 4. Molek. hmotnost – čím vyšší, tím lepší Ag méně jako 5000kDa - neimunogenní kDa – slabý Ag Nad 5000 – silný Ag, obr. Další požadavky: komplexnost a heterogennost: homopolymery-heteropolymery, Př. přidání aromat. AK- zvýšení imunogennosti 4 úrovně organizace proteinů: Primární, sekundární, terciální, kvarterní struktura přispívají k celkové komplexnosti – zvýšení imunog. Obr. 5. Strukturní stabilita – Ag vysoce flexibilní, bez fixního tvaru – špatné Ag př. Želatin, po zabudování tyrozinu, try stabilizace

Vlastnosti Ag 6. Dávka a cesta vniku Ag do těla – nedostatečná dávka-stav neodpovídavosti; nízkozónová tolerance, příliš vysoká dávka – vysokozónová tolerance Vícenásobná aplikace na dosažení potřebné i. odpovědi, způsoby vniku Ag do těla rozhoduje, který lymfatický orgán a které populace buněk se zúčastní na i. Odpovědi 7. Biologické faktory – věk, hormony, genetická vybavenost pro i. odpověď, pohlaví. Př. pohlaví – ženy: odraz stimulačního vlivu estrogenů – 1. odolnost proti infekcím – žijí déle 2. vyšší hladiny Ig 3. I. odpověď na stimulaci rychlejší

Porovnávání rozpoznání Ag lymfocyty B a T B lymfocyty nebo Ab rozpoznávají sekvenční (pořadí AK)nebo konformační epitop (AK v sekundární struktuře), po denaturaci nerozezná, skryté AK rozezná, hydrofilní rozezná, hydrofobní ne Globulární proteiny-kontakt s AK, zívisí na terciální struktuře

T lymfocyty TCR Tc lymfocytů rozeznávají jen fragment rozrušené molekuly procesem uvnitř v APC buňce navázaný na MHCI (15-25AK) TCR Th-MHCII. Peptid – hydrofobní AK musí být ponořené do žlábku MHC, hydrofilní k TCR

Experimentální imunizace Průběh imunitní odpovědi, aplikace po třech týdnech 1.Zjištění dynamiky a výše hladiny tvorby Ig u pokusných zvířat 2.Zjištění koncentrace proteinů očkovací látky 3.Aplikace dávky při spodní hranici hodnoty množství očkovací látky 4.Aplikace po třech týdnech dle schématu 5.Izolace séra s vytvořenými Ab z pokusných zvířat

Experimentální imunizace Literatura udává jako optimální očkovací dávku rozmezí hodnot 5 – 50  g nerozpustných proteinů v bakteriální suspenzi. Toto množství lze aplikovat nejen intraperitoneálně, ale i subkutálně. Intraperitoneální očkování je nejběžnější metodou, která se používá pro vpravení většího množství Ag do myší (Harlow, Lane 1988). K očkování se dá použít spodní hranici hodnot Ag, aby se mohla sledovat dynamika protilátkové odpovědi, která závisí nejen na množství Ag, ale i na jeho specifitě a také na organismu, který očkujeme.

Dynamika primární a sekundární protilátkové odpovědi Obr. Primární odpověď 1. Tvorba Ab ve třídě IgM, potom další třídy a podtřídy (IgG, IgA..) 2. Postupné zvyšování afinity Ab podle procesu somatické mutace Sekundární odpověď 1. rychlejší a intenzivnější tvorba tříd IgG, IgA, nižší tvorba IgM 2. Vyšší afinita a množství Ab expanzí paměťových buněk, které již prodělaly proces somatické mutace