Rozklad světla optickým hranolem (Učebnice strana 175 – 176) Pro středověkou optiku bylo vysvětlení barev světla a látky velkým problémem. V roce 1672 dokázal Isaac Newton, že se bílé světlo skládá z barevných světel. Dopadá-li na hranu skla svazek paprsků bílého světla, zobrazí se v určitém místě řada na sebe navazujících barevných proužků. Po jednom lomu není rozklad světla příliš patrný, protože paprsky barevného světla svírají velmi malý úhel (řádově desetiny stupně). Proto se pro rozklad bílého světla používá vícenásobný lom na několika optických rozhraních. Nejčastěji se používá optický hranol vyrobený ze skla.

Na lámavých plochách optického hranolu se světlo láme dvakrát, a proto je odchylka barevných složek bílého světla od původního směru větší než při lomu na jednom rozhraní. Paprsek stejnobarevného světla, např. červeného, dopadá na rozhraní vzduchu a skla a láme se ke kolmici. β2 α1 β1 α2 Po průchodu skleněným hranolem dopadá paprsek na rozhraní skla a vzduchu a láme se od kolmice. Na hranol dopadá paprsek bílého (slunečního ) světla. Bílé světlo je složeno ze všech barev světla, každá barva se šíří jinou rychlostí. Díky tomu se při lomu bílé světlo rozloží na jednotlivé barevné složky – hranolové světelné spektrum.

Bílé denní světlo se hranolem rozloží na spektrum, v němž jsou zastoupeny všechny barvy odpovídající složkám světla v posloupnosti: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, fialová. Pořadí barev je vždy stejné. Nejméně se láme červené světlo, nejvíce světlo fialové. Sluneční světlo je složeno ze všech spektrálních barev. Při průchodu skleněným hranolem se rozkládá na jednotlivé barevné složky, vzniká spojité hranolové spektrum. Rozklad slunečního světla můžeme pozorovat při dopadu světla na hranu skla nebo na vrstvu vody („vodní hranol“).

zvětšená dešťová kapka Na principu lomu světla je založen i vznik duhy. Duhu pozorujeme nejlépe, když máme Slunce za zády, nízko nad obzorem a v prostoru před námi prší. zvětšená dešťová kapka Sluneční světlo se láme na kapkách vody. Paprsky, které přicházejí do našeho oka z rozličných kapek a jsou stejně odchýleny od směru paprsků dopadajících na kapky, vytvářejí oblouk téže barvy. Proto vidíme duhu jako barevný oblouk s vnitřním okrajem fialovým a vnějším okrajem červeným. Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 177 – 178.