Lineární zobrazení
Zobrazení f množiny A do množiny B f: A B je taková relace f mezi množinami A, B, která splňuje vlastnost: ke každému x A existuje právě jedno y B tak, že f(x) = y
Zobrazení f: U W je lineární (U, W jsou vektorové prostory ) f(u + v) = f(u) + f(v) f(au) = af(u) u, v U a a R
Příklady lineárního zobrazení Zobrazení, které přiřadí každé matici matici k ní transponovanou. (aA + bB)T = aAT + bBT Zobrazení, které přiřadí každému polynomu jeho první derivaci. (af + bg)´ = a (f´ ) + b (g´ ) Zobrazení, které přiřadí každému polynomu jeho druhou derivaci.
Obraz nulového vektoru Obrazem nulového vektoru je v lineárním zobrazení opět nulový vektor
Nechť U, W jsou vektorové prostory, f: U W je lineární zobrazení. f(U) = {y W: y = f(x), x U } Označme f(U) = Im f f(U) je podprostor ve W Nazývá se obraz vektorového prostoru U v zobrazení f a značí se Im f. Jeho dimenzi nazveme hodností lineárního zobrazení f. Platí tedy: hod f = dim f(U).
Zobrazení je určeno obrazy vektorů báze Nechť B = b1, b2, …, bn je uspořádaná báze vektorového prostoru U a nechť w1, w2, …, wn jsou vektory z prostoru W. Pak existuje právě jedno zobrazení f: U W takové, že f(bi) = wi, i = 1, 2, ..., n.
Lineární zobrazení přiřazuje lineárně závislým vektorům opět lineárně závislé vektory. Lineární zobrazení může lineárně nezávislým vektorům přiřadit vektory lineárně závislé.
U, W jsou vektorové prostory, f: U W je lineární zobrazení Množinu všech vektorů z U, které se zobrazí do nulového vektoru prostoru W, nazýváme jádro zobrazení f. Značíme: Ker f = {x U: f(x) = oW } Jádro lineárního zobrazení je podprostor v U Dimenze jádra lineárního zobrazení f se nazývá defekt lineárního zobrazení f. def f = dim Ker f
Matice lineárního zobrazení Nechť f: U W je lineární zobrazení, B = b1, b2, …, bn je uspořádaná báze vektorového prostoru U a F = f1, f2, …, fm je uspořádaná báze vektorového prostoru W. Vyjádřeme obrazy vektorů báze B v bázi F: f(b1) = a11f1 + a12f2 + … + a1mfm f(b2) = a21f1 + a22f2 + … + a2mfm f(bn) = an1f1 + an2f2 + … + anmfm Matice lineárního zobrazení vzhledem k bázím B, F
Najděte matici tohoto lineárního zobrazení Lineární zobrazení f: R3 R3 je definováno vztahem f((x1, x2, x3)) = (x2 + x3, 2x1 + x3, x1 – 3x2 + x3) Najděte matici tohoto lineárního zobrazení Najdeme obrazy vektorů kanonické báze prostoru R3. (1, 0, 0) (0, 2, 1) (0, 1, 0) (1, 0, –3) (0, 0, 1) (1, 1, 1)
Hodnost lineárního zobrazení je rovna hodnosti matice A tohoto lineárního zobrazení hod f = dim f(U) = dim Im f hod f = hod A
Hodnost lineárního zobrazení hod f = hod A = dim f(U) = dim Im f def f = dim Ker f dim f(U) + dim Ker f = dim U hod f + def f = dim U
Lineární zobrazení je definováno vztahy: f(1, 2) = (–2, 1), f(2, 1) = (6, –3). Určete matici tohoto zobrazení Určete hod f, Ker f a def f Najděte všechny vektory u, které se zobrazí do vektoru (4, –2), tj. f(u) = (4, –2).
Na které vektory se při daném zobrazení zobrazí vektory kanonické báze?
hod A = hod f = 1 def f = dim R2 – hod f = 2 – 1 = 1
soustava dvou závislých rovnic o dvou neznámých Jádro zobrazení soustava dvou závislých rovnic o dvou neznámých 7x1 – 5x2 = 0 x = k.(5, 7), kde k R Ker f = {x R2 : x = k.(5, 7), k R}
Pro všechny vektory u, které se zobrazí na vektor (4, –2) platí: soustava dvou závislých rovnic o dvou neznámých 7u1 – 5u2 = 6 u = (3, 3) + t.(5, 7), kde t R
Změna matice lineárního zobrazení při změně báze Lineární zobrazení f: R3 R3 je určeno maticí A vzhledem ke kanonické bázi E. Najděte matici B tohoto zobrazení vzhledem k bázi F = (0, 1, 1), (2, 0, –1), (–1, 1, 1).
1. obrazy vektorů báze F ve zobrazení f f(f1) = (1, 0, –2) f(f2) = (0, 1, 4) f(f3) = (0, 0, –3)
2. souřadnice obrazů vektorů báze vyjádříme vzhledem k bázi F (1, 0, –2) = –3.(0, 1, 1) + 2.(2, 0, –1) + 3.(–1, 1, 1) (0, 1, 4) = 7.(0, 1, 1) – 3.(2, 0, –1) – 6.(–1, 1, 1) (0, 0, –3) = –6.(0, 1, 1) + 3.(2, 0, –1) + 6.(–1, 1, 1) matice B tohoto zobrazení vzhledem k bázi F je
Lineární zobrazení f: R3 R2 je určeno maticí A vzhledem ke kanonickým bázím E, F. Najděte matici B tohoto zobrazení vzhledem k bázím G, H, je-li G = (1, 1, 1), (0, 1, 2), (2, –1, 1), H = (1, 1), (2, 3)
1. obrazy vektorů báze G ve zobrazení f f(g1) = (0, 3) f(g2) = (–1, 3) f(g3) = (8, 2)
2. souřadnice obrazů vektorů báze vyjádříme vzhledem k bázi H (0, 3) = –6.(1, 1) + 3.(2, 3) (–1, 3) = –9.(1, 1) + 4.(2, 3) (8, 2) = 20.(1, 1) – 6.(2, 3) matice B tohoto zobrazení vzhledem k bázím G, H je