Prostor v barokním umění Prostor kolem nás a my v něm Vstupme do prostoru uměleckého díla Strop barokního kostela se nejen otevírá do nebeské říše, ale ani vlastně nevíme, které prvky architektury jsou skutečné a které jen namalované. Barokní umění s iluzí prostoru a jeho pronikání a prolamování pracuje velmi často. Výukový materiál pro výtvarnou výchovu L.Kitzbergerová

Mistr Vyšebrodského oltáře Zvěstování Panně Marii Malíři středověku se řešením prostru v obraze příliš nezabývali. Jejich témata byla většinou náboženská a tak byl zřejmý symbolický význam obrazu. Nikdo od něj tedy nečekal, že se bude podobat viditelné skutečnosti. Na tomto obraze z poloviny 14. století si můžeme všimnout, jak malíř celý výjev obrací k divákovi. Anděl přece zvěstuje radostnou zprávu Panně Marii, ale ta ho ze svého trůnu vidí jen koutkem oka. Všimněte si i stromu v levé části. Je stejně veliký jako bílá lilie symbolizující Mariino panenství i královské předurčení jejího syna. Je strom tak daleko vzadu? Nebo je pravděpodobnější, že je to obyčejný pozemský strom, zatímco lilie je nebeské znamení?

Kostel Santa Maria Novella Florencie, 1425 -28 Masaccio Svatá Trojice Kostel Santa Maria Novella Florencie, 1425 -28 Renesance s vynálezem perspektivy přinesla možnost vytvářet v ploše obrazu nevídané iluze prostorové hloubky. Freska malíře Masaccia, nazývaná „díra ve zdi“ je dodnes atrakcí pro diváky. Kompozice obrazu a použitá perspektiva využívá divákovy zkušenosti – horizont je ve výši hlavy průměrně vysokého diváka, takže horní i dolní část obrazu vidí v přirozeném úhlu. h

Oplakávání mrtvého Krista Andrea Mantegna Dokonalé zvládnutí kresby a důsledné používání perspektivy umožnily malířům využívat iluze trojrozměrnosti velmi efektním způsobem. Andrea Mantegna patřil k mistrům prostorových iluzí. Při pozorném hledání zjistíme, že většina renesančních malířů pracovala v perspektivě s více horizonty. Hlavní horizont tohoto obrazu je mimo náš zorný úhel v průsečíku modrých linií. (1, 2, 3) Červené linie však tvoří rámec, který uzavírá Kristovo tělo v rámci viditelné plochy obrazu. (4, 5, 6, 7) Oplakávání mrtvého Krista

Perspektivní zobrazení má přesná pravidla Lineární perspektiva předpokládá pevné stanoviště pozorovatele i diváka Obraz je jakoby vložen mezi nás a pozorovanou scénu Naše místo v prostoru je přesně určeno a je mimo zobrazenou scénu Renesanční malíři používali při konstrukci obrazů různé pomůcky. Jednou z nich byla mřížka, která sloužila jako orientační síť, dělící plochu obrazu na menší díly.

Caravaggio - Večeře v Emauzích Italský malíř Caravaggio (vl. jménem Michelangelo Merisi) se stal vzorem pro nastupující barokní malbu jednak pro své zaujetí nepřikrášlenou skutečností, ale také tím, jak pracoval se světlem a prostorem. Jeho postavy vystupují v ostrém osvětlení z temného pozadí a prostor obrazu se tak otevírá pro diváka, jako by ho zval, aby se stal jeho součástí. Především rozpažené ruce poutníka v pravé části obrazu jako by spojovaly prostor obrazové scény s prostorem, v němž jsme my, diváci. Ústředním bodem našeho pohledu je Kristova hlava, která je také svorníkem celé kompozice. Ovál, tvořený spojením dalších nápadných bodů je typickým kompozičním prvkem barokního umění. Caravaggio - Večeře v Emauzích

Diego Velázquez Las Meninas Diego Velázquez portrétoval mnohokrát členy španělské královské rodiny i královského dvora. Jeho portrétní mistrovství jej řadí mezi nejvýznamnější osobnosti barokního realismu. V obraze Las Meninas však rozehrál i typicky barokní složitou hru s prostorem. Scéna ve vysokém šerém pokoji zachycuje malou infantku, obklopenou dvorními dámami. Princezna je však jen epizodní postavou. Pokud si pozorně prohlédneme obraz, najdeme malíře (1), který s paletou a štětcem stojí u plátna (2). Ale koho maluje? Zdá se, že se dívá na nás…ale nás přece nemaluje. Teprve teď si uvědomíme, že proti nám není obraz na stěně, (3), ale zrcadlo, v němž vidíme dvojici, která je modelem. Jsou to královští manželé, rodiče infantky. Malíř rafinovaně vtáhl diváka do obrazu, učinil jej součástí scény a přinutil jej k aktivní účasti na významech namalované scény.

Oválné a eliptické tvary, s nimiž se setkáváme v kompozici barokních obrazů i soch a v půdorysech barokních staveb, působí dynamicky a neurčitě. Elipsa je vlastně kruh viděný v prostoru. Ale zatímco kruh je stabilní tvar, který mění jen své rozměry, elipsovité a oválné tvary jsou nekonečně proměnlivé. Podívejme se, kolik jich najdeme na tomto obraze. (1, 2, 3.) Najdete ještě další?

Gianlorenzo Bernini Extáze sv. Terezie Prostor pro diváky se otevírá i v barokním sochařském díle. Slavné sousoší, zachycující mystický zážitek setkání s Boží láskou, se rozevírá jako náruč, jako by zvalo diváka k účasti na zázraku.

Prohlédněte si znovu Caravaggiův obraz Večeře v Emauzích. A úkoly na závěr: Prohlédněte si znovu Caravaggiův obraz Večeře v Emauzích. Zakreslete si jeho půdorys – obrys stolu a rozesazení postav včetně jejich gest. Podle nákresu si potom postavte scénu a jako herci se posaďte. Výjev si vyfotografujte a snímek porovnejte s obrazem. Totéž proveďte s obrazem Las Meninas od Diega Velázqueze. KONEC Literatura: Bláha, J., Šmšula, P.:Průvodce výtvarným uměním III, Coleová, A.:Perspektiva Pijoan, J.: Dějiny umění 5, 6, 7,