Přemyslovci 13. století

Obsah Přemysl Otakar I. Václav I. Přemysl Otakar II. Václav II. Václav III. Období 1306 – 1310 Literatura

Poslední Přemyslovci: PŘEMYSL OTAKAR I. (1197 – 1230) VÁCLAV I. (1230 – 1253) PŘEMYSL OTAKAR II. (1253 – 1278) 1278 – 1283: Ota Braniborský Rudolf Habsburský Jindřich Vratislavický VÁCLAV II. (1283 – 1305) VÁCLAV III. (1305 – 1306)

PŘEMYSL OTAKAR I. Vláda: 1197 – 1230 Český kníže 1192 – 93 a 1197 – 98 pak 3. český král Rodina: 1. Adléta Míšeňská – dcera: Markéta / Dagmar 2. Konstancie Uherská – Václav I., sv. Anežka Česká

1212 Zlatá bula sicilská

sv. Anežka Česká (1211 – 1282)

Řád křižovníků s červenou hvězdou

VÁCLAV I. Vláda: 1230 – 1253 Zv. též Jednooký. Druhorozený syn PO I. a jeho 2. manželky Konstancie Uherské. Manželka: Kunhuta Štaufská – 5 dětí 1. syn Vladislav Český ( 1247) 2. Přemysl Otakar II.

Města založená za Václava I. Čechy * Staré Město pražské, asi 1235–1245 * Stříbro, asi 1240 * Loket, 1240–1253 * Žatec, snad už 1249, * Cheb, před 1250 Morava * Jihlava, 1233 * Olomouc, ca 1240 * Brno, 1238, 1240 – nejstarší doklad rychtáře * Přerov, 1252

ustáleny ERBY

Bezděz Zvíkov Křivoklát Týřov

sv. Zdislava sv. Anežka Česká

PŘEMYSL OTAKAR II. „král železný a zlatý“ Vláda: 1253 – 1278 Rodina: Druhorozeným synem krále Václava I. a Kunhuty Štaufské. 1. Markéta Babenberská (1260 rozvod) 2. Kunhuta Uherská nemanželský syn – Mikuláš Opavský

VÍTKOVCI VÍTKOVCI, též páni z Růže (německy Witigonen, či Wittigonen), patřili k nejsilnějším domácím rozrodům. Starý český rod, za zakladatele je považován Vítek I. z Prčice, ale nejspíše je rod mnohem starší. Jejich jméno se odvozuje od českého šlechtice[1] Vítek z Prčice († 1194), který byl mezi lety 1169 a 1176 českým stolníkem a objevoval se na významných postech v družině Přemyslovců. Díky svému významnému postavení v jižních Čechách a statkům v hornorakouském Mühlviertelu měli ve středověku mnohočetné vztahy k Rakousku. Vítkovi čtyři synové se stali zakladateli významného českého panského rodu. Kromě toho měl ještě pátého syna, levobočka Sezema z Ústí (něm. Sezem von Alt Tabor). Podle staré pověsti mezi ně rozdělil svůj majetek tzv. dělení růží, načež těchto pět synů založilo tyto rodové větve: * rod pánů z Hradce, vymřel 1604. * rod pánů z Krumlova, vymřel 1302. * rod pánů z Rožmberka, vymřeli 1611. * rod pánů z Landštejna a Třeboně, vymřel začátkem 15. století a jejich větev Svitáčkové (či Svitákové) z Landštejna vymřeli na začátku 17. století. * rod pánů ze Stráže a Ústí, páni ze Stráže vymřeli po polovině 15. století, Sezimové z Ústí z Sezimového Ústí vymřeli v polovině 17. století. Reálně jsou prokázáni čtyři synové Vítka z Prčice: Jindřich z Hradce (páni z Hradce, ze Stráže a pravděpodobně i páni z Ústí), Vítek st. (páni z Krumlova). Vítek ml. z Prčic (páni z Rožmberka) a Vítek z Klokot (páni z Landštejna). Všechny tyto rody měly ve znaku pětilistou růži, každý rod jinou barevnou kombinaci. Rod pánů z Hradce měl ve znaku zlatou růži na modrém poli; rod pánů z Krumlova nosil ve znaku zelenou růži na stříbrném poli; Rožmberkové červenou růži na stříbrném poli; rod pánů z Landštejna a Třeboně měl ve svém erbu stříbrnou růži na červeném poli; a konečně erb rodu pánů ze Stráže nad Nežárkou a Sezimova Ústí tvořila tmavě modrá růže na zlatém poli, někde je pro pány z Ústí uváděná i černá růže na zlatém poli.

Čechy – města založená PO II. * Děčín, po roce 1252 * Písek, 1254 stál * Kolín, kolem 1261 * Kouřim, 1253–1261 * Most, před 1257 * Menší Město pražské, 1257 * Čáslav, asi 1260 * Chrudim, asi 1260 * Klatovy, kolem 1260 * Vysoké Mýto, asi 1260 * Ústí nad Labem, kolem 1260 * Louny, po 1260 * Kadaň, před 1261 * Domažlice, asi 1262 * České Budějovice, 1265 * Polička, 1265 * Ostrov, poprvé doložen 1269 * Chotěboř, mezi 1265–1278 * Nymburk, před 1276 * Tachov, 1253–1278 * Dvůr Králové, 1253–1278 * Jaroměř, 1253–1278 * Mělník, 1253–1274 * Kutná Hora, před 1276 * Trutnov, 1260

1278 – bitva na Moravském poli (u Suchých Krut)

smrt Přemysla Otakara II.

Koruna z pohřební výbavy PO II.

HIC IACET PRZEMISL ALIAS OTAKARUS REX BOHEMIE ET AUSTRIE STIRIE CARINTHIE DUX MARCHIO MORAVIE ET DOMINUS PORTUS NAONIS FILIUS WENCESLAI REGIUS Zde leží Přemysl, jinak Otakar, král český a rakouský, štýrský, korutanský vévoda, markrabě moravský a pán Pordenone, syn krále Václava

Po smrti PO II.: Václav II. byl teprve 7letý – vězněn na Bezdězu, odvezen do Německa. „Braniboři v Čechách“ 1278 – 1283: OTA BRANIBORSKÝ – Čechy RUDOLF HABSBURSKÝ – Morava JINDŘICH VRATISLAVICKÝ – Kladsko

VÁCLAV II. Vláda: 1283 – 1305 6. český král a POLSKÝ král (1300 – 1305) Jeho rádcem: Záviš z Falkenštejna Rodina: 1. Guta Habsburská – PO ( 1288), Václav III., Anna, Eliška 2. Eliška Rejčka – Anežka Doložený nemanželský syn Jan Volek.

Poprava Záviše z Falkenštejna (1290 Hluboká)

Středověká zobrazení Václava II.

Václav II. uděluje kutnohorským dolům horní řád

Vlašský dvůr v KH

Významný centrem vzdělanosti ZBRASLAV = cisterciácký klášter  ZBRASLAVSKÁ KRONIKA

Poslední přemyslovští králové na vyobrazení ze Zbraslavské kroniky

dobové zobrazení zbraslavského kláštera

Příchod německých kolonistů

Území ovládaná: Václavem II. a Václavem III.

V II. a V III.

získané území Polska (1300)

Důležité události Doma: 1300 – Ius Regale Montanorum, pražský groš Zahraniční politika: 1291 – 1306 Chebsko směr Polsko (Horní Slezsko, Kladsko, Krakovsko a Sandoměřsko) 1300 KRÁLEM polským 1301 pro syna zisk UHERSKÉ koruny

VÁCLAV III. Vláda: 1305 – 1306 7. český král, král POLSKÝ (1305–1306) a UHERSKÝ (1301–1305), poslední český panovník z dynastie Přemyslovců. Manželka: Viola Těšínská Zemřel jako bezdětný.  VYMŘENÍ Přemyslovců PO MEČI.

„Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal; a ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap.“ — Zbraslavská kronika

Rodokmen posledních Přemyslovců

1306 – 1310 1306 JINDŘICH KORUTANSKÝ (manžel Anny Přemyslovny = sestra Václava III.) 1306 – 1307 RUDOLF HABSBURSKÝ zv. „Král kaše“ (manžel vdovy po Václavu II. Elišky Rejčky) 1307 – 1310 opět JINDŘICH KORUTANSKÝ 1310 sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským  LUCEMBURKOVÉ

Doporučená literatura BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 800 s. SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197-1250. Praha : Paseka, 2000. 582 s. WIHODA, Martin. Vladislav Jindřich. Brno : Matice moravská, 2007. 412 s. Zlatá bula sicilská. Podivuhodný příběh ve vrstvách paměti. Praha : Argo, 2005. 316 s.

ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. Století posledních Přemyslovců. 2. vyd. Praha : Melantrich, 1998. 412 s.