POHYBOVÝ SYSTÉM (svaly, kosti, vazy) a obecná neurofyziologie

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Elektrické vlastnosti buňky
Advertisements

Acetylcholin a noradrenalin v periferní nervové soustavě
Patofyziologie srdce Funkce kardiomyocytu Systolická funkce srdce
Svalová tkáň Anatomie II..
METABOLICKÁ ADAPTACE NA TRÉNINK
Svalstvo.
Obecná neurofyziologie
Svalová tkáň Modul B čtvrtek, 6. dubna :07.
Fyziologie a biochemie svalového stahu
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
Fyziologie srdce Daniel Hodyc Ústav fyziologie UK 2.LF.
Nervová soustava.
Biochemie svalové a nervové tkáně
4. Neuron.
Nervová soustava- úvod
Svalová tkáň MUDr. Marián Liberko.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
TKÁŇ SVALOVÁ Olga Bürgerová.
Energie Informace Energie Látky Informace Látky ROVNOVÁŽNÝ STAV.
FYZIOLOGIE SVALŮ PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ SVALY HLADKÉ SVALY
SOUSTAVA NERVOVÁ Řídí činnost lidského těla
Příčně pruhované svaly: Stavba.
Biomechanika kosterního svalu
Nervová soustava Nervová soustava je nadřazená ostatním soustavám
Procvičovací schémata ? ? ?.
Fyziologie svalů.
Nervová soustava soustava řídící
Příčně pruhované svaly: Kontrakce.
Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiáluVY_32_INOVACE_335 Název školyGymnázium, Tachov, Pionýrská 1370 Autor Mgr. Filip Tomeš Předmět Biologie.
Nervová soustava Nervová soustava je nadřazená ostatním soustavám
Periferní nervový systém
Svalová síla, svalová práce, svalová únava
SVALY Obecná charakteristika.
TEST Pohybová soustava Septima A. 8. listopadu 2006.
MYOLOGIE OLGA BÜRGEROVÁ.
BUNĚČNÁ SIGNALIZACE.
BIGY, 2009, HCl.  Svaly dělíme dle tvaru - ploché - kruhové -dvouhlavé -tříhlavé -čtyřhlavý - dlouhé - krátké - hranaté,… Celkem asi 600 svalů!
Stavba a funkční třídění svalové a nervové tkáně
NERVOVÁ SOUSTAVA SZŠ A VOŠZ PŘÍBRAM.
MYOLOGIE OLGA BÜRGEROVÁ.
Řídící soustavy Nervová a hormonální.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
6. Akční potenciál.
Fyziologie svalového stahu
AKČNÍ POTENCIÁL V MYOKARDU, PODSTATA AUTOMACIE SRDEČNÍHO RYTMU,
Řízení srdeční činnosti.
Svaly - praktika Svaly Svalová tkáň je typická tím, že je složena z buněk, které jsou nadány schopností kontrakce – pohybu. Sval hladký Sval příčně.
Stavba kůže. Stavba kůže Nervová soustava CNS umožňuje velmi rychlé reakce organizmu na rozmanité podněty zevního i vnitřního prostředí. Podněty-
Typy svalové tkáně Kontrakce růst a regenerace Rychlá, po poškození
Martina Kmecíková, kruh 7, roč. 2009/2010
Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorIng. Zdeněk Pilka Název šablonyIII/2.
Šíření vzruchu v živém organismu
Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK
Kontrakce srdečního svalu
Poznámky k základnímu strukturálnímu uspořádání NS
7. Synapse.
1. RECEPTORY 2. IONTOVÉ KANÁLY 3. TRANSPORTNÍ MOLEKULY 4. ENZYMY
Pohybový aparát  Pasivní část Kostra – opora těla, tvar - upínají se na ni svaly - tvoří ji kostra osová (lebka, páteř, hrudník) a kostra končetin - spojení.
5. Fyziologie svalstva KPK/FYO Filip Neuls & Michal Botek.
SVALOVÁ SOUSTAVA.
Fyziologie pro bakaláře
ZÁKLADNÍ FUNKCE SVALOVÉ SOUSTAVY
Svalová tkáň.
SOUSTAVA SVALOVÁ Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem.
Fyziologie srdce I. (excitace, vedení, kontrakce…)
Svalová tkáň I - rozdělení, stavba, výskyt a funkce
Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/ Název sady materiálů
Název materiálu: VY_32_INOVACE_08_TKÁNĚ2_P1-2
KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL
Transkript prezentace:

POHYBOVÝ SYSTÉM (svaly, kosti, vazy) a obecná neurofyziologie Buňky: a)nevzrušivé b)vzrušivé (nervové a svalové), které reagují na podnět změnou elektrických vlastností své membrány,tedy el. potenciálu.

Klidový membránový potenciál Napětí nervových a svalových buněk (-60 až-90 mV, zevně +, vně -). Způsoben nerovnoměrným rozdělením iontu mezi intracelulární a extracelulární tekutinou. Ovlivněno elektrochemickými gradienty Na+, K+, Cl-,negativně nabité bílkoviny a fosfáty. Uvnitř vysoká koncentrace K+, vně Na+. Činností sod.-dras. pumpy (3 Na+ za 2 K+, spotřeba 1 ATP) a propustnost iontových kanálů.

Vznik klidového membránového potenciálu činností sodíko-draslíkové pumpy elektrochemickými gradienty závislými na propustnosti buněčné membrány (iontové kanály)

Iontové kanály integrální membránové bílkoviny, které spojují vnitřní a vnější prostředí buňky. Pasivní transport iontů. Otvírání a zavírání je řízeno různými mechanizmy: otevřené (různě široké, selektují ionty dle velikosti, např. Na+> K+) napěťové (reagují na změnu elektrického pole) řízené chemicky (receptory navazující ligand , např. neurotransmiter – acetylcholin, noradrenalin,GABA…) kombinované (napěťové a chemické) řízené fyzikálními impulzy (mechanická, světelná energie).

Iontový kanál řízený acetylcholinem

Akční potenciál (vzruch) Při podráždění vzrušivé buňky (nervové, svalové) dojde ke změně vodivosti (propustnosti) membrány pro ionty, a tím ke změně potenciálu na membráně. Je-li podnět dostatečně silný, vyvolá vznik akčního potenciálu (AP), který se šíří po nervovém vláknu a ve svalu vyvolá kontrakci. Princip „vše nebo nic“.

Během AP dochází k dějům: DEPOLARIZACE – vlivem podnětu snížení negativního klidového potenciálu s rychlým překonáním kritické hodnoty (prahového potenciálu) a tím krátkodobé zvýšení propustnosti membrány pro Na+ (otevření iontových „sodíkových“ kanálů), který proudí dovnitř buňky a dále snižuje negativní potenciál (- na +).

Během AP dochází k dějům: TRANSPOLARIZACE (překmitnutí) – dosažení až pozitivních hodnot. Již před překmitem dojde ke sníženi vodivosti Na+ (uzavírání iontových „sodíkových“ kanálů) a současně stoupá vodivost pro K+, což spolu s činností sodíko-draslíkové pumpy (3 Na+za 2 K+) přispívá k obnově klidového potenciálu

Během AP dochází k dějům: REPOLARIZACE – obnova klidového stavu (+ ven a – uvnitř), tedy nastolení klidového membránového potenciálu HYPERPOLARIZACE – dosažení vyšších záporných hodnot, než je klidový membránový potenciál.

Dráždivost během AP (vzruchu): a) ABSOLUTNÍ REFRAKTERNÍ FÁZE – doba průchodu vzruchu, tedy krátce po depolarizaci. Nerv je nadrážditelný, tedy nereaguje na podnět. b) RELATIVNÍ R.F. – nastává na konci repolarizace, může vzniknou menší AP a to jen působením silného podnětu c) SUPERNORMÁLNÍ FÁZE – období zvýšené dráždivosti (mezi prahem a klid. stavem) d) SUBNORMÁLNÍ FÁZE – období hyperpolarizace, kdy je dráždivost opět snížena. Při zvýšené extracelulární koncentraci Ca2+ nabývá prahový potenciál kladnějších hodnot, tedy dráždivost se snižuje. A naopak při nedostatku se dráždivost zvyšuje. Vzruch vyvolá i menší podnět (svalové křeče při tetanii).

Obecně neurofyziologie

NEURON: 1.Soma 2.dendrity 3.axon (neurit) BM, jádro, ER, Nisslova substance (nahromadění cisteren ER), ribozomy, mitochondrie, neurofibrily, neurotubuly... 2.dendrity - tvoří dostředivá (aferentní) vlákna 3.axon (neurit) - odstředivé (eferentní) vlákno, vysílá kolaterály. Na axonu je axolema, jež je obklopena Schwannovými buňkami, které u některých neuronů tvoří myelinovou pochvu , ta je asi po 1,5 mm rozdělena Ranvierovými zářezy (saltatorní šíření vzruchů). U myelinizovaných n. vláken je tedy rychlejší přenos vzruchu než u nemyelinizovaných! Kolaterály i axony končí na synapsích tzv. terminální knoflík a jejich prostřednictvím se dostávají do kontaktu se somatem, dendrity nebo axonem jiného neuronu, nebo jsou v kontaktu se svalovým vláknem (motor. ploténka). A umožňují přenos vzruchu na další n. nebo s. buňky.

Vedení vzruchu Vzruch vzniká v iniciálním segmentu axonu a šíří se k synapsi. AP – depolarizace a tím otevření Na+ kanálů. Na+ proudí do buňky (změna – na +) , vznik proudu Na+ podél membrány (jak vně, tak i uvnitř) a depolarizace se šíří dále po vlákně. AP vzniká na dalším místě. Na předchozím místě zatím dochází k repolarizaci (k obnově klidového membránového potenciálu). Je zde tedy absolutní refrakterní fáze a vzruch se může šířit jen jednou stranou.

Vedení vzruchu

Vedení vzruchu nemyelinizovaná n. vlákna - AP se šíří „plynule“ (místo vedle místa)– 1m/s myelinizovaná n. vlákna – AP se šíří saltatorně po větších úsecích (1.5 mm) a to rychlostí až 120 m/s Rychlost šíření je ovlivněna i průměrem axonu (nervového vlákna). Čím širší, tím rychleji, protože má menší odpor.

SYNAPSE přenos AP z neuronu na neuron, či svalové vlákno pomocí mediátorů (neurotransmiterů) - axo-dendritické, axo-somatické, axo-axonální, motorická ploténka Stavba synapse: -presynaptická část ,synaptická štěrbina,postsynaptická část Mediátory AP: Nacházejí se ve vezikulech (váčcích) v presynaptické části synapse. A) excitační (vyvolávající depolarizaci, tedy vznik AP)- acetylcholin (mediátor nervosvalového spojení, sympatických a parasympatických vláken), noradrenalin , dopamin, serotonin, kys. glutamová. B) inhibiční (vyvolávající hyperpolarizaci, tedy brání vzniku AP)- kys. γ-aminomáselné (GABA), glycin

SYNAPSE AP přicházející do nervového zakončení zde vyvolají zvýšení koncentrace Ca2+ a ten má za následek uvolnění mediátoru (acetylcholinu) exocytózou přes presynaptickou membránu do synaptické štěrbiny. Acetylcholin je vázán receptory (nikotinové, muskarinové) na postsynaptické membráně a ty otevřou iontové kanály, čímž dojde ke změně propustnosti membrány – Na+ proudí dovnitř - změna kocentrace iontů – depolarizace – vznik AP, který se dál šíří po n. vlákně. Acetylcholin je v synaptické štěrbině okamžitě rozštěpen acetycholinesterázou – uvolnění receptoru pro acetylcholin – repolarizace – klidový membránový potenciál - možnost připojení dalšího acetylcholinu a tedy vznik dalšího AP. Některé látky blokují mediátory-lokální anestetika, kurare–obsadí acetylchol. r. a způsobí udušení, cholinesterázy (některé bojové plyny – křeče až udušení) atd.

Funkční vlastnosti synapsí: jednosměrnost vedení vzruchu synaptické zdržení (0,5 ms) sumace a facilitace dějů excitace nebo inhibice únava- při opak. podnětech nestačí tvořit transmiter, n. v. je neunavitelné. Nedostatek O2 , nebo acidóza snižují dráždivost a zvyšují únavu. Alkalóza a hypokapnie (pokles CO2) dráždivost zvyšují. V presynaptické části synapse se elektrický podnět (AP) mění v chemický a následně na postsynaptické části se opět mění v elektrický.

Svalový systém

Svalová tkáň je tvořena buňkami schopnými reagovat na AP změnou své délky, či napětí. Rozlišujeme tři typy svalů: příčně pruhované = kosterní (40 % hmotnosti) a hladké se srdečním (10 % hmotnosti). Fyziologická vlastnost sv. je dráždivost a stažlivost… Fyzikální vlastností je pevnost a pružnost…

Stavba kosterního svalu Svalová buňka je vlákno dlouhé až 20 cm a široké 10 - 100m. Membrána na povrchu se nazývá sarkolema, která vchlípením tvoří transverzální tubuly (umožňují přenos AP dovnitř buňky). Dále se skládá z jader, sarkoplazmy (cytoplazma) jež obsahuje glykogen, myoglobin, enzymy, kreatinfosfát…, sarkosomy, mitochondrie, a sarkoplazmatické (endoplazmatické) retikulum, které tvoří longitudinální tubuly, jež jsou zásobárnou Ca2+. Dále vlastní kontraktilní aparát tvořený myofybrilami.

Myofibrila, sarkomera: Myofibrily jsou Z disky rozčleněny do úseků dlouhých 2m (sarkomerů = nejmenší kontraktilní jednotka s. v.), na nichž můžeme mikroskopicky pozorovat úseky světlé a tmavé (příčné pruhování), které vznikají uspořádáním myozinových (silných) a aktinových (tenkých) filament: -aktin, myozin, úsek izotropní (světlý – jednolomný) a anizotropní – tmavý, dvoulomný, disk Z, sarkomera, proužek H, A, I, úsek M.

Myofibrila, sarkomera:

Aktin a myozin:

Myozinové vlákno: je tvořeno myoz. molekulami, jež jsou vzájemně spleteny do svazků. Molekula se skládá z hlavy (ta obsahuje ATPázu a vazebné místo pro ATP), která je kloubně spojena s krčkem a ten kloubně s ocasní částí.

Aktinové vlákno: je tvořeno dvěmi vzájemně spirálovitě stočenými řetězci akt. molekul. (pozn. aktin a myozin jsou bilkoviny). Na akt. vlákně se nachází dvojšroubovice tropomyozinu, který blokuje (inhibuje) vazbu myozinu na aktin. Na tropomyozinu je navázaný troponin, který se váže s Ca2+.

Mechanizmus svalové kontrakce (základní principy) Impuls z centrální nervové soustavy Interakce Ca2+ s troponinem a tropomyosinem – zrušení troponin, tropmyosinového komplexu Vybuzení elektrického potenciálu Pohyb filament

Svalová kontrakce: Podrobný přehled

Každé svalové vlákno je inervováno motoneuronem z předních rohů míšních. Svalová vlákna inervována jedním motoneuronem tvoří tzv, motorickou jednotku: velká: 1500 – 2000 svalových vláken. Je silnější, „hrubé“ pohyby b) malá: 3 – 8 vláken. Slabší, jemnější pohyby.

Motorická ploténka je synapse, která uskutečňuje přenos vzruchu z motoneuronu na svalové vlákno a to prostřednictvím acetylcholinu. Stejné jako u nerv. buněk.- změny koncetrací iontů a vzniká AP.

AP se šíří podél sarkolemy na celé svalové vlákno a podél transverzálních tubulů se dostává až k fibrilám.

Zde AP způsobí uvolnění Ca2+ (změnou propustnosti membrány na základě změny membránového potenciálu) z longitudinálních tubulů sarkoplazmatického retikula do okolí fibril (jeho koncentrace se zvýší až 1000x). Ca2+ se naváže na troponin a ten změnou své konfigurace umožní zanoření tropomyozinu mezi vlákna aktinu a tím se uvolní na aktinu vazebná místa pro myozinové hlavy.

Poté dochází k napojení hlavy myozinu s navázaným ATP na aktin Poté dochází k napojení hlavy myozinu s navázaným ATP na aktin. Aktin aktivuje ATPázu na hlavě myozinu a dochází k štěpení ATP na ADP a Pi (K tomu je potřeba Mg 2+) a vzniká A-M-ADP-Pi komplex. Po uvolnění Pi dochází k zalomení krčku myozinu z 90° na 50° a uvolněním ADP na 45°. Důsledkem je tím tažení vláken aktinu k sobě (přibližování Z disku, zkracování sarkomery – H, I). Po navázání dalšího ATP se myozin odpoutá od aktinu. Je-li stále přítomen Ca2+ , cyklus začíná znovu. Po smrti se netvoří ATP, Ca2+ se nepumpuje zpět do longitudinálních tubulů (cisteren) s. r. a proto dochází k posmrtné ztuhlosti (rigior mmortis). Uvolnění nastane až po rozložení aktinu a myosinu.

Princip svalového stahu

Jeden cyklus (trhnutí, záškub) zkrátí sarkomeru o 1% Jeden cyklus (trhnutí, záškub) zkrátí sarkomeru o 1%. Tedy zkrácení svalu vyžaduje mnohonásobně opakovaný cyklus: připoutání hlavy – zalomení a posuv – uvolnění vazby – „narovnání“ myozinových hlav – připoutání na další místo aktinového filamenta. Jedna myozinová hlava vykoná 5 takových cyklů za sekundu. Tento cyklus neprobíhá na všech hlavách synchroně, ale myozinové hlavy „veslují“ asynchroně. Pokles Ca2+ zastaví cyklus posuvu. Ke zkracování svalu, tedy teleskopickému zasouvání myozinových vláken (filament) mezi aktinová vlákna (filamenta) dochází při izotonickému svalovému stahu. Při izometrickém svalovém stahu se jen napínají aktinová a myozinová filamenta a to tendencí myozinu ke sklápění, v oblasti krčku - Nedojde však k uvolnění myozinu a jeho dalšímu připoutání.

Svalový záškub (trh): je jedním AP vyvolaná krátká kontrakce s následnou relaxací. Kroky kontrakce: 1) Výboj motoneuronu a šíření AP do nervosvalové ploténky 2) Uvolnění přenašeče (acetylcholinu) na nervosvalové ploténce 3) Vazba acetylcholinu na receptory (nikotinové r. acetylcholinu) 4) Zvýšení vodivosti membrány ploténky pro Na+ 5) Vznik ploténkového potenciálu 6) Sumací vznik AP ve svalovém vláknu 7) Šíření depolarizace podél T- tubulů (transverzálních tubulů) 8) Uvolnění Ca2+ ze sarkoplazmatického retikula a jeho difůze k filamentům 9) Vazba Ca2+ na troponin, odkrytí vazebných míst aktinu pro myozin 10) Vznik příčných můstků mezi a. a m. a posun (klouzání) tenkých vláken (aktin) po silných (myozin) zalomením myozinu (ATP) zkrácení sarkomery

Kroky relaxace: 1) Ca2+ aktivně pumpován zpět do sarkoplazmatického retikula (ATP) 2) Uvolnění vazby mezi Ca2+ a troponinem 3) Přerušení vazby mezi aktinem a myozinem navázáním ATP Energie (ATP) je spotřebovávaná jak pro kontrakci, tak i pro relaxaci.

Svalová síla Při každém akčním potenciálu dojde k maximálnímu uvolnění Ca2+ a tím i k max. trhnuti (stahu svalu) – princip vše nebo nic. Odstupňování svalové síly je dosaženo: a) rozdílným náborem – počet zapojených motorických jednotek b) změnou frekvence akčních potenciálů Jeden AP vyvolá max. možné zkrácení sval. Vlákna (asi o 1 %). Dalšího zkrácení je dosaženo jen tehdy, dojde-li další AP během tohoto trhnutí. Tím dochází k stupňovité mechanické sumaci (superpozici) jednotlivých trhnutí, tedy větší zkrácení a větší silový účinek. Při dalším zvyšování frekvence AP může nastat tetanus. (koncentrace Ca2+ je stále maximální). Svalová síla se tréninkem nezvyšuje. Zůstává stále stejná (3 – 4 kg/cm2), ale zvětšuje se svalový objem

Typologie svalových vláken Rozlišujeme tři typy svalových vláken: Typ I. (pomalá, oxidativní, červená) – velké množství myoglobinu, mitochondrií, bohaté prokrvení, převažuje aerobní metabolismus (množství oxidativní enzymy). Šetří energii, pracují pomalu. Pomalá aktivita myozinové ATPázy. Menší kapacita sarkoplazmatického retikula (l. t.)(méně Ca2+) Typ II. B (rychlá, glykolitická,bílá) – méně myoglobinu a mitochondrií, méně prokrvené, rychlá aktivita myozinové ATPázy, vysoká kapacita sarkoplazmatického retikula, množství glykolitických enzymů Typ II. A (rychlá, oxidativní, červéná) – u člověka výjimečně (dle některých autorů) Většina kosterních svalů člověka je směsí typu I. a II B. U některých jedinců převaha rychlých s. v. (až 80%) , nebo i pomalých (90%) v m. vastus lateralis. (sprinter, vytrvalec) – dáno geneticky, sprinterem se člověk rodí

Hladké svalstvo Jednotkou hladkého svalu je jednojaderná vřetenovitá svalová buňka. Neobsahují troponoin, ale kalmodulin. Aktin je v podobě tělísek volně rozptýlen v cytoplazmě, nebo spojen se sarkolemou. Myozinové hlavy se vážou na tato aktinová tělíska a táhnou je k sobě. Tím dochází ke stahu buňky. Hladké svalstvo je trvale ve stavu více nebo méně silné kontrakce (tonus). Princip kontrakce je podobný jak u svalu kosterního. Nemá však sarkoplazmatické retikulum. Ca2+ z extracelulární tekutiny. Již velmi nízká frekvence AP vede k tetanu. Klidový membránový potenciál je nestálý, kolem -50 mV, hodnota akčního potenciálu je kolem 60 mV (až +10 mV). Trváni AP je od několika desítek ms až po tři sekundy. U kosterního svalu je klid. potenciál –80 až –90 mV, hodnota akčního potenciálu je přibližně 120 mV (tedy až 30 mV). Trvání AP je přibližně 10 ms. U nervového vlákna 1 až 2 ms, ostatní hodnoty jsou stejné. U srdečního svalu hodnoty opět stejné, liší se jen délka trvání (200 až 300 ms – to omezuje max SF - 60000/200=300 t/min, - 60000/300=200 t/min).

Pojmy Svalová síla je max. hmotnost, kterou sval udrží proti gravitaci [kg/cm2] Svalová práce je svalová síla působící po určité dráze [J]. kinetická (dynamická), (izotonický s. stah): a) pozitivní (svaly jako motor)- „výstup do kopce“ (koncetrická) b) negativní (svaly jako brzda)- „sestup z kopce (excentrická) statická (udržovací), (izometrický s. stah)- udržení polohy, př. stoj Svalový výkon je práce vykonaná za časovou jednotku

Doplňující informace 1) Svalová síla se udává v kg/cm2, to znamená v kilogramech zvednuté hmotnosti na jeden centimetr čtvereční příčného průřezu svalem. svalová síla se s tréninkem vlastně nemění, zůstává stejná (3–4 kg/cm2), ale zvětšuje se svalový objem. 2) Svalové vlákno je tvořeno 100 – 1000 myofibril 3) Myofibrila se skládá  z 3000 aktinových a 1500 myozinových filament. Z hlediska hmotnosti tvoří myozin 2/3 myofibrily. 4) Aktinové filamentum je tvořeno z 2 x 400 molekul aktinu 5) Myozinové filamentum je tvořeno 150 – 360 molekulami myozinu 7) Sprinter s časem na 100 m pod 10 s nemá v m. vastus lateralis více jak 25% pomalých svalových vláken. 8). Špičkový vytrvalec nemá v m. vastus lateralis méně jak 75% pomalých svalových vláken